Electra Lite, aneb jak jsem stavěl motýla.

Musím se vrátit o více než dva roky nazpět, na Výroční členskou schůzi SAM 95, kde probíhala rušná diskuse o pravidlech „Retro“ modelů. Chytře jsem se neúčastnil s tím, že tyto modely stavět nebudu a že je mi to tedy jedno, na čem se hoši domluví. Nějak se to ale seběhlo a letošní jaro jsem postavil elektru z roku 1979, kterou zkonstruovali dva modeláři, Tom Yantis a Larry Jolly z USA.

Plán stažený z Outerzone je v palcových mírách, což mi dělalo značné potíže. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si udělal tabulku s přepočtem na metrické jednotky. Kupodivu během stavby jsem se ale nějak „chytil“ a už jsem se celkem začal v palcových mírách orientovat. K plánu je i obsáhlý návod, který popisuje stavbu tak, jak to řešili dva zmínění konstruktéři. Oba se o stavbu podělili, s tím, že jeden dělal trup a druhý křídla. Má „poor“ angličtina stačila na vše podstatné a tak jsem se pustil do stavby s tím, že model musím udělat lehčí, než autoři a to především proto, že současné osazení včetně baterií je lehčí. To se mi také podařilo, ale rozdíl v hmotnosti, který je 140 gramů činí právě jen ten rozdíl v instalovaném vybavení. Model je od autorů vybaven i vlečným háčkem a lze jej používat i jako větroň, což také, po demontáži vrtule, činím.

Vlastní stavba nečiní potíže. Křídlo má rovnou spodní stranu, tedy pohoda. Trochu mě strašily žebra ucha, ale jen do té chvíle, než jsem zjistil, že až po hlavní nosník je celá nosová část stejná. Páskování žeber, odtokovka ze dvou částí, to je vzpomínka na pracovní postupy, které všichni známe. Trup je z pevné, ale lehké balzy. Čtyři nosníky 5×5 z tvrdé balzy je lepší před lepením namočit, aby tolik netáhly. Zadní část trupu mi přišla hodně subtilní, trochu jsem se bál, ale zatím se obavy nenaplnily.

V přední části je třeba trochu konstruovat, už jen z důvodu jiného motoru, ale vše se dobře vejde. Použil jsem elektromotor MVVS 1,5/1120 ot./V. Výhodou tohoto motoru jsou připojovací konektory v zadním čele, což velmi usnadňuje připojení regulátoru ve stísněném prostoru. Kabinu jsem slepil z pásků balzy, protože ji z pet lahve neumím. Ocasní motýlkové plochy jsou řádně veliké a vlastní kormidla na můj vkus až příliš. Trup jsem v zadní části potáhl tenkým modelspanem, přední část je potažena vliesem. Ač se obvykle na potahování moc netěším, tady to bylo jinak. Nikde se netvoří žádné vrásky, vlies se jen přilakuje, pouze na hranách trocha cower gripu aby to drželo a je hotovo. Problém nastal po dokončení modelu s nastavení vysílače Jeti DC 16. Problém nastal u mě, nebyl jsem (věk + PC gramotnost) schopen vysílač nastavit. Opět, jako již dříve, pomohl „přítel na telefonu“ pan Láďa Bušek z Neratovic, dík za pomoc.

Létání, pokud je trochu slušné počasí, tak to je opravdu radost. Model se velmi dobře řídí, je velice obratný, není problém kruh o průměru do deseti metrů. Je to letadlo, které pilotovi pomůže. Velmi dobře se ustřeďuje a reaguje i na mírnou termiku. Rozpětí je 100“, mnou postavený model má hmotnost 1020 g.