Korespondenční soutěž větroňů kat OTVR, OTVR A2, Retro, listopad 2022

Listopad byl měsíc již chladného počasí, měsíc probíhajících výročních schůzí, pro nás konkrétně to byla výroční schůze SAMu 95. Ale o té si ještě budeme zde povídat, alespoň ve vztahu ke korespondenční soutěži. Nejdříve si tedy opět řekněme něco k létání v tomto na počasí již poměrně nevhodném měsíci.

V prvních dnech bylo však počasí poměrně přijatelné, čehož využil Zdeněk Cinert z kladenského klubu, a hned 2. 11. Na pastvinách u Straškova zalétl poměrně solidní výsledek.

Další výsledky zaslal Zdeněk Hanáček.

V sobotu 19. 11.  jsme létali jedenácté kolo korespondenční soutěže. Létání to bylo spíše propagační. Počasí bylo krásné, posněženo, ale stálo to – pokud jde o vlastní létání –  za prd. Vítr skoro žádný, výšky z gumicuku malé a chladno, časy jsou dané prakticky pouze klouzáním. Taková krásná zimní idylka. Vítr z JZ do 1 m/s potom SV, oblačnost od zatažena po skoro jasno, teplota -2°C.


Teď se pokusím zde popsat létání v okolí Kladna:

Já už jsem takové štěstí na počasí jako Zdeněk Cinert neměl, a k létání jsem se dostal s ARC A2 až 23. Listopadu. Původně jsem chtěl odlétat na pastvinách u Řevničova, zde však byla mlha a vertikální viditelnost byla pouze tak do 60 až 70 metrů. Nechtěl jsem zde riskovat ztrátu modelu, vraceli jsme se tedy domů. Cestou mne pak ještě napadlo zastavit se na letišti v Novém Strašecí. Zde byla viditelnost podstatně lepší, bylo zcela zataženo, vítr – prakticky téměř bezvětří, s nárazy pouze do 1 m/sec byl sice poněkud přes úzkou plochu, ale s tím si gumicuk dokáže snadno poradit. Vzduch byl však vyloženě stabilní, očekával jsem tedy, že nalétám časy kolem dvou minut, v podstatě čistým klouzáním. Po vystoupení z auta mne však do nosu uhodila „vůně“ čerstvého a poměrně rozsáhlého hnojiště, které začínalo asi 30 metrů od okraje dráhy. A zároveň jsem uviděl páru, pomalu stoupající nad tímto místem. Tím bylo rozhodnuto. Rozbalit gumicuk a šel jsem na start. Po vypnutí točit ihned levou zatáčku do prostoru nad zapařené hnojiště. Stoupání však nebylo nijak silné, spíše se jednalo o jakési „nulky“, v nichž model udržoval prakticky stále stejnou výšku. Celé to však bylo funkční pouze do výšky 40 až 50 metrů, neboť stoupající teplejší vzduch se postupně ochlazoval a pak se síla vycházející z tlejícího humusu začala snižovat. Nejednalo se tedy o typickou bublinu stoupavého proudu. Tyto oblasti byly také poměrně úzké, takže stačilo z nich vyletět na okraj, nějak trochu zhoupnout a bylo nutno přistávat, což se mi v jednom startu také povedlo. Takže přibyla nová zkušenost – létat na hnůj se v bezvětří může vyplatit.

Následující neděli, poté kdy jsem se o mojí novou zkušenost podělil s kamarády, se nás tedy na stejném místě sešlo pět létajících, a Zdeněk Klíma jako časoměřič. Počasí však bylo už trochu jiné, i když vál jen slabý větřík do 1 m/sec, a bylo jasno. Stoupání nad tou nevábně vonící hromadou bylo v tomto odpoledni však ještě slabší a v poměrně úzké oblasti. Přesto bylo znatelné na modelech zpomalení letu, bylo znatelné podržení v jakési „nulce“, bylo však poměrně složité se v této oblasti udržet. Nakonec se to kupodivu dařilo nejlépe s málo výkonnými modely Sluka II.

 K létání korespondenční soutěže však patří i povídání o modelařině, kafčo z termosky dokázalo zahřívat, jednomu z nás se dokonce podařilo udělat něco „pro diváky“ – zapíchnout svůj větroň do té obrovské páchnoucí hromady. Díky měkkosti povrchu však skončila i tato šturcka bez poškození modelu, pouze boty a oblečení majitele bylo nutno po dojezdu domů podrobit řádnému čištění.

Z létání 27.11. se ozvali však další noví soutěžící, Vladislav Faigl a Svatopluk Chamrád

 Hlásíme se jako noví účastníci korespondenční soutěže. Dnes jsme létali ne proto, že by počasí vypadalo nějak nadějně, ale hlavně proto, že nás vyděsily zprávy z říjnového vyhodnocení soutěže a z členské schůze SAM 95. Chceme proto rychle ukázat, že nějací zájemci tady ještě jsou. My na této soutěži vidíme tato pozitiva :

1. Nutí to člověka, aby aspoň 1x za měsíc se přinutil takto aktivně vystoupit. Vybrat si může kdy se mu to hodí – výmluva je tedy těžká

2. Není to náročné na výdaje ani na čas, není třeba cestovat. To je dnes významné

3. Katapult stačí mít jen jeden, nezamotává se tedy s druhými jako na soutěžích SAM. Na vše je dost času, žádný stres

4. Je to dobrá rezerva nebo doplněk pro případy těžkostí s pořádáním obvyklých soutěží

Z předchozího vyplývá, že je to velmi vhodné pro nás starší ročníky ( je nás bohužel většina ) a nutí to více lidí k aktivitě než jen pravidelné účastníky soutěží SAM.

Stanovená pravidla považujeme za vynikající, výborně promyšlená. Létáním se skutečnými oldtimery podle SAM vzdáváme úctu předchozím generacím. Kategorie Retrovětroně představující youngtimery zase jsou návratem do našeho vlastního mládí. Proto jsou youngtimery stále více oblíbené i jako auto a motoveterány.

Vracíme se k našemu dnešnímu létání. Létali jsme tedy 27.11. na louce vedle řeky Lučiny v Šenově u Ostravy. Vladislav Faigl s osvědčeným Archangelem v kategorii OTVR a Svatopluk Chamrád s právě dokončenou Gentle Lady v kategorii Retro. Počasí nic moc, ale nepršelo. Zataženo, vítr 0 – 0,5 m/s, 5 st.C, termika žádná. Bylo to jen na klouzání, výsledky tomu odpovídají : Bereme to tak, že je důležité se zúčastnit a těšíme se na další létání v prosinci.

Také František Machač odlétal v poslední listopadovou neděli a napsal nám o tom:


Tak v tomto měsíci budeme asi poslední co to odlítali a poslali výsledky. No je to v těch podzimních měsících náročné na čas kdy to odlítat.  Pro nás důchodce je to celkem jedno, ale mladí mají horší, do školy, zábava a jiné cipoviny. Tma je k večeru co by dup a tak zbývá jenom sobota a neděle. Někdy to nevychází časově, jindy je počasí na kočku a vlastně pořád něco. Už jsem myslel, že to tento měsíc odpískáme. Tuto neděli byla poslední možnost to odlítat. Po poledni jsme se do toho pustili s tím, že do tmy to musíme stihnout. Téměř bezvětří, teplota okolo 4°st.,chvílemi se ukázalo i zubaté slunce. Výšky při startu na gumě nevalné, ruce trochu studené, ale parádní podzimní polítání. Časy by se dalo nazvat, téměř standardní sestup bez stoupáčku. Já mám pro vnuky vždycky radu „jenom do toho nehrabat“. Jenom Štěpán, jednou ohrožoval maxe. Co by jsme ale chtěli po listopadu.

A jako poslední příspěvek ze Slovenska, jehož autorem je Palo Rábek

Pozdravujem všetkých vytrvalých modelárov.

S príchodom tých pravých jesenných dní, chuť ísť na letisko potrebuje niekedy podporu zloženú zo spomienok na príjemné slnečné počasie. Niekedy pomôže aj pohľad na desaťdňovú predpoveď počasia, kedy aj keď zamračený deň, je stále lepší, ako vietor, hmla alebo dážď. V nedeľu 6. novembra bolo presne takéto dušičkové počasie, ale nefúkalo. Odlietali sme si OTVR. Pri tej olovenej oblohe sa mi podarilo aj jedno maxo. Na ďalší víkend bolo nádherné jesenné počasie. Obavy z možnej aktivity miestnych poľovníkov sa nenaplnili. Podarilo sa mi okrem odlietania kategórie RETRO, zalietať aj pol Texaco s novým motorom. Pri západe slnka, sme pozorovali rýchlu tvorbu hmly nad zemou. Úchvatné divadlo. No a posledný víkend v tomto mesiaci, nedeľa hneď od rána ponúkala slnečné a bezveterné počasie. Čo u nás na dolniakoch nebýva v tejto ročnej dobe dobrým znamením. Aj tak bolo. Hneď na pravé poludnie sa od juhu začala približovať hmlová stena. Hmla sa síce nad zemou relatívne rýchlo rozpadla, ale slnko schovala za tak typickú nízku inverznú oblačnosť. Ale Ľudo s Kamilom (mňa odstavila viróza) aj tak odlietali zostávajúce resty. 

Ještě výsledky

O průběhu této korespondenční soutěže jsem informoval na schůzi SAMu 95, a samozřejmě bylo nutno dát do diskuze téma, zdali příští rok pokračovat. Všichni jsme se na pokračování v roce 2023 shodli, jen je tam potřeba udělat několik změn, které byly navrženy. 

Především soutěž malinko zkrátit. To znamená vynechat zimní měsíce, kdy je výběr slušného počasí dost omezen, prioritní důvod je ale zamezit zbytečnému poškozování gumicuků. Jejich cena (gumy) se během roku zvedla zhruba ze 600 na 1300,- Kč. Jen při posledním listopadovém létání se mi to podařilo 2x během 4 startů přetrhnout. Takže soutěž by měla začít březnem, a skončit říjnem. Počítat se potom bude 6 nejlepších výsledků, aby každý měl možnost užít si dovolenou, zotavit se z nemoci, případně vyhovět jiným nemodelářským potřebám rodiny.

Dále bude možno do korespondenčky započítat i výsledky ze soutěží, které jsou uvedeny v kalendáři SAMů a SMČR mezi ostatními akcemi, a létají se pod stejnými pravidly. Jde o skutečnost, že model ty časy opravdu nalétal, a v některých měsících jsou modelářské aktivity tak velké, že již dále mnozí z nás nemohou jít si znovu zalétat, byť z důvodů psaných v předchozím odstavci.

A další změna – ke kategorii Retro – protože je nás modelářů čím dále méně, ale je to kategorie o návratu do našeho mládí, jak výstižně píšete, tak zde přestaneme omezovat možnost potahu folií, která v sedmdesátých létech již byla i zde k dispozici, (ono to proti papíru nelétá lépe, jen je to dříve hotové). Nově povolíme možnost použití laminátových trupů, pokud zveřejněný model do roku 1980 tak stavěný byl.  Pro upřesnění – laminátový trup „Univerzal“ byl mezi novinkami nabízen v časopise Modelář až v roce 1983. Modely z něho postavené tedy nelze zařadit do kategorie Retro. Smysl použití foliémi potažených modelů a starších laminátových trupů by měl být takovýto: je ještě dost modelářů, kteří mají doma založeny staré RC V2, a mohli by modely při svých vzpomínkách využít. Při těchto úpravách však pro tuto kategorii stále platí, že lze létat pouze s modely, jejíchž plánek byl zveřejněn v časopisu Modelář, Aeromodeller a další. Případně byl jeho plánek vydán tiskem, a to do roku 1980, včetně.

No, uvidíme co to přinese, všechno se prostě vyvíjí, jen je potřeba využívat zkušeností. 

Finální podobu pravidel korespondenční soutěže platných pro příští ročník ještě zveřejníme.

Váš Pepík Kubeš