Uplynulý víkend proběhlo v Holešově sedmé Mistrovství ČR historických modelů. Aktuální zprávy se na našem webu objevovaly průběžně. Teď se pokusím sepsat mé osobní zážitky a myšlenky.
MČR v Holešově jsem se bál. Bál jsem se jaké bude zázemí, neboť informace na webu SAM 78, ani odpovědi na mé telefonické dotazy přímo pořadatelům pro mě nebyly veselé. Ubytování na letišti ve stanu už není pro každého, navíc kadibudky…, jídlo zřejmě nebude, asi jen pivo, limo, klobása… když jsem asi týden před akcí začal zuřivě hledat nějaké slušné ubytování poblíž, zjistil jsem jak civilizačně odlehlý kout kluci ze 78čky vybrali. Do toho jsem ještě ukrutně nastydnul. Doktorka mě v panice z koronakrize dala antibiotika a poslala na test covid. Moje „depréze“ dosáhla vrcholu. Nakonec jsem ale, vybaven prášky a covid negativním osvědčením, zabalil vše, co by se nám s Honzou mohlo hodit a vyrazili jsme. Od nás více než 320 km, převážně po úžasné D1. Ta cesta z Prahy do Brna je opravdu zážitek, hnus, děs a běs. Nakonec jsme ve čtvrtek večer dorazili na holešovské letiště. Moje nálada se začala vylepšovat. Potkáváme známé tváře, kluky ze Slovenska, Moravy, Čech… Letišťátko celkem fajn, místo na stany příjemné, krátce střižená tráva, postavený velký „párty stan“ na modely, kryté posezení… organizátoři zařídili na každý den v poledne dovoz teplého oběda. Paráda! Jen ještě neteče voda, nefunguje bufet a není elektrika. Dvě toitoi kadibudky mě také trochu děsí. Při registraci se dozvídám, že větroně budou startovat z vysoké trávy, a to mě přímo otravuje. Nezbývá než rozbít stan, uvařit si něco k jídlu a jít si poklábosit se známými.
Páteční ráno je slunečné, předpovědi dávají, že budou dva nejteplejší dny v roce. To jsme asi nechtěli slyšet… Nezbytný zahajovací ceremoniál a jde se na věc. Na pátek je naplánováno rekordních šest kategorií, létání během celého mistrovství je bez kol, 9 – 17 hod s následnými rozlety. Na letišti jsou vysekány dvě dráhy přibližně do L. Jedna noha písmene je pro motoráky, druhá pro větroně. Větroňům tedy vychází asi 100 metrů pažitu a 70 m. vysoké trávy v místě startu. Žádná hitparáda, ale gumicuky padají do vysekaného, závodníci jsou celkem ukáznění a stahují své gumicuky včas, a tak musím objektivně říci, že vše probíhá v naprosté pohodě. Můj Thor létá hezky, a tak jsem do oběda plný jak v OTVR, tak v OTVR A2. Honzovi se nedaří a na oběd odchází s jedním maxem ze čtyř startů a tuší, že finále se vzdaluje. Po dobrém obědě chvíli lenošíme ve stínu stromů v „kempu“ a potom jdu odlétat kategorii CRC Classic. Bohužel, při prvním startu mi vítr srazí éro k zemi. Končí to zlomenou vrtulí. Vrtuli měním, ale vím, že zbylé vrtule co mám už nejsou nic moc a tak následné soutěžní lety jsou krátké. Jdeme s Honzou dolétat jeho Luňáka a vidím problém – rozmotávání gumicuků… ŘÍkám si, je to dobré, naše gumicuky jsme stáhli a napnuli na zemi, my to nebudem. Pak vidím, jak dva cizí chlapi motají můj červený gumicuk, který je přepíchnutý jinam. Beru do ruky vlasec abych se ujistil, že jde opravdu o můj gumicuk, vlasec je přetržený a já začínám vidět rudě… no, nakonec se to vysvětlilo, ten jeden cizí chlap byl Roman Fousek, můj klubový kamarád… :-). Honza s váháním a myšlenkou že musí uletět ze dvou startů dva maxy nenaletěl ani jeden a soutěž větroňů pro něj skončila bez finále. Po páté večer proběhly rozlety. Nejdříve Á dvojky, kam jsem se dostal s Pepou Hejskem, který mě porazil, potom velké větroně, kde jsme byli tři a nakonec vyhrál Romča Fousek, který potvrdil svou dominanci v této kategorii. Následoval rozlet kategorie ELOT, který vyhrál opět náš Pepa Hejsek. Všechny rozlety byly napínavé do poslední chvíle a rozdíly byly minimální.
Na závěr dne proběhlo vyhlášení výsledků a po individuální večeři jsme se přemístili k výčepu, kde jsme dostali důvěru k obsluze zařízení a psaní čárek. Večírek proběhl nadstandardně, při kytarách a tradiční flétně.
Ještě k organizaci – kluci z LMK Čmelák v pátek zprovoznili elektriku, vodu, přivezli a napustili zahradní bazén, roztopili udírnu… Tím se zázemí pro soutěžící výrazně zlepšilo a patří jim za to velký dík!
Sobota byla slunečná, horká. Já měl na starost pouze Fulmena v kategorii čtyřstovek, Honza nelítal s ničím a Roman létal ALOT. Tak jsme tak nějak prolelkovali den, zajeli jsme si do Holešova na oběd… já ve čtyřstovkách žádná sláva, Roman v ALOTu se svým RC 1 (na první pohled „nesoutěžním“ modelem) zaletěl dva maxy a od třetího, a tedy finálového rozletu ho dělilo pár sekund. Nakonec jsme v ALOTu viděli zajímavý rozlet, když nejdříve byl vyřazen soutěžící s chybným modelem. Potom, během rozletu se jeden model dostal, při stoupání do předepsané výšky, výrazně výš než ostatní. Na nevoli ostatních reagoval pilot sklesáním a následně byl těsně druhý. Po přistání byl všem odebrán výškoměr ke kontrole, která zjistila, že je vše v pořádku, všichni vypínali motor ve 300 m a zmíněný model pokračoval ve stoupání již jen pomocí termiky. Tak se stalo, že se tento modelář připravil o vítězství. Možná je to námět k pravidlům – nemluvit za jízdy na řidiče. 😉 V sobotu přes ČR přecházela studená fronta doprovázená bouřkami a deštěm. To se Holešovu vyhnulo, až někdy pozdě v noci pršelo z rozpadů. To jsme ale nezaznamenali, neboť jsme s Honzou „prchli“ do úkrytu – hotelu ve Zlíně. Po teplé, dlouhé sprše jsem usínal ještě před ulehnutím na měkoučkou postel…
Na neděli byly naplánovány čtyři kategorie. Královské OTMR – C, Texaco a Classic Texaco a dále Electrorubber. Pro mě asi nejhezčí den, neboť jsem nelétal a jen jsem dělal pomocníka Honzovi, který soutěžil s elektrogumákem. Výkony borců s velkými benziňáky byly dech beroucí, elektrogumáci létali na hranici viditelnosti. Dost mě překvapilo, že se do finále elektrogumáků dostalo jen pět soutěžících. Finálový rozlet byl opět velmi těsný, silný vítr nedával šanci na opravu jediné větší chyby. Nakonec, po více než čtrnácti minutách letu, vyhrál o pár vteřin můj Honza. 🙂 Následovalo vyhlášení výsledků, ukončení soutěže a odjezd domů. Stan a věci jsme zabalili již v průběhu dne, takže jsme jen zapřáhli přívěsný vozík Romana Fouska, který měl problém s autem a obával se dojezdu domů a vyrazili jsme směr Kladno, kam jsme po čtyřech hodinách a patnácti minutách šťastně dojeli.
MČR 2020 je za námi. Myslím, že členové našeho klubu SAM 95 Bohemia odvedli dobrou práci a je to vidět i na výsledkových listinách. Pořadatelé byli fajn, jídlo, pití, posezení, místo pro stany / karavany naprosto v pohodě. Mě osobně k dokonalosti scházely záchody a koupelna. Vím, že spousta kluků to řešila různými penziony v bližším, či vzdálenějším okolí, třeba i jako rodinnou dovolenou. Potom ale schází fenomén velkého společného, společenského večeru. Ale na druhou stranu, tento fenomén, jak já bych si ho představuji, nebo jak si ho pamatuji z aeroklubových akcí, zatím neproběhl na žádné modelářské akci, které jsem se zúčastnil, nebo organizoval…
V Holešově se mi líbilo, prima prostředí a fajn lidi. Na závěr chci poděkovat všem členům SAM 95 Bohemia, kteří přijeli. Chci poděkovat LMK Čmelák za přátelské a funkční zázemí, které pro nás připravili. A děkuji samozřejmě klukům ze SAM 78, že tuto akci, s ohledem na situaci v ČR neodpískali a že vše proběhlo podle platných pravidel MČR.
A protože fotek letadel je všude dost, přidávám též pár fotek ze života modeláře…
Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia
