Sedím asi 800 metrů vysoko nad mořem a dívám se do údolí. Vedle mne leží sousedovic pes se kterým jsem byl na chvíli v lese. Je podvečer a zatím mě hmyz nezapojil do svého potravního řetězce, i když v lese se o to hodně pokoušel. Krkavec, který právě kolem prolétá se mi směje, jak se po tom světě pinožím pěšky. No prostě pohoda na chalupě. Potřeboval jsem vypnout a odpočinout si. V posledních měsících to byla celkem honička a problémy se zuby tomu všemu moc nepřidaly.
Sedím a přemýšlím o Memoriálu, který jsme odlétali v sobotu 26.6. Bylo to trochu jiné než jindy. Především jsme změnili formát soutěže. Tedy místo malého mistrovství republiky jsme se vrátili k tomu, co měl Radouš, jak mu nejbližší říkali, nejradši. Tedy k větroňům. Je to dle mého názoru správné. Přidali jsme ke dvěma historickým disciplínám Retro větroně. Ono říkat historické a retro je poněkud zavádějící. Ale dle mého, když si odpustím filipiku na téma co je historický model, tak prostě tyto kategorie k sobě patří. Dokonce si myslím, že Retro by mohlo být velmi populární. Je to taková zdravá kategorie, vzniká spontánně a to je dobře. Nechme jí doma a netahejme ji na Evropu.
Co k soutěži? Opět se ukázalo, že časoměřič je nedostatkové zboží. Proto si myslím, že když opět poděkuji našim časoměřičům, tak učiním právně. Musíme si je hýčkat. Bylo skvělé, že se přidali Drozdovští a pomohli nám. Skutečně se jim to líbilo. Nepracovitější časoměřič byl nakonec Franta Brož. Trochu mě zlobil tím, že v tom vedru pil jenom kafe z termosky. Nabízel jsem mu, i Vláďovi Valentovi, že jim skočím pro vodu. Nechtěli a já pak již další babysitting radši nedělal.
Jirka Hruška zmiňoval problémy s gumicuky. Ty se zamotávaly, padly pak přes sebe a mnozí pomocníci v podstatě nedělali nic jiného, že popadli padáček a hurá zpět na start. Pavel Bačina tam lidi nabádal, že je nutné doběhnout až ke gumě a pak stáhnout vlasec. Marně. Kdo by přeci chodil tak daleko. Ale Pavel má praxi z RESek. Tam jsou všichni disciplinovaní. Není divu, můžete o pracovním čase startovat mnohokrát a zachraňovat situaci při špatném letu či přistání. Takže zamotaný silon se rozhodně nevyplatí. V našich kategoriích se nic neopravuje, tak to nikdo moc neprožívá. Ale chci říci, že tam bylo alespoň jedno pozitivum, startující mají již pomocníky. Třeba časem dojde i na to rozmotávání vlasců a běhání až ke gumě.
Mě osobně se v soutěži líbilo již zmiňované retro, je tam vidět, že i stroje zdánlivě výkonnější, modernější a mladší, zalétají stejné, ne-li horší časy než vyladěné ARC. Tak uvidíme jak dál.
Rozhodl jsem se udělat takovou obrazovou tečku za touto soutěží. Udělal jsem výběr fotografií, které mi akcí, situací či uměleckým dojmem připadaly nejlepší. Jsou to fotografie Franty Brože, Vládi Valenty, Pavla Bačiny a mojí maličkosti.
Doufám, že se vám výběr bude líbit.
Jirka Hloušek
