Kestrel, aneb Dowsettův Wakefield

Mé nedávné postižení gumou dohnalo mě i k větším modelům. Když ty modely z poloviny minulého století tak pěkně lítají na elektriku řízené rádiem (snad se z toho jejich autoři neobrací v hrobě), jak asi létají se současnou TANkou? Gumou, o jaké se stavitelům tehdy ani nesnilo?

Zjistil jsem to už na Jestřábovi, soutěžáku se sklopkou z r. 1953, s nímž jeho autor J. Somr vyhrál jakousi obdobu Mistrovství České republiky – Celostátní soutěž v Gottwaldově. Model „vypadá jako Wakefield“, ale tehdejším mezinárodním pravidlům třídy Wakefield úplně neodpovídal (větší celková plocha křídla + výškovky – celkem 19,7 dm2). Autor to přiznával i ve své době. U jeho stavby jsem zjistil, že i s mými „volšovými“ ručičkami zvládnu vystrouhat vrtuli. Jestřáb chodí parádně, nebyl vzdorovitý ani při zalétání. Létá vpravo – vpravo, pod motorem točí úzkou spirálu s dostupem cca 70 m, následně klouže ve větších kruzích. Determalizátor je doutnákový. Má i sklápěcí nohu pro starty ze země, taky jsem to (úspěšně) vyzkoušel.

Při prolézání plánů na webu outerzone.co.uk jsem narazil na spoustu různých modelů tř. Wakefield. Jako hranici jsem si stanovil konec roku 1954, abych mohl létat i na soutěžích pořádaných SAM 78 a případně i na MČR, kde je stanovena tato hranice (na rozdíl od r. 1960 u SAM 95). Překvapilo mě, že i po r. 1950 bylo dost modelů osazeno pevnou vrtulí, obvykle s průměrem okolo 18“ (cca. 450 mm). A také pevným, nesklopným podvozkem. Přitom sklopná dvoulistá, případně jednolistá vrtule, se objevovala na modelech už v období 2. světové války. Asi to s tím odporem vrtule a podvozku nebylo v té době zase tak horké, a povinný start ze země nebo z desky byl bezpečnější s klasickou výbavou.

Získal jsem před časem hotovou lipovou vrtuli o průměru 18“, je to krásná práce p. Henkricha ze Slovenska. Pro mě asi největší zádrhel byl vyřešen a hurá na to! Vybral jsem model nazvaný Dowsettův Wakefield. Jedná se o model, se kterým létal Ian Dowsett v roce 1951 jako člen anglického družstva na soutěži o pohár lorda Wakefielda ve Švédsku. Na plánku je poznámka, že se model jmenoval Kestrel. Soutěž se tehdy létala za polární noci, aby byl potlačen vliv termiky. Mělo to asi svůj význam, při nahlédnutí do výsledků jen výjimečně některé modely létaly přes 4 min. (max. měřené letové maximum tehdy ještě nebylo stanoveno – létalo se, co to dá). Ian skočil s Kestrelem na 11. místě výkony 3:36, 3:04 a 2:47, dohromady 567 s. Zvítězil Švéd S. Stark výkonem 705 s. V tomto ročníku se již neprosadil známý Fin Aarne Ellila, který předchozí 2 ročníky vyhrál. Dá se říci, že své soutěžní lety vyloženě kazil. Při 3. vítězství by ale putovní pohár lorda Wakefielda byl jednou pro vždy jeho!

Stavba modelu je obvyklá, trup přibližně čtvercového průřezu je z balsy 3×3 mm, nemá přepážky. Pro zajištění požadovaného průřezu trupu modelu je křídlo usazeno na nízkém pylonu, který je vpředu opatřen zasklenou kabinkou (v mém případě ohnutá fólie, která se používá jako vrchní list při kroužkové vazbě dokumentů – je přilepena na nalakovaný model lepidlem UHU Plast). Křídlo i výškovka mají shora až po pomocný nosník 3×1,5 mm tuhý potah z balsy 0,8 mm. Hlavní nosník křídla tvoří 2 x balsa 3×3 nad sebou v místě největší tloušťky profilu. Žebra křídla jsou vyřezaná nožem z balsy 1,5. Autor plánu Bob Jones ze SAM England, který výkres, tak jak je nyní k dispozici, zpracoval v 80. létech ve spolupráci s konstruktérem modelu, vytvořil bezchybné dílo, neboť i překližkové výztuhy uší a středů křídla pasují k sobě jako prdel na hrnec. Jsou vždy dvě – u hlavního nosníku a na odtokovce. Mají tedy různou tloušťku, ale vzhledem k prohnutému profilu křídla také jiný úhel! Bob Jones je autorem spousty plánů modelů překreslených v době nedávné podle původních plánů a náčrtů. Plány jsou uznány jako autentické SAM England.

Jak může vypadat determalizátor, je na plánu naznačeno, tak jsem se toho držel. Odklápí se výškovka společně se směrovkou a kusem trupů. K trupu je celek připevněn otočně závěsem – pantem. Doutnák a očka pro gumičku k přepálení jsou umístěna poblíž podvozkových noh. Držet totiž před startem naplno natočenou vrtuli a manipulovat zapalovačem někde u ocasních ploch u takto dlouhého trupu je nemožné, asi mám krátké ruce. Doutnák je umístěn v hliníkové trubičce, jak velí bezpečnost, ve které také zbytek doutnáku po přepálení gumičky „chcípne“.

Podvozek u mě vyvolával při stavbě jisté negativní emoce: Každou nohu tvoří drát 1,5 mm, který je na konci těsně ohnut o 180°, a vsunut do pouzdra tvořeného „spláclou“ hliníkovou trubičkou zalepenou do trupu. Podvozek je tedy vyjímací, což značně zjednodušuje přepravu i skladování modelu. Kolečka vyříznuté z překližky síly 2 mm jsou opatřena hliníkovými pouzdry, aby na drátu nevaklala. Po prvním sestavení modelu se svazkem se ovšem nožky rozjely od sebe…bylo to ale doma na hladké podlaze. Na trávě tomu tak není. Při přistání se podvozek pod model různě zkroutí, ale jedná se o pružnou deformaci. Zatím vydržel včetně svého upevnění v trupu všechny pokusy o let.

Vrtule je vypouzdřena mosaznou trubičkou a uložena v balsové hlavici na osce z drátu 2 mm v mosazné trubičce. Na osce mezi vrtulí a hlavicí je axiální ložisko, vrtule je opatřena volnoběhem. Při vytáčení svazku musí být hlavice pojištěna proti vypadnutí z trupu 2 gumičkami – při povolení tahu svazku by hlavice jistě vyklouzla ze svého uložení a protáčející vrtule by rozsekala celou přední část trupu (vyzkoušeno u jiného modelu).

Model je potažen Mikelantou (trup), Modelspanem (ocasní plochy a část křídel) a v současnosti běžně dostupným papírem dodávaným do stavebnic gumáčků firmy Guillow (prodává se v mnoha barvách i samostatně). Modelspan je vypnut vodou a asi 3 x lakován (napínací + lesklý + zapon), trup je lakován 5 x napínacím + 1x zaponovým lakem, papír Guillow pak jen 5 x napínacím lakem. Od 2. vrstvy nátěru jsou křídla a výškovka uloženy v šabloně, která zajistí správné nakroucení křídla pro jednodušší zalétání. Šablonu tvoří jako základ prkno 19 x 200 x 1200 mm s přilepenými podložkami dle lomení křídla a požadovaného nakroucení křídla. Na podložkách jsou háčky a křídlo je upevněno gumičkami. Prkno je uloženo trvale v klopové krabici z pětivrstvé lepenky. Křídlo je v šabloně uloženo pořád, v krabici, i pro přepravu na letiště a pro skladování. Tento způsob skladování se mi osvědčil, i přes jistou pořizovací náročnost (ta papírová bedna stojí jak 4 Plzně 12°!). Křídlo potažené tenkým Modelspanem je velmi křehké. V šabloně se nic nečekaně nezkroutí a tak by model po delší pauze měl létat pořád stejně. Také při přepravě na letiště nedojde k poškození, např. nějakou jinou, výrazně těžší, částí jiného modelu.

Model byl dokončen na podzim, už bohužel nebyly povětrnostní podmínky pro šetrné uvedení do provozu a tak do jara zrál v šabloně.

Proč Mikelanta na trupu? Mám jí ještě celkem dost, je pevná a celkem odolná proti protržení. Také počítám s občasnou výměnou potahu na trupu v důsledku jeho promaštění mazadlem z gumového svazku, který se při vytočení v trupu doslova válí. Nebo s opravou při přetržení svazku. Mikelanta se dobře sundává z kostry, oproti např. Modelspanu.

Gumový svazek je celkem brutální záležitost: 12 nití gumy TAN sport 6×1 mm o délce 1300 mm. Skoro 16 m gumy, kde se metr prodává za 20,- Kč. Už chápu proč všichni raději Elektrorubery, za cenu 1 svazku máš dvoučlánek Lipolku vyšší cenové relace i „céček“. Svazek natáčím na 750 ot., což není zdaleka jeho hranice – vešlo by se mnohem víc, skoro dvojnásobek. Ale takto vydrží slušných 8 – 10 letů. Mimochodem, malá ruční vrtačka jako natáčedlo nestačí, neutáhnu ji už ke konci natáčení. Používám tedy velkou ruční vrtačku s klikou a opěrkou na rameno se 2 rychlostmi.

A jak to lítá? Při zaklouzávání jsem zjistil, že je třeba posunout těžiště dosti dozadu. Nakonec 20 g olova vyvažuje těžší lipovou vrtuli, použitou namísto balsové. Také bylo třeba podložit odtokovku výškovky o 1,5 mm. Model nechtěl ani na motor, a ani v kluzu zatáčet. Zjistil jsem nepatrně těžší levé křídlo, do pravého ucha tedy putovalo olůvko. Výrazné vyosení hlavice vpravo částečně vyspravilo motorový let, ale ne kluz. Na prasáka jsem tedy vzal na letišti nůž, odřízl směrovku a přilepil ji vychýlenou doprava na místě vteřiňákem. Asi jsem se trefil napoprvé, už mi zatáčení i v kluzu vyhovuje.

Při 750 otáček v gumě se svazek vytáčí asi 45 – 50 s, model nastoupá cca. 70 – 90 m výšky. Let bez termiky trvá vždy přes 2 min.  Dlouhý svazek je třeba pomalu natáčet, jinak se nerovnoměrně odtáčí a uzly v zadní části trupu umí model dosti rozhoupat v motorovém letu. Ještě musím doladit způsob odhození modelu při startu vůči případnému větru (úhel a náklon modelu vůči větru – dost na tom závisí počáteční stoupání modelu a dosažená výška. Model v termice s protáčející se vrtulí mírně stoupá. Rekord modelu je zatím 3:25, což ale vzhledem k plácku, kde létám, je už hazard (okolo jsou lesy, 2 rybníky, vedení VVN 15 k V a zaseté a uvláčené pole). Těším se do Jihlavy, Hořic nebo na Velkou Dobrou či jiné podobně velké letiště!

A další gumák, postavený v kostře okolo vánoc, už je potažen a zraje v šabloně! Tentokrát bude o něco menší.

Model má za sebou jednu soutěž v Jihlavě, video od “youtuberáka“ Martina Hurdy přikládám – , popisovaný model je na videu od 1:48 do konce.

Pár šťastných co se zúčastnili letošního Memoriálu Radoslava Čížka na Rané jej mohlo vidět v letu také tam, v sobotu večer.

Miroslav Dvořáček