Dobrý den,
Přináším Vám postřehy z posledního soutěžního dne a závěrečné shrnutí celé akce.
Ze středy na čtvrtek proběhl v našem přístřešku opět významný večírek s mezinárodní účastí. Snažili jsme se narušit režim naším soupeřům a tím je snadněji porazit. To se nám ovšem nepodařilo, na rozdíl například od italského pilota, který donesl domácí likér limoncelo a druhý den zvítězil. Popíjel s námi i „místní údržbář se zájmem o víno“, ze kterého se nakonec vyklubal majitel areálu letiště a přilehlých atrakcí, člověk s nesmírnou šíří zájmů a znalostí, řekl bych renesanční člověk postavou i duchem.
Ve čtvrtek ráno jsme se opět sešli v plné síle na brífinku. Dozvěděli jsme se, že létat se bude pouze do čtyř, neboť od osmi je plánovaný banket v blízkém muzeu RAF generála Emila Bočka. Létaly se kategorie velkých motoráků, OTMR A, ALOT a TEXACO. Od samotného rána bylo horko, vítr, spíše vánek foukal z boku a varioval tu do čumáku, tu do zad… K vidění bylo několik hezkých letů i několik katastrof, modely hezké, originální, i zvětšené obludy potažené průhlednou fólií.
Nebyl to zrovna český den. Spíše maďarský. Maďarská hymna hrála dvakrát a je to opravdu dlouhá hymna… Kategorii Texaco vyhrál maďarský reprezentant s modelem z fotky.
V kategorii ALOT byl poměrně hodně obsazený rozlet – opět viz foto. Zvítězil opět maďarský reprezentant i když být soutěžícím v rozletu, asi bych podal oficiální protest pro porušování bezletové zóny.
V kategorii OTMR C byl také rozlet a ten byl asi nejzajímavější. Nejdříve Mírovi Vaňkovi praskla v pracovním čase hadička od paliva a jelikož už by nestačil doběhnout pro novou, doplnil nádrž a odstartoval. Palivo vydrželo pouze 30 vteřin, tedy o pět vteřin méně než je limit. Ani motor, který neměl dostatečný přísun paliva nefungoval optimálně. Přistál tedy jako první. Zbylé tři modely byly rozděleny na letadlo Petra Hrubého létající na hranici viditelnosti a letadla Petra Knoba a maďara. Petr byl níže a už přibližoval let k prostoru na přistání, když chytil stoupák a začal nabírat výšku. Maďar nahoupával termiku, zatáčky mu moc nešly, ale také postupně začal stoupat. Petrovi Hrubému se stoupák nakonec rozpadl, na jiný už nenavázal a v dramatickém závěru, kde s druhým naším Petrem bojovali o každý metr výšky, nedotáhl svůj stroj na letiště a přistál pár metrů před hranou v kukuřici. Mírovi Vaňkovi tedy spadlo do klína třetí místo, ale radost z toho neměl, druhý byl Petr Knob a první skončil Ital. Opravdu parádní podívaná a pro mě zlatý hřeb celého mistrovství!
Po závěrečných ceremoniích jsme měli možnost podívat se do malého muzea automobilů přímo na letišti.
V osm večer začínal banket na který se ovšem nepřihlásili všichni. Vstupné bylo 780 Kč, což možná některé odradilo, ale udělali chybu. Pan majitel nás provedl výstavou i přilehlými prostorami – nejsou velké. Ochutnali jsme mnoho vín a kvalitně se najedli. Jak jsem již psal na začátku o majiteli letiště a muzea… Je dobře, že se mezi námi najdou jednotlivci, kteří utratí své poctivě vydělané peníze za věci, které jim ty peníze nikdy nevydělají zpět. Pouze pro svůj dobrý pocit že připomenou ostatním část naší hrdé historie. Muzeum je volně přístupné a je součástí restaurace.
…Tak a teď moje subjektivní hodnocení. Nebudu se příliš rozepisovat. Nejdříve se pustím do vlastních řad. Nepřijelo nás mnoho… z klubu SAM 95. Je to škoda. Levnější to již nikdy nebude a blíže zřejmě také ne.
Organizace ME byla velmi volná. Kdo tam byl, ví o čem mluvím a kdo tam nebyl nepomohl ani penězi jako soutěžící, ani nepřiložil ruku k dílu jako pořadatel. A pořadatelé chyběli. Oficiální časomíra, kontroly aspoň hmotnosti všech, plus prvních tří z rozletů, vedoucí startu, který má možnost vyloučit neukázněné soutěžící… Je to náročné na organizaci a hlavně finance, neboť na všechny potřebné činnosti je třeba najmout a proškolit brigádníky, neboť vlastních členů, kteří by zdarma, nebo za symbolický peníz přiložili ruku k dílu je jaksi nedostatek… Asi si do budoucna budeme muset hodně připlatit, chceme-li změnu. Nebo nechat ceny tak jak jsou, ale potom to nemůže fungovat jinak než jako setkání a sousedská soutěž s honosným názvem. Zázemí v Ivančicích je solidní. Rozměry modelářské plochy nejsou velké a je třeba organizace a trochu umu, ale to se na ME předpokládá.
Přes to všechno chci opravdu poděkovat klukům ze SAM 78 pod vedením Zdeňka Hanáčka, že měli odvahu a sílu tuto soutěž uspořádat. Těším se se všemi na shledanou, nejpozději za rok v Nitře!
Jiří Hruška
Odkaz na výsledkové listiny
Odkaz na fotogalerii Vládi Valenty
Odkaz na fotogalerii Václava Tondera