Slovo prezidenta 3/2020

Dobrý den,

před napsáním tohoto příspěvku jsem hledal, kdy „pravidelné slovo prezidenta“ vyšlo naposled. Zjistil jsem, že v únoru a také v lednu. Oba články jsem zahájil myšlenkou – „píši vám první letošní ..“. Takže toto „slovo prezidenta“ je již třetí v roce 2020. Proto ten nadpis. Zároveň začnu používat toto značení, abych příště neudělal podobnou minelu…

Koronavirová krize pomalu končí. Jak tvrdí někteří moudří lidé, se kterými osobně souhlasím, bude tady tak dlouho, dokud o ní budou hovořit média. Ale nic netrvá věčně. Naštěstí…  Pomalu se vracíme do zaběhlých kolejí, většina z nás s novými modely připravenými k boji 🙂 S nástupem omezení volného pohybu mimo domov jsme si řekli, že vás zkusíme rozptýlit články na našem webu. Psal o tom již Jirka Hloušek ve svém přispěvku o návštěvovanosti našeho webu. To se nám myslím celkem povedlo. Asi nikdy v historii nevzniklo tolik článků v tak krátké době. Škoda, že okruh pravidelných přispěvatelů je tak malý. Píši schválně „pravidelných přispěvatelů“, protože rubrika „pohled do dílny“ byl skvělý nápad a děkuji všem, kteří Jirkovi napsali svůj příspěvek.

Co se tedy v našem klubu od února událo? Soutěže jsme bohužel museli oželet. Zatím všichni pořadatelé regulérních soutěží své akce zrušili. To bylo vzhledem k nejasné situaci v ČR naprosto v pořádku. Je škoda že soutěže byly zrušeny, ale chápu že odložit soutěž není jednoduché, už s ohledem na to abychom někomu jinému s termínem „nelezli do zelí“. Nemožnost se scházet vedla některé pány k uspořádání korespondenčních soutěží. Díky jim za to! Celkové pořadí není příliš měřitelné. Jde spíše o společenský rozměr a ukázku vůle. Na stránkách „sedmdesátosmičky“ pan Mach zhodnotil korespondenční soutěž „čtyřstovek“. Byla z toho cítit jistá roztrpčenost a upřímě se mu ani nedivím. Pravidla byla velmi benevolentní a účast přesto slabá. Další rozjetou soutěží je pohárová soutěž motoráků. První dvě kola korespondenčně, třetí kolo už klasicky. Na této soutěži je zajímavá hlavně různorodost pořadatelů. Chápu to tak, že celou akci zastřešuji kluci ze SAMu 78, ale první kolo dělal Míra Dvořáček z našeho klubu, druhé Slávek Štorek ze SAM 78, třetí kolo organizoval neorganizovaný Petr Svoboda…  skvělý nápad a inspirace do budoucna pro pořadatele i v jiných kategoriích.

Ale abych se vrátil k hlavně tomu, co se děje u nás v SAM 95. Naší hlavní soutěž Memoriál Radka Čížka jsme přesunuli na červen. Asi bychom ho mohli uspořádat v původním termínu, ale v době, kdy jsme rozhodovali, co s touto soutěží udělat jsme netušili, jak bude celá situace okolo koronaviru vypadat. Podrobnosti jsou na našem webu a osobně věřím, že se celá akce podaří, byť asi bez hudebního tělesa… Dubnové zastupitelstvo obce Kamenné Žehrovice odsouhlasilo vyúčtování dotace 2019 a zároveň schválilo naši žádost o dotaci na rok 2020. Letos jsme zažádali a byla nám schválena dotace ve výši 15 tisíc kč.  Bude použita na Memoriál R. Č., na Lánský historik a na nákup klubových věcí – zatím jsme koupili gumy pro soutěže větroňů, dalším nápadům se nebráníme. Jen pro představu, použití dotace má přísná pravidla na co se může a nemůže použít. Jedno z pravidel nás zavazuje proinvestovat minimálně stejnou částku z klubových peněz. Znamená to, že z pokladny klubu vydáme dalších 15 tisíc kč. To není málo, vzhledem k celkovému hospodaření klubu.

S tím soutěžením je to celkově potíž. Když pominu současnou situaci, kdy se ještě někteří z nás nechtějí vystavovat riziku nákazy, zájem o jakoukoli kolektivní činnost obecně upadá. Každý máme doma vše co potřebujeme, mládež má možností jak trávit volný čas neomezeně. A tak někteří naříkají – „není mládež“. A slýchám: „dělejte něco“. Ale není ani prostřední generace a tam zase měli „dělat něco“ ti, kteří teď si teď stěžují.  Posledních dvacet let to jde se všemi kolektivními aktivitami z kopce, obzvlášť s těmi, které vyžadují hodně času a nějakou práci. Je tedy jasné, že z tisíců stavitelů letadel v poválečné éře se staly stovky v období končícího socializmu, nyní jsou nás desítky a v další generaci to budou jednotlivci, až celá tato činnost zanikne. Myslím tím klasické modelaření z přírodních materiálů.  Než se tak stane, měli bychom si užít možnost setkávat se se stejně naladěnými lidmi. A ta setkání se většinou odehrávají na letišti, na soutěži, sletu… Ono připravit „sebeblbější“ akci vyžaduje spoustu energie i peněz. Je potom trapné, že ten, kdo něco pořádá téměř žadoní, aby mu tam někdo přijel. Mělo by to být přesně naopak. Chci někde soutěžit? Jsem vděčný tomu, kdo mi to zařídí. Přihlášky a třeba i platba předem by měly být samozřejmostí. Jak rychle si mnozí odvykli tomuto dřívějšímu standardu. Je to pohodlnost a …tak trochu nevycválanost. Ráno se vzbudím, kouknu na nebe a řeknu si, tak dneska pojedu.  Tak to prostě do budoucna nemůže fungovat. Tento horký brambor jsem z trouby nevytáhl v souvislosti s Memoriálem R. Čížka. Tam jsme pravidla nastavili jasná, přihlášky na místě nebudou možné. Memoriál – memory – paměť, vzpomínka. Mělo by se jednat hlavně o vzpomínku na nejslavnějšího člena našeho klubu.

Poslední dobou registruji zvýšený zájem o pravidla, podmínky soutěžního létání. Možná je to v souvislosti s tím, že letos končí pravidla pro létání Mistrovství Evropy, také končí pravidla klubu SAM 78 a pravidla pro Mistrovství České republiky.  Pravidla našeho klubu SAM 95 Bohemia jsou platná do roku 2022 a žádné změny do této doby nebudou. Jdeme sice tak trochu v „protivlně“, ale můj návrh, aby jsme platnost našich pravidel sesouhlasili s ostatními byl na valné hromadě klubu, v roce 2018, odmítnut. Za náš klub jsme, prostřednictvím sportovního referenta Mirka Dvořáčka, naše připomínky k pravidlům ME odeslali. O pravidlech MČR bude předpokládám ještě diskuse.

Náš klub, tedy aspoň jeho středočeská část se zabývá hlavně větroni. Roman Fousek se v poslední době snaží oživit zájem o kategorii ARC A2. Větroně jsou v SAM 95 velmi tradiční kategorií. V kategorii ARC (OTVR) máme pravidla přísnější než ME nebo MČR, tedy pouze originální velikost a čtyři starty.  „Á dvojky“ jsou na tom podobně, mají od začátku přesná stavební pravidla a originálních modelů s doloženým původem je mnoho.  Zatím jsou takovou popelkou, ale létání s nimi je stejně zábavné a jsou celkově jednodušší.  Celkově zájem o větroně ale upadá. Je to způsobeno jednak pohodlností – start na gumicuku a jeho následné stažení vyžaduje pomocníka a také plochu, kde bychom mohli natáhnout několik gumicuků vedle sebe, proti větru, není mnoho. Někteří to řeší elektromotorkem, ale je to paskvil, který se doufám do oficiálních soutěžních pravidel žádného klubu nedostane. Už současné elektrokategorie jsou diskutabilní, hlavně po stránce dodržování fair play… vítězné letouny létají ve výškách a vzdálenostech od letiště na hranici viditelnosti – tam nikdo nepozná, jestli model „plachtí“ na čtvrt plynu… 

Na závěr vám posílám fotku nezvyklého modelu, nového přírůstku do stáje neúnavného stavitele Romana Fouska.

Přeji vám hodně zdraví, modelářské pohody a když bude hezky, přijeďte se na Ranou alespoň podívat.

Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia