Korespondenční soutěž větroňů kat OTVR, OTVR A2, Retro, září 2022

Opět po měsíci přinášíme výsledky a reportáže z korespondenční soutěže. Výsledky jsou o trochu později než obvykle. Tuším v měsíci srpnu jsme byli příliš rychlí a museli jsme výsledky upravovat po tom co jsme je publikovali, protože někteří účastníci soutěže poslali nalétané časy později. Tentokráte jsem se zpozdil já, protože jsem brázdil vody Labe a Vltavy.

První výsledky byly zapsány již na začátku měsíce, tedy 1. září. Sešli jsme se čtyři na ploše letiště v Lánech, kde se poslední dobou začínáme scházet k tréningům s určitou pravidelností. Po natažení gumicuků jsme se začali střídat ve startech. Nejlépe z nás ten den zalétal Franta Brož se starším modelem Ferda II.  Létání se účastnil po odmlce i Richard Metz, legenda modelařiny na Kladensku. Přivezl si místo Amiga model M. Bremse, tedy repliku vítězného modelu z Mistrovství světa v roce 1956. Kdysi daly tvary tohoto modelu první podněty Pavlovi Dvořákovi, při vývoji jeho slavných Saperů.

Za několik dní odlétal velmi dobře Zdeněk Cinert na pastvinách u Straškova se svojí RC A dvojkou Expe, a pak dorazily výsledky od Jirky Schiferdeckera s Honzou Pidermanem zalétali na žateckém letišti se svými modely Expe a Káňaty, vše z konstrukční kanceláře Radka Čížka.

Ahoj Pepo, tak se to dnes povedlo-odlétaly jsme dnes dvě kategorie korespondenční soutěže a to já i Honza ARC-A2 s Expe. Pak ARC já s Kánětem a Honza s Žehrovicemi 2. Takže sešli jsme se dnes 25.9.2022 na modelářském letišti v Žatci okolo 9.hod. Létat jsme začali tak okolo 10 hodiny, vítr skoro nic jen tak 0,5- až 1,5 metru, vanul se směru sv. Teplota byla tak cca 16.stupnu. Soutěž jsme ukončili v cca 13.00 hodin, časoměřiči byly dva a to z LMK Žatec – pánové Krajča a Roubal.  Vítr – no spíš takový vánek – táhnul od města z takového údolí, tak jsme využívali toho svahu a jak jsme do něčeho nalétli tak jsme odkroužili až v podstatě na rovinu letiště. Popravdě, ani jsem nečekal, že takhle zaletím až ten poslední start z Kánětem, to bylo vyloženě do klesáku. 

Pak následovala díky větrnému počasí opět pauza, a ke konci měsíce se ozval nejprve Zdeněk Hanáček.


Dnes jsem odlétal deváté kolo korespondenční soutěže. Létal jsem jenom já, protože to kolegovi Petrovi Hoškovi z různých důvodů nějak nevyšlo. Musel jsem ukecat dceru, aby mi šla měřit. Původní plán byl létat na letišti, ale směr větru byl úhlopříčně přes vzletovou plochu. Na letišti byl provoz,tak to nešlo. Zajel jsem na pastvinu pod náš oblíbený jihozápadní svah. Vítr foukal z J až JZ do 3 m/s. Natáhnu gumicuk a jdu na to. První dva starty v pohodě jeden z toho max. Chystám se na třetí start a začalo fučet takových 5 až 8 m/s, tak vyčkávám. Letím poslední dva starty, ale nic moc. Spíše to byl boj s větrem. Schovávám Žehrovice a chystám si Harlequina, mezitím vítr trochu zeslábl a uhladil se. Harlequin v těchto podmínkách létal parádně. Zase jsem létal v podmínkách, které nebyly zrovna ideální, ale stalo to za to. Přikládám i žánrové fotky Jesenických kopců. Podle fotek je vidět jaká byla situace za Jesenickými kopci při tomto větru, tak zvaná Dlouhá vlna, kterou hojně využívají plachtaři.

Petr Hošek však o létání napsal následující den tyto věty.


I když Ti včera Zdeněk Hanáček psal, že se v září nezúčastním, tak mi to přeci jen nedalo a dnes jsem zajel po práci na letiště a pustil se do toho a takhle to dopadlo.
Září pro mě přineslo samé překážky ať v podobě nevhodného počasí tak nakonec i nemoc, která mě na čtrnáct dní uzemnila doma. Konec měsíce se neúprosně blížil a nakonec zbýval poslední volný termín svátek 28. září. Bohužel i na tento den předpověď počasí slibovala vhodné počasí jen do oběda. Bohužel jsem ráno nemohl a tak jsem volal Zdeňkovi Hanáčkovi, že tento měsíc vynechám, ať to odlétá sám. Dnes 29. září mi to však nedalo a již včerejší večer jsem si nachystal model s tím, že hned po práci to odlétám i já. Po skončení práce jsem odjel na letiště a složil si model. Naráz nastal problém, večer jsem si nepřichystal rádio, které tak zůstalo doma. Model jsem opět rozložil a spěchal domů pro vysílač. Na letiště jsem se vrátil cca 15:15. Vítr vál tak do 2 m/s SV později se otočil na V. Oblačnost tak akorát s prosvítajícím sluníčkem, teplota okolo 12 stupňů. Opět všechno složit, nachystat gumicuk a jde se na to. Hned první start vydal maximum. Druhým startem jsem odlétl nad plochu letiště a tam jsem potkal jen samé opadání. Tak tudy cesta nevede, řekl jsem si. Další start opět nad retenční nádrž a okolní pole, kde jsem nalétal první maximum a ono to tam zase bylo, takže další maximum odlétáno. Volba byla jasná i další let bylo maximum. Zbýval poslední let a ten samozřejmě opět na to samé místo a byl z toho let 9min. a 24 vteřin. Spokojeně jsem ukončil tento letový den a v duchu si říkal ještě, že jsem se nevzdal. Nakonec jsem požádal kamaráda o fotku v pozadí s motorovým rogalem. Už se těším na říjen Petr Hošek.

Delší povídání se vzpomínkou na dobu před padesáti roky poslal 30.9.  František Machač.


Včera jsme konečně dorazili zářijové kolo. Bylo to na střídačku, první asi před týdnem lítal Štěpán. Bylo to kolem poledne. Vítr, téměř variábl, teplo. Jednou jsme stěhovali gumicuk a vyplatilo se. Podařilo se mi ho přesvědčit, aby udělal Liona. Byl to můj první RC model a měl jsem postavené tři.  Po snad půlroce ho dodělal a tak v Retro ho prubnul. Byl po záletu a musel si na to zvyknout. Paráda. V průběhu týdne jsem to odlítal já. Vždycky po dešti a téměř k večeru, i když jsem věděl, že výsledky budou na kočku. Do retra jsem si půjčil Liona, to si nenechám ujít. Včera se k tomu dostat konečně Jonáš. Nádherný podzimní den. Retro lítal taky s Lionem, za to v OTVR zabral a v rozletu dal 27minut a 48 vteřin. Dalo by se lítat dále, ale on už byl z toho úplně vyřízený. Vytočil snad deset stoupáků, pro mě balzám, pro něho utrpení. Bolí za krkem, ruce dřevění a všude mu svítilo do očí slunko :-).
Chtěl bych přidat vzpomínku na mého prvního Liona. Jsou to vzpomínky starší více jako padesát let.  Mladší generace to co napíšu pravděpodobně nepochop,í a nebo si budou myslet, že jsem něčím  sjetý. 
Když vyšel v roce 1972 v Modeláři plán, tak bylo rozhodnuto, jít do toho. No jo, ale chtělo to balsu. Nejbližší prodejna v té době byla v Olomouci na Horním náměstí v rohu vedle zlatnictví, tak zajet vlakem. Na dotaz v prodejně, na mě prodavač hleděl, jako kdybych spadl z Měsíce. Strohá odpověď, „NENÍ“. Na otázku kdy bude „NEVÍM“. Bylo mi jako kdybych v té prodejně dostal přes hubu. V kapse jsem žmoulal našetřenou dvacetikorunu, velká naděje a nic. V tom vyšla ze skladu vedoucí prodejny a asi jsem vypadal dost blbě nebo zklamaně, tak se smilovala a donesla zezadu z prodejny vysněnou balsu a pár drobností. To bylo jako vstřelit gól Ivo Viktorovi ze dvaceti metrů. Po nějaké době, byl Lionek na světě. Vybavovač byl motor Igra 2,4V, čili „špagomatik“ a nastalo dilema. Čím to řídit. Začala se prodávat jednokanálová souprava Mars od Modely. Pamětníci vzpomenou. Modrá oválná plastová krabice, předek polepený tapetou. Nalevo uprostřed vypínač jak z tanku a napravo tlačítko modulace. Přijímač v červené plastové krabičce, toť vše.  No jo, ale jak vysoce nedostatkové zboží dostat. Tak opět do Olomouce, tam si vyslechnout radu vedoucí kdy soupravu dostanou a jak na to. Nastal den „Mars“.  Napsat vymyšlenou omluvenku do školy v učení, vystát frontu před obchodem od rána až do poledne. Hurá mám soupravu, a mám ji dodnes. Funguje, ale už bych s ní asi nelítal. Nainstalovat do Liona a první zkoušky zaklouzání z kopce. Hurá už umím letět i rovně. Tak na gumicuk. Hned první start, nádhera a k tomu model po vypnutí v přímém letu stoupá. Tak ho nechám, po chvilce zkouším  jak dolů a ono to nejde. Tak po několika pokusech Liona poslat do vývrtky s tím, že to směrovka vybere, ale nevybrala. Model se zavrtal do země asi dvacet metrů ode mne, a rozložil se při nárazu na prvočleny. Použitelná zůstala pouze směrovka a výškovka. Sčítání škod. Poslat přijímač do opravy a než se vrátil od pana Hnízdila byl na světě model druhý. Ten už lítal mnohem delší dobu……. 

Takové tedy byly začátky mého RC létání před půl stoletím…….

Ve stejný den napsal své výsledky i Josef Hejsek

Sice jsem slíbil, že zářijové kolo odlétám  29., ale kolega nemohl, tak jsem se k létání dostal až poslední den v měsíci.

Důvody proč tak pozdě jsou asi u nás všech obdobné – špatné počasí, vítr, dovolená (i u mně) a občas také nějaké povinnosti. Mrzelo mě to, protože ve čtvrtek bylo dobré počasí. předpověď na pátek byla horší, naštěstí se ukázalo, že se Klára spletla. Protože mělo foukat z jihovýchodu, šli jsme na opuštěnou pastvinu, kde sice je vratič a šípkové keříky, ale s určitou mírou otrlosti se to dá.

Při příchodu jsme zjistili, že fouká ze severovýchodu, což je špatně. Během přípravy se však začal vítr stáčet do předpovězeného směru, a tak nám nic nebránilo začít. Zprvu byla velká oblačnost, teplota 15°C a mírný vítr, cca 2 – 3 m/sec. Během létání s A dvojkou se oblačnost začala rozpadat, vysvitlo slunce a vzduch se prohřál. Se Širchánem v OTVR to už byla pouze radost. Znáte to, letadlo najednou začne létat „samo“, pomalu a jako by plavalo na vodě. Nemusí se do toho ani moc hrabat, spíše jen lehce usměrnit, prostě nádhera.Ani se mi nechtělo domů. Létáno 14.00 – 16.30 hod.

A nakonec ještě pár slov o zářijovém kole soutěže ze Slovenska.

Asi som posledný ako obyčajne…. 

Mám dojem, že od júna sa konštantne sťažujem na nedostatok času. September nebude výnimka. Každý jeden víkend sme buď organizovali súťaže u nás v Močenku, alebo sme na klubové súťaže jazdili. A tak sme lietali všelijako potrhane. Po súťaži, cez týždeň po práci a raz dokonca v slabom daždi, ktorý nás neplánovane prekvapil.

Pekné počasie skorej jesene nám priniesol 8. september. Potom 16. 9. sme prevetrali Retro vetrone.

Palo Rábek

Máme před sebou poslední tři kola naší soutěže takže si již tradičně popřejeme dobré počasí a letu zdar!

Váš Josef Kubeš