Vážení kolegové a příznivci našeho webu,
rád bych touto cestou popřál našemu členu Janu Borgovi k jeho životnímu jubileu. V tyto dny mu bude 75 let.
Když jsme s Janem komunikoval, krásně zavzpomínal na své modelářské roky. Vždy je cenné, si takové vzpomínky přečíst.
Velmi děkuji za přání, každý projev pozornosti potěší.
Jsem jako tisíce bezejmenných modelářů, kteří se věnují tomuto koníčku jen pro potěšení, bez soutěžních ambicí. Impulsem pro mou modelářskou cestu bylo vystoupení členů LMK Varnsdorf a Mikulášovice na místním kole v rámci 1. Spartakiády v roce 1955. První krůčky samouka na venkově byly tradiční – kulaté špejle, lepidlo z celuloidového filmu, jednostranný potah z kloboukového papíru. Někdy to klouzalo, někdy padalo. Určitý posun nastal díky časopisu Letecký Modelář, který jsem kupoval na stánku PNS. Byl zdrojem informací, a zároveň motivací v mé činnosti. Když se podařilo nastřádat nějaké finance, následovaly stavebnice Vážka, ERO II, Šídlo, Orlík a občas i nějaká lodička. Dalším krokem vpřed bylo zřízení modelářského kroužku na ZŠ pod vedením zkušených modelářů, kde jsem si zdokonalil řemeslné dovednosti, například výrobu žeber v šablonách a pod. Výsledkem byl Čížkův Pelikán s parádním „žbrdlinkovým“ trupem, který mám ještě dnes někde v krabici uložen. Bohužel tato etapa po roce skončila pro malý počet zájemců. Po různých brigádách se podařilo nastřádat i na první motory MVVS 2,5D/58 (červená hlava), WILO 1,5, Zeis 2,5 a následovaly pokusy s U-modely.
Jelikož mi není cizí ani elektronika, došlo i na amatérskou stavbu RC ovládání. Byl trochu problém, protože ten vývoj byl tak rychlý, že než jsem něco „dobastlil“, už bylo něco novějšího a lepšího. A tak i v tomto případě došlo na komerční výrobky, pochopitelně z Tuzexu (2kanál ACOMS). Postupně se střídala období stavebního útlumu se zvýšenou aktivitou. Novým impulsem byl syn, kterého jsem nenásilnou formou k modelařině také přivedl a v rámci žákovských kategorií se i dařilo. Po přechodu na střední školu a VŠ se jeho zájmy přesunuly na jiné obory. Bylo to pro mne trochu zklamání, ale co člověk nadělá. Nemá se nikdy nic vzdát, a tak v současné době připravuji cestu pro nového adepta modelářství, vnuka Honzíka III, snad se zadaří.
Jelikož jsem v podstatě spíše stavitel než pilot, a jak jsem již uvedl nesoutěžní, neměl mně kdo fotit, tudíž letová fota nejsou a tak přikládám foto se svou nadějí Honzíkem III a jedno s částí památečních motorů(ukazováček pravé ruky mám trvale poškozený od neposlušných vrtulí) a foto z třídění vyřazených nebo nedokončených projektů.
Spozdravem Jan Borga
Ještě jednou děkujeme za krásné vzpomínky a přejeme hodně zábavy s modely, s vnukem, a především hodně zdraví.
Za výbor SAM95 Bohemia Jiří Hloušek