Druhá stopa Jurije Sokolova

Pamatujete se?

„Bohužel další informace o tomto nadaném modeláři jsou nedostupné. Stopa zmizela. Možná časem se ještě něco objeví, ale nyní je to maximum, co jsem byl schopen získat. Sovětské modelářství je v podstatě zahaleno mlhou….“

To jsem psal v článku o Juriji Sokolovu minule.

Jenže já mám další stopu. Ta stopa se objevila náhodou a dokonce v žehrovickém archivu! Myslím si, že neuvést tuto stopu na našich stránkách by byla škoda.

Začnu vzpomínkou na Vláďu Horáka (pro mne je to velmi emotivní vzpomínka).

Jak asi víte, Vláďa Horák v padesátých a pak i v šedesátých létech létal upoutané makety a celkem se mu i dařilo. S modelem Radoslava Čížka Tipsy Niper byl třikrát mistrem republiky v létech 1962-1964. Ale nejen to, zúčastnil se i mezinárodních závodů v Polsku a také udělal velký zájezd na MS do Kyjeva. Pokaždé vzniklo několik fotografií, a tyto jsou nyní součástí našeho archivu.

Velké makety dopravních letounů byly vždy okrasou takových závodů. Tento model létal v Polsku.

Záběr z Kyjevského závodu, kde Sověti létali s upoutanou maketou stroje TU-4. Jak víte, shoda s B-29 není náhodná.

Vláďa to celé okomentoval tak, že Rusové (spíše Sověti) na závody přitáhli velké makety letadel, a ty získaly nejvíce bodů, avšak nikoliv letem, protože stroje samotné moc nelétaly, ale vzhledem. Nedivím se. Řídit čtyřkilového upoutance bylo spíše peklo.

Ale pojďme k našemu příběhu. Fotografií bylo jen několik a když jsem je kopíroval, říkal jsem si, že je to pěkná zajímavost, ale k nám do archivu se moc nehodí. Když jsem prohlížel knihu Aviomoděly čempionov SSSR z roku 1970, narazil jsem na upoutanou maketu IL-18. Autorem makety byl dle knihy Jurij Sokolov. A pak mi ta skládačka celá zapadla do sebe. Ten člověk, který je na jedné fotografii z Kyjeva je přece Jurij Sokolov!

Upřímně, moje badatelské srdce poskočilo radostí. Docela jsem i vstal a začal chodit po místnosti a dával to celé dohromady. Určitě se o tom psalo i někde v modeláři!

Stopa Jurije Sokolova se znova objevila.

Když jsem poprvé prohlížel fotografie, ani mě nenapadlo na co to vlastně koukám. Po objevení modelu v knize bylo vše jasné. Tak se nyní na ten model podívejte na fotografie z našeho archivu.

Zde je Jurij Sokolov sám se strojem.

Na dalším snímku je Jurij Sokolov i se svými kolegy z Moskevského klubu. Dle informace z Modeláře jsou muži ve slušivých tepláčkách Jurij Sirotkin a A. Moskalev. Nevím, proč v tisku neuvedli celé křestní jméno.

Pánové mají na nohách „plátěnky“ z Číny, tzv. „Agresorky“. Co tomu říkáte?

Tento model se také objevil v článku „Život a práce přátel“ v modeláři číslo 5 z roku 1965.

Myslím si, že je zde uvedena zajímavá informace, pohon modelu zajišťovaly 4 motory MVVS o obsahu 4,8 cm3. (Původní obsah motoru byl 5,6 cm3). To například sovětská kniha neuvádí.

A nyní se pojďme podívat do knihy. Tato mimo jiné uvádí model známého modeláře Matvejeva (to je ten ze soutěže Soc demo států v roce 1956) a dalších poměrně známých modelářů. Ale pojďme na ten IL-18.

V rámci popisu modelu je nakresleno ovládání podvozku pomocí lanek, palivové nádrže typ „balonek“ a rozměry makety. Model měl v podstatě váhu 4 kilogramy a poháněn čtyřmi motory měl rychlost 100 kilometrů v hodině. Na dva motory letěl rychlostí 60 km/h. Myslím, že to stojí za to vidět.

Zajímavý je obrázek na straně 50. Zde je vidět princip ovládání vysunování podvozku a otevření krytů podvozků pomocí lanek.

Na straně 51 je zobrazena i „bedýnka“ na žhavení svíček. Ta je vidět na fotografiích Vládi Horáka a v textu je popsán startér.

Jurij Sokolov nám tedy zanechal druhou stopu, a to přímo v našem žehrovském archivu. Je to stopa doložená zmínkou v časopise Modelář z roku 1965 a sovětskou knihou z roku 1970.

Co závěrem? Žehrovský archív je zdrojem zajímavých fotografií. Musíte se ale umět dívat. Klidně jsem mohl tyto fotky ponechat ležet, nemusel jsem je ani kopírovat, prostě „nějaké ruské letadlo“. Ale jak vidíte, byla by to chyba.

Jirka Hloušek

Zdroj: časopis Modelář, kniha Aviomoděly čempionov SSSR 1970

Foto Vladimír Horák