Jak začít? Možná tak, že jeden z nejelegantnějších modelů, které firma Graupner v sedmdesátých létech připravila, byl model Hi-Fly. Tím bych mohl skončit, protože se mnou můžete, a nemusíte, souhlasit. Graupner jej začal prodávat v roce 1973. To už je více jak padesát let. Když se podíváte na model, jeho linie jsou opravdu elegantní a podle mě, kromě Mosquita, je to asi nejpovedenější model, co se designu týká v onom desetiletí.
Poměrně nedávno jsem publikoval článek o modelu Silentius. Vlastně první elektro stavebnice na světě. I když byl přelomový, neměl nijak zvlášť velký úspěch, co se prodejů týká. Fred Militky se nedal odradit. Věřil, že elektropohon bude do budoucna skvělý prostředek, jak dostat model do vzduchu, aniž bychom dělali rámus, kouř a zápach, který se ke spalovacím motorům váže. Netuším, jak velké ambice ohledně výkonu a rychlosti modelů Fred měl. Ale protože byl vizionář, tak mohl předpokládat, že jednoho dne se dočkáme velmi výkonných pohonů a baterií. Tím myslím nyní třeba kategorii F3E.
Na bateriích Militky spolupracoval s firmou VARTA. Jeho modely většinou používaly baterky od této firmy. V začátku sedmdesátých let RC soupravy Varioprop byly již vyspělé natolik, že jejich spotřeba energie klesala a spolehlivost naopak velmi poskočila. Design vysílačů byl na dlouhou dobu etalonem toho, jak má správná vysílačka vypadat. Již se nemusela tolik řešit váha přijímače a serv.
Fred řešil problém, který se táhnul od dob, kdy s pokusy začínal. Připravit elektromotor tak výkonný, že by mohl pohánět větší anebo rovnou velké modely. V podstatě to byl předmět jeho výzkumů v průběhu šedesátých let. Motory Micromot Fullhaber se k tomu vyloženě nehodily. Hledal další možnosti. Ukázalo se, že bude potřeba použít motory dva, či více. Jiná možnost v té době nebyla.
Současně vymýšlel, kam takové motory umístit. Na konci šedesátých let to vymyslel. Motory umístil na odtokovou hranu křídla.
Pro zkoušky zvolil Fred menší model, na nějž umístil dva motory, které měl k dispozici. Bohužel se mi nepodařilo zjistit o jaké motory se jedná. Každopádně jde o jeho vlastní konstrukci upevnění, která, jak je vidět na obrázku, nebyla nijak speciálně aerodynamicky uzpůsobena. Pro zkoušky i propagaci to ale plně stačilo. Fred nazval letoun Silencer, právě pro jeho tichý motorový let, a samozřejmě i kontinuitu s modelem Silentius. Dráty jsou vedeny na spodní straně křídla a připojovaly se na zdířky.
V roce 1971 propagoval „Elektroflug“ v USA na Mistrovství světa kategorie F3A. Již v té době měl vrtule sklopné. Tedy princip umístění motorů byl vyřešen. Řekněme, že je to „Elektroflug“ druhé generace. Model byl, díky pokročilejší technice, schopen létat asi 30 minut, respektive do 30 minut. Předpokládám, že po celou dobu ale nelétal na elektrický pohon.
Kdysi jsem při hledání nějakých podkladů narazil na ročenku Aeromodelleru 1973-74. V této ročence je veliký článek o modelech poháněných elektrickými motory. Samozřejmě je zde zmiňován i Fred Militky a jeho model FM-288 A-III.
Fred potřeboval pohon pro větší modely. Jak již víte, kdysi jsem psal o spolupráci Radoslava Čížka a Freda Militkyho. Výsledkem spolupráce byly modely, které se pak vyráběly jako stavebnice. Ale některé modely sloužily buď k pokusům anebo jako prvotní návrhy. Ostatně, 4 elektromotry na jeden model bylo až příliš, a určitě by to bylo komerčně nevýhodné. Jenže bylo potřeba vyzkoušet vše: velký větroň ze stavebnice na elektrický pohon byl dalším Fredovým cílem.
Model, který nakreslil Radoslav Čížek ve spolupráci s Fredem sloužil právě k těmto pokusům a také propagaci. Udržovalo to veřejnost v očekávání a vytvářelo to auru firmy, která je pokroková, má svůj vlastní progresivní výzkum a určitě bude tyto inovace zavádět i do svých modelů.
A to všechno bylo díky vizionářství Freda.
Tady je odkaz na článek, kde naleznete podrobnosti
Ale pojďme dál. Na začátku sedmdesátých let byl vyvinut nový, mnohem silnější motor. Byl spojen s převodovkou s poměrem 1:5, která měla kovové převody. Skříň převodovky byla vytvořena z plastových výlisků. Motor zaručoval dostatek síly k pohonu trošku většího modelu. Díky ověřené metodě se rozhodlo, že model bude mít motory umístěny na odtokové hraně křídla. Optimalizací se došlo k rozpětí modelu 2 300 mm. Důležitá byla i určitá univerzálnost. Proto model dostal do vínku možnost být postaven v několika variantách. Jako čistý větroň, s pylonem nesoucí spalovací motor, a jako vrcholnou verzi, elektricky poháněnou s motory umístěnými jako tlačné jednotky. Současně buď s křídlem do V nebo s dvojitým lomením. Jak si modelář rozhodl.
Pojďme se podívat na motory. Motory byly dodávány pod značkou Graupner. Obchodní název byl Jumbo 2000 F. Motor snesl napětí až 10 V. Odběr krátkodobě měl maximálně 3,6 A. Váha jednoho motoru byla 160 gramů. K tomu si musel zájemce o „Elektroflug“ zakoupit další příslušenství, tedy sklopné vrtule, které spíše připomínaly vrtule pro Hivra, a sadu na upevnění ke křídlu. Součástí sady byl i aerodynamický kryt z plastu.
Samotný model byl dodáván v poměrně velké krabici s vyřezanými díly.
Model vznikl před rokem 1973, pravděpodobně na základě spolupráce Freda Militkyho a Radoslava Čížka. V plánu naleznete známe prvky. Ve firmě Graupner jej připravili pro průmyslové zpracování. Mimochodem, tohle firma vždy uměla skvěle, technologicky zvládnout výrobu veškerých dílů. Na druhou stranu je ale nutné podotknout, že elektro verze byla opravdu drahá a nemohl si jí dovolit kde kdo.
Když už jsme u Radoslava Čížka. Model HI-FLY samozřejmě také provozoval. Je zachycen na fotografiích, které byly uveřejněny v časopise Modelář číslo 3 z roku 1973.
Fred sám byl pak v časopise zobrazen ještě samostatně i s informací o elektro-pohonu.
V našem archivu je pak několik dalších fotografií modelu, známá propagační fotografie.
A samozřejmě existují i další
Je zajímavé, že každé variantě Graupner přidělil určitou barvu. Elektroverze, tedy ta nejlepší, měla potah zelený, varianta se spalovacím motorem byla žlutá a čistý větroň byl oranžový. Tady je model vystaven na veletrhu. Bohužel barevná fotka není příliš kvalitní.
Fred se s HI-FLY dostal i na první stránku ročenky Aeromodeleru. Opět, nemám až tak kvalitní fotografii.
Jak již víte, v roce 1973 Fred a jeho rakouský přítel Brditschka sestrojili a učinili pokus s „dospělým“ letounem poháněným elektrickou pohonnou jednotkou. Létal přibližně 15 minut. Při té příležitosti se samozřejmě fotografovalo a Fred zde ukazoval i model HI-FLY, ten zelený.
Ještě jedna fotka od Graupnerů s modelem.
Ale mrkněme do současnosti. V současné době je možné stavebnici zakoupit od firmy Aumann. Získáte technologicky mírně upravenou originální stavebnici včetně originálního printu obalu. Skvělá příležitost, jak tento model postavit.
Ale to není vše. Náš kladenský kolega Honza Voldřich si větroň HI-FLY postavil. Premiéru měl model na Panenském Týnci. Honza se pochlubil a já jej nafotil. Model je potažený vliesem. Honza pro zbarvení zvolil žlutou variantu modelu. Hodně si s tím vyhrál, veškeré barevné proužky jsou vyřezány právě z vliesu. Model skvěle vypadá a myslím si, že také skvěle létá. Honza provedl pouze jednu změnu, elektromotor strčil do čumáku modelu. Což je ve shodě s pravidly RETRO s pomocným motorem.
Ale dost řečí, podívejte se na fotografie.
A aby toho nebylo málo, máme tady ještě jedno video z rekonstrukce modelu, který byl umístěn na Youtube platformu: https://www.youtube.com/watch?v=lzIo49jz7Gg
Historie je to velmi zajímavá. Model krásný, ale to už se opakuji. Již je u mě zařazen do plánu.
Plán modelu zde:
Honzovi Voldřichovi přeji krásné létání s modelem. Je opravdu moc pěkně postaven a já věřím, že jej opět uvidíme někde letišti.
Jirka Hloušek
Foto: SG modellbau, Aumann modellbau, archiv LMK Kamenné Žehrovice, Outerzone.