Mistrovství Evropy SAM RC modelů

Dobrý den
Skončilo šestnácté Mistrovství Evropy SAM rc modelů. A jaké bylo? Letiště Jákabszállás poskytlo pořadatelům perfektní zázemí. Krásnou plochu, ubytování, krytý bazén, restauraci a spoustu místa na vše potřebné, včetně prázdného hangáru  volně použitelného pro účastníky, jejich modely a modelářské vybavení.  Počasí krásné první dva dny, potom zhoršení, ale stále dostatečné k odlétání všech disciplin. Organizace průměrná, bez výrazných zádrhelů, pečlivá a zdlouhavá přejímka všech modelů. 
A čistě mé osobní postřehy? Zázemí opravdu vynikající. Drobné pořadatelské zádrhely neovlivnily příjemnou atmosféru a celkem hladký průběh soutěže. Restaurace, jídlo, ceny, vynikající. Přejímky letadel důkladné, ale bezzubé, hodnotila se jen shoda modelu s přineseným plánkem, u letadel s váhovým omezením samozřejmě váha, u spalováků obsah nádrže.  Originalitu podkladů nikdo neposuzoval, takže jsem byl svědkem na jedné straně přepočítávámi palců na milimetry u rozteče žeber na opravdu historicky vypadajícím modelu, na straně druhé Vega 3 bez kabiny, která určuje průřez trupu…  Díky Zdeňkovi Hanáčkovi, prezidentovi SAM 78, jsem se mohl, jako jeho host, zúčastnit v předvečer mistrovství zasedání prezidentů SAMů  (zástupců za jednotlivé státy).  Překvapilo mě svojí  pracovní, atmosférou i délkou jednání – několik hodin.  Myšlenka současného evropského prezidenta je jasná a rozumná. Udělejme pravidla jednodušší, soutěže více společenské, probuďme v soutěžících gentlemanství a osobní zodpovědnost za stavěné modely. Cesta bude dlouhá…  Projednávaly se možnosti úpravy pravidel i organizátorsví dalších šampionátů, zatím bez konkrétního výstupu. Předpokládám, že případné doplňující informace sdělí Zdeněk Hanáčak na stránkách SAM 78. 
Ale teď k létání. První letový den se létaly motoráky i větroně. Celkem větrno,  se super termicky vyhlížející oblačností, bohužel v nižších výškách turbulentní díky vzdálenému vzrostlému větrolamu. Stanoviště OTVR byĺo na návětrné straně letiště, vítr v ose, takže docházelo jen k malému křížení šňůr. Všechny dny se začínalo létat v deset hodin – do té doby letiště patřilo místní letecké škole. Jedna zajímavost – nebyli oficiální časoměřiči, každý si své lety měřil svépomocí. Byli pouze kontroloři, kteří průběžně monitorovali a měřili lety, které potom kontrolovali ve startovní kartě. Kombinace trochu nezvyklá na vrcholové klání, nakonec ale musím uznat, že spolu se vzájemnou kontrolou soupeřů, dostatečně funkční.  Ve větroních  si  náš žehrovický trojlístek, Fousek, Hruška sen. a Hruška jun.  věřil nejvíce. Nakonec z toho bylo, bohužel, jen umístění Romana Fouska  v první desítce, moje a Honzovo až v desítce třetí. Dalši dvě motorové kategorie si rovnoměrně rozdělili češi a italové, jednu jsme kompletně vyhráli my s prvním místem našeho klubového člena Mirka Dvořáčka, ve druhé motorové kategorii obsadili první tři místa italové. 
Druhý den jsme létali malé elektry, já Speed 400, Honza s Romanem Electrorubber.  Vítr se stočil kolmo na dráhu a termika zesílila. Honza své letadlo, chybou pilotáže, rozlomil ve vzduchu a pád trosek do rozsáhlé přilehlé bažiny znamenal i ztrátu všech komponentů. Roman se se svým opravdovým elektro gumákem dostal do rozletu, který byl víceméně monotypovou záležitostí a spolu s Mirkem Dvořáčkem, dalším pilotem s opravdu klasickým modelem, odlétali velmi pěkný výsledek.  Já skončil ve čtyřstovkách pátý, což mě potěšilo o to více, že jsem po druhém kole musel měnit spálený motor a mezitím jsem se brodil hodinu v rákosí, hledal Honzův elektrogumák a následně samotného Honzu… V rozletu  čtyřstovek byly pouze dva modely. Vítěznému italovi se během letu čas od času točil motor, to u sklápěcí vrtule není samovolně možné.  Na upozornění pořadatel reagoval – není  prokazatelné – nemáte video, nebo foto. 
Třetí, toho dne, létaná kategorie měla také rozlet a tak byl den zakončen opravdu napínavou podívanou. Na večerním ceremoniálu byli oceněni i tři junioři, tedy skupina, která je v tomto sportu nedostatkové zboží. V podvečer druhého dne organizátoři rozhodli, že díky nepřiznivé předpovědi počasí,  se ve středu, tedy třetí den soutěže, odlétají všechny zbylé kategorie, pouze na dva starty. To vzbudilo horečné přípravy soutěžících, kteří počítali pro svou kategorii až se čtvrtkem. Středeční breefing byl ve znamení nové informace, že počasí ve čtvrtek odpoledne by snad mělo být o něco lepší a soutěžícím byla dána možnost volby kdy své lety odletí, tedy měli na své dva starty dva celé dny. Středeční počasí bylo větrné, místy až 10m/s, stabilně 4-5m/s. Přesto se značná část soutěžících rozhodla nečekat na nejasný čtvrtek a své lety odlétala. Já a Honza jsme si poprvé zkusili kategorii 1/2 Texaco, kde jsme ovšem neměli téměř žádnou šanci, hlavně kůli ktátké době chodu motoru. Roman své lety nechal na čtvrtek. Část kluků motoráků létala také již ve středu a tak jsem si mohl prohlédnout v letu modely, které bych jinak neviděl, neboť jsem musel ve středu odjet domů.
Čtvrtek mám již pouze zprostředkovaně, odlétal se zbytek všech soutěžních letů. Ti co s létáním počkali na pozdější dobu udělali dobře. Při dvou počítaných startech to bylo hodně o taktice a zkušenosti.  Ve zbylých kategoriích bylo české družstvo velmi úspěšné – celkové výsledky naleznete  na stránkách SAM 78. 
….tedy české družstvo. V porovnání se Slováky, Italy i Maďary, tedy nejpočetnějšími skupinami, jsme navenek působili trochu nesourodě. Měli bysme býti více hrdí na klub i zemi odkud pocházíme. 
Na tomto mistrovství se představily i dvě nové kategorie.  Obě u nás v Čechách velmi diskutované. Své závodníky si ovšem našly a nebylo jich málo.
Mistrovství skončilo. Jistě lze nalézt spoustu připomínek i otázek, jak k pravidlům, tak k organizaci. Mohlo se létat více první dny, (s ohledem na předpověď) , celkové výsledky nejsou zveřejněny ani tři dny po ukončení, přejímka, časomíra a další věci… To vše bylo slyšet. Ale uspořádat jakoukoli akci, obzvlášť takto velkou a representativní, znamená spoustu času a práce, což někteří nechtějí vidět. Proto přeji všem, kteří dělají něco pro ostatní,  jen to nejlepší,  budu je vždy podporovat a děkuji jim!

Jiří Hruška, sportovní referent SAM 95 Bohemia