Počátky létání s účky v Kamenných Žehrovicích – makety

V minulém článku jsme se podívali na začátky upoutanců v Kamenných Žehrovicích a okolí. Hoši, co spolu v té době chodili se s určitým nadšením pustili do nepoznaného. Byla to výzva. Stavěly se především vlastní konstrukce, v podstatě tvary podobné těm dospělým letadlům.

Minule jsme skončili modelem Strakáč. Ovšem havárie Strakáče zapříčinila, že Radoslav Čížek se vrhl do dalšího modelu, aby zaplnil díru ve své stáji. Vznikl tak v roce 1952 model XC-107. Rozpětí měl model 1520 mm a osazen byl motorem Frog 500. Model nebyl akrobatický, ale přesto s ním šlo létat na zádech. Při návratu do normálního letu Radoslav vždy vyletěl vzhůru a pak plně přitáhl.

Model také létal na Spartakiádě v roce 1955. Ale to je již jiný příběh.

Ještě se podívejte na letový snímek modelu XC-107, mimochodem Radoslav nebyl schopen si vybavit, proč jej nazval právě tímto kódem. K modelu se samozřejmě vážou i další vzpomínky, například mezipřistání na zádech modelu Pepíka Harapáta, anebo odlétnutí jedné půlky křídla při závodech v Brně. Model pokračoval v letu ještě dvě kola a Radoslav s ním pak přistál.

Modeláři postupně opustili provázky a přešli na ocelová lanka, která byla pevnější a odolnější. Mohli létat na delších lankách a tudíž, modely se pak ovládaly ve větším klidu.

Logicky se časem dospělo k tomu, že by bylo dobré začít stavět makety, či polomakety těch dospělých strojů. Celá skupina Žehrovských modelářů a také modelářů z Kladna tak začali navrhovat své upoutané makety.

Emil Brauner navrhl a postavil v roce 1953 exceletní maketu Republic R-3 SeaBee. Model měl tvarovanou kabinu z plexiskla, tedy polymethylmethakrylátu. Vše ohýbal a tvaroval v horké olejové lázni. Fotografie modelu byly uvedeny jak v Leteckém modeláři, tak i anglickém Aeromodelleru.

Celý proces tvarování uvedl dokonce v časopise Letecký modelář v čísle 2 v roce 1954.

SeaBee však na Letmo 2,5 cm3 bylo příliš těžké, a tak model dle pamětníků sotva letěl. To že letěl můžeme dokázat letovým snímkem.

Radoslav Čížek v roce 1952 navrhl maketu letounu Praga E-114. Model si postavil František Dvořák, který s ním závodil i polském Zakopaném v roce 1953. Zde je jeho model na snímku. Imatrikulace OK-FDS znamená František Dvořák Stochov. Bohužel druhý stroj jsem nedokázal zatím identifikovat. Může jít o stroj Emila Herana.

Další, kdo si stroj postavil byl Pepík Harapát. Zde je jeho stroj v akci. Mimochodem, stroj je dochován do dnešních dní.

Posledním byl Josef Vlach, který model o něco zmenšil. Pravděpodobně důvodem byl motor, kterým disponoval.

Vraťme se ještě k Emilu Braunerovi. Byl to velmi precizní modelář a dokázal postavit velmi pěkné makety. Jeden takový stroj byl model pozorovacího stroje Boeing Y-15 Scout. Zde je na snímku společně se SeaBee.

To že imatrikulace patří existujícímu stroji dokazuje snímek níže

V roce 1953 ještě Radoslav Čížek navrhl jednu maketu. Byl to letoun Junák 22. Model si u nás v klubu postavil Vláďa Horák. Na níže uvedené fotografii jej naleznete ve druhé řadě jako druhý zprava, vedle ing. Schubrta (na fotce chybně identifikovaného jako Schindler). Na snímku určitě poznáte i další modely, například Emil Brauner v ruce drží Lensa Mihol, Josef Vlach a Pepík Harapát drží modely Praga.

Ještě se vrátím k Zakopanému. Honza Cimbura zde létal, stejně jako Radoslav Čížek s maketou anglického stroje Chrisley Super Ace. Na této fotce je Honza Cimbura zachycen ve druhé řadě vpravo právě s tímto modelem. Imatrikulace OK-JCL, tedy Jan Cimbura Lány. Je zde na společné fotce s Františkem Kratinou, který drží model Buldog s imatrikulací OK-FKH, tedy František Kratina Honice, a Františkem Dvořákem (sedící vpředu).

V roce 1954 vzniklo několik dalších modelů. Mimochodem to byla maketa BE-Beta Minor kterou navrhl Radoslav Čížek. K tomuto modelu ale nemáme žádnou fotografii. Takže netuším, zda byla vůbec v klubu postavena a kým. Plán vyšel v Leteckém modeláři číslo 4 v roce 1954 včetně stavebního plánu a stavebního návodu, ale bez fotografií modelu. Místo nich byly uvedeny fotografie skutečných letadel.

Pojďme se ale podívat na model MIG-15, který navrhl a postavil Emil Brauner. Model byl poháněn reaktivním pulsačním motorem, který rovněž postavil Emil. Model byl tak věrný, že jej uvedli na titulní stránce časopisu Letecký modelář hned ve dvou číslech. Mimochodem, když se podíváte na trupové číslo, došlo mi, že Emil si z oficiálních míst trošku vystřelil. Když se podíváte na to, co je tam napsáno XY-77 tak si to můžete přeložit jako hříčku – XYZŽ, tedy konec české abecedy.

Dle vzpomínek Kamila Braunera byl model vystlán skelnou vatou, aby nechytl od pulzačního motoru. Popis samotného motoru byl uveden v časopise LM číslo 8 v roce 1955. Ještě máme jeden snímek, tento jsem nalezl v archivu Vládi Horáka a také Františka Kratiny.

Emil Heran v roce 1955 navrhl a létal s modelem PO-2 Kukuruznik. Plán překreslil Radoslav Čížek. Model byl sice publikován až v roce 1960, ale v roce 1955 s ním byl Emil Heran na Spartakiádě. Zde je důkaz.

V roce 1956 získal na CMS autor modelu první místo v upoutaných maketách. Ještě jednou autor a jeho stroj.

Ve stejném roce jako Emil Heran, Radoslav Čížek nakreslil a Vláďa Horák s Pepíkem Harapátem postavili maketu Avie BH-3. Plán vyšel v edici Mladý technik. Tady jsou oba modely na snímku.

A ještě jednou model Vládi Horáka v detailu. Model poháněl motor Bušek 2,5 cm3. Znak letky, který byl jiný než u ostatních postavených strojů, mu zajišťoval více bodů na soutěžích. Jednoduchý, ale účinný tah.