Bitva u Zborova (odehrála se 1. – 2. července 1917) představovala součást tzv. Kerenského ofenzívy, a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců. Ještě před bitvou, která byla vedena v blízkosti ukrajinské obce Zborova, byli v průběhu dělostřelecké přípravy těžce zraněni dva pozdější významní českoslovenští generálové Jan Syrový (přišel o oko) a Otakar Husák. Jan Syrový pocházel z mého města!
Konec historie, tenhle Zborov se nachází na Ukrajině, a já vyrazil ke Zborovu ležícímu na východě Slovenska u Bardějova. Zbytek pojednání o bitvě v 1. válce si určitě přečtěte na https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Zborova
Kousek od Zborova na Slovensku leží polnohospodárské letisko s asfaltovou dráhou. A právě zde, letos v termínu 8. – 9. 8., uspořádal Slovenský SAM 119 ve spolupráci s MK Bardejov již 16. Majstrovstvá Slovenska historických modelov. S klukama ze Slovenska udržuji, myslím, celkem dobré vztahy a rádi se potkáváme. Z našeho klubu SAM 95 jsem nikoho dalšího k dlouhé cestě na východ nepřesvědčil, domluvil jsem se tedy s Daliborem Špačkem (sportovní referent SAM 78) a Zdeňkem Sýkorou z Žatčan. S oběma jsem již několikrát akce na Slovensku navštívil. Zdeněk bohužel z rodinných důvodů na poslední chvíli odpadl, vyrazili jsme tedy ve dvou, takové sporťácké duo z obou českých klubů. Páteční odjezd jsem zdržoval jenom já, od Dalibora vyjíždíme dost po 14. hodině. Já jsem za volantem trochu psycho a dlouhé cesty mi nevadí, skoro nonstop jízdou dlouhou málem 600 km vesměs po dálnici přes Trenčín, Žilinu, Poprad a Prešov před 22. hodinou dorážíme do cíle. Cestou ovšem zdechla navigace, pomocí papírové mapy a propozic pořadatelů ale cíl nacházíme jen s malým zaváháním. Po cestě zjišťuji, že od poslední návštěvy se hodně změnilo i v tomto koutě Slovenska, k lepšímu, samozřejmě.
Na první noc nepohrdneme stanem – přístřeškem – pořadatelů, stavět náš podobný v úplné tmě by se asi nepodařilo.
Teprve ráno hledíme na letový prostor, kterému dominuje asfaltová dráha, o délce přes 400 m a šíři min. 15 m. Na jeho východním konci je ještě asi 250 m dlouhé travnaté předpolí, přidělené pro gumicuky pro starty větroňů. Ty létaly již v pátek, kromě nám známé kategorie OTVR létané v sobotu se na místě uskutečnilo i letošní 2. kolo Pohára Slovenských vetroňov. I tak byla ale letos účast slabší, hlavně v neděli. Vzdálenost? Koronavirus? Důvody se nikde nehledají lehce. Zhruba deset účastníků z České republiky tedy výrazně doplnilo řady soutěžících.
V sobotu je naplánováno létání v kategoriích OTVR, ELOT, ½ A Texaco a Old Timer 400. Větroně měly svůj letový prostor mimo asfaltovou dráhu, vrtuláky pak zhruba od poloviny dráhy směrem na východ. Západní polovina byla pro přistání zapovězená – přistát zde znamenalo nulu za celý let. A pár jich bylo.
Větroňů OTVR létalo 12, z toho se 3 se třemi maximy 300 s dostali do rozlétávání. Zde zvítězil Štěpán Kučera ze SAM 78 se Širchánem 2, druhý byl Ludovít Pec s JU-52 Sokolov a třetí Miroslav Petrila s Volavkou. Mistrem Slovenska se stal Ludo Pec.
Elektrokategorie létané v sobotu měly obě shodný počet soutěžících, létalo vždy 18 modelů. V kategorii ELOT 7 modelů postoupilo do rozlétání, a hned první 4 místa se stala českou kořistí: Zvítězil Juraj Tinka s Vegou 7 před Květoslavem Štorkem s Erosem a Ladislavem Kneblem také s Erosem. Čtvrtý byl Pavel Skotnica s Ichabodem. Páté místo obsadil a titul Majster Slovenska získal Vojtech Antoňák s Erosem.
Čtyřstovky se rozlétávat nemusely, 3 maxima 600 s zalétl jen Juraj Tinka s Arcturusem, druhé místo obsadil Štěpán Kučera s Il Pilade, 3. místo a titul Majster Slovenska pro sebe získal Martin Maťaš s Erosem.
½ A Texaco jsem si zalétal, a to i přes skutečnost, že palivo připravené pro tuto soutěž zůstalo doma. Palivo s ricínovým olejem a “nějakým“ nitrometanem mi půjčil Palo Rábek s tím, že používá jiné. Motor jsem rychle přeškolil, i když šel skoro o minutu kratší dobu, než mi chodí běžně. Při mém prvním letu s Kerswapem jsem za to byl rád, trochu jsem bojoval o model s termikou, abych přistál chvíli po 11. minutě. Další let jsem přistál po 6. minutě, ve třetím po 5. minutě….a bylo lepší jít si sednout a odpočívat. Okolo 15. hodiny se termika zase probudila a jen necelá minuta mi chyběla do 15-minutového maxima. Tak se stalo, že jsem zvítězil a za sebe posunul Pavla Rábka, dárce paliva. Ten se stal Majstrom Slovenska, s modelem Meteor. Jako jediný ze startovního pole zaletěl i jedno maximum 900 s. Třetí místo obsadil s KL61 Karol Szamaranszki.
Po 15. hodině se v občerstvovacím stánku začal servírovat tradiční guláš. Dále byly k dispozici klobásy z grilu a chlazené alko i nealko pivo a jiné nápoje.
Večer jsem školil nové Texaco. Mé trápení neuniklo pozornosti Ing. Stanislava Stránského, a jeho cenné rady a také palivo měly výsledek! Holt, co funguje v MVVS 6,5 s černým výbrusem, se nemusí hodit do MVVS 10 s výbrusem ABC. Na 7 ccm paliva jsme docílili chodu lehce přes 3 min., což byl značný skok dopředu.
Sobotní večer byl ve znamení piva a instalace výškoměrů do ELOTů na další den, aby odpovídali kat. ALOT. Došlo i na sdílení zážitků z minulosti, jen se myslím méně zpívalo než v pátek… .
Nedělní létání začalo 2 x 2 lety kategorie třicetinek. Tohle u nás nelétáme, na Moravě a na Slovensku je tato kategorie oblíbená. Model smí mít max. rozpětí křídla 30“ (=762 mm), pohon akumulátory LiPo nebo LiOn dvoučlének, jiné omezení myslím není. Králem soutěží je všude, kam přijede, Juraj Tinka, a ani ve Zborově tomu nebylo jinak. Tako kategorie ale není oficiální, proto ji ani ve výsledkovce nenajdete.
Jinak v neděli se létaly jen 2 kategorie. V ALOT létalo 20 modelů do rozlétání se dostali 3. Zvítězil Květoslav Štorek s Berryloydem (rozpětím asi největší model na soutěži) před Karolom Szamaranszkim s Folly 2 a Frantou Machačem (Eros), který už v době rozlétání byl na cestě domů a neúčastnil se jej.
Pach éteru z paliva doprovází kategorii Texaco. Jen 6 modelů odletělo alespoň jeden let. Ze slovenských přátel létali jen “východňári“. Termika byla velká proměnná, kdo ji nenaletěl již s motorem v chodu, byl brzy zpátky na zemi. Já ji trefil hned v prvním letu, a bylo z toho trochu přes 9 minut. A nervy při přistání, neboť jsem málem nedoletěl ze zakázaného prostoru. Další let již pro mě studená sprcha – jen něco přes 4 minuty – důsledek šolíchání s motorem za letu a let s příliš velkým plynem. Dávám si tedy oddech a po startu přesně v pravé poledne nacházím po asi minutě chodu motoru stoupák. Můžu tedy ještě snížit otáčky motoru, ten běží skoro 5 min. a model dosahuje výšky odhadem přes 400 m. Klouzavý let je boj o to, kde to nosí a kde padá, nicméně přistávám po 13. minutě a byl to nejdelší let dne v této kategorii (a zatím také můj v této kategorii). Létal jsem i s druhým modelem Jasco Flamingo, ale to mi prostě nikdy ve vedru moc neletí, a tak výkony nestojí ani za zmínku. I v Texacu se mi tedy podařilo zvítězit. Druhé místo obsadil a titul Majstra Slovenska získal Miroslav Salák s nádherným MG2, třetí místo pro sebe získal Stanislav Stránský s Airbornem. Je škoda, že další min. 2 modely při soutěži zůstaly na zemi.
Dekorací a oceněním prvních tří soutěž končí, vše je třeba sbalit a uklidit. My zůstáváme, ještě s manžely Stránskými, do pondělí. Okusíme další příjemnou a osvěžující koupel v potoce, kdy pozorujeme nádherné vážky v zelenomodré metalíze. Ráno vše sbalíme a okolo 9. hodiny vyrážíme na delší cestu, částečně mimo hlavní taky a rychlostní silnice na osmihodinovou cestu.
Po celou dobu byl horké letní počasí, teplota atakovala 33°C, vítr vál 1 – 4 m/s z různých, rychle se měnících směrů. Zkrátka parádní letní počasí, kdy ale bylo třeba se občas skrýt do stínu.
Miroslav Dvořáček
Fotky od Fera Swieteho: https://feroswiety.rajce.idnes.cz/XVI._Majstrovstva_Slovenska_SAM_RC_modelov_-_07-09.08.2020_-_agroletisko_ZBOROV/
Video od Bardejovské TV: https://www.youtube.com/watch?time_continue=154&v=8p0iAZo5IX8&feature=emb_logo