Výstava Radoslav Čížek-100 let

Vážení, v neděli odpoledne skončila výstava věnovaná Radoslavu Čížkovi. Jistě čekáte nějaké zhodnocení, určitě fotografie či další informace na našich stránkách.

Když jsem tvořil koncept výstavy, věděl jsem, že výstava nemůže být jen o tom, že vystavíme naše modely. Z toho by člověk nebyl schopen zjistit, jaký byl Radoslav Čížek, v jaké době působil a jak vypadal. Je spousta lidí, kteří se s Radoslavem nepotkali, nikdy jej neviděli na žádné fotografii a nikdy netušili, že existuje klub LMK Kamenné Žehrovice či nějaký SAM95 Bohemia. Bylo tedy nutné jeho osobu těm, kdo na výstavu přijdou, přiblížit a předat jim informace o tom, kdo Radoslav Čížek byl.

Když to vezmu popořádku. Nejprve byla půlroční příprava, která nebyla jen tom, že jsem dojednal místnost, výstavní panely a modely. Byla především v tom, že jsem připravil texty, přefotil spoustu fotografií, ze kterých jsem vybral ty, které mohou někomu něco říci, a které dokreslí psané informace. Navštívil jsem paní Alenu Hesslerovou, dceru Radoslava Čížka, která mi poskytla mnoho informací a fotografií. Použil jsem informace od Vládi Horáka a jeho fotky z let minulých. Hledal jsem správnou formu prezentace. Po tom, co jsem ji zafixoval, jsem zajistil tisk veškerých materiálů ve stejném stylu. Když se má něco prezentovat, tak ať to má štábní kulturu. Celkem jsem připravil 26 informačních panelů, 60 popisek pro modely.

Propagaci částečně zajišťovala obec a my na našich stránkách, tedy LMK KŽ a SAM95 Bohemia. Ještě jsem se domluvil s Petrem Valterou, aby dal informaci na stránky LMK Kladno a pak se dohodl s modelářským svazem, kteří dali informaci na své stránky KLEMu a Facebook. Mimochodem, zcela neplánovanou reklamu vytvořil pan Pengl se svým článkem o gumáčku Radoslava Čížka Čmeláček, která přesně padla do správného období a samotný časopis RC Revue, jednak zveřejněním článku pana Pengla, a také informací o výstavě na Facebooku časopisu.

V mezičase se povedlo zajistit původní tři modely Pepíka Harapáta, původního člena LMK KŽ, nejmladšího reprezentanta v padesátých letech a také stále velmi zaneprázdněného muže. Jeho vzpomínky jsou velmi cenné a modely také. Pepík nám vše připravil a já modely v úterý vyzvedl.

Dalším velmi cenným příspěvkem bylo objevení kompletních čtyř modelů Radoslava Čížka panem Zdeňkem Hesslerem (zeť Radoslava Čížka). Narychlo jsem dodělal cedulky pro modely a slepil zlomenou směrovku na Q89.

Ve čtvrtek 21.10 jsme ve tři hodiny zahájili instalaci. Nejprve jsem měl strach, že místnost je velká, pak, že místnost bude malá a my veškeré modely, které jsme získali ani nedokážeme vystavit. Nakonec se podařilo vše přehledně, a to je opravdu důležité, přehledně umístit a pak jsme se vrhli do instalace informačních panelů. Měl jsem obavu, aby se to do tělocvičny vešlo. Vešlo a vypadalo to skvěle. Roman Fousek nainstaloval stroje Pepíka Harapáta a bylo. S instalací pomohli kluci, co přinesli své modely, tedy Jarda Drnec, Vláďa Kostečka, Jirka Hruška, Zdeněk Pucholt, Honza Stříteský, Roman Fousek, Pepík Kubeš, Pavel Bačina, snad jsem na nikoho nezapomněl. A nejen to, přišel Zdeněk Hessler a pomáhal dlouho do večera. Mimochodem, ten den byl strašný vítr a v Žehrovicích nešel proud. Takže jsme instalovali za šera. Nakonec ale ČEZ vše opravil a my konečně na to začali pořádně vidět. V devět večer bylo vše připravené. V místnosti bylo krásně seřazeno 59 modelů. Pepík Kubeš ještě dlužil Vosu, která byla doma, ale tu přinesl ráno. Mimochodem, během výstavy přibyl ještě jeden model – Pedro, takže nakonec jsme měli modelů 61.

V pátek ráno po mých zmatcích jsme společně s místostarostou panem Markem Starým, dětmi ze základní školy v Žehrovicích a panem Hesslerem (paní Alena Hesslerová byla v tu dobu na cestě, neboť minulý den díky vichřici nemohla přicestovat), umístili slavnostně tabulku věnovanou Radoslavu Čížkovi na vybranou lípu, kterou Obecní úřad zasadil.

Pak jsme se přemístili na výstavu společně s dětmi a prošli ji s nimi. Třída byla tuším pátá a bylo spoustu dotazů. Během dopoledne přišlo ještě asi pět tříd. Čím vyšší ročník, tím méně dotazů a kratší prohlídka výstavy. Devátá třída překonala má očekávání. Uvnitř byla jen 10 minut a pak skončila na průlezkách před budovou. Navštívil nás pan Petr Cejnar, místopředseda Svazu modelářů a pak Tomáš Ciniburk, předseda leteckých modelářů. Odpoledne se pak objevovali místní. Po celou dobu s námi byli oba manželé Hesslerovi. Stejně tomu bylo i po další dny.

Objevili se například známí některých bývalých členů, například Jirky Šafka, který žije v Kanadě a ofotografovali celou výstavu. Fotky pak zaslali Jirkovi. Objevila se dcera ing. Schuberta, který vlastnil slavného jaguára, který rozdrtil Čížkovu Alfu, přijeli modeláři z Rožmitálu. Potěšil i Petr Parkos, který zajišťoval ten den pomoc při „dozoru“, tím, že přinesl dva své plány, které Radoslav Čížek publikoval v zahraničí.

Zde vzpomínáme na Radoslava společně s paní Hesslerovou (vpravo).

Sobota byla nejrušnější den a asi pro všechny nejemotivnější. Objevilo se spoustu modelářů, například ze Zaječí, Vláďa Kozák, Jarda Netáhlo Petr Sýkora a Petr Pánek z Lipenců, Martin Křesadlo, kladenští modeláři, také vznikli diskuzní kluby. Moji kolegové z klubu mě po celou dobu podporovali. Na výstavě se odpoledne objevila i paní Jarka Horáková se synem Štěpánem, což mne osobně velice potěšilo. Nejpřekvapivější ovšem byla návštěva Františka Kratiny, hnedle devadesátiletého pamětníka nejslavnějších dob našeho klubu. Setkání paní Hesslerové s Frantou bylo velmi emotivní.

Mimochodem, spojili jsme Frantu s Pepíkem Harapátem.

V neděli dopoledne se objevili další modeláři, mimo jiné Míra Vaněk a Slávek Štorek, klobouk dolů, z Litomyšle to není zrovna blízko. Odpoledne přišel i Pepík Harapát, podívat se na výstavu, zavzpomínat na dobu, kdy aktivně reprezentoval a setkat se s paní Hesslerovou a dalšími pamětníky ze Žehrovic.

Pepíka Harapáta jsme spojili s Jirkou Šafkem.

Na závěr se objevil i Míra Dvořáček z Třebíče.

Po páté hodině jsme výstavu ukončili a začalo veliké balení. Po osmé bylo zbaleno, a vše odvezeno. Našel jsem spojky do křídel, ale ty již mají svého majitele, jeden mobil, ten také má již majitel a obaly od modelů. Ty budeme muset ještě dodatečně identifikovat. Místnost jsem předal správci a dojel konečně domů.

Chci tady poděkovat všem, kdo přijeli na výstavu, kdo se podělil o své vzpomínky, paní Aleně Hesslerové, panu Zdeňkovi Hesslerovi, paní Jaroslavě Horákové, také místostarostovi panu Markovi Starému za dodatečnou propagaci výstavy v obci, Pepovi Kubešovi za pomocnou ruku, našim klukům z klubu za pomoc při instalaci, likvidaci a provozu výstavy během těch tří dnů. Bez vás všech by taková výstava nikdy nebyla.

Pro mě to ještě nekončí, musím vrátit některé zapůjčené modely a napsat tento článek. Myslím si ale, že si to všechno Radouš zaslouží.

Jirka Hloušek jako autor výstavy

Foto:

Ladislav Vyskočil

Michal Kohutič

Jirka Hloušek