V sobotu ráno jsme se s Richardem sešli u něj doma. Naložili jsme všechny tašky, modely i jeho chodítko a vyrazili směr Jehnědí. Dorazili jsme kolem půl jedné do pořádného letního vedra. Postavil jsem stan, vytáhl pár klobás a šel se podívat k udírně. Na místě už byli Pavel Skotnica, Miroslav Částka i další organizátoři a všichni jsme byli natěšení. Hned jsme se pustili do příprav, aby bylo všechno na mistrovství perfektně připravené.
Společně s Martinem Křeslem a Magdou jsme postavili pivní sety a večer jsme si opekli první klobásy. Celým mistrovstvím nás pak provázelo výborné pivo z pivovaru Polička – jedenáctka byla opravdu skvělá. Večer přišla krátká přeháňka, takže jsem si rovnou ověřil, že mi do stanu nezatéká, a první den byl úspěšně za námi.
V neděli ráno jsem zajel do Sloupnice na statek Poštolka, kde jsem měl připravených devět bedýnek s proviantem. Přivezl jsem hlavně klobásy, šunku a sádlo jako překvapení pro Richarda k narozeninám. Postupně začali přijíždět další soutěžící a kolem desáté až jedenácté hodiny se rozběhla registrace. Přestože se najednou nahrnulo hodně lidí, všechno proběhlo bez problémů.
Na celou akci jsme měli 250 klobás, salámy, špeky, sádlo, škvarky jednoduše celkem 90 kg. Hned první večer jsme jich vydali asi 150 klobás. Oblékl jsem čtyři trička Amaso a společně se Zdeňkem Hanáčkem, Petrem Hoškem a Magdou jsme klobásy vydávali. Část byla připravená v udírně, část na grilu a vytvořila se pořádná fronta. Slávek zajistil výborný chléb, já přivezl škvarky, sádlo a hořčici z Lokálu a všechno skvěle fungovalo. Zbytek klobás jsme pak každý další den postupně udili a společně si je dávali. Byly výborné a rychle mizely.
Večer hrála skvělá rocková kapela, tančilo se a všichni jsme šli včas spát, protože nás čekal první soutěžní den.
V pondělí jsem létal svoje oblíbené kategorie – OTVR s Žehrovice II, OTVR- E s JU 52 a Classic Texaco s modelem Cumulus, který jsem dostal od Míry Vaňka. Větroně se létaly na vzdálenější části letiště, kde byla velmi slušná termika. Do rozletu postoupilo sedm modelů, z toho šest Žehrovic II a jedny Žehrovice Zdeňka Hanáčka.
Měl jsem velké štěstí. Startoval jsem jako poslední, a zatímco většina pilotů letěla doleva, já jsem se vydal rovně. Podařilo se mi najít slabou termiku a po více než třech minutách letu jsem přistál. Když se ukázalo, že jsem kategorii vyhrál, dlouho jsem tomu nemohl uvěřit. Stal jsem se mistrem Evropy!
Po celou soutěž nám pomáhali mladí časoměřiči – studenti automobilového učiliště. Byli moc ochotní, měřili pečlivě a celý náročný program zvládli s úsměvem.
Další den se létaly gumáky. Tentokrát jsem tolik štěstí neměl, protože jsem část dopoledne pomáhal jako časoměřič a nejlepší termiku jsem propásl. Létal jsem až odpoledne, ale měl jsem radost, že jsem nic nerozbil a všechno fungovalo, jak mělo.
Občas se také některé modely ztratily ve vzrostlé řepce vedle letiště. Na jedné straně byla řepka, na druhé vysoké obilí, takže hledání nebylo vůbec jednoduché. Naštěstí měl Martin k dispozici dron, díky kterému se podařilo několik modelů úspěšně najít.
Výborně létal Roman Fousek, který s přehledem vyhrál rozlet v gumácích. Jeho model létal opravdu nádherně a všechny soupeře jasně porazil.
Ve středu přišla na řadu kategorie 1/2 Texaco. Soutěž na chvíli poznamenala protestní situace kolem Štefana Gritze. Je to výborný německý pilot a moc fajn kluk, kterému to opravdu krásně létá. Nejprve ale startoval bez kolečka a později pouze jen s půlkou druhého kolečka, což odporuje pravidlům.. Nakonec celou situaci sportovně vyřešil tím, že svůj výsledek sám stáhl, takže maďarská výprava už protest podávat nemusela a vše se v klidu vyřešilo.
Ve středu jsem také létal kategorii NMR se svým Big Hopperem poháněným motorem KB 45. Do třetího maxima mi chyběly pouhé čtyři vteřiny, ale i tak to nakonec stačilo na krásné 3. místo. Se Slávkem jsme si přáli, že se spolu potkáme v rozletu a zabojujeme proti sobě, bohužel to tentokrát nevyšlo, ale i třetí místo mi udělalo velkou radost.
Ještě větší zážitek ale přinesl středeční večer. Připravili jsme totiž překvapení pro Richarda Metze, který během mistrovství oslavil své 90. narozeniny. Po vyhlášení jsme svolali všechny účastníky, z udírny přinesli teplou šunku ozdobenou velkou prskavkou a vystřelili zlaté konfety. Připomněli jsme Richardovy modelářské úspěchy i všechno, co pro historické modelářství udělal. Bylo vidět, že je opravdu dojatý. Jako dárek dostal motor Moki, který si dlouho přál, několik dalších pozorností, a nakonec jsme si všichni společně připili na jeho zdraví.
Poslední soutěžní den jsem létal ALOT a A2. Do rozletu jsem se tentokrát nedostal, podařily se mi pouze dva maximální lety. Donald od Richarda létá velmi pěkně, ale je vidět, že s ním potřebuji ještě více trénovat. Naopak ALOT mi udělal velkou radost. Model létal výborně a několikrát vystoupal tak vysoko, že jsem ho téměř přestával vidět. Velkou pomocí mi byl Petr Hrubý, který mi model sledoval a pomáhal s orientací.
Ve čtvrtek večer od sedmi hodin následoval slavnostní banket v místní sokolovně v Jehnědí. Musím pochválit pana starostu i obec Jehnědí, kteří nám za velmi příznivých podmínek poskytli nádhernou a perfektně vybavenou sokolovnu. Bylo to krásné místo pro společné zakončení celého mistrovství.
Stejně tak děkujeme Letce Jehnědí, v jejímž čele stojí náčelník Mojmír, a Jardovi Majznerovi. Dali nám letiště k dispozici a bez jejich ochoty by se tak velká akce jen těžko podařila.
Slávek znovu ukázal, že je výborný organizátor. Obdivoval jsem, jak dokázal zvládat organizaci celého mistrovství, přitom ještě létal své soutěžní kategorie, a nakonec získal titul Grand Championa. Klobouk dolů.
Stejně tak ale patří poděkování Pavlu Skotnicovi, Miroslavu Částkovi, Martinovi Křesadlovi a Magdě, Romanu Fouskovi, Petru Hrubému, Petru Hoškovi, Zdeňku Hanáčkovi a mnoha dalším. Určitě jsem nevyjmenoval všechny, protože během celého týdne přiložil ruku k dílu opravdu každý, kdo mohl. Právě díky této společné práci celé mistrovství fungovalo tak dobře.
Největší odměnou nakonec bylo loučení se zahraničními účastníky. Italové, Maďaři i ostatní odjížděli s poděkováním za perfektně připravenou soutěž, skvělou atmosféru a krásně prožitý týden. Myslím, že lepší hodnocení si organizátoři ani nemohli přát.
Váš Fanda Kšána
Foto: Petr Semelka a Martin Křesadlo