Korespondenční soutěž větroňů kat OTVR, OTVR A2, Retro, srpen 2022

Začátkem srpna se počasí začalo alespoň trochu stabilizovat. 11. srpna mě zavolal poměrně brzy ráno Zdeněk Cinert, že venku je téměř bezvětří, a tak jsme se domluvili na společném létání na pastvinách u Straškova. V rychlosti jsem tedy dal na půl hodiny dobít zdroje na mé A dvojce Pjerri, s vědomím že něco v baterkách určitě zůstalo z minulé soboty, a v 8:30 jsem vyrazil na 32 km vzdálené pastviny. Zdeněk už měl natažený gumicuk, a slabý vánek tentokrát pofukoval od Řípu, nikoliv od osvědčené pískovny. V 9:30 jsme tedy odlétli s výškovým přebytkem každý potřebných 240 sec. Pak přišlo menší rozčarování, když Zdeněk zalétl 179 sec, a já sice maxe, ale těsného, s časem 241 sec. Následovaly však dva další Zdeňkovy čtyřminutové lety, u mne dostačoval již jen jeden, ve třetím kole. Stoupáky se tvořily spíše více před námi, a především na okraji již podmítnutého strniště. Bez otálení jsme začaly s rozlety, se slovy že kdo bude lepší, platí cestou domů na náměstí ve Velvarech v cukrárně kafe. Nejprve jsem já odlétl téměř osmiminutový let. Zdeněk startoval asi 5 minut po mě. Jeho rozlet trval však přes 22 minut, přesněji 1367 sec. Pohled na model, který se po celý let pohyboval ve výšce mezi 80 a snad 200 metry výšky, byl nádherný zážitek. Ke konci však na jeho vysílači ukázal displej stav baterek v modelu – pouhých 3,7 V. Takže byl nucen opustit stoupání a raději dovedl model v pořádku na plochu.

V cukrárně ve Velvarech jsem si tedy, vzhledem k délce jeho letu, vyžádal od něho kávu vídeňskou. A jsme dohodnuti, že tuto tradici budeme zachovávat i v příštích soutěžních kolech.

Jako druhý se z létání ozval Franta Machač.

Tak jsme v rámci trénigu na MR odlétali soutěž. Výsledky dobrý, ale to horko je děs. OTVR jsme odlítali ráno, to ještě nosilo. Retro jsme zkusili kolem poledne, výsledky na tu hruzu dobrý.


 Jako třetí mi zavolal plzeňský Jirka Veinfurt, který odlétal své časy na oblíbené ploše „Bambousek“, nedaleko Plzně.

Z létání v Jelenici jsme kormě nalétaných časů dostali i fotku.

Dále po určité odmlce zalétali kluci Hruškovi z Kamenných Žehrovic, a Jirka o tom napsal těchto pár řádek:

Ahoj Pepo,
Tak jsme se s Honzou konečně dostali k odlétání A2 v korespondenční soutěži. Červen byl ve znamení ME, červenec jsme strávili na dovolený a v srpnu jsme byli na vodě a já potom v Emirátech na výcviku. Prostě prázdniny utekly jak voda. Navíc, tragické události v českém sportovním letectví  se dotkly i mých kamarádů a kolegů a tak jsem z důvodu změn v plánu  ani nestihl účast na MČR. Proto jsem byl rád, že jsme se ve čtvrtek 25.8. odpoledne konečně vypravili na letiště Velká Dobrá a zalítali si jako za starých časů. Počasí bylo učebnicové a těšil jsem se na nekonečně dlouhé lety. Ty se nekonaly. Stoupáky byly rozbité, Thor už také nelétá jak dříve..
Ve třetím startu jsem zapsal nulu, Honza šel hned po mě a ukázalo se, že moje nula nebyla až taková náhoda. Thor po chvíli letu začal kroužit a už si do řízení nenechal mluvit. Let celkem hezký, naštěstí se neustředil v žádné bublině a tak volným letem přistál na přilehlém poli. Odešla baterie. Takže srpnové kolo máme za účast, každý jenom dva časy. Snad ještě něco stihneme odlétat na přelomu měsíců, skoro celé září jsem mimo ČR.
Letu zdar a nic co vám udělá radost neodkládejte.

Ve čtvrtém srpnovém týdnu odlétal během soustředění na letišti Raná v kategorii Retro další nový soutěžící z modelářského klubu Varnsdorf, Mirek Procházka, náčelník tohoto klubu. Spolu s ním se zápočtových startů účastnili i jeho další dva svěřenci.

Naopak varnsdorfský Honza Štohanzl létal se Štírem na pastvinách v blízkosti bydliště.

Ke konci měsíce se ozval též Zdeněk Hanáček z Jeseníku.

Včera odpoledne 26.8 jsme létali osmé kolo korespondenční soutěže. Vítr měl směr od V do 3 m/s, proto jsme se sešli na letišti Aeroklubu Jeseník v Mikulovicích v 16:00 hodin. Provoz na letišti nebyl žádný, tak jsme měli celé letiště pro sebe. Pohled na oblohu nebyl moc radostný, kumuly kolem letiště žádné a jen výšková oblačnost a bouřka cca 20 km západním směrem od letiště. Termiky jsme si moc neužili, jen s Harlequinem se mi podařilo jeden uletět. Soutěžní lety jsme měli cca za jeden a půl hodiny odlétány. Jinak jsem si létání moc užívali. Vydrželi jsme létat až do 19:00 hodin. Prostě podvečer na letišti byl úžasný.

A v posledních dnech došlo též více výsledků od Pavla Rábka ze Slovenska.

Tak som sa k tomu konečne dostal. Neskoro, tak ako sme sa k lietaniu dostali aj my neskoro a ešte všelijako potrhane. Prvá trojica lietala v sobotu 27. augusta. Panovalo horúce počasie a búrka visela doslova za nohu. Našťastie u nás sa nevyskytla, hoci jej príznaky v podobe našľahaných oblakov ako pena, sa vyskytovali v celom horizonte. Ale užitočnej termiky bolo poskromne:

Ja som sa v sobotu vracal z dovolenky. Zalietať si som sa vybral až po zobudení z odpoľudňajšieho spánku nášho vnúčika, ktorý sa okamžite po návrate z dovolenky starých rodičov, vybral k nim na prázdniny. Bolo už skoro k večeru a termika už zrejme odpočívala:

Poslednú šancu na lietanie v augustovom kole, sme s Ľudom využili včera. Bohužiaľ (pre mňa) tiež až neskôr popoludní. Čo ale nevadilo  Štírovi. 

Pozitívnym momentom je nový súťažiaci. Pridal sa k lietaniu náš kamarát s čerstvo zalietaným Luňákom.

Veľa nechýbalo a bola by aj nová súťažiaca. Moja manželka Alenka s jednokanálovou Poštolkou. Bohužiaľ prvé pristátie bolo po veternom porive do trnkového kríku a odniesla sit nábežka na ľavom uchu a prasknutý trup. Tak snáď niekedy nabudúce.

No a poslední den došel též výsledek od Vlasty Hývla z Podhořan.

Do dalšího měsíce přeji všem soutěžícím co nejúspěšnější starty, po zářijovém vyhodnocení se již u některých z vás začnou odškrtávat nejhorší výsledky, takže pořadí se bude celkem zajímavě měnit.

Zdraví vás a vytrvalost při účasti v soutěži všem přeje Pepik Kubeš