Mozaika Radoslava Čížka

Ve chvíli, kdy se od vás očekává nějaký krok, který přece jasně vyplývá z toho, co děláte, tak se tento krok nedostaví, nebo se těžce realizuje. Asi kdekdo očekává, že po článcích o Militkym a Benedekovi musí zákonitě následovat článek o Čížkovi.  Jenže nápad se nedostavuje a čas běží. Zatímco na předchozí dva pány jsem si vyhradil několik týdnů či měsíců, na Radoslava Čížka stále nedocházelo a místo toho jsem se zabýval Sovětskými modeláři, hledaje Serova, a dalšími tématy.

Tak co s tím a jak do toho, ptal jsem se ve volných chvílích. Tak jsem se zamyslel, pak jsem se zamyslel ještě hlouběji, a pak jsem šel dělat něco jiného.

Upřímně, o Radoslavu Čížkovi toho napsáno mnoho. Můžeme tady jmenovat.

Článek bývalého admina stránek SAMu 95 Petra Valtery:

Několikadílný seriál Honzy Kypty:

a ještě další jeho článek, tentokrát ze stránek KHMM upravený Karlem Slupským:

A jistě se najde mnoho dalších. Tak, a teď mi řekněte, o čem mám vlastně psát?

Setkání

Začnu vzpomínkou, svou vlastní.

Osobně jsem se s ním seznámil někdy kolem roku 1979. Byl jsem malý kluk, který chtěl stavět modely a poletovat co hrdlo ráčí. Pod vedením Vládi Horáka jsem dělal první krůčky v tomto modelářském světě. Radoslav mi byl představen jako náčelník našeho klubu a já jej začal vnímat jako postavu, která se zjevuje na každé soutěži, kam zajedu. Později, když se s ním můj otec se dával do řeči, jsme byli pozváni k němu domů. Ukázal nám svou pracovnu, kde jsem vnímal jako solitér jeho kreslící prkno, kde byl vždy rozkreslen nějaký model. Pak tam byl stůl a za ním stočené papíry či možná plány. Jeho modely jsem ale v té místnosti neviděl, snad jen nějaké části, které byly zrovna na opravě nebo se nikam jinam nevešly.

Na dvoře mi předváděl tenkrát házedlo, které slepil a připravoval pro publikaci. Myslím, že to bylo jedno z těchto:

Vnímal jsem jej jako starého ale charismatického a zkušeného pána, který umí nakreslit krásné modely. No prostě idylka.

Na letišti jsme se potkali mnohokrát. A tady jsem zjistil, že je také závodník. Když jsem létal házedlářskou ligu, a bylo to poprvé a naposled, zkušebně jsem hodil model a zrovna jako na potvoru to byl hodně dobrý hod. Radoslav pro model došel a přinesl mi jej. Ptal se, kolik mi naměřili. Po pravdě jsem odpověděl, že nic, že to bylo zkušebně. Hrozně se rozčílil a zahučel, že to nesmím dělat, že se tady měří každý hod a ať nic nezkouším a jen házím soutěžně, co se do mě vejde. Radoslav tyhle věci strašně prožíval.

Velitel

U nás v LMK KŽ byl dlouhá léta hybnou silou. Aspoň do patnáctého roku věku mladého adepta, se snažil určovat a ovlivňovat, co kdo stavěl.  Měl svou představu, co kdo má stavět. Plánky přiděloval postupně, část po části. Tedy, když už měl člověk věk na stavbu třeba A1, dostal výškovku od modelu. Když to postavil, plán se mu odebral a strčil se mu do ruky plán křídla. Pak následoval trup. Když něco scházelo, Radoslav to dokreslil anebo odkopíroval a šup, už člověk stavěl trochu jiný model. To máte tak, Radoslav nikdy nenakreslil stejný model, vždy něco vylepšil, pozměnil. Třeba moje A1 Racek, má každý díl z jiné verze modelu. Nedá se to porovnat ani s publikovaným plánkem.

Vláďa Horák si nedávno vypůjčil plány Admirála, spíše Admirálů, a hledal výkres, který by pasoval na jeho model. Jenže shodný plán nenašel. Radoslav plány dosti často rozdal, nebo někdo plán již nevrátil, a tak mu nezbylo než některé části nakreslit znova.

Od založení klubu byl opravdu „velkým náčelníkem“. Veškeré dění v klubu ovlivňoval a řídil. Díky jeho instruktorské činnosti vychoval spoustu modelářů. Myslím si, že období padesátých let bylo pro něj jako instruktora asi nejúspěšnější. V klubu se objevovali reprezentanti a talentovaní modeláři, kteří byli opravdu úspěšní na kolbištích tehdejší doby. Asi bych řekl, že to byla nejlepší generace modelářů, jakou kdy vychoval. Časem se tahle parta rozhodla si dělat věci po svém, cítila, že už u Radoslava nemají ten prostor, který by chtěli mít. Opustili klub a zmizeli, nebo založili sami jiný.

Konstruktér

Na našich stránkách LMK KŽ je seznam konstrukcí, které se mi podařilo zachytit a sesbírat z různých periodik. Díky redaktoru Leteckého Modeláře a Modeláře Jiřího Smoly, jsou konstrukce Radoslava Čížka dohledatelné a tvoří unikátní seznam, který jiný klub nemá. V tomto jsme měli veliké štěstí a bylo jasné, že nevytvořit takový seznam na stránkách LMK KŽ, by znamenalo vytvořit dluh, který by již nikdo nesplatil…

Jméno modelu Rok vzniku Kategorie
MISS – A 1942 Motorový – volný
Limau 1942 Motorový – volný
XL – 43 1943 Motorový – volný
G-44 Stehlík Původ nedoložen Gumový pohon
M – 44 1944 Motorový – volný
Pedro 1945 Motorový – volný
Stopař 1946 Gumový pohon
GX-46 Původ nedoložen Gumový pohon
Sokol 1946 Výkonný větroň
Korzár 1946 Motorový – volný
Tornado 1947 Upoutaný model
Vosa, Vosa II, Vosa-S, Vosa III 1947 Školní větroň
Moskyt 1948 Gumový pohon
Kobra 1948 Upoutaný model
Káně 1948 Výkonný větroň
Žehrovice 1948 Výkonný větroň
Sluka Sluka II 1948 Školní větroň
Delfín 1949 Výkonný větroň
Luňák a Luňák II 1949 Výkonný větroň
Moskyt II 1949 Gumový pohon
Vážka 1949 Gumový pohon
Rainbow 1949 Gumový pohon
Sirius 1949 Motorový – volný
Orlík 1949 Výkonný větroň
Straka Původ nedoložen Větroň
Sova I Sova II 1949 Výkonný větroň – samokřídlo
Sokol II 1950 Výkonný větroň
Moskyt III 1951 Gumový pohon
Strakáč 1951 Upoutaný model
Mamba 1951 Gumový pohon
Žehrovice II 1952 Výkonný větroň
XC-107 1952 Upoutaný model
Seveřan 1952 Větroň A2
Praga E-114 1952 Upoutaná maketa
Neptun M. Neptun Super Neptun 1953 Větroň A2, Motorový – volný
ZLÍN-22 Junák 1953 Upoutaná maketa
531-A Původ nedoložen Větroň RC
Čáp 1954 Větroň A2
T-2 1954 Upoutaný model
La Mouette 1954 Větroň A2
E – 54 1954 Gumový pohon
G – 54 1954 Gumový pohon
BE-50 Beta Minor 1954 Upoutaná maketa
Meteor 1954 Upoutaný model
Expe 1954 Větroň A2
Saturn Saturn B 1954 Větroň A2
F-54 1954 Gumový pohon
G – 55 1955 Gumový pohon
Avia BH-03 1955 Upoutaná maketa
Zefír 55, MA2-54, AMA-54 1955 Motorový – volný
Ferda 1961 Školní větroň
Drobek 1961 Gumový pohon
IL-10 1962 Upoutaná polomaketa
SUP 1963 Větroň A1
Tipsy Nipper 1962 Upoutaná maketa
Seagull 1962 Větroň A1
XL-56R 1964 Gumový pohon
Cvrček, Brouček 1964 Upoutaný model
Cajzík 1964 Motorový – volný
Wakefield 1964 Gumový pohon
XL-65 1965 Gumový pohon
MINX 1965 RC větroň
Delfín 1965 RC větroň
Netopýr 1966 Upoutaný model
Rajka 1967 Gumový pohon
Jeřáb 1967 Větroň A2
Quail 1968 Školní model
Jaguár 69 1969 RC větroň
Standart 1969 RC větroň
FG-5 1970 Školní model
XL-70a 1970 Gumový pohon – hydroplán
XL-58C 1970 Gumový pohon
Admirál 71 1971 RC větroň
PIPER Super Cub 1972 Upoutaná maketa
Admirál 2 1974 RC větroň
Racek 1975 Větroň A1
Admirál 3 1975 RC větroň
Poštolka 1976 Větroň A3
Racek 1976 Větroň A1
Péťa 1978 Vystřelovací kluzák
Pinďa, Vlaštovka, Jestřáb 1978 Házedlo
Čáp 1978 RC větroň
Arabela 1980 Větroň A3
Majka 1980 Házedlo
Mini 1981 Házedlo
Velbloud 1982 Gumový pohon
Muška, Zuska, Sova, Majka 1982 Házedlo
Terej 2 1982 RC větroň
Sojka 1982 Házedlo
Vosa 1983 Házedlo
Šídlo 1985 Větroň A3
Terezka 1987 Gumový pohon
A, B, C 1987 Házedlo
Q89 1989 Upoutaný model
Čmeláček 1989 Gumový pohon
Dolly 1992 Větroň A3
Nancy 1992 Gumový pohon
Minx 1993 Házedlo
Standard 1999 Házedlo

Určitě existovaly i další konstrukce, ale u nich nemáme žádné plány, dokonce ani fotografie.

Tady bych se na chvilku zastavil a vzpomněl asi nejrannější jeho konstrukci, která je doložená fotografiemi. V informačních listech číslo 69 z roku 2002 vyšlo jeho povídání o modelu R-36 Racek.

Ale pojďme dál.

Určitě přelomovým modelem bylo Káně. Byl to model odlišné koncepce, než bylo zvykem. Velikým plusem Káněte bylo to, že model šel v podstatě vždy vytáhnout až nad hlavu, tedy na plnou šňůru. Radoslav jej publikoval v podobě stavebního plánu 1:1. K masám se samozřejmě dostal později, když už byl model za zenitem. Radoslav totiž myslel i na klub, a pozdějším uveřejněním získalo jeho mužstvo konkurenční výhodu. To ale nevadilo, modeláři jej houfně stavěli i poté. Díky pověsti, kterou Káně mělo to možná v jednu chvíli byl nejrozšířenější model.

Dle mého i jiné modely nebyly uveřejněny z konkurenčních důvodů, například Luňák. Stavební plán Radoslav nakreslil až v devadesátých létech.

Vzpomeňme i další, třeba Expe, model kategorie A2, se kterým byl Radoslav na mistrovství republiky v roce 1954 třetí. U tohoto modelu se autor choval doslova macešsky, nikde o něm není ani zmínka (krom toho mistrovství), až po desetiletích byl opět vytažen z archívu a ukázán ostatním.

Radoslavovy modely poháněné gumou byly svého času jedny z nejlepších. Vždy se na tomto místě vzpomíná na Františka Dvořáka a jeho světové umístění v roce 1959. Ale je zde i spousta jiných, kteří s jeho modely létali, a Radoslav Čížek byl v reprezentaci také. Myslím si, že konec padesátých let byl pro Radoslava Čížka asi nejplodnější období.

Když si vezmete, že navrhoval větroně, modely na gumu a upoutance, zde je nutné vyzdvihnout krásné makety, které bohužel brzo upadly do zapomnění, byl velice činorodý a obdivuji, kde na vše získal čas. Leč Radoslav měl v hlavě plno nápadů, které potřeboval přenést na papír.

Jedno z nejhezčích období byl konec let šedesátých a začátek let sedmdesátých. Je to období jeho krásných RC modelů. Nesmím tady zapomenout na jeden faktor. Dokud Radoslav neměl spolehlivou RC techniku, byly jeho RC modely pouze pokusné stroje. Teprve se získáním této techniky se začal RC modely vážně zabývat. Celá řada Admirálů jsou krásné a výkonné modely, ale nezapomeňme ani na ty před rokem 1970.

Ještě se vrátím k designu jeho modelů. Dle mého byl celkem konzervativní konstruktér. Jen těžko a pomalu opouštěl krásné oblé tvary svých modelů na úkor účelových tvarů. Je to vidět zejména na jeho A2 ale i gumácích, kdy ke změnám přecházel pomalou evolucí. Ve chvíli, kdy se přecházelo na mnohem modernější konstrukce, Radoslav ještě kreslil velké a oblé trupy. To je vidět na konstrukcích z přelomu let padesátých a šedesátých, pak i v létech sedmdesátých, kdy jeho modely stále zachovávaly tvary z minulých desetiletí.

Sami jste to jistě vypozorovali při prohlížení seznamu jeho konstrukcí. V devadesátých létech se především vracel ke svým modelům, které byly zařazeny do historických kategorií. Cítil, že je potřeba na tyto modely nezapomenout.

Ještě se na chvilku vrátím k jeho profilům. Jeho profily byly několikrát uveřejněny v časopisech. Jsou použity například na jednokanálu Admirál 71, na některých modelech kategorie A3 a asi je zkoušel i na některých gumácích.

Zakladatel

V jednom vzpomínání Radoslav Čížek zmiňoval, že klub LMK Kamenné Žehrovice vznikl neoficiálně v roce 1941. Členové takového ilegálního klubu byli modeláři, se kterými Radoslav chodil létat na pole za vesnici. Vzpomínka na Antonína Voráčka z IL 64 z roku 2002.

Po roce 1945 pak vznikl klub oficiálně. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, kdy to bylo. Radoslav měl určitě všechno promyšlené, nebyl to okamžitý nápad, když si vezmete, že klub měl znak, který sám připravil.

Pověst dle pamětníků praví, že Radoslav Čížek pocházel z rodiny, která měla hospodářství, a pravděpodobně domácí husy byly jednou z inspirací. Můžeme se tedy domnívat, že je zde zobrazena husa, tedy „Žehrovická“ husa.

Znak obsahuje žluté pole, na kterém je letící pták v červeném kruhu. Má pravděpodobně modrou barvu. Písmena KŽ byla červená. Pták vždy letí zprava do leva, takže jej nelze umístit zrcadlově na model, například na pravou stranu trupu.

Nápis LMK byl původně červený, stejně tak písmena KŽ (Kamenné Žehrovice).

Radoslav nechal znak vyšít a tehdejší členové jej nosili jistě hrdě na svých oděvech. Toto je výšivka, kterou měl Vláďa Horák.

Stačí se podívat na fotografie z té doby a zjistíte, že výšivku opravdu nosili. Nebylo to tedy jen ze srandy, když už nám to Radouš, jak se mu říkalo, nechal ušít.

Určitě je to naplňovalo hrdostí. A nejen to, znak byl malován na modely, případně se na nich objevovalo hrdé KŽ. Upřímně, i já jsem na svůj klub hrdý, a tak se na mých modelech objevuje jak KŽ, tak znak klubu. Myslím si, že je to jeden z nejvíce používaných znaků modelářského klubu u nás. Berte to jako konstatování, nechci se tady vytahovat.

Ten, kdo věčně nemá model

Všimli jste si, že mnoho článků o Radoslavových modelech začíná podobně? „Před soutěží jsem neměl model“. Vypadá to, že jeho předchozí model ulétl, anebo jej rozbil, anebo jej někomu věnoval. Modely se stavěly jen v jednom kuse. Myslím si, že byl velmi dobrý modelář a byl schopný i poměrně složitý model velmi rychle postavit. A nejen dobře postavit, ale i seřídit a ihned použít. Tuto schopnost mu mohu pouze závidět. Tady bych chtěl vzpomenout vyprávění jednoho pamětníka, který potvrdil, že Radoslav měl potíže s dostatkem svých modelů. Prostě, díky svým rozsáhlým aktivitám, nemohl stavět. To se samozřejmě časem změnilo.

Rozsah jeho aktivit byl veliký, byl konstruktérem, závodníkem, instruktorem mládeže, byl reprezentantem, byl náčelníkem klubu, také trenérem reprezentace, mezinárodním rozhodčím, no zkrátka vším, na co vzpomenete. Musím zmínit, že absolvoval plachtařský výcvik a získal stříbrné „C“ v roce 1949.

Často se zmiňuje jeho působení jako konstruktéra v Letovu, to bylo za války. Po válce, kdy se v Aeru měly vyrábět hliníkové hrnce a v dalších leteckých továrnách něco podobného, odešel. O to více se věnoval modelářství.

Přítel z Jablonce a ti další

Jak jste se dočetli v úvodu tohoto pojednání, Radoslav byl kolem roku 1936 „na handlu“ a zde se učil německy. Proto komunikace s Fredem Militkym, který určitě alespoň trochu uměl zase česky, nebyl problém. Ti dva pánové, možná tenkrát ještě kluci, se kdesi v blíže neurčeném čase setkali, a velmi si rozuměli.  

Pravděpodobně měli mnoho společných témat, a to jim vydrželo po mnoho desetiletí. Fred byl velmi inovativní modelář, i když dle mého nebyl závodník jako Radoslav či György, měli mnoho společného. Oba pánové si psali a Radoslav měl přístup k poznatkům Freda, a dokonce i k modelům a další technice.

Ostatně, létání rekordu v Tecku byla podle mě záminka, jak vyjet do zapovězeného „Západního Německa“ navštívit kamaráda Freda, a samozřejmě i možnost získat konečně RC techniku na úrovni.

Fredovy modely provozoval Radoslav i u nás. Dokonce některé byly zachyceny i v našem časopise Modelář. Například zde je fotografie z Modeláře číslo 12 z roku 1973.

Nebo toto Mosquito z Modeláře číslo 5 z roku 1988.

Pokud se mě zeptáte, zda opravdu existovalo spojení Amigo a Radoslav Čížek, mohu říct toto: existovalo v podobě provozování modelu. Autorství modelu bych ale připsal Militkymu, v té době měl s RC modely větší zkušenosti než Radoslav. Zbytek jsou čisté spekulace.

Myslím, že je dobré zmínit i Dr. Benedeka, se kterým se pravděpodobně Radoslav seznámil díky Militkymu. Radoslav nakreslil několik jeho modelů do našich časopisů a tím u nás vešel tento maďarský velikán do povědomí. Na konci osmdesátých let zavítal i do Československa na memoriál Jiřího Smoly a na další soutěže sifoňáků.

Ještě zmiňme Franka Zaice. Jeho ročenky poskytovaly přehled o zajímavých či výkonných modelech v daném roce. Radoslav, protože vládl anglicky, byl schopen si s ním dopisovat. Takže mnoho let získával informace z ostatních zemí, nejen USA. To mu pomáhalo v období, kdy byl redaktorem Informačních listů.

Vypravěč

Radoslav Čížek měl dar, dar jazyka. Jeho články a vyprávění mají šmrnc. Jeho vyprávění dokáže zaujmout, pobavit, nadchnout. Zkuste si otevřít jeho články, kde vzpomíná na doby minulé, nebo hodnotí uplynulou sezonu. Určitě to není suchý výčet faktů. Vždy je tam něco navíc.

Jedno pěkné vyprávění vyšlo i v časopise Letectví a kosmonautika, někdy kolem roku 80. Je to příhoda s havárií letadla na Kladenském letišti, z dob, kdy byl v plachtařském výcviku. Jako malý kluk jsem jej četl, ale momentálně jej nemohu nalézt. Kdyby někdo věděl, prosím, pošlete mi číslo časopisu a ročník.

Z publikační činnosti bych rád vyzdvihl, že byl skvělý kreslíř. Jeho plánky a zjednodušené výkresy modelů svých i cizích autorů využíval redaktor Smola v časopisech Letecký modelář a Modelář. Později byly jeho plánky uveřejněny v Informačních listech, kde působil sám jako redaktor.

Závodník

Období čtyřicátých a padesátých let bylo období největšího modelářského kvasu. Po uvolnění válečného sevření se otevřely obzory, které později zúžil komunistický převrat. Přesto to bylo období velkého rozmachu naší činnosti. Bylo to období velikého závodění a mezinárodních úspěchů. Radoslav se na něm podílel velkou částí. Sám aktivně reprezentoval republiku s roční přestávkou od roku 1954 do roku 1959, a ani naši členové LMK KŽ v tomto nezaostávali. Na výběrové soutěži v roce 1954 je Radoslav vyfocen s neznámým modelem. Nazval jsem jej reprezentační A2. Pravděpodobně konstrukce není Radoslava. (Určitě se k tomuto modelu chci vrátit – pozn. autora.)

Na snímcích je vyfocen Radoslav Čížek a Josef Harapát se stejným modelem, který má štíhlý trup a eliptické zakončení dvou nosníkového křídla. V křídle je mnoho žeber, rozteč žeber je tedy mnohem menší, než Radoslav na svých modelech používal. Horní směrovka je také eliptická. Myslím si, že zde opět platilo: „Několik dnů před soutěží jsem neměl model.“

Ale v reprezentaci byl Radoslav mnoho let. Byl účastníkem Mezinárodních závodů a Mistrovství světa, již od roku 1954 s modely poháněných gumou.

Zde jsou fotografie z kvalifikace pro Mistrovství světa v roce 1958, kde Radoslav reprezentoval v kategorii gumou poháněných modelů.

Po ukončení aktivní účasti v reprezentaci se již věnovat domácím závodům a na mezinárodním poli působil jako trenér a bodovač.

Pověsti aneb kdo nic nedělá, nic nezkazí

Dostáváme se k velmi citlivému tématu. Upřímně, nevím, jak to celé pojmout. Zkusím to tímto způsobem a snad nezpůsobím nějaké pozdvižení. Pokud ano, pak ti, co si myslí něco jiného, by měli o svých názorech a poznatcích napsat, a já to pak rád zveřejním na stránkách SAM95, jako každý jiný článek.

Radoslav občas uvedl informace, které mohou být zavádějící, jak pro historické modeláře, tak pro badatele. Těmito nepřesnostmi samozřejmě dává příležitost k diskuzím a šíření omylů.

Poprvé jsme na to narazil u popisu stavebního plánku RC modelu Terej 2. Tu dvojku jsem vždy vnímal jako kategorii, tedy 2 metry, nikoliv jako pořadí modelu a jména. Radoslav v Modeláři číslo 7 z roku 1983 píše:

Hledal jsem, ale takový model Radoslav Čížek neměl, respektive neměl model takového jména. Jenže, jak jsem Radoslava poznal, jednal poměrně impulzivně, chtěl-li dosáhnout svého cíle. Jména modelů dle mého vznikala až ve chvíli, kdy bylo potřeba nějaké jméno přidělit.

Proč si to myslím? Je tady hned několik příkladů. Kromě již zmíněného Tereje je tu třeba model, který vznikl až po Zefíru, tedy AMA54, která byla prezentována i jako MA2-54. Model má problém i s věkem: vznikl, jak jsem zmínil, až po Zefíru, ale Radoslav jej chybně zařadil do roku 1954. Ovšem když vznikl po Zefíru, mohlo to být až v roce 1957. Prostě Radoslav se do svých zápisů příliš nedíval, a ani do toho, co publikoval již dříve.

Nebo tento model M-44 – byl v Informačních listech číslo 9 v roce 1994 prezentován jako Jeřáb.

Největší záhadou jsou asi Žehrovice 2. Předpokládám, že opět nebyly některé údaje ověřeny v historických poznámkách, a od té doby se diskutuje o původu modelu. Ale nebudu tady řešit detaily, podívejte se na to, co jsem umístil na stránky LMK KŽ

K pověstem bych ještě zařadil dobu vzniku modelů G-44 Stehlík, GX-46, Vosa – S, model Straka a zvláštní A2 A-531. To je model, který mne osobně velmi zajímá, především z pohledu „RC recyklátu“, který Radoslav zmiňuje. Ale o tom třeba někdy jindy.

Jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Když si vezmete, jakou cestu Radoslav Čížek urazil, není divu, že se mezi úspěchy občas vyskytne nějaký neúspěch, nebo něco, co se zrovna moc nepovedlo. Není pro to třeba člověka soudit. Naopak to svědčí o tom, že i člověk, který dosáhl takové váhy, byl zase jenom člověk, se svými problémy, potížemi i radostmi denního života.

Konečně ten životopis

Radoslav Čížek se narodil 18.5.1921 v Kamenných Žehrovicích. Modelařit začínal v místní škole v roce 1933, a pokračoval až do své smrti.

Byl modelářským instruktorem a lektorem. Od čtyřicátých let vedl kroužek v obci Kamenné Žehrovice, Tuchlovice a v Kladně (dle mého to byla škola ve Vašatově ulici, dříve 11 ZDŠ). Vychoval desítky, možná stovky modelářů ať už v kroužcích anebo tím, že byly publikovány jeho školní konstrukce jako stavební plány.

Byl závodníkem, reprezentantem, trenérem, mezinárodním rozhodčím a bodovačem.

Jako konstruktér navrhl a postavil mnoho skvělých modelů, díky spolupráci s redaktorem Smolou se nám toto dědictví dochovalo. Pro historické modeláře je to mnoho zcela doložitelných modelů.

Jako dopisovatel spolupracoval jak s domácími časopisy, tak zahraničními, například Aeromodeller, kde vyšlo mnoho plánků tohoto plodného konstruktéra.

Byl skvělým vypravěčem.

Založil dva kluby, neoficiálně již v roce 1941 LMK Kamenné Žehrovice, po roce 1945 oficiálně a v roce 1993 klub SAM95 Bohemia.

Zaletěl Československý rekord v kategorii rádiem řízených modelů z roku 1966 v době trvání letu (4 hodiny, 36 minut a 12 sekund) a je majitelem stále platného národního rekordu v letu v přímé linii číslo 156, ze dne 6.8.1970.

Od FAI získal v roce 1972-1973 diplom Paula Tissandiera číslo 44.

Za svou dlouholetou úspěšnou činnost získal titul Zasloužilý mistr sportu. V roce 1996 byl uveden do Síně slávy klubu The Society of Antique Modelers.

Je držitelem Aeromodelling Gold Medal. Tu mu v roce 2000 propůjčila Fédération Aéronautique Internationale, za celoživotní přínos leteckému modelářství.

Radoslav Čížek zemřel 7.3.2005.

Co závěrem?

Když jsem byl žák či junior, poté mladík po vojně, setkávali jsme se na letišti poměrně často, tedy tak často, jak byly pořádány jednotlivé závody. Bral jsem to vždy jako běžný jev. Tušil jsem, že je hybnou silou naší Žehrovické historie, ale nikdy jsem neproniknul až ke kořenům. Pamětníci jsou úzkoprofilové zboží.

Osobně mě mrzí, že jsem se Radoslavem Čížkem již nesetkal potom, co jsem se opět vrátil do řad modelářů. Určitě by bylo o čem vyprávět. Ale jak se říká, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, a to platí i tady.

Na velikána naší modelářské historie vzpomínal Jiří Hloušek

Zdroj:

Časopisy Letecký Modelář, Modelář, Aeromodeller, Modelář a modely, Informační listy,

Seznam rekordů KLEM https://svazmodelaru.cz/klem/vykony/rekordy/,

 Stránky https://www.fai.org/awards,

Archív fotografií Františka Kratiny,

vlastní vzpomínky