Zdravím, kolegové,
Náš prezident Jirka Hruška popsal zhruba první polovinu naší účasti na Mistrovství Evropy pro RC historické modely v italském Aguscellu. Na mě je pokračování.
Ve středu 26.6. byly na programu kategorie ELOT, NMR a 1/2A Texaco. Hned od rána nad letištěm bzučely elektromotory ALOTů, a jeden za druhým sbírali 3 maxima pro večerní rozlétávání. Závodníci v ostatních kategoriích spíše vyčkávali… . Do odpoledního rozlétávání v ELOTu se z našich probojovali všichni! Bylo zajímavé sledovat, jak se především maďarské družstvo vyrovnávalo s povinností startovat ze země! Starty ze země byly nařízeny pro všechny kategorie, s výjimkou kat. Speed 400, Elektroruber, ½ A Texaco a NMR 2,5
V kat. NMR, kde modely přece jenom nelétají tak vysoko, bylo třeba si nalétané maximum zasloužit poctivým hledáním termiky a kroužením. Asi i trocha štěstí hrála roli, protože tradiční favorité v nečitelném počasí poněkud „vybouchli“ (v silně přehřátém vzduchu modely na motor dosahovaly výrazně nižších výšek než v našem pásmu). Rozlétávání se letos nekonalo, bylo by bratrovražebné, neboť z vítězství se radovaly naše barvy – zvítězil Zdeněk Hanáček s Modelem Pedro konstr. R. Čížka, poháněný motorem K&B Torpedo .35 (v soutěži dosáhl dvou maxim). Druhé místo obsadil Petr Svoboda s Raketou 5 s podvozkem, opatřenou motorem Fox .19 (také dosáhl dvou maxim, ale rozhodující let byl kratší než u vítěze). Třetí byl Gianati Walter s Cloudsterem, kde jsme opět nedokázali posoudit, zda jeho motor odpovídá pravidlům. Jen 11 modelů odlétalo soutěž, i když přihlášen byl přesný dvojnásobek.
Od předchozího večera po okolí bzučely „coxíky“, tedy motory COX 0,8 ccm s integrovanou nádrží 5,1 kubíků, které jako jediné jsou povoleny pro kat. ½ A Texaco. Do této klasické a dlouhá léta neměnné kategorie bylo přihlášeno 37 modelů, soutěž odlétalo 27 modelů. Měřené maximum v této kategorii je 900 s, a nalétat se je podařilo jen v jednom letu vítězi a druhému v pořadí. Těmi byli italové Mateo Monti a Franco Negro. Na třetím místě skončil Belgičan Victor Bonjean, o pouhých 10 s za ním jsem skončil já… L.
Večerního rozlétání v kat. ELOT se zúčastnilo 8 pilotů, mezi nimi i 3 naši. V již skoro beztermickém podvečeru se, s výjimkou prvních dvou, všichni sesypali v časech, které se maximu ani nepřiblížily. Pomyslnou bramborovou medaili získal za 4. místo Květoslav Štorek s modelem Under Construction. Zvítězil Ital Franco Fabbri s modelem De Filippis před maďarským závodníkem Istvánem Korno s Ciclone. Oba nalétali přes 16 minut! Třetí byl další Maďar Zoltán Wadovich s Bomberem. Na 5. místě dolétal náš Pepa Hejsek s Vegou 7, který již v kat. ALOT budil zájem s automaticky zatahovaným podvozkem, proti kterému byly vzneseny neoficiální protesty. Pepa ale existenci „zatahováku“ na tomto modelu doložil a dál už byl klid. Vega 7 na soutěži totiž létala v několika provedeních a velikostech.
Čtvrtek 27.6. byl posledním oficiálním soutěžním dnem, a byl také dnem nejteplejším. Ještě ve 20 hodin večer jsme zaznamenali teplotu 42°C. Ani místní údajně nepamatovali takové horko na konci června – tyto teploty prý spíše přísluší druhé polovině července.
Na programu byly 2 oficiální královské kategorie a dvě kategorie vložené. OTMR-C jsou modely se spalovacími motory mezi 5 – 20 ccm, obvykle se zapalováním jiskřivou svíčkou. I zde bylo počasí v panujícím horku často nevyzpytatelné. Můj těžký Civy Boy 74“ večer před soutěží létal okolo 5 min., no v horku dosahoval sotva 2/3 obvyklé výšky v motorovém letu a v netermickém počasí byl záhy dole. Sláva Štorek a Petr Svoboda měli po 2. letu každý jedno maximum (480 s), což také ukazovalo na počasí, neboť obvykle létají co start – to maximum. Tragédie nejen pro družstvo nastala při 3. letu Petra Svobody, kdy těsně před vypnutím motoru ve výšce ca. 400 m zlomil křídlo u svého Play Boye. Křídlo se od trupu úplně neoddělilo, nicméně dopad na zem byl fatální – model trefil tvrdou silnici s destrukcí především motoru…L. Hatrick se tedy v této kategorii nekonal (Petr zvítězil v této kategorii na předchozích 2 ME). Slávek Štorek už s modelem KL-61 dalšího maxima nedosáhl, a tak vítězství pro sebe utrhl o pár sekund Ital Lorenzo Boccia s modelem Pilade. Všimli jsme si, že používá tlakování nádrže z motoru, které nebylo v minulosti povoleno. Důkladně jsme pročetli aktuální pravidla a hle – o tlakování tam již není zmínka. Od protestu jsme tedy ustoupili. Slávkovi chybělo 29 s, aby se ze „stříbrňáka“ konečně stal „zlaťákem“. Třetí místo obsadil Maďar Lászlo Török se Sailplane, který létal nenápadně, na motor nedosahoval závratných výšek, ale umí to v termice. Celkem odlétalo 13 soutěžících z přihlášených 19-ti.
Texaco je další z klasických kategorii. Pro model je přiděleno palivo dle hmotnosti modelu, létají obvykle velké modely poháněné „detoňáky“. Po úpravě pravidel před pár lety se množství paliva zmenšilo na polovinu, letové maximum omezilo na 20 minut a do výsledků se počítá součet dvou letů ze tří. Eliminovalo se tím nekonečné rozlétání. Z přihlášených 23 modelů odlétalo 16, a zvítězili staří bardi z Itálie. Metu nejvyšší získal Lorenzo Boccia s Goolem, na druhém místě skončil Massimo Imoletti s PB-2 a na třetím Luigi Binelli (92 roků!!!) s Il Duca. Jen první dva dosáhli v jednom z letů dvacetiminutového maxima! Z našich jsem nejlépe dopadl já až na 11. místě s modelem Jasco Flamingo, kdy jsem se nedostal přes 7 minut letu, což v našich podmínkách dávám „levou zadní“. Na motor to svádět nemohu, skoro 4 minuty na 6 ccm paliva šel jako u nás, ale ovzduší bylo opět mimo naše znalosti a zkušenosti. Před soutěží neproběhlo vážení modelů pro kontrolu objemu nádrží.
První z vložených kategorii byly elektrovětroně OTVR-E. Tuto novinku, zatím neoficiální, se snaží prosadit především maďarští kolegové. Elektromotor ve spojením s výškoměrem s nastaveným omezením na 30 s/100 m mají nahradit vlek na gumicuku. Létá se jako s větroni, tedy 6 letů, ze kterých se hodnotí 3 nejlepší. Z 30-ti přihlášených odlétalo 16 modelů, z toho se 3 dostali do rozlétání. Z něj vyšel vítězně Ital Vinco Sabbadini s neobvyklým modelem Astrale, za ním skončili maďaři Lászlo Török se Star 13 a Attila Nagy s Vandor Mr 5. Z našich skončil nejlépe Květoslav Štorek s Perseusem na 8. místě.
Další vložená kategorie se hojně létá v Itálii, je pojmenována Civy Boy. Létá se s jednotným modelem Civy Boy 24, který je ale zvětšen na 150%. Pohon je motorem COX 0,8 se žhavicí svíčko s oddělenou průhlednou nádrží pro 3,5 ccm paliva. Plánek i pravidla v elektronické formě jsme získali již na minulém ME v Maďarsku. Byli jsme ujišťováni, že model musí být postaven tak jak je na plánku, včetně plné (celobalsové) výškovky. Většina italských modelů ale měla výškovku konstrukční… . Hoši ze SAM 78 několik modelů postavili, nicméně zalétávali je až po večerech v průběhu mistrovství. Vše tedy nebylo úplně v ruce. Stupně vítězů se tedy staly italskou záležitostí – 1. Gianni Borsetti, 2. Gianni Artioli a 3. Christian Geyer. Jenom vítěz, duchovní otec této kategorie, nalétal (dokonce 2 x) maximum 600 s.
V soutěži družstev jsme, po sečtení bodů za 1., 2. a 3. místa ve všech kategoriích, obsadili druhé místo za vítěznou Itálii, před Maďarskem.
Miroslav Dvořáček