Motýlek versus Sokol 465-G a gumáci poválečných let

Po skončení šestiletých válečných útrap v roce 1945 se řada zájemců vrátila ke svému koníčku – leteckému modelářství. Při návrhu svých konstrukcí vycházeli ze stavebních podkladů, ke kterým měli přístup.

Angličané při stavbě modelů přímo navazovali na předchozí svá pravidla. Zvláště se to projevilo u pravidel pro kategorii modelů s elastickým (gumovým) pohonem, jak se v tehdejším tisku psalo.

Také modelářská komise FAI v roce 1945 na svém jednání projednala pravidla platná pro roky 1946 – 1947. Co bylo v těchto pravidlech důležité, byl pro všechny modely stanovený průřez trupu, který se stanovoval vzorcem L2 v dm – (celková délka trupu přes všechno) dělená pro větroně 200 a pro motorové modely a modely s gumovým pohonem dělená 100 = průřez trupu v dm2.

Tato pravidla byla řadou konstruktérů dodržována i pro modely, které nebyly přímo konstruované jako závodní, pro účast na soutěžích, jak si můžeme ukázat na několika československých modelech.

Jako prvního uvádím STOPAŘE od Radoslava Čížka uveřejněného v časopise Vpřed v roce 1945.

Dále uvádím konstrukce ing. Jaromíra Jančaříka z Brna, které nakreslil Pavel Lanštiak formou informačních výkresů.

Mezi těmito zkušenými konstruktéry se objevil v té době 18ti letý modelář Bronislav Sokolíček, který nabídl časopisu Vpřed v roce 1946 hned tři své konstrukce. Jeden větroň, jeden motorový model se spalovacím motorem a jednoho gumáka.

Co značí zkratka -461-V?

Zde uvádím data vzniku napsaná v tabulce

Ostříž větroň 9.7.1946 Ledvina 5.1.1947
Saturn motorák 15.7.1946 Ledvina 23.8.1947
Motýlek gumák 2.8.1946 Ledvina 3.3.1947

Proč je nad názvem modelu uvedeno „465-G“ nedokáži vysvětlit.


ME kategorie E-rubber v letech 2013 – 2019

V roce 2012 přišel Maďarský SAM s nabídkou zařadit mezi kategorie létané na ME Samů novou kategorii a to takzvaný Elektrogumák – E-rubber.

Na ME pořádané v roce 2013 byla tato kategorie vyhlášená a zúčastnilo se jí 17 soutěžících. Mezi modely byla nejvíce zastoupena maďarská CSODA – 4x a SZÁRCSA – 3 x. Z ostatních modelů to byly Lanzo Stick, Korda, Pinuto, Skyrocet, Hem, Kivol, Lanzo Duplex, Red Rumpus a MRG 3. Žádný z československých modelů mezi nimi nebyl.

Na dalším ME SAM v roce 2014 konaném v Itálii se účastnilo 21 soutěžících. I zde byla nejčastěji použitým modelem CSODA 5x SZORSZA , Korda a Pinuto 2x. Z ostatních modelů létal Čížkův Rainbow – 1 místo , Vega 3 – 4 místo , Vážka, Lanzo Rekord, Matador, Climber Water.

ME 2015 se létalo v Ivančicích za účasti 35 soutěžících. Zvítězil Šmehlik z ČR létající s Vegou 5 se kterou létal i další český účastník V. Valenta. Na 2. místě se umístil F. Brož s modelem Vega 3, se kterou létali ještě Wylegala, P. Svoboda a K. Svoboda. S modelem Rainbow létali 4 zahraniční účastníci. Další hojně zastoupeným modelem byla maďarská CSODA s 5 modely. Z dalších typů modelů létaly Vážka, Lanzo Stick,SS 1, Lanzo Wakefield, Mirabel, Korda, Clas C, Lanzo Rekord, Gypsy, Glamur, Red Rumpus, Defenger, Climber, Szocsa, Pinuto, Ellia a GX-46.

Další ME se v roce 2016 konalo v Belgii za účasti jen 14 soutěžících. Zde se na 1 a 2 místě umístil v rukou Petra Svobody a Pavla Bárty model pod názvem SOKOL, ze kterého se stal po delší době, když se objevily první informační plánky, model Sokol 465-G.

Největší zastoupení stále měla maďarská CSODA s 5 modely. Na soutěži létaly i modely Vega 3, Korda, SS 1, Class C, Lanzo a Red Rumpus.

Na dalším ME v roce 2017 na Slovensku se počty měnily. Stále měla nejvyšší zastoupení CSZODA s 8 modely. Sokol 465-G a Amigo 2 měly ve startovní listině 6 modelů. Vega 5 – 4 modely, Vega 3 – 3 modely. Z ostatních modelů byly ve startovní listině ještě SS 1, Rainbow, R-3, Korda, Red Runpus, Gypsy, Lanzo Rekord, a Climber. Se Sokolem 465-G létali Ďuriš ze Sloveské republiky a Josef Hejsek, Květoslav Štorek, Gustav Bulín, Petr Svoboda, Pavel Bárta a Karel Svoboda.

V roce 2018 se ME létalo znovu v Maďarsku. E-rubberu bylo přihlášeno 41 účastníků. Do soutěže nastoupilo 37. Maximálního výsledku dosáhlo 19 soutěžících!

V soutěži zvítězil francouzský soutěžící Wicker s modelem CSODA, kterých v soutěži létalo celkem 8. Největší zastoupení měl Sokol 465 G s celkem 10 modely. Nejlepší se umístily na 2. – 5 místě. Za ním byla s 5 modely Vega 5, Dvěma modely měly zastoupení Vega 3, Rainbow a Red Rumpus. Po jednom modelu byly zastoupeny Korda, Amigo 2, Haisman Vlaštovka Lanzo Rekord, SS.1 Sune Stark a Pinuto.

Poslední ME se létalo vloni (2019) v Itálii. I zde bylo přihlášeno 32 soutěžících a do startovní listiny bylo zapsáno 28. Zde se dominance typu Sokol 465 projevila ještě více. V soutěži E – ruber jich bylo přihlášeno 15 a létalo 13 modelů,které obsadily prvních 6 míst. Ostatní modely měly jen menší zastoupení. CSODA 4 modely, Korda, Vega 5, Red Runpus a Climber po 2 modelech. Rainbow, SS-1 Sune Stark, Sconosciuto, Lanzo Wakefield a Jančařík 45 po jednom modelu.


Prvně se s modelem Sokol 465-G mohli zájemci seznámit na webu Samu 78 v druhé polovině roku 2016 v informačním, částečně okótovaném výkresu pana Sokolíčka a stavebním plánku Zdeňka Rašky s datem nakreslení 12/2015. V RC modelech číslo 6/2017 byl zveřejněný stavební plán Sokola 465-G i s popisem stavby od jiného autora.

Podle datování byl Sokol 465-G uveden v popisu jako závodní model a to 5 model postavený v roce 1946. Toto datování ale není uvedeno u modelů Ostříž, Saturn a Motýlek.

Jak je uvedeno výše, navrhl Bronislav Sokolíček, tehdy 18-ti letý, v roce 1946 pro časopis Vpřed 3 modely. Větroně Ostříž, motorového modelu Saturn a závodního modelu s gumovým pohonem Motýlek. Podle dat uvedených na pláncích byly tyto modely navrženy mezi 9.7 – 2.8. 1946. Zdeněk Ledvina nakreslil plány pro uveřejnění v časopisu mezi 5.1 – 2.8. 1947. Zdali byly i postaveny, není plně doloženo. Snad jen u modelů Saturn a Ostříž.

Porovnání modelů MOTÝLEK a Sokol 465-G

Vznik modelu Motýlek je plně doložen nakreslením stavebního plánu Zdeňkem Ledvinou pro časopis Vpřed. Model je uveden jako „Závodní celobalzový model“. Z toho vyplývá, že odpovídá stavebním pravidlům Aeroklubu Republiky Československé pro rok 1946. Je zde důležitý průřez trupu stanovený podle vzorce: L2: 100. Což při délce trupu 940 mm by bylo 88,36 cm2. Dle údajů na plánu je trup vysoký 135 mm a široký 72 mm, což dává průřez 97,2 cm2. K tomu by bylo možno přidat průřez krku 15 x 40 mm což je 6 cm2. Takže je průřez trupu s velkou zálohou splněn.

Trup modelu je klasické stavby rámové konstrukce s příčnými nosníky. Směrové kormidlo je velmi nízké. Potřebné směrové stability je dosaženo velkým lomení VOP do „V“.

VOP je klasické stavby do „V“ o rozpětí 336 mm a hloubce 120 mm. Plocha je přibližně 3,7 dm2. Vzdálenost žeber je 40 mm. Profil je symetrický.

Křídlo o stavebním rozměru 1000 mm a hloubce 124 mm má plochu přibližně 11,5 dm2. Žebra jsou od sebe vzdálena 50 mm. Profil křídla není uveden. Dle tvaru a tloušťky je možno odhadovat na RAF 32.

Podvozek je klasický dvoukolý. Gumový svazek je doporučován o průřezu 40 mm2. Vrtule lipová průměru 450 mm.

I model Sokol 465-G je uváděn jako závodní celobalzový model. Podle označení by měl vzniknout buď těsně před návrhem trojice modelů Ostříž, Saturn a Motýlek, nebo těsně po nich. Jeho vznik není doložen ani stavebním plánkem době vzniku nebo fotografií. Pouze tvrzením B. Sokolíčka. Svými proporcemi se tento model liší od všech tehdy publikovaných modelů s gumovým pohonem.

Trup je velmi jednoduchý obdélníkového tvaru o rozměrech délka 1012 mm výška trupu 60 mm a šířka 45 mm. Průřez trupu je 27 cm2 + 6 cm2 plocha pylonu. Celkem 33 cm2.

Aby model odpovídal stavebním pravidlům roku 1946 měl by mít průřez trupu 101,2 cm x101,2 = 104,5 cm2. Je to údaj, který se velmi liší od uvedeného průřezu modelu. Takový průřez nebyl ani u modelů s gumovým pohonem, když FAI zrušila toto pravidlo.

Pokud by se tímto pravidlem řídil při návrhu Bronislav Sokolíček, musel by navrhnout trup široký 165 mm! Je to velmi zvláštní, vždyť při návrhu Motýlka B. Sokolíček s průřezem trupu nešetřil. SOP byla na rozdíl od Motýlka vysoká 160 mm. Vrtule je sklopná průměru 420/ 525 mm. Podvozek byl nahražen sklopnou bambusovou nohou, co nebylo v roce 1946 běžné.

Křídlo : je také od tehdy běžných rozměrů odlišné. Proti Motýlku má větší plochu o 5 dm2 a  stavební rozměr křídla je o 344 mm větší .

Profil křídla uvádí B. Sokolíček Davies a Martin M1. Z toho se dá odvodit, že křídlo mělo aerodynamické zkroucení. Střední část měla profil Davies a v uchu je interpolace na symetrický profil Martin M1. Na pláncích Zdeňka Rašky i stavebním plánu zveřejněným v RCM 6/2017 je tato úprava vypuštěna. (Můžeme tvrdit, že je křídlo stejné, jaké navrhl konstruktér)? Další zvláštností je velké zahuštění žeber v křídle, které jsou od sebe vzdáleny 32 mm, a ještě doplněna položebry do 40% hloubky křídla. Je to s porovnáním s Motýlkem zvláštní. Tam byla žebra vzdálena 50 mm. A to tyto modely dělí podle dostupných údajů maximálně 1 měsíc.

Při popisu uvádí B. Sokolíček, že křídlo je dělené, spojené přes pylon jazykem z překližky 2 mm.

Zdeněk Raška v popisu uvádí: Křídlo dělené, spojené ocelovými dráty o průměru 2mm, poutané k trupu pomocí gumových ok.

VOP Sokola 465-G má také několik zvláštností proti tehdejší praxi. Její plocha 3,5 dm2. Dle popisu 3 dm2. Je to 21% plochy křídla. Zvláštností je i použití symetrického profilu a malé vzdálenosti žeber od sebe. V době vzniku modelu v roce 1946 to nebylo běžné.

Jinými slovy, Sokol 465-G se velmi vymyká modelům stavěných v roce 1946. Vše dělá dojem, že byl model navržen (pokud byl) až někdy v šedesátých letech. Nebo to byl jen návrh, který nebyl realizován?

Za zamyšlení stojí i to, že od vzniku kategorie E-rubber na soutěžích Samu trvalo 3 roky, než se objevila „muška“ B. Sokolíčka a její přepracování do stavebního plánu.

Stejně je zvláštní, že se B. Sokolíček nepochlubil Zdeňku Ledvinovi, když překresloval jeho návrhy modelů Ostříž, Saturn a Motýlek, že má ještě jeden návrh závodního modelu s gumovým pohonem, které je od Motýlka značně odlišný. Možná by návrh zaujal.

Nakonec ještě jedna věta. Bronislav Sokolíček byl členem jak Samu 78. tak i Samu 95 od doby jejich vzniku. Přesto se více než 15 roků nezmínil, že vlastní více než 40 plánků svých modelů, které navrhl a postavil mezi roky 1944 -1954. Postupně se začaly objevovat až po roce 2008.

Roman Fousek


Související články:

Gumáčci z poválečných let

E-rubber budoucnost gumové historie