Letošní Mistrovství Evropy historických modelů letadel SAM se konalo na letišti Letka-Jehnědí v okrese Ústí nad Orlicí. Pořádal ho Spolek leteckých modelářů Litomyšl ve spolupráci s kluby SAM 78 a SAM 95 a s podporou Pardubického kraje. Tentokrát se evropská špička sešla pod Orlickými horami. A já jsem byl u toho.
Cesta a první tábor
Vyrazili jsme už v pátek z Plzně. Cestu jsme si rozdělili napůl a přespali v kempu na Sázavě. Kemp praskal ve švech, ale na koupání v řece to bylo akorát – příjemné rozjímání před tím, co nás čekalo.
V sobotu po nezbytné snídani jsme dojeli na letiště. Přivítalo nás slunečno, které se rychle změnilo ve velké horko – a to nás pak provázelo celý týden. Rozbalili jsme kemp, pomohli s přípravou na nedělní zahájení, stavěli stoly, zapojili pípu. A protože všeho moc škodí, dali jsme si i odpočinek – při kterém Fanda Kšána, sponzor akce, zkušebně rozjel gril a uzeniny.
Slavnostní zahájení.
V neděli se sjížděli další účastníci a závodníci a celý den se nesl v duchu příprav na večerní zahájení. Stoly jsme srovnali doslova do geometrických útvarů. V 19:00 se slova ujal Květoslav „Sláva“ Štorek, poděkoval sponzorům, pozdravil všechny přítomné a představil starostu Jehnědí. Pak už hrála živá muzika a začalo se bavit.
Létá se!
Pondělí byl první letový den. Po menších peripetiích s větroni a změnou místa vzletu v kategorii OTVR se akce rozjela. Vyčkával jsem a před obědem odlétal dva lety se svým modelem Langosta v kategorii OTMR-B. Vedro bylo strašné, soutěž utíkala – a já nakonec bral třetí místo. Krásný start.
Další dny se nesly v podobném rytmu: úmorné horko, litry tekutin, hromady jídla a věčné hledání ulétnuvších modelů. Jak náročné to umí být, přiblíží video z dronu – najít model v poli osázeném řepkou je disciplína sama o sobě.
Ve středu se létala kategorie 1/2 Texaco a já znovu zabodoval – druhé místo. Tahle kategorie ale měla i své drama. Německý závodník Stephan Grilz odstartoval s chybějícím kusem podvozku, předvedl krásný let a měl nakročeno k prvnímu místu. To se nelíbilo maďarským závodníkům, kteří podali protest. Pro Němce to dopadlo smolně – posunul se až na nehodnocené místo, a proto se vyhlášení vítězů této kategorie muselo odložit až na čtvrtek.
Dron, řepka a záměna modelů.
Ve čtvrtek opět panovalo velké vedro. Italové už den předtím ztratili model, tak jsem se ho vydal hledat dronem. Našel jsem v řepce fragmenty něčeho, co mohl být jejich stroj, a rozhodli jsme se jít pro něj v pátek brzy ráno. Mezitím proběhlo vyhlášení vítězů a oficiální ukončení šampionátu. Večer jsme se sešli v místní sokolovně na závěrečném banketu – jídlo, pití, a dokonce se i trochu tancovalo. Unavení, ale spokojení.
A pak ta nejlepší historka nakonec. V pátek v pět ráno jsme s Magdou vyrazili do řepky – brzy, abychom v místním JZD nebudili zbytečnou pozornost. Šel jsem skoro na jistotu, pozici jsem znal téměř přesně. Jenže k velkému překvapení jsem našel model českého závodníka, který uletěl už v pondělí! Vyzvedli jsme ho a předali k odevzdání majiteli. Ten původní italský model jsme nenašli – ten tam nejspíš zůstane ležet až do žní. 🙂
Pak už zbývalo jen sbalit kemp, rozloučit se a sledovat, jak závodníci pomalu odjíždějí. Cesta zpátky do Plzně byla dlouhá a úmorná. Ale stála za to – byl to skvělý týden plný létání, vedra, dobrých lidí a historek, na které se hned tak nezapomíná.
Poděkování.
Velký dík patří Františku Kšánovi, který se celý šampionát staral o naše žaludky. A nejen to – byl nám k ruce i jako překladatel, plynně se domlouval s účastníky anglicky, italsky i německy. Bez něj by to nebylo ono.
Poděkování si zaslouží i samotné letiště Letka-Jehnědí, které nám poskytlo krásné a pohostinné zázemí uprostřed nádherné přírody. A především obrovský dík celému týmu pořadatelů v čele s Květoslavem Štorkem – odvedli skvělou práci a vytvořili šampionát, na který budeme rádi vzpomínat. Snad se zase brzy uvidíme na startovní čáře.
Martin Křesadlo
Foto: Martin Křesadlo