Macháčkova Můra můruje

Když mi bylo 12-let, tak jsem mu pro ni běhal při lítání na strašnické „Homoli“!

Takže volba prvního modelu na nového Atoma 1,8 byla jasná. Můru jsem stavěl v zimě, času bylo dost a tak jsem na ní uplatnil i pár nápadů, o kterých si ale můžeme povídat, až je předvedu na některém jarním létání nebo soutěži.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Slunečné dny nás s kolegy vylákaly na naše neratovické letiště – a tak jsem Můru úspěšně zalétal, což pohotově zdokumentoval kolega Pavel Mázl – takže jen krátký  komentář:

  • Atom – jedna radost! (na zemi se ještě zatahuje a vadne, ale když ho hned pošlu do vzduchu, tak se zřejmě líp chladí a vycucne nádrž jak starej kořala);
  • po vyosení a potlačení motoru lítá Můra skoro sama – tak mi to nedalo a odstartoval jsem i ze země! Byl to ale fofr – kvůli tomu vadnutí motoru;
  • poslední fotky – přehodil jsem, během pár minut, motor na „elektro“, potlačení a vyosení – a letí stejně jako s Atomem (vím, že se to pro Můru nehodí, ale když už jsem to vymyslel…);
  • no a nakonec vyháknutá VOP z řízení, ve funkci „determák“ – pro létání bez řízení jako „volňas“. To ale okolí našeho letiště neumožňuje, tak snad až na nějakém letišti při jarním létání, nebo na soutěži volných historiků.

Všechno funguje – jen k tomu běhání za „volňasem“ musím najít odvahu!

Historikům zdar !!

 Vašek David