Tak. Září je fuč. Uběhlo opravdu rychle, ani jsem se nestačil rozkoukat. Počasí bylo celkem příznivé, soutěžících bylo dost, tak pojďme rovnou na to.
První příspěvek jsem si poslal já sám sobě:
Ve čtvrtek 2.9. mě volal Pepa Kubeš: „ahoj Jiří, na zítřek je dobrá předpověď, jdeme po druhé hodině létat korespondenčku.“ Přitakal jsem s tím, že dělám do tří, tak se tam potom nějak dopravím. Druhý den jsem doma nabral Honzu, vzali jsme tentokrát pouze A2 Thor a vyrazili na letiště. Pepa se svými soudruhy už poctivě natahoval gumicuk, ale někam do oraniště, a to se mi nechtělo. Přejeli jsme tedy na druhou stranu plochy, abychom natáhli svůj v trávě. Mezitím přijel Roman Fousek s A2 Quickie, tak jsme udělali samostatnou buňku :-). Létalo to hezky, ale tří maxů jsme se nedočkali. Když už jsme skoro končili, přijel ještě Pavel Bačina s rodinou a natáhli si třetí gumu kus ode všech. Tak jsme létali tři samostatné skupiny, celkem více než 10 modelářů a vypadalo to, jako když spolu vzájemně nemluvíme :-). Na Dobré byl provoz jak na Ruzyni, a tak to naše odpolední poletování bylo chvílemi dost kostrbaté. Nakonec jsme se sjeli, už se složenými modely na kus řeči a celkem spokojení se rozprchli do svých domovů.
Další příspěvek poslal Franta Machač:
Ahoj Jirko. Tak, dnes napíšu snad trochu více než minule. Prostě jsem minule neměl básnické střevo a taky mě tlačil čas.
Aby se to nepletlo, tak dnes na večer jsme se Štěpánem do toho pustili. Prostě jsme využili parádní sobotní večer. Vítr si odskočil na „jedno“ a to byla balada na duši větroňáře. Jedno ale chybělo, stoupáky. Tak jenom doufat, že to model naletí. Zásada byla, perfektně vytrimovat, nechat letět a jenom do toho moc nehrabat. Nahoře, tam něco bylo, ale najít a dokázat toho využít, to byl problém. Maxy byly vždycky o páru vteřinách přes pět minut. Mně se to povedlo v plné míře a Štěpánovi ten poslední let unikl jenom jeho chybou v malé výšce, ale dobrý. Dost ho to mrzelo, ale já říkám, „hodně dobrý“. Končili jsme, když slunko se téměř dotýkalo obzoru a už byl cítit večerní chlad. Dalo by se to popsat, „modelářský balsám na duši“.
Zdeněk Hanáček napsal jako třetí:
Ahoj, v sobotu jsem odlétal korespondenční soutěž. Vyrazil jsem na letiště až po obědě, protože u nás dopoledne ještě foukalo. Chvíli jsem toho litoval, když jsem nachystal gumicuk, tak už skoro přestalo foukat. Vyčkával jsem jen na chvilkové závany. Díky tomu výšky vypnutí nic moc, ale nebylo to vůbec špatné. První let to byl spíše pokus, druhý maxo s odřenýma ušima. Třetí to bylo zklamání jen 4 minuty, ale poslední jsem si vychutnal krásných 19 minut, akorát se mi počítá jen pět. Paráda.Počasí, vítr 0 až 1 m/s z JZ, 3/8 oblačnosti, teplota 25⁰C. 11.9.2021, čas 13.00 až 15.30. letiště aeroklubu Jeseník v Mikulovicích LKMI
Dalším přispěvatelem se stal Pepa Hejsek:
Ahoj Jiří, k odlétání desátého kola jsem se dostal až toto pondělí v pozdním odpoledni. Počasí bylo typicky podzimní, skoro jasno, pouze mírný jihozápadní vítr něco mezi 1 – 2 m/sec, teplota 18°C. Na „letišti“, tentokrát bez krav, tráva cca půl metru, samý vratič, takže běžec Vladimír, ačkoliv netahal, dost se naběhal, aby vlasec uvolnil. Aby se mi podařilo lépe zalétat, potřeboval bych v A dvojkách lepší gumicuk a ve velkých OTVR alespoň trochu silnější vítr. Nic z toho nebylo k dispozici, ale nevadí, protože to létalo nádherně i z těch menších výšek. Stejně tak nevadí, že to není na přední místa, byl to krásný relax a vzpomínali jsme, jak před více než padesáti roky nám létaly A dvojky (oba jsme tehdy měli Hanouskovu Káču 2, létala krásně). Doufám, že tato pohoda nám všem, vydrží i zbývající měsíce tohoto roku.
Kluci ze Slovenska létali počátkem měsíce, ale napsali jako pátí:
Ahoj Jirko. Lietali sme v prvú septembrovú nedeľu. Po príchode na letisko nás prvé štarty presvedčili, že to nosí. Ale termika sa rýchlo pobrala niekam, kde sme ju nevedeli nájsť. Samozrejme okrem Kamila. Zase dal neomylne tri maxá. Vcelku bežné polietanie, zmenil Ľudo na záchrannú akciu svojho modelu, keď sa mu v druhom štarte podarilo zavesiť svojho Sokolova na strom, ktorý vyrastá z kanála, ktorý slúžil kedysi na odvodnenie priľahlých polí. V tomto suchom podnebí je už iba skrýšou pre zver. Model sa podarilo striasť, bez ujmy na zdraví ako modelu, tak striasača. Model ešte dolietal súťažné kolo. Ja som tentokrát použil model z Čížkovej produkcie Orlík. Ešte mám v pláne maličkú Poštolku. Ale tá by chcela iba slabý vietor, nakoľko má ovládanú iba smerovku. Myslel som, že sa podarí do konca mesiaca zapojiť ešte ďalších kamarátov, ale september sme mali celkom nabitý súťažami.
Pepa Kubeš z kladenského LMK k naší soutěži a tím i k létání s RC A2 přivedl další kluky a napsal toto:
Modelářů z LMK Kladno postupně stále v těchto kategoriích přibývá, létání v tomto měsíci bylo tak rozvrženo do více dnů. Na začátku měsíce odlétala dvojice Kohutič Kubeš, o dva dny později se přidal další nováček v kategorii ARC A2 Petr Valtera, v polovině září pak využil solidnějšího počasí Zdeněk Klíma se Slukou. Pak následovalo několik větrných dní, ale dne 27.9. jsme se sešli na pastvinách u Drozdova, kde v podvečer vál pouze nepatrný větřík do 1m/sec, a – na rozdíl od Kladna – se této oblasti vyhnuly dešťové přeháňky. Své časy pro tento měsíc si nalétal Jarda Drnec a zároveň se do soutěže zapojil další nováček z kladenského klubu, Renda Kořínek ze Střapole. Ten držel v ruce vysílač k řízení svého Aloše 10 poprvé v životě.
Jirka Hloušek mě „obdařil“ tímto textem:
Ahoj Jiří, Létali jsme před 14 dny na letišti, tedy 19.9. od 15 hodin. Teplota někde kolem 12 stupňů, zamračeno vítr odhadem 4 a nárazově 5 m/s. Roman Fousek létal s Quickie, my s Jirkou juniorem jsme vzali Saturna, kterého jsem den před tím opravil. Čáp opraven nebyl, takže jsme se dohodli, že budeme létat se Saturnem, případně s Fialou 56. Jenže já vzal omylem trup místo od Fialy Aloše, a tak bylo jasně rozhodnuto, létáme oba se Saturnem. Ještě se vrátím k tomu, proč jsme opravovali Saturna. No, když jsme se vraceli z Rané, musel jsem prudce brzdit a auto zastavit na několika metrech. Vlétla nám tam koroptev. Koroptev odběhla, aniž by jí byl zkřiven vlas, respektive brko. Jenže z tašky při tom brždění vylétla pokladna. Ta pokladna byla plná drobných a urazila směrovku na Saturnovi. To jen pro vysvětlení.
Takže nakonec jsme létali se Saturnem a ten vítr mu opravdu svědčil. Oba dva, tedy Jirka i já jsme již měli 2 maxe. Roman takové časy jako my neměl. Vše bylo OK, než se objevila cesna a ta při mém letu nahlásila nebezpečné přiblížení. Za chvíli se objevil mladík na čtyřkolce a oznamoval, že jsem se přiblížil. Jenže z mého pohledu jsem byl na druhé straně letiště a čumákem od cesny. Mladík mě přesvědčoval, že z pohledu pilota to bylo blízko a pak začal kontrolovat povolenku. Nakonec řekl, že máme být příště opatrnější a odjel. Mě ta diskuze natolik zkazila náladu, že jsem to zabalil. A protože nebyl čas to odlétat znova, posílám tyto nedolétané výsledky. Fotky nemám, byl jsem tak rozzuřený, že jsem to rovnou sbalil a nic nefotil.
Pavel Bačina byl stručný. Jen pro pozorné čtenáře, jak jsem psal svůj příspěvek o společném létání na začátku měsíce, Bačinovci létali s RESkou..
Ahoj Jirko, posílám výsledky za září. Odlítali jsme ve čtvrtek večer pouze já a Verunka. Nějak jsme to opět nestihli…Díky Pavel
A opět poslední, také stručný, Zdeněk Sýkora:
Ahoj Jiří, omlouvám se, ale „ve víru podzimních polních prací“ jsem zapomněl odeslat zářiové výsledky mého snažení. Našel jsem si sváteční chvilku a na sv. Václava to „odskákal“.
Takže tímto jsme v devátém měsíci odlétali desáté kolo. Zbývají nám dvě kola a bude hotovo. Jak říkají naši arabští bratři – chalas. Pomalu přichází myšlenka, co dál? Soutěž jsem vymyslel v době hluboké koronavirové krize, abychom se trochu rozptýlili a vyrazili ven. A jsem opravdu rád, že jsme se do toho pustili. Chceme pokračovat…?
Jirka Hruška 🍐
