Únor – zimní měsíc, mnohdy typický krátkými dny s nepatrným vánkem, a studeným hustým vzduchem, v němž modely dokáží létat viditelně pomaleji, plouží se ve vzduchu jako kdyby létali v „marmeládě“. Tak si pamatuji tento měsíc z mnoha únorových soutěží volných modelů, kterých jsem se v průběhu padesáti roků zúčastnil. Prakticky nic z toho však neplatilo pro únor v tomto roce. Letových dnů pro naše modely bylo snad ještě méně, než v lednu.
První den, kdy se vítr poněkud umoudřil, bylo 12.2. Kladenské letiště mělo však v té době značně rozbahněnou příjezdovou cestu. Svolali jsme se tedy přes mobily na letištní plochu u Kožlan. Pro mne sice přes 50 km od domova, ale zúčastnili se i modeláři z plzeňské větve, a přijeli noví soutěžící – Jirka Schiferdecker z Loun zde zalétal svoji Expe, Ondra Krucký z Libochovic létal s nádherným modelem RC A2 Rekord konstrukce Michala Kulifaye z Košic. Nevím proč, ale mě tenhle eroplán poněkud vzdáleně připomíná legendárního Fakira 5, s nímž byl nalétán kdysi v Krkonoších na Zlatém návrší absolutní světový rekord.
Nakonec se v 10 hod sešlo 10 modelů, natáhli jsme 3 gumicuky a létání se naplno rozeběhlo. Větřík kolem 3m/sec se před polednem kupodivu poněkud ještě zmírnil, takže pěkných letových časů postupně přibývalo. Atmosféra na této ploše byla velmi příjemná a přátelská, časoměřiči byli též k dispozici.
Vzhledem ke vhodné poloze místa jsme se domluvili, že setkání na této ploše budeme v letošním roce ještě opakovat.
Další den odlétal na kladenském letišti pouze Honza Voldřich s Lionem.
V sobotu 12.2. odlétal nový soutěžící Vlastimil Hývl z Podhořan s A dvojkou La Muette konstrukce Radoslava Čížka.
Následující den byli na letišti v Jelenici kluci z Mělníka a okolí.
Ve stejný den poslal do vzduchu své modely také Pepa Hejsek, ten nám létání popsal takto:
„V neděli 13.února jsem odlétal obě kategorie. Moc se mi nevedlo, zvláště v OTVR. Počasí bylo krásné, 6°C jasno a vítr do 2 metrů, bohužel velmi nestálý. Pokud vál z jihovýchodu, tak to šlo, ale chvílemi se stáčel až do východního směru a to už šlo přes blízký kopec se stromy a to je špatně, není kde se chytit. Termika slabá a velmi úzká, tak mi to nešlo, jak bych si představoval. Nicméně jsme si hezky zalétali.
Posílám fotku své pravé ruky se Žehrovicemi a nový „brus“ Ogara od Procházky. Byl to můj první model a v paměti mám, že létal skvěle, na rozdíl od této repliky. Jen nevím, zda jsem to zapomněl nebo můj náhled na to jak co létá se změnil….“
V následujících dnech se počasí už spíše zhoršovalo. 16. února se dařlo ještě létání Františku Machačovi spolu se Štěpánem Kučerou, ti popsali své starty zde:
„Tak jsem myslel, že tento měsíc pošlu jenom výsledky Retro. Tuto kategorii jsme odlítali v podvečer 16.2. Více se nedá stihnout kvůli tmě. Dneska k večeru zase OTVR. Čas na to, aby jsme lítali, spíše byl. Jenom vítr byl proti. Ono totiž dalo by se říct, že už nefoukalo ale „funělo“. To byl děs. Od rána do čtyř až pěti odpoledne stabilních 10 a více, ze všech možných směru.
Ale vlastně jak jsme lítali. Retro bylo celkem v pohodě. Předpověď zněla, vítr JZ do 4m/s, večer otáčet na S. Štěpán to zalítal parádně. Já jdu na start, téměř bezvětří. V padesáti metrech model nestoupá a jenom tak se plácá ve vzduchu. V tom to foukne, ale zezad startuju po větru. No a bylo to. Přestěhovat startoviště a gumicuk úplně naopak a jedem proti lesu. Klasika, jak nahoru, tak dolů. Při posledním startu mě napadlo, zkusit to na zavětrném rotoru. No jo ale kde je. Po startu výšky dost a tak otočka a letět za hlavu. Asi 150 metrů ode mne to koplo a byl z toho max. Jsem si říkal, tak už vím jak na to.
Dneska na řadu přichází OTVR. Scénář, jako přes kopírák. Jenom s tím rozdílem, že vítr měl být SV 4 m/s. Výsledkem byl čistý V 2m/s. Štěpán tak trochu se štěstím, když při jeho letu přešla sněhová přeháňka a vypadal jak sněhulák v poli, ale dobrý. I to k tomu patří. Než jsem se nachystal já, vítr klasicky čistý sever. Gumicuk jinam a jdeme na to. Pokus o let za hlavu a nikde nic, jenom dolů. Při posledním letu jsem zkusil zaletět za takový výběžek lesa a kdybych to nepokazil, tak jsem to naletěl. Nevadí, a, snad příště bude líp.“
Ke konci měsíce létal Zdeněk Hanáček a Petr Hošek. Zde se nám svěřují se svými únorovými zážitky.
„V sobotu 26.2. jsme odlétali druhé kolo korespondenční soutěže. Domluvili jsme se, že nebudeme létat na letišti, ale vyzkoušíme mírný severní svah v blízkosti letiště. Z důvodu předpovědi slabého SZ větru. Na tomto svahu se moc nedá startovat z ruky, protože pozvolně stoupá. Výběr tohoto místa byl esem v rukávu. Sešli jsme se po dvanácté hodině pod svahem. Po vyšlápnutí na svah natáhneme gumicuky a jdeme na to. Startují první, gumicuk natahují jen dvě třetiny bojím se výšky oblačnosti. Po vypnutí poračuji proti větru a nacházím slabé stoupání. Snažím se moc nestoupat kvůli nízké oblačnosti a dalo to krásného maxe. Petr to zopakujte. Jdu na další start, po vypnutí musím tlačit, protože jsem vlétl do oblačnosti. Nebyl jsem si jistý, jestli najdu nějaké stoupání, ale pod tou nízkou oblačnosti to funguje. V pohodě jsem dolétal druhého maxe. Petr vyčkal a také zaletěl maxe. Třetího maxe letíme v pohodě. Těšíme se na rozlet, kolik to dá. V rozletu letím 17 minut 26 sekund. Petr letí jen šest sekund méně. Nádhera jsme nadšeni. Chceme létat dále, ale situace se mění, vítr také a s dalšího létání už nic není. Libujeme si, že jsme trefili správný interval. Létaly jsem od 12:30 až 14:30 hodin. Počasí vítr z SZ 1-3 m/s, zataženo výška oblačnosti cca 80 nad svahem, teplota 4° C“.
Nakonec dorazily výsledky od kolegů ze Slovenska, kde si kluci létání rozdělili také do dvou letových dnů.
„Február bol v znamení Omikrona. Teda, nie že by sme vymysleli ďalšie znamenie zverokruhu, to nás len tak ten vírus ovplyvňoval. K lietaniu som dostal ako prvý ja. V sobotu 12. teho, jar poslala prvý predvoj. Slnečno. Teplota 8. stupňov, vetrík do 4. metrov neustále menil smer a intenzitu. Neodolal som zapojiť sa do kategórie Retro vetrone a z krabice putoval na čerstvý vzduch Lion. Hneď prvý štart úplne nafigu. Vietor sa stočil a vypínam v 50m pri čisto bočnom. Po slabých dvoch minútach idem na pristátie, keď tu odrazu kopanec do pravého krídla. Plochou zátačkou naberám len veľmi pomaly výšku a je z toho krásne maxo. Presne takéto chvíle milujem. Keď sa treba o maxo biť. Toto sa mi podarilo ešte raz. Ďalšie dva lety som naplno vychutnával mínusovú termiku.Predposledný februárový deň sme sa zišli Ľudo a Jozef. Počasie bolo takmer také isté ako pred dvomi týždňami, až na vietor, ktorý bol podstatne silnejší a studenší. Termiky bolo dosť, ale v tom vetre iba úzka a rýchlo sa pohybovala. Krúženie bolo kontraproduktívne, esíčkovanie sa ukázalo omnoho účinnejšie. Jozef prišiel trochu neskôr, ale po dvakrát jeho Delfín nabral až nebezpečnú výšku.“
Celkově je možno říci že soutěž se nám i přes nepřízeň počasí úspěšně rozbíhá, a předpokládám že v březnu se již zapojí podstatně větší počet modelářů, jak nových, tak i zkušených letců, kteří se účastnili již loňského ročníku.
Bonif 1 – bonifikace za odlétané kolo
Bonif 2 – bonifikace za nový model v soutěži
Děkuji všem za zaslané výsledky, za fota a texty, zkrátka za velmi dobrou spolupráci s vámi.
Josef Kubeš