Červen byl ve znamení dalšího zlepšení počasí, na začátek měsíce však předpovědi ukazovaly stále poměrně silný vítr pro létání s poměrně lehkými a pomalými historickými modely. V prvním týdnu byla jediná vyjímka na úplný začátek měsíce, tedy na 1. června.
Na tento den jsem se tedy domluvil narychlo v posledním květnovém dni s klubovým kolegou Rendou Kořínkem, a 1. Června po 13 hodině jsme natáhli dva gumicuky na ploše v Kožlanech. Jeden zkušební startík, pro odzkoušení seřízení, a potom jdeme na střídačku již oba na ostro, tedy soutěžní lety. Vítr byl po 13 hodině v nárazech do 2 m/sec, tedy ideální pro létání. Termika nahřátého vzduchu také řádně pracovala, takže jsme začali létat jeden max za druhým. Tedy, já zaletěl 3x 240 sec, Renda se svým novým větroněm „Sirotek“ se zatím seznamuje a dostává ho po záletu do ruky, takže létal trochu méně. Vítr postupně ještě zeslábl, a pozvolna se začal stáčet z východu na jihozápad. Problémy jsem vytušil už ve třetím startu, kdy jsem vypnul asi v 50 metrech se slovy: „To je v ……“, ale Pjerri je na hledání stoupáků docela citlivý, takže ten třetí let zakončil maxem zhruba ve 150 metrech výšky. Obecně jsem měl spíše problémy dostat model dolů na zem.
Další vhodné počasí pro létání nastalo až před druhým červnovým víkendem. Nejdříve se ozval Miroslav Bílek z Hodonína.
Červnové kolo jsem odlétal s pomocí manželky za nepříliš vhodného počasí na našem modelářském letišti ve čtvrtek 15.6.2023 v 16:00 – 17.30. Počasí , teplota 16°C,
vítr do 6 m/s, no nic moc.Stopky ovládala Hanka. S pozdravem letu zdar a historikům zvlášť – Miroslav Bílek Hodonín
Pro svoji nepřítomnost požádal Jirka Hruška o zapsání výsledků z Lipeneckých jarních větroňů.
Jelikož jsem zase na dlouho ve Vietnamu, opět využívám přihlásit výsledky z oficiální soutěže. Tentokrát ze soutěže Lipenecké jarní větroně. O soutěži jsem podal zprávu na klubových stránkách. Přílohou posílám výsledkovou listinu.
Letu zdar!
Kluci z Mělníka odlétali korespondenčku velmi dobře 14. Června. Honza Zelenka k tomu pro naše čtenáře napsal:
Na létání v tomto měsíci jsme se domluvili na středu 14. června po obědě. Počasí nám přálo, bylo docela teplo, vítr do 1,5 m/sec. , sluníčko.
ARC – historie: Ivan Šebánek po dlouhé době vyvětral Astrachána, sice na něj byl slabý vítr a tak časy nic moc.
RC –A-2: Vlasta Macholda si na začátku postěžoval, že jeho Kondor má asi už vylétáno a musí si pořídit něco nového, tak abych ho potěšil jsem i já ( H. Zelenka), řekl, že i já odložím Tatrana. Modelu Tatran se to ale zřejmě dotklo a předvedl svými třemi maxy a rozletem v čase přes 24 minut, že vůbec nepatří do starého železa.
Protože v tomto týdnu by se náš člen Jaromír Bílý, býval dožil 90 let a v jeho pozůstalosti je i větroň Amigo, alespoň 40 starý, tak jsem ním zalétal 4 soutěžní lety.
Podotýkám, že do modelu byly vloženy nové baterky a přijímač, vytažen s krabice, klouznut a už šel na gumu.
I následující víkend se již nesl v získávání dalších letových časů, počasí bylo pro plachtění ve stoupavých proudech pro nás velmi přijatelné. První zápisy došly od Jirky Hlouška a Michala Hládka.
Tak jsme odlétali červnové kolo korespondenčky. Nejprve jsme se s Jirkou juniorem vydali na Ranou. Bylo to v neděli 18.6. Předpověď slibovala krásné termické počasí s větrem přes 1 metr. Na letišti jsme se domluvili s Afisačkou, že budeme létat vzadu podél dráhy 23. Rozložili jsme svůj stan za kempem a natáhli gumicuk. Jenže vítr byl čím dál slabší a než jsme složili éra, tak přestalo foukat úplně. Vánek se neustále točil a bylo to opravdu velmi bídné. Jirka ani nevyletěl, ale já se rozhodl, že do toho půjdu. V jednom ze závanů jsem to tam pustil a víc než vítr mě model poháněla termika. Vypínal jsem asi 70 metrech, dál gumicuk nestačil. Ale nacucl mě termický poryv a bylo z toho téměř maximum. Při druhém startu jsem to štěstí neměl. Při přepichování gumy jsem si opět zvrkl kotník, ten samý co v Žehrovicích. Za chvilku jsem přistával. Třetí let byl neskutečný. Vypínal jsem za větru do zad asi 30 metrech a rovnou jsem stoupal do mraku. Nad námi se totiž zastavil takový černý mrak a začal mě cucat. Nade mnou kroužila KA-6 a já se jí začal velmi rychle přibližovat. S potlačenou výškovou jsem trochu brzdil, ale za chvilku tam bylo dvěstě metrů a stále stoupal. Měl jsem asi dvě minuty a model už začínal byl maličký. Pomocí zatáček jsem stočil model dolu a opět začal stoupat. Ve čtvrté minutě jsem to opět spustil dolů a pak přistál. Uf, takový výcuc jsem ještě nikdy nezažil KA-6 byla maličká mizela v dáli. Poslední let byl opět s maxem. Pak už vítr úplně ulehl a my se jen rozloučili s Afisačkou a jeli domů.
Pokračování bylo další sobotu, ale Jirka ml. nechtěl jet na Ranou, a tak jsme přejeli od baráku jen na Dobrou. Za chvilku se objevil Michal Hládek. Byl rád, že nás vidí a odlétal s námi korespondenčku. Jirkovi se první starty moc nepovedly i když měl maxe. Při druhém měl neskutečnou výšku rovnou na sňůře. Vedle něj stoupal skřivan a díval se na toho divného ptáka. Jirka ještě nastoupal, ale ve stejné výšce se začal přesouvat Blaník co tam nad lesem intenzivně kroužil. Jirka musel dolů a protože po sestupu už nenašel termiku, byl za chvíli na letišti. V dalším letu si to vynahradil, ale to už nefoukaly 3 metry, ale pět, a tak mu model zalétl hluboko nad pole. Výška ještě dobrá, měl tři minuty letového, ale musel řešit, jak se dostat zpět. Naštěstí se vítr na chvilku uklidnil a přišla termická bublina. Ze třiceti metrů model začal stoupat a pohybovat se opět k letišti. Dosedal po páté minutě krásně na letiště.
Michal Hládek byl v tomto větru s Hyperionem jako doma. Sice první lety při slabším větru nebyly žádný zázrak, Hyperion slabé bubliny projel jak autobus, ale poslední let stál za to. Michal obkroužil letiště, výška dobrá a ještě termika, která byla všude kam jsi letěl. Poletoval v tom silnějším větru velmi jistě. Nakonec z toho bylo 8 minut a 10 vteřin a dosedl v pohodě na plochu. My jsme balili a Michal si vytáhl svůj gumicuk, a šel potrénovat ještě nějaký termický let. My jsme vše dobalili a jeli domů.
A ještě popis létání ze stejného dne, tentokrát od Michala Hládka.
Předpověď na sobotu 24.6. slibovala pro letiště ve Velké Dobré vítr dle mého názoru v ideálním směru, ale hlavně v síle která mému Hyperionu vyhovuje. Proto jsem odpoledne vyrazil na letiště s cílem jen tak potrénovat ve větru 3-6 m/s, avšak k mému milému překvapení jsem na ploše nalezl oba Jirky Hlouškovic chystající svého Saturna a Čápa na odlétání červnového kola korespondenční soutěže. Jejich výzvu se připojit jsem velmi rád přijal, už jen z důvodu že každá rada ostřílených borců mi pomáhá zlepšovat výkony. A také že mi předvedli jak se to dělá. Jejich vypínání ve stratosféře je pro mne nedostižné, jejich čuch na termiku nepochopitelný. Ale každým dalším letem jsem se i s radami trochu zlepšoval, až to ve čtvrtém přišlo – můj první MAX s Hyperionem. Podařilo se mi ustředit model v neuvěřitelném stoupáku, za chvilku byl model malinkatý až začaly obavy aby se neztratil z dohledu. Když už ani plné potlačení nestačilo, musel jsem začít klesat ve spirále. Kdyby to nebyl soutěžní let, mohl trvat klidně desítky minut. Ale bylo třeba i přistát na ploše letiště aby se let mohl počítat, takže nakonec trval přes 8 minut. Neuvěřitelné. Po odlétání všech kol jsme pak dlouze povídali o modelařině, a bylo to fajn odpoledne.
V Jeseníku létali ve stejný víkend Zdeněk Hanáček, a Petr Hošek
O víkendu jsme odlétali čtvrté kolo korespondenční soutěže. Akorát jsme to odlétali na dvakrát. V sobotu nás vyhnal déšť a já jsem Žehrovice odlétal až v neděli. Vítr foukal od SZ, tak letiště nepřipadalo v úvahu, tak jsme se vydaly omrknout náš oblíbený svah a spadla nám brada. Svah krásně posekaný, tráva sklizená, ale jen z větší části, na zbytku se pásly krávy. Škoda, tak nám zbyla jen taková nudle, ale dá se tam létat. Tráva tam byla z části ožraná a kvalitně pohnojená zaschlými kravinci. Napnutý gumicuk tam tak tak vleze. Vítr foukal 0 až 2 metry. I když foukalo na svah, tak o svahovém proudění se nedalo ani mluvit. Termika si s ním dělala co chtěla. Trefovaly jsme termiku s pomocí vlaštovek a krkavců a dařilo se, než se na nás začala přibližovat vydatná přeháňka. Vše jsme zbalili a prchali k autům. Už za deště skládáme modely do aut. V tomto úprku jsme úplně zapomněli na fotodokumentaci. V neděli jsem na to samé místo vyrazil s Žehrovicemi a situace byla stejná. Tentokrát a jsem to už zdokumentoval.
Také naši kolegové z Blatné zasáhli ke konci měsíce do celkového pořadí.
Posílám report z AMC Blatná. Včera 28.června mezi 17:30 – 19:00 jsme odlétali červnové kolo. Počasí bylo obvyklé na tuto dobu a termika se vyskytovala již sporadicky, vítr západní 3 m/s. Petr odlétal s Hoverkingem pěkné časy, dále se k nám připojil Pavel Fořt, který postavil Hyperiona, minulý víkend jej zalétal a také se mu celkem dařilo. Mé vždy spolehlivé Esso jsem tentokrát musel nahradit 73 roků starým originálem Schmitter, který přes hmotnostní hendikep si vedl obstojně.
Zdravíme a letu zdar,
za AMC Blatná, Stan Stembera
Na Rané odlétal ke konci měsíce i Zdeněk Cinert z kladenského klubu.
Včera jsem létal na Rané. Vítr 1 – 3m/s skoro západní.
Chvílema to nosilo, chvílema padalo…
4. let – tenhle let jsem ukončil skoro násilně po 15minutě, mrak to táhl nahoru….tam by lítaly i vrata od hangáru.
A poslední zápis byl od Franty Machače.
Ahoj Pepo
Nemám moc čas psát, chystám se mimo republiku a tak jenom ve zkratce. Prostě důchodce, nestíhám….. Minulý měsíc jsme vynechali. Důvod prostý, stabilní severák 5-6m/s. Nechtěl jsem riskovat modely před ME a taky výsledky by nestály za to. Pro tento měsíc použijeme výsledky z ME, komentářů bude jistě k tomu dost. Započítám první čtyři lety.
Bohužel ani během prodlouženého čekání nedorazily tentokráte žádné výsledky z SVK, a také spousta dalších letců si dala v tomto měsíci pauzu. Tak třeba se ve výsledcích potkáme v červenci.
Ještě upozorňuji, že veškerá komunikace a žádosti na započtení výsledků ze soutěží je potřeba posílat písemně na e-mailovou adresu soutez2023@seznam.cz. Nestačí to pouze zavolat. Nejsme stroje!
Váš Pepík Kubeš
