V pravidlech pro kategorie NMR, NMR-2,5, OTMR-A,B, OTMR-C je řečeno toto:

„Motory s vyplachováním typu Schnüerle nebo PDP, s výbrusem ABC nebo AAC, jsou zakázané. Rovněž jsou zakázané motory se vstřikováním, přeplňováním, laděnými výfuky nebo s výfuky zvyšujícími výkon. Repliky motorů schválené organizací SAM jsou povolené a považované za rovnocenné s motory originálními.“

Nebudu se tady bavit o smyslu sentence o přeplňování, protože to považuji za technicky nemožné. Ale vyplachování typu Schnüerle, tedy zpětné vyplachování je již něco jiného. Stačí se rozhlédnout na Českém, respektive protektorátním dvorečku.

Podívejme se na dobu okupace. Přibližně v této době se jako konstruktér a výrobce motorů poprvé objevil muž, kterému bylo předurčeno vyvinout řadu Atom. Byl to Vladislav Hruška, z Prahy.

V roce 1942 zahájil Vladislav Hruška ve spolupráci s Janem Chocem výrobu zážehového motoru o objemu 5,1 cm3. Ten byl známý jako Bora 51. Na svou dobu neobvykle se jednalo o konstrukci s vrtáním 19 mm a zdvihem 18 mm, což odpovídalo skutečnému objemu 5,1 cm3. Hmotnost byla 150 g. Výkon 0,2 koně, tedy asi 0,16 Kw.

Hruška a Choc museli nějakým způsobem získat oficiální schválení pro tuto výrobu. Motor se prodával prostřednictvím modelářského obchodu M. K. Moučky v Praze, a to jak jako kompletní celek, tak i jako sada plánů a odlitků pro stavbu doma. Jenže přišel atentát na říšského protektora a situace se razantně změnila.

Zdá se, že Hruška a Choc byli těmito událostmi také donuceni v roce 1942 zastavit výrobu modelářských motorů. Výroba motoru Bora 51 byla po válce obnovena, ale tu ji vyráběl Z. Doubrava, který pravděpodobně získal práva na design od jeho tvůrců.

Jak již bylo uvedeno, Hruška a Choc po válce nikdy neobnovili výrobu svého původního modelu Bora 51, zážehového motoru. Důvodem této změny bylo to, že do roku 1945 se jejich pozornost od zážehových motorů přesunula k nové technologii kompresního zapalování, jejíž účinnost velmi jasně prokázali jiní konstruktéři, Půrok a Bušek. Jakmile to okolnosti dovolily, pustili se do práce na vytvoření původního vznětového motoru Atom o objemu 1,8 cm3 z konce roku 1945.

Pojďme se nyní podívat, co o této době a problematice píše Jiří Kalina ve své knize Modelářské motory , díl 1.:

Všimněte si, že motor Bora 51 v porovnání s motory Oran a REX byl stejně výkonný, i když měl menší objem válce.

Pojďme se ale na motor podívat zblízka. Získal jsem několik fotografií, kde je vidět, že motory z domácích výrob nebyly vždy precisně sestaveny a měly i nějaké ty modifikace.

Jak jsem již zmiňoval, k motoru byla firmou Moučka byla dodávána celá dokumentace společně s odlitky.

Sestavit takový motor bylo, a i dnes je jen pro zkušené. Vyžadovalo to vybavení a mít také zásobu materiálu. Osobně bych se do něčeho takového nikdy nepustil.

Přesto takové motory jsou součástí naší historie a je dobře, že existují sběratelé, kteří takové motory zachraňují a pečují o ně.

Jirka Hloušek

Zdroj – prodejní dokumentace Fa. Moučka, stránky Adriana Duncana, Kniha Jiřího Kaliny Modelářské motory 1. díl

Foto: Internet – snad se autoři fotografií nebudou zlobit.

Naše modelářské dobrodružství nás tentokrát zavede z Čech do německého Lampertheimu. Byla to dlouhá, ale nabitá cesta plná setkání s přáteli, úžasnými motory a inspirativním prostředím. Všechno to začalo v pátek, kdy nás Slávek s Fandou naložil se svým vozem společně s Magdou.

Pátek: Cesta a příjezd do hotelu

V poledne jsme se sešli a vyrazili na cestu z Plzně směrem do Německa. Slávek, náš věrný řidič, nás vyzvedl u obchodního centra na dohled od dálnice. Cesta byla příjemná, plná povídání o nadcházejícím programu a modelářských novinkách. Po několika hodinách jízdy přes hranice jsme dorazili do Bensheimu do hotelu Felix. Ubytovali jsme se, krátká procházka, skvělá večeře, unavení cestou jsme šli spát.

Sobota: Snídaně, firma LW Compressors a motorový raj

Ráno v sobotu nás čekala snídaně v hotelu. Plní energie jsme se vydali přímo do firmy LW Compressors, kde se konala hlavní akce. Prostory firmy na výrobu kompresorů a vybavení pro potápěče – moderní budovy, ideální místo pro takovouto událost.

Uvnitř nás čekala spousta stolů se spalovacími motory. Desítky kusů od klasických dvoutaktných po výkonové čtyřtaktní, stacionární, parní, vzduchové – všechny s dokonalým zpracováním pro letadla, lodě, auta. Prostředí dýchalo profesionalitou a přátelskou atmosférou.

Samozřejmě jsme šli do nákupů – vybrali jsme si několik spalovacích motorů na naše projekty. Několikrát probíhala velká debata o určitých kouscích k prodeji. Ve svých hlavičkách jsme si museli ospravedlňovat koupi motorů, které vlastně nepotřebujeme, ale musíme je mít. Samozřejmě jsme se vraceli ke stejným stolkům a brali do rukou další a další exponáty.

Potom následovalo shlednutí ukázek motorů: experti demonstrovali jejich chod, startování a výkon. Ten řev a vůně benzínu – nezapomenutelné! Kulminací byla ukázka motorky Augusta, historické perly s původním spalovacím motorem, která nás dostala svými detaily a hlavně sílou zvuku.

Organizace takové akce je určitě náročná. Pořadatelé zvládli na jedničku. Je vidět, že tento třetí ročník nabídl něco nového – naše výprava byla na všech třech. Trochu nás honí myšlenka na příští ročník: vzít s sebou pár letadel a ukázat přítomným modelářům naše motory v akci na letadlech…protože takový McCoy .60 v plných otáčkách je také zážitek… Škoda že prostor výstavy neumožňuje vzlet

Za naši výpravu: Slávek Štorek, František Kšána, Martin Křesadlo, Magdalena Brejchová.
Na výstavě též vystavovali : pan Sloup, Petr Chvátal a pan Jiří Linka.

Doporučení pro další návštěvníky

Každému doporučuji! Poradím i s programem na celý víkend: ubytování, jídlo… V okolí je Technické muzeum Sinsheim (Concorde, TU 144) – byli jsme minulý rok. A Technické muzeum Speyer (raketoplán Buran, Boeing 747, AN 22) – letos. Skvělé jídlo a pivo ani netřeba vyzdvihovat…

Galerie s motory: Motory  nebojte se projít celou galerii!
Odkaz na muzeum: Muzeum

Klidně zanechte komentář u fotky, když budu vědět odpověď na vaši případnou otázku – odpovím…

Poděkování samozřejmě patří hlavně organizátorům, pánům a mistrům ve svém oboru, p. Amadeus Kurz / Dr. Peter Rathke !

Rád bych poděkoval i všem vystavovatelům.

Těšíme se na další ročník!

V Plzni po dlouhé cestě sepsal: Martin Křesadlo

Když se na model podíváte, vidíte, že je navržen co nejvíce aerodynamicky. Celá přední část má takový oblý tvar. Ocasní plochy jsou vyloženě ve stylu ART Deco. V té době se takto navrhovaly i lokomotivy. Dnes bychom řekli, je to takový Steam Punk.

Na snímku Art Deco lokomotiva společnosti New York Central Railroads – Commodore Vanderbilt, která vyjela na trať v roce 1935.

Ale opusťme tento unikátní svět lokomotiv, tedy streamlinerů. Motorový model, navrhl, postavil a létal Charles Ziehl. Modelář z USA, konkrétně z klubu Creedmore na Long Islandu (místo jsem nenašel, je možné, že došlo k úpravě názvu na Creedmoor. Tam je psychiatrická léčebna).  Vývoj trval rok včetně zkoušení a ladění. Model měl rozpětí 42 palců, tedy 1066.8 mm a byl poháněn motorem Bantam. Na plánu ani v textu není uveden obsah, víme jen, že měl jiskřivou svíčku.

Když jsem hledal informace o motoru, narazil jsem na dva možné. Ten první se vyráběl od roku 1938 a ten druhý od roku 1939. První měl obsah 0,16 a druhý 0,19 kubických stop. Vyráběla je firma Miniature Motors Company, Nutley, New Jersey, USA. Konstruktérem motoru byl Ben Shereshaw, který na 0,16 pracoval v letech 1937-1938 a 0,19 uvedl o rok později. Ale nebyly to jeho první motory, o ten první se pokusil již o několik let dříve, kolem roku 1930.

V roce 1938 Národní letecká asociace (N.A.A.) zavedla tři oficiální soutěžní třídy (A,B,C) založené na zdvihovém objemu motoru. Tyto kategorie měly být základem pro soutěže modelů s výkonnými motory od soutěžní sezóny 1939. Ben Shereshaw se již rozhodl vyvinout motor, který by byl vhodný pro novou kategorii třídy A pro motory se zdvihovým objemem do 0,200 kubických palců.

Níže naleznete jeden z dobových inzerátů.

Motor měl zadní sání a nejvyšší otáčky 10 000 RPM. Ještě se vrátím k názvu firmy, který je možné zaměnit se společností Miniature Motors, která byla dceřinou společností Fearless Camera Company z Culver City v Kalifornii a byla zodpovědná za výrobu motoru Torpedo Special o obsahu 0,298 kubických stop.

Ale zpět k modelu. Ten byl zalétán v roce 1942 a první závod si odbyl doma na klubové soutěži. Model měl nastaveno 20 sekund motorového letu a pak byl schopen 4 minuty letět při příznivém počasí. Konkrétně naletěl čas 4:09. Ztracený model, jak píše autor v článku, se šťastně vrátil zpět k majiteli. Odtud tedy asi pochází jeho jméno – Vagabond.

Publikován byl v roce 1943 v říjnovém čísle časopisu Model Airplane News. Součástí článku s popisem stavby byl i plán s detaily v měřítku 1:1 a zapojením elektrického obvodu s časovačem.

Autor na snímku s modelem.

Model měl aplikovanou červenou barvu. Směrovka a výškovka byla potažena hedvábným papírem. Křídlo autor potáhl dvěma vrstvami hedvábného papíru. Trup byl potažen hedvábím, speciálně z důvodu pevnosti. Látku nabarvil barvou na záclony.

Plán a článek ke stažení zde:

Jirka Hloušek

Zdroj: Outerzone, časopis Model Airplanes news, stránky Adriana Duncana

První reportáž s padesáti fotkami je  na stránkách Martina Křesadla.

Druhá reportáž je od Slávka Štorka na stránkách SAM78.

https://sam78.cz/2024/02/12/setkani-sberatelu-motoru-lampertheim-3-2-2024/

Doporučuji se podívat na oba dva.

Jirka Hloušek

Tolik krásných motorů, motůrků a pidimotůrků na jednom místě nikde jindy neuvidíte. Například byl k vidění snad kompletní výrobní program firmy MVVS, repliky i vlastní konstrukce motorů.

Svojí sbírku motorů AL-KO tradičně předvedl pan Kostík. Pan Kostík je totiž rodinně svázán s těmito nádhernými motory a dokáže o nich sáhodlouze povídat. Své výrobky vlastní konstrukce předvedl Plzeňský Petr Flídr. Ing. Miroslav Vaněk představil své vzácné velké motory používané v modelech automobilů. Luboš Zalabák, výtečný stavitel a motorář, vystavoval krásné kousky z dob slávy MVVS. Doslova hromadu krásných motorů přivezl i neméně známý sběratel Tomáš Slabý. Byla vidět i krásná sbírka motorů AMA Antonína Macháčka, jen bohužel neznám jméno sběratele. Krásnou sbírku svých výtvorů přivezl i pan Hála, konstruktér a výrobce v jedné osobě.

A pak zde bylo spoustu dalších obdivovatelů tohoto krásného „koně“. Například Petr Chvátal, Sláva Štorek, Jaromír Pipek, Ladislav Davidovič, Richard Metz, Jirka Veinfurt. Svou návštěvou nás poctil i samotný prezident klubu SAM95 ing. Jiří Hruška. Samá známá jména. Samozřejmě jsem na spoustu zapomněl, tak se nezlobte.

Celé dopoledne se žhavě diskutovalo, obchodovalo, předávalo z „ruky do ruky“. Většina účastníků se vystřídala i v lokále na výborný oběd, někdo si dal i obědy dva.

Kdybych mohl hodnotit výstavu, dal bych maximální hodnocení. Tyto motory totiž nikdy a nikde jinde neuvidíte. Což je vlastně i tak trochu škoda. 95% vystavených motorů se nikdy nepodívá v modelu do vzduchu a jsou odsouzeny na věčný odpočinek ve vitríně nebo v krabičce, z nichž je jejich majitel vyndá jen za účelem výstavy nebo pomazlení.

Kolem 13:00 hodiny se začalo pomalu balit a staří i nově vzniklí kamarádi si podávali ruku a loučili se s vidinou setkání na některé další výstavě pořádané pány Marešem a Linkou. Oběma „otcům“ této výstavy je na místě vyjádřit veliký dík za pořádání takové exhibice „umění“.

V Plzni dne 6.listopadu sepsal Martin Křesadlo

Foto: Martin Křesadlo

článků s tématikou „Motory“, tady u nás na webu máme jak šafránu. Proto bych rád využil příležitosti a zmínil se o motorech německého, respektive nejprve Východo německého a později západoněmeckého konstruktéra Benno Schlossera. Popis jeho detonační dvaapůlky vyšel u nás v časopise Letecký Modelář v čísle 10 v roce 1956. Článek byl převzatý z časopisu Aeromodeller, kde jej zveřejnil R. H. Warring. Článek byl převzat „i s chlupy“, takže graf je ještě s anglickými popisy.

Ale to není všechno. Chtěl bych tímto upozornit na článek, který publikoval na stánkách KHMM pan Michal Sloup. Doufám, že se bude líbit.

Jirka Hloušek

Kliknutím na obrázek se dostanete na článek.

Dlužím vám odpověď na otázku: „Kdo je modelář na snímku“

Uveřejnil jsem tuto fotografii ve svém posledním článku o Webu.

Je to pan Antonín Macháček známý výrobce motorů AMA. Tento muž se v roce 1952 zúčastnil soutěže v Kamenných Žehrovicích a zde byl zachycen na uvedené fotografii. Celá reportáž včetně této fotografie byla zveřejněna v Leteckém modeláři číslo 11 v roce 1952.

Jako poslední obrázek je trojpohled modelu Antonína Macháčka z fotografie. Tak ještě jednou v detailu.

Fotografie se objevila v Informačních listech číslo 9 v roce 1994, kde Radoslav Čížek uvedl krátkou doušku o účasti na pohřbu pana Antonína Macháčka. Ostatně to bylo takové smutnější číslo.

Tentokrát se jako první ozval Honza Kypta, který mě navedl na zmíněné číslo Leteckého modeláře. Je vidět, že má přehled. Ozval se Pepík Kubeš a jako třetí Petr Knob. Všem, kdo se ozvali děkuji.

Ještě na doplnění – odkaz na článek o Antonínu Macháčkovi od Honzy Kypty na stránkách SAM78

https://sam78.cz/2016/08/22/antonin-machacek/

a článek o motorech AMA na stránkách KHMM od Michala Sloupa

http://www.khmm.cz/2021/04/26/detonacni-motory-ama-18-a-25-cm3/

Mějte se krásně

Jirka Hloušek

Zdroj: Letecký modelář

Archív LMK KŽ

Ahoj kolegové

Mirek Vaněk sepsal pěkný článek o naší společné nové aktivitě s motory Brown Junior…

článek nalezne níže na přiloženém odkazu

http://historickemodely.cz/uncategorized/projekt-brown-junior/

Míra Vaněk a Martin Křesadlo

Na článek se dostanete kliknutím na obrázek:

Jinak jej asi znáte jako autora Kukuruznika

Jirka Hloušek

jak jste se již dočetli, na MČR uspořádal Martin Hurda soutěž, kterou nazval 30 minutovku. Výzva a pravilda jsou zveřejněny v tomto článku.

Martin Křesadlo a Jirka Veinfurt se pečlivě připravovali, stejně jako Robert Šmídek či Petr Hošek.

a ještě Martinovo éro, se kterým se chtěl soutěže zúčastnit. Nakonec ale létal s modelem Tiger Rag.

Samotný závod byl velmi pěkný a nakonec i napínavý. Užili jsme si hodně legrace a když jsme po závodě kráčeli zpět k hangárům letiště, říkal jsem si, že tohle je přesně ten modelářský Eden. To je to, proč se my modeláři snažíme své stroje přimět k letu.

Vítězem nakonec byl Martin Křesadlo, který překonal Jirku Veinfurta o dvě vteřiny. Martin Hurda jako organizátor létal mimo soutěž.

Při závodu jsem natočil několik záběrů. Snažil jsem se zachytit atmosféru i výkony strojů. Doufám, že video pro vás bude stejná zábava, jako pro nás, kdo jsme tam byli i pro kluky, kteří závod odlétali.

Hudbu a text písně k videu složil Milan Zimmermann ze skupiny Blues Hoppers, která nám pak po soutěži zahrála v hangáru.

Tak si to užijte s námi.

Ještě několik fotografií

Jirka Hloušek

Foto: Jiří Hloušek a Vláďa Valenta