Kdo neví co je to PVO, tak lehce naznačím, je to Protivzdušná obrana. A proč tím začínám, uvidíte sami.
Na víkend 20-21.2.2021 jsem se chystal, že odlétáme únorové kolo korespondenční soutěže. Přidal se ke mě Roman Fousek, ale v sobotu, byť bylo krásné počasí, na Doberském letišti byl močál. Do toho se nedalo vstoupit natož tam zajet autem. Vracel jsem se z obhlídky zklamaný. Ještě minulý týden sníh a nyní by se člověk společně s místními zajíci tak mohl jenom koulovat blátem.
Ale už jsem to několikrát na našich létáních říkal. Step bývá suchá a nejbližší step od domu je na letišti Raná. Zavolal jsem náčelníkovi Ranského aeroklubu a ten potvrdil, že terén je způsobilý a dal svolení k poletování na letišti.
V neděli ráno bylo jasné, že slunečné počasí se nekoná. Vítr v podstatě ustal a v Kladně malinko mžilo. V deset jsme nasedli do rodinného přibližovala a tři zájemci o let vyjeli hurá na Ranou. Na letišti byl klid, terén výborný a provoz žádný. On tam v podstatě nikdo nebyl. Po chvíli jsme našli jednoho letce a domluvili jsme se s ním na provozu letiště. Letiště bylo uzavřené a nepřijímalo vzdušné stroje.
Naše lety byly v poklidu, kluci tentokrát s Čápy zalétali výborně a můj Saturn si postavil hlavu a i když jsem laboroval, nelétal optimálně. Prostě mě zlobil. Hoši bravurně kroužili nad plochou a za chvíli jsme měli odlétáno. Zapsal jsem výsledky a sečetl časy. Jirka dva maxe a Roman měl dva lety ke 4 minutám a jednoho maxe.
Nakonec došlo k focení na samospoušť a Roman si vzpomněl na dva roky strávené u protileteckého systému vzdušné obrany. A jak to dopadlo posuďte sami.
V únoru jsme měli spoustu zážitků, tak uvidíme co přinese březen.
Jirka Hloušek