Květen, měsíc lásky, kvetoucích zahrad, a především již příjemného jarního počasí …. K tomu letošnímu však nutno dodat, že poslední bod nebyl zcela do puntíku splněn. Sice již pozvolna odcházely studené dny a promrzlé noci, avšak ve větrných dnech tento měsíc rozhodně nezaostal za předchozími, začátkem roku počínaje. Takže do poloviny měsíce se prakticky nedalo pohodově létat, první výsledky byly hlášeny až z 15. dne měsíce.
Nejprve tedy poslal zápis s výsledky Zdeněk Hanáček:
Dnes 15.5. jsme létali páté kolo korespondenční soutěže. Létali jsme ho na svahu jako druhé kolo. Z důvodu, že na letišti byl provoz a směr větru byl skoro napříč letiště, tak to bylo nemyslitelné vůbec natáhnout gumicuky. Počasí bylo luxusní stačilo jen vychytat správné intervaly. Svahové proudění bylo velice slabé, spíše nevyužitelné. Převážně jsme využili termiku.
Létali jsme od 13:20 až 16:00 hodin. Počasí vítr z SZ až S 1-2 m/s s nárazy do 4 m/s, 3/8 oblačnosti, teplota 22°C.
Já osobně jsem nevydržel doma v následujícím dnu, a s manželkou vybavenou stopkami a instrukcemi o měření jsem vyjel na pastviny v blízkosti obce Straškov:
V tento den bylo před blížící se frontou vyloženě letové počasí, vítr dosahoval v nárazech max do 3 m/sec. V 15 hodin jsem tedy natáhl gumicuk Letová plocha se nachází asi 2 km za letištěm Sazená, a v její blízkosti je poměrně rozlehlá pískovna. Nad ní se pak vznikají téměř po celý den stoupavé proudy, které jsou při jihovýchodním větru snášeny nad letovou plochu. S Ascendrem v kategorii „Retro“ tak za sebou následovaly 3 více než pětiminutové lety, v nichž bylo největším problémem dostat model bez poškození z velké výšky k zemi, což se mi nakonec vždy po usilovném páčkování podařilo. Celý natěšený jsem si model připravil na rozletový start. Jenže mezitím udeřila 16 hod a s přibližujícími mraky se vítr otočil zhruba o 90 až 120 st a vál nyní od jihozápadu, přes vyšší stromy a přilehlá zelená pole. Již při vypnutí bylo znát, že tam nic nebude, a model byl v klesáku zpět na zemi za pouhých 98 sec. Starty s ARC A2 jsem proto odložil na jiný den, příjezd domů asi po 40 minutách již byl v dešti.
Ve stejný den odlétali také František Machač a kluci Kučerovy:
Jenom v krátkosti. Odlítali jsme to na dvakrát, vždycky v podvečer. Vnuci to odlítali 16.5., trochu foukalo a tak výšky na gumě byly solidní. Na večer se už ale moc ochladilo a tak žádná termika. Já jsem se do toho pustil včera večer, absolutní klid. Vytáhnul jsem do boje nový model, R-49 od Česlava Raka. Model s hodně prohnutým profilem. Do tohoto počasí úplný ideál. Kdo zažil krásu volného letu, se slzou v oku zavzpomíná. Ticho ruší jenom řvoucí ptáci ve stromech opodál, ani lístek se nehne. Do toho, pomalu se ploužící model v kruzích ve dvaceti metrech a sbírá každý teplý závan. Poslední let byl doslovným příkladem. Na gumě výška snad jenom 50 metrů. Pomalé klesání asi do 20 metrů a tam to vydrželo krásných čtyři a půl minuty. No balzám na duši.
Po ukončení Memoriálu Radoslava Čížka 22. Května jsem v odpoledních hodinách přepíchl gumicuk, a s kolegy Zdeňkem Cinertem, Honzou Voldřichem konečně odlétal s RC A2 na Rané. Honza Voldřich poslal do vzduchu i svého Liona v kategorii Retro.
Potom již následovala série výsledků z posledních dvou dnů měsíce, kdy se vítr přec jen poněkud umoudřil. Odlétal na kladenském letišti Jirka Hruška:
V pondělí 30.5. jsem odlétal další kolo naší korespondenční soutěže. Jako již tradičně v pozdních odpoledních hodinách. Tentokrát bez Honzy syna, ale s Honzou kamarádem, který mi měřil. Začali jsem něco po čtvrté hodině. Vítr foukal od Kladna, což bývá dobré. Zkusil jsem nově vyladěný gumicuk a ten se také osvědčil. Jenže počasí se plíživě horšilo. První max bez problémů s klesáním z velké výšky, druhý celkem v pohodě, jen začalo trochu foukat. U třetího letu přišla mírná hůlava a začalo krápat. Let byl boj a proběhl bez jediné zatáčky po větru a i tak jsem byl rád, že jsem přistál na plochu a éro nerozbil. Další lety jsem už nestihnul. Sotva jsem schoval éro, už mokrý sbalil gumicuk a spustil se ukrutnej liják s krupkama. Tak snad za měsíc
V Jelenici probíhalo létání takto, popsal nám je Honza Zelenka z mělnického klubu:
Po nějakých problémech jsme konečně včera tj. 30.5. odpoledne odlétali v Jelenici soutěž, bylo to tak nějak hektické, že jsme ani nestačili fotografovat.
Ivan Šebánek při posledním letu tak se snažil nahamounit co největší výšku na gumě, až přišel pořádný poryv a jeho Jestřáb doslova ve vzduchu vybouchnul ( křídlo tři kusy , výškovka dva, v podstatě nepoškozený zůstal trup).
Po létání v Jelenici dorazily výsledky ze Slovenska od Pavla Rábka:
Pozdravujem do Čiech.
Máj bol v znamení lietania per partes. Teda po častiach. Až nakoniec mesiaca sa nám podarilo stretnúť sa všetci naraz. Ale to lietal niekto OTVR, niekto retro a niekto iba pre radosť, lebo už mal súťaž za máj odlietanú. Ľudo Pec opravil roky odloženého havarovaného Štíra a zaradil sa do peletónu Retro. A že ten štart mu vyšiel. Štír naradostený, že po takom dlhom čase je opäť v lufte sekal maximá jedna radosť.
A zcela poslední lety v měsíci se podařily Vlastovi Hývlovi z Podhořan, který však z uvedeného důvodu odlétal pouze v kategorii RC A2:
podařilo se až dnes 🙂 a jenom La Mouette, protože jsem od Liona zapoměl vysílač (lítá na 35MHz), měřil Josef Bíbr.
Květnová část soutěže byla určitým zklamáním, co se počtu soutěžících týká. Je na vině „přelétanost a únava“ některých z nás, větrné počasí, nebo účast na více soutěžích v jarní části sezony?
Uvidíme, jak to bude vypadat v měsíci červnu.
Zdraví Pepík Kubeš
