Do Lipenců jezdím rád. Soutěže pod vedením Vládi Kozáka mají své kouzlo a zázemí Lipeneckého letiště je naprosto dostačující pro pořádání jednodenních soutěží. Přijel jsme v sobotu ráno po osmé hodině. Cestou mne provázelo slunečné počasí. Po vyjetí z Lochkovského tunelu jsem se zanořil do bílé mlhy, která se vznášela nad soutokem Vltavy a Berounky. V Lipencích na letišti i v mých vietnamkách mokro a chladno.
Ovšem již v devět hodin na zahájení soutěže se vyklubalo sluníčko a krásné počasí s mírným větrem nás provázelo celý den. Později sice dvakrát mírně sprchlo, ale byly to kratičké přeháňky s drobným deštíkem, takže se ani nevyplatilo schovávat modely. Tráva perfektně posekaná, báze vytýčené, uhlí na grilu pomalu červenalo… ideální stav.
Natáhli jsme gumicuky a začali soutěžit. Je zajímavé, že v Lipencích nebývá problém se zamotanými šňůrami. Podle mého názoru je to částí strachem z Vláďovy ocelové pěsti a také tím, že místa není mnoho a tak se o gumicuky dělí více soutěžících, takže není problém se stahováním šňůr.
Předpověď dávala na odpoledne déšť, a tak nikdo moc netaktizoval a soutěž hezky „odsejpala“. Ve dvě hodiny bylo hotovo, klobásy snědeny, káva a pivo vypito. Před třetí hodinou rozdal Vláďa pod přístřeškem diplomy. To již vydatně bouřilo a lilo jak z konve. Modely jsme ale již měly uklizené v autech, takže jsme počkali pár minut a vyrazili k domovu.
A co bylo v Lipencích zajímavého k vidění? Roman Fousek poprvé soutěžil se svým modelem švýcarské konstrukce o rozpětí 3,5m.
Vláďa Kostečka soutěžil a zároveň dělal trenéra svým třem vnoučatům… nadějným žákovským soutěžícím.
Á dvojky vyhrál Franta Kšána s modelem Čáp a protože tento model skvěle létá i juniorovi Jirkovi Hlouškovi, popírá tak trochu teorii o důležitosti malého průřezu trupu.
Pepa Hejsek létal se zajímavým retrovětroněm, který po nasazení vrtule používá i jako elektrovětroň.
Celá soutěž se nesla v přátelském duchu, možná i pro to, že jsme si to přijeli hlavně užít.
Jiří Hruška