Dnes se podíváme do dílny Jaroslava Drnce. Modelář, který se celý život věnuje volným modelům. Když jsme vyhlásili kategorie volných modelů pro 15. ročník Memoriálu Radoslava Čížka, nadšeně se ozval s tím, že se konečně vracíme ke kořenům! Jardy arzenál je velice rozsáhlý, ostatně posuďte sami.
Od r. 2004, kdy jsme se z Prahy přestěhovali do Úhonic, mám svoji modelářskou dílnu, podle manželky zvanou „pižlárna.“ V Praze jsem se s manželkou dělil o kuchyň, půlka byla manželky a druhá půlka pro mé modelářské řádění (no bylo to hektické, zvláště když jsem lakoval). Moje „pižlárna“ (spíš minipižlárna) v současné době obsahuje cca 40 historických modelů (větroně a gumáky) a pár modelů kategorií F1G a P30, které létám soutěžně.
V současné době mám rozpracováno několik modelů, což má tu výhodu, že můžu dělat víc věcí najednou na několika modelech. Modely mám zatím v kostře a někdy je mi i líto je potáhnout, když pod potahem zmizí ta nádherná a pracná konstrukce. Jinak jsem ortodoxní vyznavač volných modelů, se kterými si po vypuštění může dělat matka příroda co chce a já to jen někdy s úžasem a někdy s obavami pozoruji. Radiákům jsem ještě na chuť nepřišel … a asi už nepřijdu.
Tak to vezmu po řadě:
„Rondo“ – je A2 na svoji dobu velmi moderní konstrukce z r. 1956, brněnského konstruktéra Jaromíra Hrubého. Rozpětí 1950 mm, délka 1153 mm, plocha 33,8 dm2. Tento model prý stavěli 16 letí modeláři v modelářském kroužku ve Slavkově. Mně teda dal dost zabrat! A pevně doufám, že to bude „brko“, jen nevím, jak to při vleku upajdám!
„Ibis“ – je další větroň, na který jsem se chystal už dlouho. Jeho tvary se mi od začátku velmi líbily, ale ke stavbě jsem se díky současné izolaci dostal až teď. Je to větroň slovenské konstrukce (konstruktér byl banskobystrický modelář Hudec). Model pochází z r. 1947 a byl držitel čs. rekordu v přímé trati v r. 1947 a 1948. Patří opět do kategorie A 2. Rozpětí 1475 mm, délka 1000 mm. Jen mám obavy o tu SOP, která je pod trupem a dost velká, tak bude při přistání asi dost trpět!
„Komár II“ – po dlouhé době stavím „motoráka“, takže k jeho zalétání si asi pozvu profíka na motoráky, aby model hned v začátku nevzal za své! Je to model z r. 1952 známého jabloneckého modeláře P. Lánského. Typická konstrukce „krkatého“ modelu o rozpětí 1300 mm a délce 1020 mm. Doporučené motory jsou Super Atom 1,8 nebo 2,5 nebo NV 2,1 ccm. Zatím mám hotový trup, VOP a nařezaná žebra na křídlo. Pro pohon chci použít motor AMA 1,8, jehož repliku stavěl zakladatel SAM 78 pan Jaroslav Rybák.
„Populár“ – je poslední model, jehož fotku přikládám. Mám jej sice postavený už cca 5 let, ale stále je mi líto jej potáhnout, snad až teď. Je to opět historický motorový model konstrukce Vladimíra Procházky z r. 1948, kdy vyhrál závod továrny Aero a byl držitel čs. rekordu na čas. Mám tam motor MVVS 1,5 ccm a mechanickou část (nádrž a časovač, který ovládá zhasínání motoru a determalizátor) mi svýma „zlatýma ručičkama“ zhotovil Čenda Pátek – přeji mu brzké uzdravení! Model má rozpětí 1150 mm a délku (bez motoru) 735 mm.
No, a ještě jsem zapomněl na jednoho malého větroně, zvaného „Tulák“. Je to malý školní větroň o rozpětí 980 mm a délce 815 mm. Plánek vydala Mladá Fronta, ale v popisu stavby je uveden ještě Mirko Moučka (modelářská prodejna se sídlem na Vinohradech a vydavatel modelářských plánků před válkou i krátce po ní, než ho znárodnili a plánky převzala Mladá fronta). Toho jsem si chtěl postavit ještě jako malý kluk, ale dostalo se na něj až teď v mých po osmdesátinách. V popisu stavby je uvedeno: „Výkonný větroň s velmi pěknými letovými vlastnostmi“, ale u mě bude jen pro parádu!
Tak to je zhruba vše k představení mé modelářské činnosti v období „kontravirové izolace“, doufám, že ji všichni přežijeme ve zdraví a až skončí, že se zase sejdeme na letištní ploše! „Letu zdar!“