Dnes bych se chtěl věnovat modelu, který navrhl, postavil a létal Lee Renaud. Tohoto muže z Ameriky jistě znáte. Kdo nezná, tak možná zná jeho modely podle názvu. Tak tedy připomínám Aquila nebo Sagitta. Jsou však i další. Třeba tento wakefield se jménem La Sorra, což znamená katalánsky písek.
Model byl inspirován jiným modelem té doby. Ta inspirace vycházela z modelu vítěze New England elimination série z roku 1951 Haiga Parechaniance. Lee studoval jeho model a pak teprve začal vyvíjet a zkoušet ten svůj. Ještě téhož roku byl model hotov a Lee se s ním začal zúčastňovat soutěží. Během let 1951-1952 se Lee v mnoha závodech dostával až do finále a umisťoval se předních místech. V roce 1952 přispěl svými výkony k výhře družstva z Bostonu v East Coast Chanelenge. Jeho žena Connie byla v New England elimination sérii pátá se stejným modelem.
Ale vraťme se k modelu. Model měl na svou dobu pokrokovou konstrukci trupu.
Trup byl totiž slepen jako krabice z prkének balsy a neměl v sobě ani jeden nosník, pouze příčné výztuhy, kterých bylo devět. Lee tak dosáhl váhy 1,1 unce tedy 34 gramů. Trup, aby splnil předpisy, měl přidělaný centroplán v „bouli“ na horní straně trupu. To známe i od našich modelů jako třeba Kobylka od Emila Rese z Brna. Jenže ta vznikla o něco později. Mimochodem s Kobylkou pan Res vyhrál Celostátní modelářskou soutěž v roce 1954 ve Vrchlabí. Centroplán La Sorry je průchozí pro obě strany křídla. Celý trup je pak potažen slabým papírem.
Křídlo mělo profil NACA 6410. Aby bylo lehké a zároveň pevní, Lee navrhl křídlo s jedním balsovým nosníkem 1,5 na 5 mm. Náběžná hrana je také z pevné a tvrdé balsy. Přední část křídla je pro zvýšení pevnosti potažena balsou o tloušťce 0,8 mm. Odtoková hrana je taktéž balsová. Žebra jsou poměrně daleko od sebe ale je jasné, že vše bylo navrženo s ohledem na váhu. Křídlo bylo potaženo slabým papírem.
Výškovka je obdélníková a má 9% profil s rovnou spodní hranou. Není udáno, o jaký profil se jedná, předpokládám obligátní „vlastní“. Konstrukce výškovky je velice obdobná tomu, jak je navrženo křídlo. Tedy balsový nosník a přední strana výškovky je potažena balsou 0,8 mm silnou. Na koncích stabilizátoru jsou přilepeny směrovky oválného tvaru. Celá výškovka je potažena papírem.
Popis modelu a plán vyšel v časopise Air Trails v červencovém čísle v roce 1953.
Co říci závěrem? Model je jasně doložený, byl publikován v dobovém tisku, existují fotografie, má docela zajímavou historii a je k němu originální plán, který není přefiltrovaný někým, kdo plán po svém upravil a překreslil. Prostě historický model, nebo chcete-li po americku „Pure Antic Model“.
Plán a kopii článku si můžete stáhnout z Outerzone.
Jiří Hloušek
Zdroj: časopis Air trails 1953 a Outerzone.