V dňoch 24.-25.7.2021 sme s niekoľkými využili ponůku naši priatěl zo Slovenska a vyrazili na Majstrovstvá Slovenska RC historických modelov na letisko Janíkovce u Nitry.
Letiště je mi dostatečně známé již z ME 2017 a několika dalších soutěží. Co do najetých kilometrů to mám blíž než letos na Ranou (do Nitry 260 km). Ze SAM 95 jsem byl jediný účastník. Z České republiky nás bylo pár, ještě dál to měl jen Petr Svoboda (Volevole), který je ale co se týká klubové příslušnosti “bezprizorní“. Po cestě jsem naložil ještě Dalibora Špačka, sportovního referenta SAM78. Plný auto sportovních referentů… .
Ubytování jsme měli spol. s P. Skotnicou a L. Kneblem (oba SAM78) zařízené přímo na letišti za 10,- EUR/os./noc, což je přijatelné. Přijeli jsme už v pátek. Na sobotní oběd bylo možno objednat si předem jídlo s dovozem na plochu.
Překvapila velmi slušná účast modelářů ze všech končin Slovenska, a také asi 5 Maďarů, vesměs známých účastníků nejen mistrovských soutěží. Můžeme začít závidět!
Na sobotu bylo určeno odlétat všechny vypsané kategorie kromě kat. Texaco a klubové záležitosti “Slovenské vetroně“. Létalo se do 19:00, což bylo tak akorát s ohledem na následné rozlétání.
Naše parta ještě nedonesla všechny modely a příslušenství, a už jsme zahlédli sanitku. Jeden z pořadatelů a nejaktivnějších modelářů Milan Ďuriš měl při soutěžním letu srdeční příhodu, a po stabilizaci byl odvezen na pár dnů do nemocnice na pozorování.
Aloty, Eloty, čtyřstovky, Elektrorubery, větroně OTVR a 1/2A Texaco – to vše byl program sobotního dne. Slovenský SAM 119 létá podle dosud platných evropských pravidel.
Já začal Elektrorubberem, na start nastoupil osvědčený Korda 1939, neb u nového modelu dokončeného těsně před soutěží mi byla ještě u nás jedním vobejdou ušlápnuta výškovka. Ale Korda nějak v přehřátém vzduchu nelétal. Až posledním letem jsem s velkou rezervou naletěl maximum, ale také jej na chvíli ztratil z dohledu. Po uvedení do spirály jej ale včas zahlédl Vojto Antonák a vše dobře dopadlo. Až do cca. 15. hodiny jsem “mačkal stopky“ kolegům a sledoval, že termika je poněkud nevyzpytatelná. V pozdním odpoledni jsem pak nadráždil Coxe a létal kat. 1/2A Texaco, stále s mojí starožitností Kerswap. Ve výškách, které model dosahuje za 3 – 3,5 min. chodu motoru se sem tam stoupáček podařilo najít. Dva lety okolo 10 min. (měřené maximum je 15 min.), poté slabých 8 min, a na závěr v 18:30 ještě necelých 10 min. Velmi pěkně létá nový model The Hobo (1948, G.W.W. Harris) Standy Stránského. Model je velmi lehký (ale dle pravidel), reaguje tedy aktivně na termiku. Hned prvním letem s ním Standa letěl nejdelší let soutěže v kategorii (769 s). Zrádná termika trápila i ostatní soupeře, občas se přidal i neposlušný motor. Součet 3 letů jsem měl o trochu vyšší než druhý S. Stránský, podařilo se mi tedy zvítězit.
Kromě ½ A Texaca a “400“ se další kategorie rozlétávaly. Motorový čas pro rozlet u všech kategorii s motorem zůstal zachován, neboť pozdní večerní čas už byl předpokladem létání bez výrazné termiky. V Alotu o vítězi rozhodla jediná sekunda rozdílu. Zajímavost z Alotu: Známý modelář Vlado Kurjan létal s Goolem v původní velikosti se spalovacím motorem. Současný motor s RC karburátorem a tlumičem, výškoměr ovládá při dosažení výšky či času servo RC karburátoru.
Večer se alespoň u nás nedivočilo, i když spolubydlící měli po dnešku vlastně odlétáno.
Na ráno a nedělní dopoledne jsme byli strašeni deštěm a větrem – nejprve společně, pak jen deštěm a následně jen větrem. Skutečností byl noční déšť a ranní větřík, který střídavě zesiloval a zase slábl. Pro kat. Texaco ovšem nic moc. Přímo na ploše to ale taková hrůza nebyla, téměř všichni soutěžící tedy modely vybalili. Já si vezl modely dva. Použil jsem jen Lanzo Airborna s desítkou, neboť čas pro soutěž byl vyhrazen na zhruba 2 hodiny. Prognóza zněla zesilující vítr. Všechno mi vždy poněkud trvá, pak se ještě v autě zapomene otáčkoměr…. . Startuji na druhý pokus (v prvním mi zdechnul motor ještě na zemi), model stoupá bez průniku dopředu do parádní výšky, ale sílu motoru se nedaří proměnit na let dopředu. Ve velké výšce to ale nosí! Model ale bohužel pomalu couvá. Celý let tedy lehce tlačím výškovku. Až je model hodně daleko po větru (odhad 400 m), tlačím víc…na co je mi výška, hlavně nepřijít o model. Ten se ale podařilo přivést zpět, dokonce i jedna zatáčka před přistáním byla! Celé to trvalo skoro 16 min. Uznalé pokyvování maďarského kolegy je jakýsi signál, že tak dlouho nikdo další neletěl. Už pár roků se ale létá na součet dvou lepších letů ze tří. Takže ještě jednou! Motor na startu zlobí, musím dosti otevřít jehlu. Motorový let je tím kratší a dosažená výška menší, ale model couval už v motorovém letu. Vedle slyšíme výkřiky slovenských přátel při záchraně modelu Miro Saláka, který přistál po odfouknutí na druhém konci letiště, naštěstí bez zásadního poškození. Mě se děje něco podobného. Odcouval jsem asi 300 m, pak vítr zeslábl, což bylo hned využito k návratu. Vítr ale znovu sílí, raději tedy s modelem na zem. Sedám asi 150 m daleko, je to ve vytýčeném koridoru, uff, nula to nebude. Let trval přes 13 minut. Další let nepokouším, ostatní soupeři už stejně opustili startoviště. V součtu to “dalo“ další vítězství. Druhý byl maďarský soutěžící Imre Toth se silně nazvětšovaným Pelikanem (přes 3 m rozpětí), který asi slušně klouže, ale nenastoupá a couvá ve větru. Majstrom Slovenska se stal Miroslav Petrila.
Nečekaně jsem zopakoval v obou kategoriích Texaco a 1/2 A Texaco umístění z loňského roku, kdy se Mistrovství Slovenska konalo na východě u Zborova.
Vyhlášení vítězů, úklid modelů a ubikace, loučení a domů. Domů vezu také fotky místní L-200 Moravy pro nehistorický projekt… .
Miroslav Dvořáček
Fotky Alenka Rábeková:
Fotky Vojto Stupák: