Dělají se různě. Někdo se ptá na stejné otázky buď lidí na chodníku, zcela náhodně, nebo naopak, některé televize záměrně ukazují lidi, co nic nevědí, někdo se ptá herců a také třeba hudebních hvězd. Pamatuji na jednu anketu Československé televize, kde se ptali zahraničních a domácích umělců na „Odvrácenou stranu měsíce“. Ti zahraniční si vždy vzpomněli na desku Pink Floyd (The Dark Side of the Moon), ti domáci si mysleli, že se ptají na jejich skutečný život. Na co se ale skutečně redaktor ptal, se nikdy nedozvíme.
Ankety proběhly i v časopise modelář. Jeden takový příklad mám. Je to anketa uvedená na zadní stránce časopisu Modelář číslo 7 z roku 1965. Známí modeláři odpovídali na nejrůznější otázky. Mezi nimi byl i Vláďa Horák, Alois Šild či Jiří Gurtler a další.
Když jsme s Vaškem Davidem připravovali článek Účka nad Kačerovem, poslal mi Vašek další dvě fotografie, kde je vyzobrazen jako klučina se svými kamarády a samozřejmě i svým modelem. Poslal to s komentářem…pro inspiraci… Tak jsem fotky uložil a říkal jsem si, že je třeba někdy použiji a třeba tím podnítím někoho dalšího k tomu, aby se o svých modelářských začátcích také rozepsal.
Jednoho dne jsem si vzpomněl na jednu odpověď z naší podzimní webové ankety. Bylo tam navrženo, že bychom se měli lépe poznat. Obecně, podělit se o nějaké informace na našem webu. Tak jsem se zamyslel, a sestavil anketu s dotěrnými otázkami, které jsem rozeslal snad všem členům SAM95. Očekával jsem, že se někdo ozve a třeba napíše „běž s tím k šípku“ a podobně. Jenže to vypadá, že e-mail spadl někam do spamu, a tak se nikdo se neozval… Ale po nějaké době se ozval Jarda Drnec, a pak Jirka Hruška. Ti mi poslali své odpovědi na můj dotazník.
A nyní jaké ty otázky jsou?
- Kdy jste začali modelařit a kde?
- Co byl váš první model a jaký byl jeho osud?
- Jaký model se vám opravdu povedl?
- Jaký model byl váš nejoblíbenější?
- S jakým modelem půjdete do letošní sezóny?
A k tomu byla žádost o zaslání nějaké fotky či dvou, které by dokreslili celou vaší informaci.
Abych se tady moc nerozepisoval, anketa běží, pokud jste e-mail nedostali, a přesto byste rádi něco napsali, prosím, využijte to a pošlete informace. Předem za ně děkuji. Uděláme z toho takový mini seriál. Určitě to bude pro všechny velmi zajímavé.
A tady jsou ty inspirativní fotografie Vaška Davida. Osobně si myslím, že takové fotografie jsou velmi cenné. Ostatně, já mohu jen závidět, já prostě žádné nemám. I když nás Radoslav Čížek občas vyfotil, fotky se ke mně nikdy nedostaly a rodina mě na letišti nikdy nefotila. Ale přesto na otázky odpovím také, když už jsem si to celé vymyslel. A fotky určitě budou.
A nyní ten Vašek za mlada a jeho vzpomínání:
Vašek David ještě vzpomněl na letecký den na Ruzyni v padesátých létech. Vaškovi model ulétl, jak již napsal a domů šel pěšky. Na letišti zůstaly jeho krabice na model a bunda. Kolegové věci sebrali a odvezli do klubu. Vašek sám a pozdě večer došel domů, bohužel bez modelu.
Nevěděl přesně co to bylo za rok. Ale my jsme zjistili, že to byl rok 1952. Této akce se zúčastnili i modeláři z Kamenných Žehrovic František Dvořák, Josef Harapát, Zbyněk Pech a další.
Najde se ještě nějaký pamětník? Někdo, kdo by na tuto akci také zavzpomínal?
Ale vraťme se k Vaškovi Davidovi a jeho fotkám.
Moje éro na fotce je inspirované Hájkovými Raketami (jen jsem „prolomil“ ten rovný hřbet). Za tehdejší klub Tatra – Křižík jsem s ním úspěšně absolvoval jednu „Zimní Gottwaldovskou“ – a pak mi, za obdivné účasti party kluků, ulétl o prázdninách u babičky v Kraskově.
Ještě vzpomínka na Vladimíra Hájka – když jsme se v r. 2014 viděli, vzpomínal jsem, jak Vláďa předváděl zalétávání – klouznul éro, doběhl ho, za ocas znovu roztlačil – a tak kroužil po letišti a ověřoval „kluz a seřízení zatáčky“. Pár nás to zkoušelo, ale nikdo to nedokázal.
Co já jako kluk pamatuji, v klubu Tatra-Křižík byli členy přední pražští modeláři (asi 10 jmen si vybavuju) a vedl jej tehdy „táta“ Karel Bittner. Byl nějakým kustodem-správcem depozitáře Technického muzea v Karlínské Invalidovně a po úspěšné reprezentaci na „Gottwaldovské“ mě tam pozval, zavedl do sklepa, kde jsem si mohl z trupu zrušeného Moskyta vylámat balsy co jsem chtěl. Moskyto a ostatní jsem tam pak prolézal, pan Bittner na mě zapomněl – a málem jsem tam zůstal přes noc.
Váš Vašek David
A tak končí Vaškovo vyprávění. Dle mého velmi zajímavé, které navodí atmosféru tehdejšího modelářského prostředí. Moc mu za ně děkuji.
Odpovědi z ankety budu zveřejňovat postupně. Nemá cenu vše vychrlit najednou. Takže se alespoň můžete těšit.
Jirka Hloušek