Minulý víkend proběhlo MČR historických modelů na letišti Jelenice u Mělníka. Tato soutěž měla být vyvrcholením letošní sezony a tyto předpoklady naplnila bezezbytku. Již při přijezdu na letiště bylo patrné, že se nebude jednat o standardní soutěž, příjezdovou cestu lemovaly desítky zaparkovaných aut, všude byly vidět modely a jejich starostliví majitelé.
Organizace byla dobrá, zahájení státní hymnou téměř na čas, krátký, srozumitelný, breefing a šlo se létat. Na letišti byl k dispozici zastřešený bufet s nabídkou studené a teplé kuchyně s dostatkem místa pro posezení, dostatečné množství ochotných časoměřičů i organizátorů. Tedy výborné zabezpečení celé akce, které stojí jak námahu, tak peníze.
Byl jsem členem „Žehrovické“ skupiny modelářů SAM 95. V naší partě jsme byli tři nováčci – Roman Fousek, já a můj syn Honza, a dva modelárští nestoři , Vláďa Horák a Vláďa Kostečka. Pan Horák mě vedl před čtyřiceti lety v modelářském kroužku a dodnes je nám s Honzou rádcem a trenérem ve volných modelech, Vláďa Kostečka se nás celkově ujal v rc historicích. Tedy dva borci, se kterými je každý okamžik inspirací!
V sobotu se létaly čtyři kategorie, kterých jsme se zůčastnili. OTVR, OTVR A2, ELOT a CRC classic. Větroně jsme létali všichni. Vláďa Horák se Saturnem si čtyřmi starty vylétal finále, kde skončil v A2 na skvělém druhém místě. Vláďa Kostečka s KHD 137 se dvěma maxy obsadil v historických A2 krásné čtvrté místo. Velké větroně pan Horák vynechal, byť by byl se svým, originál historickym Sokolem, ozdobou soutěže. Zůstali jsme tedy čtyři, Roman Fousek s krásně postavenými Žehrovicemi 2, tolik diskutovaným modelem Mistrovství Evropy v Nitře – škoda, že si ho do Nitry nevzal, zjistili jsme tam totiž že toto letadlo je o několik let starší, než se všichni doposud domnívali 🙂 a tedy, že vyhovuje evropským pravidlům… Vláďa Kostečka s osvědčeným Balestruccio a já s Honzou se Slukami, Luňákem a Kánětem. Ten den bylo krásné polétání, ovšem často měnící se směr větru ovlivnil některé starty. Bylo časté přetahování gumicuků a tak byly výsledky jednotlivých letů hodně divoké. Nakonec se štěstí usmálo na největší nováčky, do roztetu jsme se dostali s Honzou. Velkou smůlu měl Vláďa Kostečka kdy při posledním startu došlo ke kontaktu jeho gumicuku s dalším modelem a tak se dvěma maxy skončil opět těsně před branami finále a skončil celkově osmý. Roman asi nejvíce z nás doplatil na měnící se vítr a skončil šestnáctý. My s Honzou jsme si nakonec vylétali Honza druhé a já třetí místo. Vláďa S Romanem ještě ten den létali silně obsazenou kategorii ELOT, kde Roman skončil s XL 43 na krásném jedenáctém místě. Vláďa s GOOL díky poruše odletěl pouze jeden start a skončil dvacátý. Já jsem ještě odlétal kategorii CRC Classic, kde jsem byl s Fulmenem předposlední – sedmý. Mám se ještě co učit, zejména v ovládání a seřizování běhu motoru :-). Celou sobotu svítilo slunce a bylo úmorné vedro. Čest všem, kteří vydrželi až do konce, poklona panu Horákovi, který, jako nejstarší účastník soutěže, postoupil do rozletu, mimoto nám všem pomáhal, tedy strávil na ploše téměř celý den! Co se rozletu větroňů týká, tam pořadatelé nechali dost volnosti, ale naštěsti se řízení rozletu ujal Vláďa Kostečka a tak i toto finále mělo patřičnou „štábní kulturu“. Závěrečný ceremoniál byl důstojný, téměř všichni závodníci se zdrželi až do konce. Vláďa Horák ještě obdržel cenu pro nejstaršího účastníka soutěže a naopak Honza Hruška pohár pro nejmladšího. Tuto disciplínu jsme vyhráli na celé čáře! 🙂 Celý den jsme zakončili v restauraci v autocampu, kde jsme debatovali o všem možném, od pana Kypty jsem se dozvěděl o historicích mnoho zajímavostí a celý večer byl super!
V neděli jsme s Honzou už nelétali a tak jsme mohli dospat předchozí večer :-). Vláďa Horák s paní byli již také doma, tak v soutěži zůstali jen Vláďa Kostečka s Romanem Fouskem. Létaly se hlavně velké motoráky tak jsme se s Honzou přišli aspoň podívat a držet palce Romanovi s Vláďou, kteří létali každý svou kategorii elekter. Roman skončil v kategorii Old Timer s modelem Ichabod, podle mého trochu jankovitým letadlem, na krásném pátém místě. Vláďa svou Vega 3 strácel v ohromné výšce, kterou dosahovala motorovým letem, z dohledu a v kategorii Electrorubber skončil osmý.
Závěrečný ceremoniál už jsem neviděl, seděl jsem v té době v kabině o něco většího modelu a cestou do Moskvy jsem se, marně, snažil najít plochu, kde jsme strávili tak příjemný víkend.
Děkuji tímto oboum Vláďům a Romanovi, že nám byli při soutěži ve všem nápomocni a pořadatelům za dobře odvedenou práci!
Jiří Hruška