Eda i přes svůj věk je stále aktivní modelář. Chodí pravidelně létat a při svém věku ještě staví a je stále řidičem. Aby mohl převážet své modely, pořídil si i větší auto. Byl nadšen, že jsem mu zavolal, takže kromě vyprávění o stavbě nového modelu, který vám ukážu se také vzpomínalo. Nejprve vzpomínal na modelářské roky v Brně. Létali tam se rádiem řízenými modely. Pracoval v Brně Medlánkách a v tomto období navrhl a postavil krásný model Spartak inspirovaný skutečným větroněm Spartak. V Leteckém modeláři vyšel v roce 1959.

K tomu se váže jedna vzpomínka. Jejich rádiem řízené modely občas skončily neslavně. Nedaly se najednou v jednu chvíli ovládat. Nevěděli proč. Až si později všimli, že je to vždy, když vojáci z místní jednotky vypouštějí meteorologické balóny. Jejich vysílače rušily aparatury modelářů protože měly velmi silný signál.

Později se z Brna odstěhoval. Jak to tak bývá, oženil se. V novém působišti se všichni zabývali upoutanými modely. To ovšem netušil, že se bude stěhovat podruhé. Takže nyní žije v Jižních Čechách.

Mnozí z vás znají model Jaroslav Fary LAMA – F53. Je to A2 s laminárním profilem. Eda tento model z roku 1953 postavil. Laminární profil P 8 V 16 je zajímavý tím, že vypadá jak z náběžné, tak odtokové strany stejně. Eda model postavil, umístil do něj motor a zalétal. Model léta pěkně a spolehlivě. Edovi to nedalo a zkusil otočit křídlo. Tedy náběžnou hranou dozadu po směru letu. Kupodivu model po mírném posunutí těžiště, opět letěl pěkně a spolehlivě. Tak to vidíte, jak se dá experimentovat.

Podívejte se dvě fotografie jeho modelu. Na jedné drží model Eda, na druhé jeho manželka.

Eda poslal i další fotografie jeho modelů Zajímavý je zmenšený Bomber od Lanza. Je tak přibližně ve velikosti modelu pro kategorii čtyřstovek. Model je osazen Coxíkem 0,8 a létá skvěle.

Aby toho nebylo málo, tak ještě fotku dalších modelů, se kterými Eda nyní létá.

Eda všechny pozdravuje.

Příští rok bude Edovi Haraštovi 95 let. Nesmíme tedy na toto výročí zapomenout.

Jirka Hloušek

Foto: Eda Harašta

Na to následovala diskuze o jeho počinech, a pak ode mne přišel dotaz, zda nemá Tomáš nějaký další pěkný model. Má představa byl nějaký pěkný gumáček, protože Tomáš tyhle věci opravdu umí. Tomáš psal něco v tom smyslu, že má samé „hračky“ a vyjmenoval několik modelů. Mezi těmito modely byl Ota. Ještě mi Tomáš připomínal, že je od Otakara Šaffka. Bylo jasné, že jsem si vybral Otu.

Inspirativní výměna myšlenek mě dala směr. Ihned byl nápad na světě a mohl jsem začít na článku pracovat. Mnoho lidí tohoto pána asi zná. Ale je dobré si připomenou, kdo tento muž naší historie je, a co udělal. Nejprve se zkratce:

Otakar Šafek se narodil 27. 8. 1932. Letecký a raketový modelář a pilot, též fotograf se zaměřením na podvodní fotografii, leteckou a krajinnou fotografii. Funkcionář v národních a mezinárodních organizacích . Šéfredaktor odborných časopisů. Publikace v oboru.

Co se týká časopisů, tak nejdéle spolupracoval s časopisem Modelář. Nejprve psal příspěvky a od roku 1980 byl uváděn jako člen redakční rady (šéfredaktor Hadač).  Šéfredaktorem se pak stal  v devadesátých letech. Letectví + kosmonautika, zde byl nejprve redaktorem a později šéfredaktorem. Oblíbený časopis Svět motorů, zde působil v roli zástupce šéfredaktora. A ještě můžeme zmínit Model Hobby, kde byl v redakční radě.

Od mládí byl instruktorem mládeže. Viz níže uvedené fotografie.

Sám pak létal různé kategorie leteckých modelů. Také upoutance. Níže je zachycen s jedním ze svých modelů.

Stejný model je zachycen na dalším obrázku. Model drží jeho dcera.

Ještě dvě další fotografie. Ta první je skupinová, kde je společně s Radoslavem Čížkem. Otakar Šaffek je druhý z leva, tedy hned vedle našeho žehrovického náčelníka.

Ta druhá je z časopisu Modelář číslo11 z roku 1979.

Ještě se vraťme k jeho publikační činnosti. Je autorem několika knih. Mě se podařilo dohledat níže uvedené. Jedna z nich je o raketovém modelářství, což byla jeho, řekněme hlavní odbornost. On sám se zasloužil o založení raketové modelářské sekce Svazarmu.

Další publikace jsou různého druhu. Od vyloženě propagačních

po odborné

Na některých knihách se podílel jako fotograf

Ještě než se vrátíme k Otovi, podívejme se na úvodní sloupek z modeláře číslo 12 z roku 1993. Napsal jej šéfredaktor Tomáš Sládek. Zde je pospán vlastně takový životopis v kostce.

Ještě drobná zajímavost. V roce 2012 byl uveden do pomyslné Raketové síně slávy. Tehdy mu bylo již 80 let. Bylo to v rámci veřejné modelářské akce v Krupce.

A nyní již ten OTA.

Začneme v Igře. Vašek David, tehdejší konstruktér Igry, byl nejblíže vzniku modelu Ota. Tento model opravdu navrhl Otakar Šaffek. Chodil celkem pravidelně navštěvovat do vývojového oddělení Igry Jirku Kalinu. Vývojové oddělení tenkrát sedělo v Týnské ulici v centru Prahy. Jednoho dne přinesl pan Šaffek svůj model a Jirka Kalina jeho zpracování zadal přímo Vaškovi Davidovi. Vašek na modelu začal pracovat, připravoval výkres, pak si i zkušebně model postavil. Vyzkoušel jej na Letenské pláni. Gumáček od začátku létal velmi slušně.

Bylo potřeba dokončit výkres. Je tu jedna zajímavost. Určitě víte, že dole na plánku jsou takové obrázky, dnes bychom řekli, takové ikony či piktogramy. Na nich je schématicky nakreslené letadlo, které vyjadřuje vždy jeden technický údaj o modelu. Tedy délku, rozpětí křídel  a váhu. Ty značky tvořil kolega Vaška Davida a doplňoval k nim rozměry v požadovaném fontu písma. (Tento kolega byl velmi nadaný kreslíř a výtvarník, pro Igru tvořil plány lodí). Nikdo si v té chvíli nevšiml, že na těchto ikonách nejsou správně rozměry. Je zde zaměněn údaj rozpětí a délka modelu.

Správně je to takto:

Mimochodem, skosení koncové části trupu bylo tehdy technologicky náročné a Igra na něj nechtěla dělat šablonu.

Nyní jen zbývalo model pojmenovat. Vašek David po delším přemýšlení se inspiroval samotným autorem návrhu. Měl docela strach, protože nedokázal odhadnout, jak takový název Otakar Šaffek přijme. Ukázalo se však, že byl pan Šaffek velmi potěšen. Ota tedy měl jméno a mohl se začít vyrábět.

Ale od vzpomínek Vaška Davida jdeme dál, pojďme se podívat na model, který postavil Tomáš Pengl. Tomáš model Ota stavěl několikrát. Již jako mladý a začínající modelář. Sám to popisuje takto:

Jako malý kluk jsem jej stavěl minimálně dvakrát, později ještě dokonce ve vlastní trojplošné verzi. Také mám k Otovi jednu vzpomínku. V začátcích mého modelaření mi šlo asi nejhůř potahování. Čerstvě nalakované, ještě mokré křídlo Oty jsem tenkrát sušil přímo u plynových kamen v koupelně. Najednou to udělalo Puf! a potah celé poloviny křídla prostě zmizel, zůstala jen ohořelá kostra. Po nějaké době, když jsem se vzpamatoval z šoku proběhla oprava, naštěstí stačilo opálený papír  trochu odbrousit a potáhnout půlku křídla znovu. Po této zkušenosti už jsem byl při vypínání potahu opatrnější a trpělivější.

Jenže Tomáš se k modelu ještě vrátil v dospělosti a znova si jej postavil. K tomu pořídil nádherné fotografie, které nám poslal. Tak se nyní na ně podívejte.

 Aby informace byla celá, tak nám ještě chybí plán 1:1. Ten si můžete stáhnout zde:

Věřím, že každý, kdo si tento gumáček postaví, bude mu dělat radost.

Tomáš Pengl, Vašek David, Jirka Hloušek

Foto: Tomáš Pengl

Zdroj: archív Vaška Davida, časopis Modelář, webové antikvariáty

PS: Na Memoriálu Jirky Kaliny v Jelenici v roce 2024, v soutěži zvítězil Zdeněk Cinert s modelem Ota

Mezi těmi modely, které jsem jmenoval jeden chybí. Je to školní model kategorie „C“, který se jmenuje Junior. Tento modle navrhl liberecký modelář J. Krupička. (Opět, jsme nedohledal, co znamená J.) Model byl poháněn právě motorem Junior 2 cm3. Když se podíváme na další parametry modelu zjistíte, že stroj není příliš velký. Rozpětí 1300 mm, délka trupu je 900 mm, celková plocha 30 dm2, váha 600 gramů. Profil křídla je Gottingen 439, profil výškovky R.S.G. 29.

Model s plánkem vyšel v časopise Letecký modelář číslo 1 1958. Byl zde uvedený plán a také velmi podrobný popis stavby i s náčrtky.

Model si pro potěšení postavil Karel Vitner. O tomto stroji mi vyprávěl na letošním Lánském jarním historiku, kde jsme se sešli. Do letadla umístil elektromotor  samozřejmě RC ovládání. Ostatně, trup poskytuje dostatečný prostor jak pro serva, přijímač a baterii. Létá s ním rekreačně. Podívejte se na fotografie velmi pěkného stroje, které mi poslal.

Počin může být inspirací pro další modeláře. Věřím, že Karlovi přináší mnoho radosti.

 Jiří Hloušek

Foto: Karel Vitner

Zdroj: Letecký modelář

A nyní se pojďme podívat na to, co vytvořil Jirka Veinfurt. Jirka si zvolil variantu Straka. Model tak má směrovku pod trupem, nikoliv jako Žralok část nahoře a část dole pod trupem.

Model začal vznikat již v lednu minulého roku. Jirka začal trupem a později se pustil do křídel. Někdy v květnu již potahoval. Jak sám říká, se stavbou zbytečně nepospíchá.

Model nakonec potáhl klasicky vliesem a použil oblíbenou bílo červenou kombinaci. Na rozdíl od původního provedení, kdy směrovka měla pevnou klapku, je Jirkův model upraven na RC řízení. Na výškovce udělal jen klapku na levé straně, neřezal druhou napravo.

Model Jirka přihlásil na loňské MČR na Rané. Závodil s ním v kategorii OTVR a skončil na 8. místě.

Přejeme spoustu entuziasmu do dalších staveb, Jirko!

Jirka Hloušek

Foto: Jiří Veinfurt, Jiří Hloušek

Zdroj: časopis Modelář

Myslím, že podívat se na tak krásný model stojí za to. Můžete to porovnat s uvedenými historickými fotografiemi.

Tomáš Pengl ale nepublikoval jenom tento model, napsal také článek na téma Bacil. Nejedná se o článek, který se zabývá nemocemi, ale vzpomíná na model Vladimíra Fleissiga z roku 1950. Vyšel na stránkách KHMM.

Je to opravdová historie.

Tomáš Pengl se podíval do Kamenných Žehrovic v listopadu 2023 u příležitosti naší výstavy. Tady je na fotce (ten muž vpravo) vedle našeho Petra Parkose.

Když jsme spolu mluvili, prozradil, že staví další model Radoslava Čížka, a opět jednoho z gumáčků, kterých bylo bezpočet. Neprozradil však, jaký.

Za nějaký čas přišel od Tomáše  e-mail:

V příloze posílám fotky nového modelu na gumu, je to Velbloud R. Čížka. Budu rád, když fotky přidáte do galerie konstrukcí R. Čížka.

Technická data modelu:

rozpětí:                455 mm

délka:                   385 mm

letová hmotnost:   22 g

vrtule:           Igra 150 mm

průřez svazku:        8 mm2

Zdraví

Tomáš Pengl

Ale my se nejprve podíváme na model, a pak teprve na poslané fotografie.

Model Radoslav Čížek poslal do redakce časopisu Modelář v roce 1982. Samotný plánek pak vyšel v časopise v čísle 5 právě z roku 1982.

Popis modelu byl uveden příběhem, který sepsal Radoslav Čížek. Tedy, známý mu přinesl na opravu známého gumáčka Komár od firmy IGRA. Radoslav sedl a na stejnou vrtuli navrhl a postavil gumáčka svého. A když si Radoslav vzpomněl na lidové rčení „Udělat z komára velblouda“ byl název modelu na světě.

Časopis jako PDF můžete stáhnout zde:

https://rcbookcase.com/details.php?publication_id=1704

Radoslav Čížek gumáčky uměl. Za svůj život jich navrhl poměrně hodně. Ať to byly modely z padesátých a šedesátých let, nebo pozdější konstrukce, jako byla Rajka a Rajka II, dříve jmenovaný Čmeláček a další.

Tomáš Pengl staví své modely velmi pečlivě. Když se na tu nádheru podíváte, je radost takový model držet v ruce. Já jsem v žehrovském archivu fotku modelu nenašel. Takže se nyní můžete pokochat krásným modelem, který Tomáš nedávno dokončil.  A ještě navíc perfektně nafotil.

Věřím, že Tomášovi bude model skvěle létat. Já jenom doufám, že mu hned neuletí.

Jiří Hloušek

Zdroj: časopis Modelář

Foto: Tomáš Pengl

Jirka Schieferdecker ale přes léto postavil rovnou dvě A dvojky. S nimi se již zúčastnil Memoriálu Franty Švarce a také se chystá na MČR volných historiků, které se koná na Panenském Týnci.

Prvním modelem, který Jirka postavil je Rondo. Model s poměrně složitým křídlem. Psali jsme o něm v souvislosti se stavbou Jardy Drnce. Historii sepsal Honza Kypta. Odkaz je níže.

Jirka Šífi postavil nádhernou konstrukci, tak se na ní podívejte.

Jako druhý model si Jirka vybral populární Niké. O Jirkovi a modelu  jsme již také psali, ale ta byla RC verze.

Ale tato Nike je volná. Fotek ze stavby mám o něco více. Jirka mi to posílal průběžně.

Jirka pracoval při pěkném počasí i venku, to je tento snímek níže.  Má dokonce krásný výhled ze své zahrady. Myslím, že ten plot je hodně, hodně historický.

A nakonec fotka obou hotových modelů. Modely drží Jirkova přítelkyně.

Ještě přidám fotku z Memoriálu Franty Švarce. Zde je z oběma modely. V ruce drží jiný historický model a to je Mucha, což je historická A1 od slovenského modeláře T. Marcinka z Piešťan.

Modely tedy létají a díky Jirkovým zkušenostem a umění rozhodně ne špatně.

Jirka Hloušek

Zdroj: Aeromodeller Annual

Foto: Jiří Schieferdecker, Vladimír Valenta

Prvním,  kdo tuto informaci poskytl byl  Aloi Šild  z Rousínovského modelářského klubu.  Od Miloslava Navrátila dostal veškerou  stavební dokumentaci včetně  zjednodušeného stavebního plánu ve skutečné velikosti  a  stejně tak i obrázky všech žeber a  přepážek.

První publikovaný informační výkres s textovou částí byl publikovaný v časopise Modelář a modely číslo 12/1997.

Druhý informační  článek o variantě se šípovým křídlem uvedl v časopise RC revue číslo 3 ročníku 2002.

V roce 2015 nakreslil podle stejného  podkladu  malý stavební  výkres Zdeněk Raška, který je publikován na webu SAM 78 a  později  ho publikoval v časopise RC revue  číslo 9/2016.

Kopie  informativního plánu nakresleného Aloisem  Šildem  v časopise Modelář a modely  č 12/1997.

Kopie  informativního plánu nakresleného Aloisem Šildem v časopise RC revue   č   3/2002  pod názvem Punťa 2. ( takový název konstruktér původnímu modelu nedal)

Na malém doprovodném snímku drží  Punťu   Miloše Navrátila   rousínovský modelář   Jan Heleport.  Alois Šild drží model kategorie A2 Albatros 52,  což potvrzuje , že byl snímek pořízen v roce 1952.

Kopie informativního plánu zveřejněného na webu SAM 78 s doplňkovým textem nakresleného Zdeňkem Raškou v roce 2015 a zveřejněna v RC revue  v čísle 9/2016.

Díky  dokonalému archivu  konstruktéra modelu Miloslava Navrátila, který obsahoval  nejen  zjednodušený stavební plán, ale i nakreslené všechny žebra a přepážky ve skutečné velikosti i s popisem z jakého materiálu byly zhotoveny. Jsou  na nakreslených žebrech  i přepážkách trupu uvedeny i rozměry použitých lišt . K modelu se dochovaly i jeho fotografie  v různých pohledech. Pro případné zájemce je možno udělat i kopii zjednodušeného stavebního plánu který,  je stejný jako výše uvedené skeny. Zájemce o stavbu si nejspíš vyřeší i stavbu křídla ze dvou polovin,   jak to je uvedeno u RC verze, aby byl model přepravně skladnější.

Děkuji Miloslavu Navrátilovi nejen za věnování stavebních podkladů k modelu, ale i za trpělivost s jakou mi odpovídal na mé časté dotazy.  Po  přečtení  článku neměl k jeho obsahu připomínek, a dal mi souhlas k jeho zveřejnění.  

Použité materiály:   Časopis Modelář a modely číslo 11 a 12/ 1997   

                                   Časopis RC revue číslo 3/2002 a 9/2016

                                   Sam 78 web

Fotografie  a veškeré podklady k modelu z archivu   Miloslava Navrátila                                                           

Mladějov na Moravě 25.4.2019                                                                                                 Jan Kypta

Křídla v obou verzích ( přímé i šípové) byla upravena jako dělená, která byla spojována malým centroplánem. . Upraveny byly i první čtyři žebra od středu, které byly zhotoveny v plné délce 180 mm . První žebro bylo z překližky 3 mm a žebra 2,3 a 4 z překližky 2mm. Profil MVA 301 byl použit pro obě  varianty.

Jelikož se proti původnímu provedení  volného modelu zvýšila váha a křídlo bylo více namáháno, bylo navrženo nové šípové křídlo s profilem MVA 301, kde byl upraven hlavní  i pomocný nosník a  náběžná hrana. Křídlo bylo svrchu potaženo balzou 1,5mm  a spojovalo se s centroplánem překližkovým jazykem a zajištěno sirkami.  Náběžná hrana byla složená z balzy 2mm + balzy 5×10 mm

Odtoková lišta byla z balzy 5 x 20 mm,

Hlavní nosník  byl ze dvou  smrkových lišt 5×3 nad sebou  a pomocný nosník z lišty 3×3.

Do poměrně úzkého trupu se vešel nový jednokanálový přijimač MVVS Brno, který konstruoval Eduard Obrovský a dále i magnetový vybavovač a nezbytné baterie.  V brzké době byl tento vybavovač nahrazen servem MVVS s motorem Pico.  Tak se z PUNTI stal jednokanálový RC větroň s ovládanou směrovkou. Jak se zlepšovaly materiální podmínky,  používaly se lepší RC soupravy . V současnosti model létá s moderní soupravou, která ovládá směrové a výškové kormidlo dvěma servy. VOP je postavena jako plovoucí.

Fotografie Miloslava Navrátila s modelem Punťa po přestavbě na RC. Časopis Modelář a modely číslo 11/1997.

Příloha: žebra této verze .  Žebro křídla je pro variantu rovného křídla a spojení na dráty.

Žebra pro variantu šípového křídla.

Na spodních obrázcích  fotografie  centroplánů  RC verzí. Centroplán křídla  byl oddělitelný a  je  připevněn  k trupu pomocí  gumových nití  k bambusovým kolíčkům.

Centroplán k první verzi křídel. .

Centroplán k šípovité verzi křídel

Příště se budeme věnovat zveřejněným informacím o tomto modelu.

Zpracoval Jan Kypta

Zdroj: archív Jana Kypty a Miroslava Navrátila

Výkonný  větroň  konstruovaný  Miloslavem Navrátilem v roce  1946 a 1947. V roce 1950 ustanovil s tímto  modelem   se šípovým křídlem československý  výškový  rekord  , který platí dodnes.

Tento  článek  vznikl  po  řadě konzultací s konstruktérem modelu Miloslavem Navrátilem. Od něj jsem získal kopii původního stavebního výkresu  a  dále překreslená  žebra pro všechny varianty křídla a výškové ocasní plochy v měřítku 1:1 stejně jako všechny trupové přepážky  i  několik  původních fotografií.

Punťa je druhý samostatný návrh Miloslava Navrátila ( *1927 – +2021) po svahovém větroni Milona 45.  Při konstrukci  byl  inspirován modelem Ladislava Neuberta   Moravan (1943).  I přesto, že odebíral dostupné modelářské časopisy, nebyly v nich k dispozici odborné články, ze kterých by mohl čerpat potřebné znalosti o stavbě modelů. V roce 1945 bydlel  Miloš Navrátil v Rousínově , kde byl ze zájemců o stavbu modelů nejzkušenější.

Punťa byl větroň celý postavený z tuzemských materiálů, překližky, smrkových lišt. Potažen byl tehdy dostupným papírem.  Model byl navržen a postaven v roce 1946 a další dvě křídla s odlišnými profily v roce 1947.  Létal do roku 1952. Model odpovídal tehdy platným pravidlům FAI , které  převzal pro Československou republiku, i Český národní aeroklub, který letecké modelářství v té době řídil.

V té době platilo pro větroně pravidlo : Rozpětí  5000 mm  maximální váha  5 000 gr.   Minimální zatížení křídla 12 gramů/dm² . Maximální zatížení 50 gramů /dm².  Minimální průřez trupu  = délka trupu na druhou : 200.

Konstrukce  Punťi  byla klasická:  byl to hornoplošník se samonosným křídlem, se vzepětím do W ,které bylo postaveno vcelku. Vodorovná ocasní plocha s lomením do mírného příčného „V“ byla  uložena  na vrcholu SOP. Obojí se poutalo gumou. Trup byl mnohopodélníkový. Celý model byl potažený papírem  Kablo  vypnut nejdříve vodou a impregnován  lakem.

V kolika kusech byl model Punťa postaven ?

Miloslav Navrátil  postavil  model  Punťa v jednom kuse, ale vyzkoušel na něm troje křídla  a dvě výškové ocasní plochy  s různými profily.

Další 2 kusy byly postaveny podle jeho vzpomínek jeho kolegy – vojáky v letech 1949-51  v době  vojenské základní služby.

Před stavbou modelu si provedl  Miloslav Navrátil důkladnou přípravu, včetně výpočtu  jak si model představuje, jejíž kopii přikládám. To se v současnosti už nevidí.

Základní  technická  data:

Křídlo:

Stavební rozměr křídla sklopeného do roviny:  2000 mm

Hloubka křídla:                                                          180 mm

Plocha křídla:                                                             34,2 dm²

Štíhlost l                                                                     11

Vzdálenost žeber od sebe                                        80 mm

Položebra                                                                    40 mm

Profily:  MK 1                Gö –  567

               MK 2                Gö –  227

               MK 3      šíp     Gö-   801 =  MVA 301

VOP:

Stavební rozměr  VOP  sklopené   do roviny:       600 mm

Hloubka VOP                                                             130 mm

Plocha  VOP                                                               6,84 dm²

Štíhlost l                                                                    4.6

Vzdálenost žeber od sebe                                      70 mm

Položebra                                                                   35 mm

Profily :    MK 1      Gö –    567

                  MK 2      Gö –    693

                  MK 3      Gö –    693

SOP :       výška                                                         195 mm odměřeno z plánu

                Hloubka  max.                                          155 mm + 20 mm klapka

                 Profil:       NACA  0009   

Trup:

Délka                                                                           1220 mm

Průřez   trupu   (nejmenší)                                           72 cm²

Max. šířka trupu                                                            70 mm

Celý  článek  jsem  napsal  po  konzultacích  s jeho konstruktérem. Stavební podklad byl zkopírován z původního stavebního podkladu nakresleného na balicím papíru tužkou. Dokument je podepsán konstruktérem modelu. Žebra křídla , VOP i SOP i přepážky trupu jsou převzaty od Miloslava  Navrátila, který je znovu překreslil.

S Punťou  se šípovým křídlem  ustanovil  Miloslav Navrátil 18.6.1950 československý rekord volně létajícího větroně – v dosažené výšce  výkonem  1452 metrů. Rekord je platný dodnes.

Československý rekord větroňů v dosažené výšce.

Model odstartoval na letišti Prostějov. Model byl sledován letadlem Piper  CUB se sportovním komisařem a vybavený barografem.  Model vlétl do mraku a tím bylo ukončeno měření.  Přistál u  obce  Švábenice  přibližně 4 km jižně města Ivanovice na Hané kdy  ulétl  vzdálenost  dlouhou  22 km. Ve svém modelářském životopise  popisuje  pokus o rekord těmito slovy:

Výňatek z modelářského životopisu Miroslava Navrátila, kde potvrzuje postavení 2 ks Punti jeho kamarády při vojenské základní službě.

Fotografie  Punťi  s přímým křídlem z roku 1946. Byl pořízen při zalétávání v Rousínově.

Spodní dva obrázky jsou  skeny  původních stavebních podkladů. Pro lepší viditelnost ( původně kreslené tužkou). Vlevo trup, VOP a přímé křídlo, vpravo křídlo se šípem.

Technický popis:

Trup:   je nejsložitější částí modelu. V jeho tvarech i provedení je vidět inspirace  modelem  Moravan  z roku 1943, konstrukce Ladislava Neuberta z Olomouce.

Konstrukce trupu je provedena vcelku se směrovou ocasní plochou na jejímž vrchu byla upevněna  vodorovná ocasní plocha, což bylo v roce 1946 neobvyklé řešení. Které se i u skutečných větroňů začalo objevovat o deset roků později.

Trup byl zhotoven z 15  eliptických  překližkových přepážek různé síly vzdálených od sebe  8×60 mm, 7×90 mm + 110 mm. Celková délka trupu – 1220 mm.   V ose trupu byly 2 nosníky 3×8 ,  na vrchní straně trupu by nosník 3×5 a na spodní straně trupu nosník  3×6, který v přední části doplňovala překližková lyže  3 mm silná.  Karoserie trupu byla  ze  14 nosníků  3×2.  V přepážkách pod  křídlem  byly zhotoveny trojúhelníkové zářezy ,které ustanovovaly  přesnou polohu křídla.  Trup byl potažen  v přední spodní částí až za křídlo  kladívkovým papírem  a přes něj papírem Kablo.

SOP měla náběžnou hranu z překližky 2 mm , odtoková  lišta  5×2 a  stavitelná klapka v překližky 1 mm. ( je uvedena i varianta  náběžné  lišty  SOP  5×2 mm).  Žebra byla od sebe 35 mm ( z vrchu). Rozměry vrchní žebro 135 mm,  2 žebro 138+12, 3 žebro 142 + 18, 4 žebro 154 + 21.

Spodní část SOP  byla zhotovena z překližky 2mm  šířce 10 mm. Byl do ní ukotven steven SOP a byla  ukončena na odtokové liště. Pohyblivá ploška z překližky  1 mm  byla po zalétání připevněna napevno.

Hlavice byla zhotovena z bukového dřeva, která se připevňovala k první přepážce  kovovým šroubem o průměru 6mm. V části hlavice byl otvorm zvětšen na 10mm, do kterých se ukládala tvarovaná zátěž.  Trup byl   použit jediný pro všechny varianty křídla a VOP.  Přistávací lyže byla zhotovena z překližky o tloušťce 6mm a přilepena na spodní nosník. Vlečný háček byl kovový  a  připevněný šrouby k přistávací lyži.

Křídlo se připevňovalo k trupu dvěma svazky  gumových nití  ukotvených ve spodku trupu a ve spodku centrovánu vestavěnými háčky.

Křídlo:

Bylo postaveno ve třech různých variantách v letech 1946-1947. Křídlo nebylo dělené, ale postavené vcelku. Na trup se ustřeďovala nalepenou trojúhelníkovou lištou na spodku centroplánu, která zapadala do vybrání v přepážkách trupu. 

První varianta  MK 1 měla rovné křídlo s profilem Gö 567

Druhá varianta MK 2  měla rovné křídlo  s profilem Gö  227

Třetí varianta  MK 3 měla  šípové křídlo s kladným šípem   a s profilem MVA 301 ( nebo dle  laboratoře v Göttingen Gö 801).                                                        

První  dvě varianty měly rovné dvounosníkové křídlo s lomením do W  a s malým centroplánem.   Ucho  křídla bylo lichoběžníkové s oblým zakončením.  Zakončení bylo zhotoveno překližky síly   2 mm.

Třetí varianta křídla měla stejné rozměry a tvar , který byl postaven do kladného šípu . Střed 9° a ucho od středu o 4,5°.

Na křídle byly použity postupně tyto profily :  Göttingen : Gö 567,  227 a 801. Známější jako MVA 301

Rozložení nosníků:

MK 1 Gö 567:

Náběžná lišta   3x 3, hlavní nosník   8×3 + 5×3,  pomocný nosník  2x 2×3, odtoková hrana 2×8

MK 2 Gö 227:

Náběžná lišta  2x 5, hlavní nosník8x3 + 5×3, pomocný nosník 2×5 odtoková hrana  2×8

MK 3  MVA 301 ( Gö 801¨)

Náběžná lišta  2 x 5, hlavní nosník 3 x 10, odtoková lišta 3x 10

Lomení křídla  do W :  střed 35 mm  ucho  185   mm

Rozměry křídla:  ucho 400 mm   8×40+ 80 mm

                               Střed 580 mm  8×40 + 20 mm

                               Centroplán   40 mm

VOP:  byla postavena ve dvou  variantách s profily Gö 567 a  693  Stavební rozměr 600 mm hloubka 130 mm . Vzepětí 25 mm.

Výšková ocasní plocha byla jednonosníková  se dvěma nosníky  3×3 nad sebou se 3 žebry a 3 položebry na polorozpětí.  Obě poloviny se spojovaly malým  centroplánem.   Náběžná lišta 3×2, odtoková lišta 7×2.  Ukončení VOP  bylo  zhotoveno z překližky 1,5 mm.  Na SOP se ustřeďovala dvěma kolíčky 3 mm a byla  připoutána gumou.

Vzepětí výškové ocasní  plochy   25 mm. Centroplán rovný.

Potah modelu:  Byl proveden  papírem  Kablo  střední  síly , vypnut vodou a impregnován lakem. Seřízení modelu:

Těžiště modelu:  40 – 50% SAT

Nastavení křídla   3°        Nastavení VOP      0°

Žebra křídla:

Žebra SOP a profily křídla s profilem MVA 301

Vzepětí křídla  a  úhly  šípu  třetí varianty křídla Punťi.

Zpracoval Jan Kypta

Zdroj: archív Jana Kypty a Miroslava Navrátila

V roce 2022 se ale v naší korespondenční soutěž objevily hned dva modely tohoto konstruktéra. Pojďme se tedy podívat na jeden z nich.

S modelem kategorie A2 Tatran létal v roce 2022 pan Jan Zelenka z Modelklubu Mělník. Asi jste zaznamenali několik fotografií, kde je model a jeho provozovatel zachycen.

Cekově pak Jan Zelenka obsadil v korespondenční soutěži páté místo. Oslovil jsem jej, a poptal u něj informace o jeho modelu.

Model A-2 TATRAN je konstrukce Vladimíra Procházky, známého autora řady publikací o stavbě modelů ať už leteckých, lodních či automobilových a také autora různých návodů na technické modely a hračky pro děti. To všechno publikoval tak asi od r. 1955 do r. 1965.

Model Tatran pochází z knížky Samostatná stavba leteckých modelů, kde je plánek 1:1 přílohou. Dále je přílohou větroň Kondor, gumák G-55 a motorový model Start. Já jsem stavěl model pro mistrovství historiků, které pořádali Neratováci u nás na letišti v r. 2017.

Stavba je z tuzemáku (až na odtokovky, kdy jsem byl líný smrkovou lištu brousit do klínu). Potah je z vliesu, výškovka je plovoucí – viz detail. Posílám pár fotek a stránky popisu stavby z knížky.

Jenom takovou poznámku: sesterský model Kondor, byl někdy od roku 1959 vyráběn firmou Igra jako stavebnice za cenu okolo 20,- Kčs.

To jen tak stručně.

J. Zelenka

Modelklub Mělník

Pojďme se nejprve podívat na zmíněnou knihu.

Plán jsem naskenoval a z knihy vybral příslušné stránky.

Model na samostatném plánu měl ještě doplňující legendu s rozměrovým náčrtkem modelu.

Celkový plán si můžete stáhnout zde

A nyní se pojďme podívat na model Honzy Zelenky.

Hlavice poskytuje dostatek místa pro RC aparát včetně serv.

I když směrové kormidlo není příliš vysoké, je zde dostatečná hloubka pro vytvoření poměrně účinné klapky.

Honza Zelenka ponechal výškovku v celku. Netvořil klapku ale celá VOP je plovoucí.

Doufám, že i letos se Tatran bude vyskytovat ve startovním poli Korespondenčky i s bratrem Kondorem. Na toho se podíváme ale někdy jindy.

Jirka Hloušek, Jan Zelenka

Foto: Jan Zelenka

Zdroj : Kniha – Vladimír Procházka – Samostatná stavba Leteckých modelů