Ohlédnutí se za MČR 2025

Společně s posledním prázdninovým dnem skončilo i Mistrovství ČR historických modelů 2025. Většinou počkám pár dnů a potom se snažím s chladnou hlavou zhodnotit tuto akci jako celek. Tentokrát tomu nebude jinak.

Na loňském sněmu SAM 95 jsme se domluvili, že MČR uspořádáme. Tak jak to vychází vždy ob jeden rok. Nebylo to tak jednoznačné. Ne všichni jsou myšlenkou čtyřdenní, pro pořadatele pětidenní soutěže nadšeni. Nakonec jsme se nějak domluvili a přípravy mohly začít. Začaly samozřejmě tím, že Jirka Hloušek sepsal žádost o dotaci od obce Kamenné Žehrovice. Dobré vztahy s obcí jsou podloženy osobními kontakty, naší aktivitou jak na poli výstavním, tak články v obecním periodiku a také fungujícím modelářským kroužkem který vede opět Jirka Hloušek. Volba místa – Raná. To je jasné a výhody už jsem několikrát zmiňoval. V minulosti jsme bojovali s nevyzpytatelnou účastí, ovlivněnou hlavně počasím. Ale pořadatel musí znát aspoň přibližně počet účastníků. Zajišťuje pomocný personál, a to není ani jednoduché, ani levné. My jsme se rozhodli jít cestou povinných přihlášek a placení startovného předem. Věděli jsme hned na čem jsme a stejná čísla jsme mohli předat aeroklubu, aby měli představu, kolik lidí se na letišti sejde. Účastníci tedy na místě platili již jen poplatky za ubytování a stravu, případně poplatek aeroklubu za využívání klubového zázemí. Myšlenka přihlášek spolu s platbou startovného předem se nám jednoznačně osvědčila a určitě to bude cesta i do dalších, vícedenních soutěží.

Asi největší díl příprav na sebe vzal dobrovolně Roman Fousek. Sehnal časoměřiče, vymyslel a vyrobil startovní lístky, a hlavně se postaral o kantýnu. Dvě děvčata logisticky podporovaná Romanem byla v kantýně každý den od 7 do 23 hodin. Ceny stanovili více než příznivé. I na provoz kantýny a pronájem kuchyně přispěl klub SAM95 ze své pokladny. Mě osobně trochu mrzelo, že návštěvnost kantýny mohla být větší. Lépe by se nám v příštích letech sháněl do jídelny personál, ideálně ve stejné sestavě. Časoměřiče jsme měli domluvené v SOU Dopravní v Praze Ruzyni a byť jich nakonec dorazilo méně, než jme měli domluveno, myslím, že se svého úkolu zhostili dobře a rád bych se s nimi v budoucnu ještě viděl. ..třeba na Memoriálu R. Čížka. Časoměřičům zdatně pomáhali poučení dobrovolníci, za což jim ještě jednou děkuji. Samozřejmě, občas se muselo na časomíru čekat, ale to nejde udělat jinak. Návrhům na vzájemné měření jsem odolal. To na vrcholovou soutěž nepatří.

Ač přihlášen se zaplaceným startovným, rozhodl jsem se nelétat a plně se věnovat pořadatelství. A prospělo mi to hlavně psychicky. Byl jsem všechny čtyři dny na startu jako vedoucí startu, a kromě malého excesu, kdy mě zlomyslní soutěžící vyfotili při mikrospánku 😊, jsem se snažil, aby všichni měli stejné podmínky a byly dodržované bezpečnostní linie jak pro let, tak pro starty a přistání. Fungovalo to hlavně díky ukázněnosti drtivé většiny závodníků. To nejhlavnější – nebyly škody ani na zdraví, ani na cizím majetku.

Během celých čtyř dnů nás parádně podrželo počasí. V pátek jsme sice museli sloučit všechny kategorie a létali jsme až od dvanácti hodin pouze na tři starty, ale i to k soutěži patří a myslím, že rozhodnutí to bylo správné, dobře přijaté i závodníky.

V každém dnu mistrovství bylo k vidění něco zajímavého. Modely, motory, výkony… Za mě to byl obří RETRO PM Franty Brože, během gumicuku vlající křídla ARC Pepy Hejska, raketové starty v kategorii OTMR C i majestátní starty v kategorii CLASSIC TEXACO obzvlášť Berryloyd Milana Gerži, nebo opět model Franty Brože, GP Special.

Každá kategorie něčím překvapila. Je patrný ústup od klasického startu větroňů. Do popředí se opět dostává otázka zabudování zařízení znemožňující opětovný chod motoru u kategorií elektro. Se Zděnkem Hanáčkem jsme se domluvili, že připravíme návrh nových společných pravidel MČR.