Chtělo se mi zvolat v neděli odpoledne, když i poslední soutěžící odjel a my jsme pomalu skládali poslední věci do aut, balili bannery a vytrhávali sponky ze sponkovačky ze vrat hangáru, na který jsme dávali informace soutěžícím.
Jaké to mistrovství vlastně bylo? Na to musí odpovědět hlavně soutěžící. Moje čistě osobní dojmy jsou pozitivní. Na letiště Raná jsem přijel ve čtvrtek ráno, abych pomohl Romanovi Fouskovi – řediteli soutěže a hlavnímu tahounovi akce, s přípravami. Roman byl na letišti už od pondělí a to, že vše klaplo je hlavně jeho zásluha. Ve čtvrtek se na letišti sešel vlastně celý “realizační tým”, čítající sedm lidí na “HPP” včetně ochránce kasy Jirky Hlouška a hostinského Mirka Severy. Dále nám s pracemi na letišti zcela nezištně a ochotně pomohli Jirka Veinfurt a Martin Křesadlo – také díky 🙂
Již ve čtvrtek začali najíždět první soutěžící, ale hlavní nápor nás čekal v pátek ráno při registraci. Páteční počasí bylo téměř ideální pro motoráky, u větroňů dělal velmi slabý variábl trochu problémy se směrem startu a ani výšky z gumicuků nebyly nijak závratné. Létali jsme striktně na kola, což zpočátku vzbudilo u části soutěžících obavy. Časový harmonogram jsme ale pohodlně zvládli. Po večeři přijel známy kladenský bavič, textař a písničkář Pepa Fousek – Romanův strýc – a večer tak uplynul v příjemné zábavě. V sobotu ráno se pole soutěžících rozrostlo. Program obsahoval hojně obsazené elektrokategorie. Byl ale ze tří dnů asi organizačně nejklidnější. Sobotní létání jsme rozdělili na dopolední a odpolední tříhodinové dvoukolo. Také bez problémů. Večer jsme strávili s kytarou a flétnou, narazili jsme třetí sud sponzorovaného piva… Začalo ovšem výrazně foukat a tak jsem uléhal s obavou o nedělní program, který zahrnoval i všechny volné kategorie. Po větrné noci jsme se probudili do příjemného rána. Předpověď zněla na krásný den s možností odpoledních lokálních bouřek. Vzhledem k různorodosti létaných kategorií jsme upustili od létání na kola a letový program zkrátili o jednu hodinu. Vše se stihlo pohodlně odlétat a tak jsme mohli před čtvrtou hodinou odpolední Mistrovství oficiálně ukončit.
Soutěž skončila. Něco se povedlo, něco ne. Létání na kola a starty ze země přijala většina soutěžících pozitivně. Byť některé “starty ze země” si na starty ze země jen hrály. Nedotáhli jsme do konce kontroly modelů během soutěže. Nezvážili jsme motoráky s přídělem paliva podle hmotnosti. Do soutěže byly nakonec připuštěny všechny modely i když u některých je účast na akcích historiků poměrně sporná, ať už stářím, nebo provedením. Jestli bude nějaké příště, určitě víme co změnit.
Děkuji soutěžícím za ukázněnost. Rozdali jsme pouze pár “žlutých karet” za nedodržení letového prostoru, anulovali pár časů pro nedodržení pravidel, vykázali několik závodníků z plochy určené pro start. Nic zásadního, žádná diskvalifikace.
Komu je potřeba OPRAVDU poděkovat jsou sponzoři celé akce. Možná jsem tím měl začít celé mé povídáni. Bez nich bychom nedokázali dát takovouto akci dohromady. Zde si dovolím poděkovat jmenovitě: SEVEROČESKÉ DOLY a. s. , obec KAMENNÉ ŽEHROVICE, PRIM , PUDIS (APPIANOVA), panu Janu Peckovi a firmě PECKA MODELÁŘ, panu Vávrovi a firmě MODELL STUDIO, PIVOVARU STAROKLADNO, Zdeňkovi Slavíkovi a firmě CASANOVA. Děkuji také Aeroklubu Raná za vstřícnost k modelářskému národu. Určitě se sem ještě vrátíme!
Těším se na viděnou. Ať již na akci SAM 95, SAM 78, nebo KHMM. Společně je to vždy zajímavější!
Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia
Oficiální výsledky MČR historických modelů 2019