Team racing byla nová disciplína, která se začala létat během padesátých let. Tísnění se v kruhu několika modelářů, kteří se snažili létat a současně se nezamotat, bylo něco, co se muselo také vyzkoušet. Žehrovští a Kladenští modeláři se při svých létáních často v kruhu tísnili tři, čtyři a někdy i pět. Takže pro ně to vlastně nebyla příliš velká novinka.

Jeden z prvních Team Racing modelů navrhl Radoslav Čížek v roce 1954. Model měl název T2. Model musel připomínat siluetou něco jako stíhačku. Plán vyšel v časopise Letecký modelář číslo 1 v roce 1955. Motor byl zvolen 2,5 cm3 a návrh a design byl inspirován modely z Aeromodelleru. Bohužel model nemáme na jediné fotografii.

Dalším takovým modelem, tentokráte vyšel z dílny Emila Braunera. Bylo to v roce 1957. Model byl publikován v časopisu Letecký Modelář v čísle 8 v roce 1958. Tedy těsně před tím než Emil zklamán přístupem orgánů státní moci, kteří zavrhli jeho myšlenku – mít modeláře na Expu 58, přestal společně se synem Kamilem modelařit.

Ale vraťme se ještě k maketám. Nejprve se podíváme na maketu L-60 Brigadýr, kterou postavil Josef Vlach. Maketa byla poměrně velká a měla být provozována jako volný model. Později však Josef Vlach přezdívaný „Dědek“ od tohoto nápadu ustoupil. Zmíňka o Brigadýru byla uvedena v časopise Letecký Modelář číslo 3 z roku 1960.

My máme v archívu ještě další snímek. František Dvořák asistuje a Josef Vlach nahazuje svého Brigadýra. (Mimochodem, ve skutečnosti OK-DRB je imatrikulace letounu Zlín Z-526F, takže nemohl být Brigadýrem…).

A ještě jedna fotka. Tentokrát z výstavy v Kamenných Žehrovicích z roku 1963. Brigadýr nemůžete přehlédnout.

Na konci padesátých let se objevilo ještě několik dalších maket. Například František Dvořák postavil maketu československého letadla Letov Š-331. Fotografie modelu byla publikovaná v Leteckém modeláři číslo 12 z roku 1961. Model však létal již dříve.

Samozřejmě máme v našem archívu i fotku modelu v lepší kvalitě. Zde jsou fotky ze závodů, kde společně s Frantou Dvořákem létal i Vláďa Horák. Spodní fotografie je ze závodů v Košicích.

Vraťme se k Radoslavu Čížkovi a Vláďovi Horákovi. Radoslav Čížek okolo roku 1960 vymýšlel strategii, jak vyřešit paradox maket. Většina tehdy dobře provedených maket získávala body za provedení, jenže většinou takové makety prakticky nelétaly, nebo jen těžce. Příkladem je třeba Braunerova SeaBee. Radoslav potřeboval navrhnout vhodný model, který by především dobře létal. Tehdy narazil na letounek Tipsy Nipper a tento zvolil pro svou předlohu. Možná se inspiroval v časopise Aeromodeller, kde tehdy vyšel plánek Tipsy Nipperu přibližně ve stejné době. Model byl jednoduchý, jednoduché tvary, celkem jednoduchá kamufláž, bez zakrytí kabiny (později reálný letounek získal i kabinu pilota) nekomplikovaná stavba. Model Vláďa Horák postavil a naučil se s ním létat akrobatické figury. Strategie byla jasná, co nedokáže model urvat na bodech, to získá v letu. Strategie opravdu vycházela a Vláďa se dostal i do reprezentace a získal tuším tři tituly Mistra republiky. Dokázal s maketou nejen létat na zádech, předváděl i obraty, které ostatní makety nebyly schopny zalétat. V archivu máme několik fotografií tohoto stroje.

Model a jeho plánek byl publikován v časopise Modeláři číslo 7 v roce 1963. Stroj měl rozpětí 1176 mm a poháněl jej motor MVVS 5,6 cm3.

Ještě bych mohl pokračovat dalšími modely a fotkami. Máme ještě určitou zásobu. Bohužel nejsem schopen modely většinou identifikovat. Pamětníci jsou již nedostatkové zboží. Doufám, že toto nahlédnutí do tématu LMK KŽ a upoutanci vás potěšilo.

Věřte, že mě toto téma bavilo hodně.

Rozloučím se unikátní barevnou fotkou Radoslava Čížka a jeho upoutaného modelu. Odhaduji, že jde o nějakou modifikaci XC-107 nebo o podobný stroj. No posuďte sami.

Jirka Hloušek

Foto: Archív LMK KŽ             

Odkazy:

Když se podíváte na průřez povahy modelů, které jsou na plánku Modeláře číslo 3 z roku 1964, tak vlastně zjistíte, že je to taková lidová všehochuť. Od každého kousek. Začátečnický model v podobě Pytrise, soutěžní házedlo Boomerang , jednoduchý, ale efektní vystřelovadlo XMG-64 a nakonec, regulérní polomaketa v podobě L40 Meta Sokol.

L40 Meta Sokol

Model je sice vystřelovadlem, ale měl být zároveň i kluzákem házeným z ruky. Na plánku není zakreslen žádný kolíček na uchycení gumičky. Pravděpodobně se Radoslav tak zabral do tvorby polomakety, že asi na něj zapomněl. Model má rozpětí 333 mm a předpokládanou váhu 17 gramů. Model byl navržen jako zmenšenina 1:30.

Křídlo je vyříznuto ze středně tvrdé balsy o tloušťce 5 mm. Na plánku je vidět navrhovaný profil a Radoslav počítal i s negativem. Není sice popsáno, zda se má negativ vytvořit broušením, nebo jiným způsobem. Můžeme předpokládat, že by mohl vzniknout správným vybroušením úhlu spoje v lomení křídla. Křídlo má lomení 24 mm. Ke křídlu se ještě přilepí aerodynamické přechody z velmi slabé balsy. (Je otázkou, jak tyto přechody působí na vlastnosti tohoto modelu.) Pro dokončení křídla se pak dolepí gondoly se zataženým podvozkem. Tyto se ale zalepí až po přilepení křídla k trupu.

Radoslav na křídla nakreslil i paneláž, předpokládalo se, že jej modelář provede tuší, trubičkovým perkem. To samé platí pro imatrikulaci a pochozí gumu na kořenech křídla.

VOP a SOP jsou vyříznuty z 2 mm měkké balsy. Výškovka a směrovka jsou vybroušeny  do profilu, a také opatřeny paneláží.  Oba dva díly se následně zalepují do trupu.

Trup je vyřezán bez směrovky z 5 mm silné měkké balsy. Na plánku v levém horním rohu je poškození. Je zde dokreslena součástka pro přední část trupu. Podle toho vyplývá, že  „čumák“ modelu je z lipového dřeva 5 mm silného. Dnes bychom místo lipového nosu přilepili z obou stran trupu překližku 0,8 mm silnou.

Plán stahujte zde:

Model měl navrženo zbarvení, které se pravděpodobně na tomto stroji vyskytovalo z výroby. Pruhy byly  v pastelové modré. (Jiné stroje měly tyto pruhy červené).

Zjišťoval jsme něco o letounu této vyobrazené imatrikulace. Zjistil jsem následující:

Datum registrace 22.9.1960.

Vymazán z rejstříku v roce 2019.

Výrobní číslo 150308.

U nás letoun létal ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nyní létá na Slovensku jako OM-NMO, pravděpodobně v Nitře.

Hledal jsem i fotografie. Podařilo se mě nalézt níže uvedené. Bohužel zbarvení neodpovídá tomu, které Radoslav zachytil na svém plánku. Fotografie pocházejí ze stránek Aeroklubu ve Frýdlantu nad Moravicí z období sedmdesátých let. Díky jejich laskavému svolení mohu fotografie publikovat.

Ještě jedna fotka letounu OK-NMO ze stejné doby, tentokrát hodně modelářská. Když se podíváte na RC modely, které jsou zde zachyceny, možná vám připomenou dobu, kdy se létalo s RC V1. Modely které připomínají Polaris a možná Admirál 2 či jiné se stejnou koncepcí. Možná někdo někoho z modelářů pozná, i když jsou všichni k fotografovi zády.

K modelu kromě plánku neexistuje žádná fotografie, že jej Radoslav nebo někdo další zkušebně postavil. Tak snad to jednou někdo udělá.

Jirka Hloušek

Zroj: Archív LMK Kamenné Žehrovice

Foto: Archív letiště Frýdland nad Ostravicí

Protože mi to nedalo, začal jsme pátrat po původní reportáži. A měl jsem štěstí. Celou reportáž naleznete ve Filmovém týdeníku 43/1959. Záběry sledujte od času 3:25. Mihne se tam třeba Radoslav Čížek či Jozef Gábriš a další.

Chtěl jsem se něco dozvědět i o dalších modelářích ve filmu. Tak jsem pátral dál. Ale všechno postupně.

Když se podíváte, kde se MČR létalo zjistíte podle záběrů, že to bylo zde, kousek od železničního mostu v Praze:

Samozřejmě, dnes to tam vypadá úplně jinak než tenkrát, ale dle jednoho záběru jsme s Jirkou juniorem určili, kde by to mohlo být.

Vyhledal jsem si reportáž z Leteckého modeláře číslo 11 z roku 1959 a tam jsem se dozvěděl více. Jednak mi paní Libuše Kavanová, autorka reportáže potvrdila místo konání. Jde o Hřiště Spartaku Tatra – Smíchov. A pak jsem se dozvěděl i na koho se dívám. Ale nejprve se podívejte na článek. Kopie, kterou disponuji je bohužel méně kvalitní. Ale i tak, se dozvíte, co potřebujete.

Tak se pojďme podívat, koho jsme ve filmu viděli. Muž, který nahazuje motor C-104 je zároveň i majitel modelu pan Hašek. Neznáme ale jeho křestní jméno, prostě nikde uvedené není.

Mám v archivu tuto fotografii s Radoslavem Čížkem. Je možné, že se jedná o ten samý model či postavený dle stejného plánu. Přinejmenším má stejnou imatrikulaci.

Tento model, tedy L200 Morava patří modeláři Hynkovi.

Model s pulzačním motorem postavil a létal modelář z Karlových Varů J. Urban, který byl druhý v pořadí, a létal rychlostí 190 km/h. Mimochodem, v reaktivní kategorii létali jen tři modeláři a třetí přihlášený závod neodlétal.

Tento muž, bohužel zatím není identifikován. Kdyby někdo věděl, dejte mi prosím vědět.

Vraťme se k maketám. Muž s dvoumotorovým modelem Avro Manchester je Antonín Svoboda z Kladna. Jeho model zvítězil.

Máme ještě několik dalších snímků modelu v našem archivu včetně jednoho záběru v letu. Tonda také reprezentoval naší republiku v počátku šedesátých let. Například na závodech v Polsku.

Tady je vítězný model z blízka. Fotografii jsem našel v pozůstalosti Radoslava Čížka. Odhaduji, že to dokonce mohlo být právě z Mčr v Praze.

Na snímku dole je Avro Manchester vedle Horákova Tipsy Nipperu. V roce 1962 ale měl upravenou kamufláž, nebo to bylo Svobodovo další Avro s jinou kamufláží. To bohužel nevím.

Na další fotce je Antonín Svoboda jako Horákův pomocník na soutěži v Polsku v roce 1962. Všimněte si spousty diváků. Kde jsou ty časy.

Uprostřed skupiny drží Tonda Svoboda trofej ze závodu ve Slapsku v Polsku, které se konaly 25 – 27.5.1962.

A ještě jedna fotka z Polska – naše modely s pozadím kouřících komínů. Antonín Svoboda je stojící nad Vláďou Horákem. Jeho model stojí v předu vpravo před duem Avií 534.

A na závěr ještě letící model. Moc se tam toho nepozná, ale je to dokladem, že model opravdu letěl.

Doufám, že jste se se mnou také ponořili do naší modelářské historie a bavilo vás to stejně jako mě.

Jirka Hloušek

Děkuji Jirkovi juniorovi, že objevil film na Youtube

Foto: Archív LMK Kamenné Žehrovice.

Spousta lidí má rádo, když model vypadá, nebo alespoň připomíná nějaké dospělé letadlo. Pak je tady samozřejmě skupina maketářů, kteří co nejvěrněji zachycují svou dospělou předlohu. Takže Radoslav se rozhodl, že veřejnosti předloží vystřelovadlo, které vypadá jako nějaké dospělé letadlo. Navrhl rovnou dvě. To první je asi autorova fantazie. Trošku připomíná tehdy čerstvě vyvinutý náš cvičný letoun L-29 (prototyp XL-29), a tak trošku MIG-15 či tehdy v ČS armádě provozované MIG-19.

XMG-64

Model, který Radoslav navrhl svým názvem míří do roku 1964. Dle mého měl být pravděpodobně publikován v Modeláři v roce 1964. K tomu ale nedošlo. Model má rozpětí 244 mm a předpokládanou váhu 9 gramů. Vystřelovadlo je tedy menší, než modely házedel.

K tomuto modelu se váží vzpomínky pana Miroslava Filipa, který mě nedavno psal a vzpomínal na daný plán. Je to také ten modelář, co mě upozornil, že všechny nalezené modely vyšly v plánku z řady Modelář. Model postavili společně s otcem. Pan Miroslav byl tehdy malý a nezvládl by to. Nebo pokud by to to zvládl, nemuselo to být úplně ono. Ale model se opravdu povedl a létal tak, jak napsal Radoslav Čížek. Model úspěšně létal jen do doby, kdy nenávratně zmizel v lese kam jej zanesl vítr.

A pojďme se podívat, co krátce napsal Radoslav Čížek o modelu:

„Polomaketa tryskového letadla XMG–64. Tento model, určený pro vystřelování gumou 1 x 4 mm, má opravdu vynikající letové vlastnosti a díky váze jen 9 g je téměř nerozbitný.“

Kdo vede a nebo vedl nějaký modelářský kroužek, moc dobře ví, že každý model je rozbitný. I ten z bublin. Ale to je na jiný článek. Vraťme se opět k vystřelovadlu, kde název je složenina písmen XMG a rok jeho narození.

Křídlo je vyříznuto z balsy 4 mm silné. Předpokládalo se, že modelář vybere středně tvrdou ale poměrně lehkou balsu. Po vyříznutí křídla se ze spodní strany vybrousí negativy. Pak je teprve vybroušen jednoduchý profil křídla. Vzepětí je 14 mm.

Výškovka a směrovka je vyříznuta z 2mm silné tvrdé balsy. Obě kormidla jsou vybroušena do profilu. SOP do souměrného a VOP do klasického. Vzepětí VOP je 4mm. Obě kormidla jsou vlepena do výřezu v trupu.

Trup je vříznut z 4 mm balsy. Je mírně obroušen v oblasti VOP a SOP na sílu 2 mm. Křídlo se zasouvá do předem vyříznutého otvoru v trupu. V přední části je samozřejmě zátěž a také kousek hliníkového drátku pro zachycení gumičky pro vystřelení.

Model je lakován a pomocí tuže a trubičkového pera nakresleny kontury kabiny, klapek, křidélek a dalších součástí modelu.

Těžiště modelu je umístěno více vzadu. Je to vlastně díky šípovitým křídlům, která Radouš nakreslil.

Plán stahujte zde:

Protože k modelu neexistuje jediná fotografie, přesto předpokládám, že vystřelovadlo bylo postaveno samotným autorem, aby ověřil správnost své konstrukce.

Třeba to někdy někdo také vyzkouší.

Jirka Hloušek

Zdroj: Archív LMK Kamenné Žehrovice

Vzpomínka pana Miroslava Filipa

Po uvedení prvního článku o házedlech a vystřelovadlech se mi ozval pan Miroslav Filip. Upozornil mě, že házedlo Pytris a další modely vyšly v edici plánků Modelář. Bylo to číslo plánku 3 z roku 1964. Věděl to moc dobře, protože se svým otcem z toho plánku postavili jeden z modelů. Jak se předpokládalo, vše létalo dobře. V dalším díle se k tomu ještě vrátím.

Ale pojďme se podívat do roku 1964. Novinkou tohoto roku byla edice modelářských plánků. Plánky vycházely samostatně ale byly vždy oznámeny v příslušném čísle časopisu Modelář. Úplně první byl upoutaný týmový model Orion, který navrhl Milan Drážek. Úspěšný reprezentant. Létali společně v týmu s Jiřím Trnkou.

Druhým plánkem byl model lodi Delfín Jana Horáka, poháněný leteckým motorkem Jena 1,1 cm3.

A třetím plánkem, který vyšel byl právě soubor házedel a vystřelovadel Radoslava Čížka.

Házedlo Bumerang

Název vám asi něco připomíná. Pokud ne, nedávno jsme se věnovali americkému házedlu z roku 1959 se jménem Boomerang. Ale vězte, že je to jen náhoda.

Radoslav Čížek se pokusil navrhnout soutěžní házedlo. V té době sice ještě nebyla pořádána Pražská liga házedel, ta vznikla až v roce 1969.(Letos se létá 56. ročník.) To je slušná tradice. Ale závody v házedlech se pomalu dostávaly pod kůži našich modelářů. Házedlo Bumerang Radoslav navrhl a nakreslil právě roce 1963 jako celobalsové. Rozpětí modelu je 485 mm a předpokládaná váha 31 gramů. Radoslav umisťoval na plán i informaci o výkonech. Kdy přesně tato tradice vznikla je otázkou. Možná si to jednou dám za domácí úkol a projdu plány, kde to bylo uvedeno poprvé. V tomto případě uváděl 30 – 35 vteřin.

Pojďme se nejprve podívat, co o házedlech tenkrát napsal Radoslav Čížek:

Házecí nebo vystřelovací kluzáky jsou u nás celkem málo známou kategorií. Nejde sice o novinku, ale modely tohoto typu zajímají buď modeláře nejmladší anebo naopak starší, kteří si chtějí jenom „polétat“. Ta nejpočetnější část modelářů – až na výjimky – pak na ně neměla prozatím čas.

Přece však jsou tyto modely určitým osvěžením z neustálého soutěžení v „klasických“ kategoriích a hodí se také pro modeláře, kteří nemohou nebo nechtějí stavět modely podle mezinárodních soutěžních podmínek. Je též mnoho modelářských klubů a kroužků, jež pro nedostatek vhodného prostoru k létání nemohou pořádat běžné soutěže. Což to tedy zkusit s „házedly“? Ovšem nedostanete se na mistrovství světa nebo Evropy, ale za pár hodin stavby můžete létat a soutěžit a to je také něco! Soutěžit můžete třeba na 10 letů z ruky a 10 letů gumou atp.

„Házedla“ jsou téměř nerozbitná. Nějaké otlačeniny se na nich sice časem objeví nebo urazíte nešikovným vystřelením křídlo, ale to se spraví přímo na louce. Stačí lepidlo a pár špendlíků. Spravovaný model nelétá o nic hůře.

Konstrukce modelů je jednoduchá a jistě zřejmá z plánků. Vybraný model můžete zhotovit i z lehkého olšového, lipového, topolového nebo vrbového dřeva. Potom však dejte ještě větší pozor na oči a okna – model bude značně rychlejší.

Házecí kluzák BUMERANG je vhodný pro soutěžní létání. Má velmi dobré letové vlastnosti, zejména kluz, jestliže je ovšem dobře seřízen a ovládáme-li správně házení. K tomuto účelu je v levé polovině křídla mírné vybraní pro opření ukazováčku pravé ruly (kdo je „levák“, udělá vybrání na pravé půlce křídla) .

Vystřelovací kluzák „PYTRIS je nejstarší za série čtyř popisovaných modelů. Jeho nakreslení předcházelo asi 700 letů. Startuje se vystřelením gumou o průřezu asi 6 mm2 (1 x 6 mm).

Maketa letadla META SOKOL. Od letu makety, zvláště dolnoplošné, nemůžeme většinou mnoho očekávat. Přece však se podařilo model „Meta Sokol“ dobře zalétat a dokonce jej „naučit“ i akrobacii. Ovšem jde více o výsledek dokonalého seřízení než o standardní vlastnosti.

Polomaketa tryskového letadla XMG–64. Tento model, určený pro vystřelování gumou 1 x 4 mm, má opravdu vynikající letové vlastnosti a díky váze jen 9 g je téměř nerozbitný.

A nyní se vrátíme k modelu Bumerang:

Křídlo bylo slepeno ze dvou částí. Na náběžné hraně byla 5mm silná tvrdší balsa (náběžky házedel vždy poněkud trpěly a běžně se to řeší buď smrkovou nebo lipovou lištou). Zbytek křídla byl tvořen lehkou měkkou balsou o stejné síle. Křídlo bylo eliptické a bylo broušeno v celku. Pak byly odděleny půlky křídel a slepeny do V. Vzepětí bylo pro jednu půlku 54 mm.  Radoslav na plán nakreslil i negativ křídla ve výši asi 1mm. Co je na křídle zajímavé je profil. Nakreslil jej mírně prohnutý. Na celobalsovém prkénku se takový profil velmi špatně brousí, kontrolu musíte provádět pomocí šablony. Zářez na prst je v našem plánku nakreslen na levé straně křídla. (Dle popisu šlo o záměr, aby při hodu se model nestáčel na opačnou stranu). Místo klasického trojúhelníku je tato část křídla zpevněna kouskem celuloidu.

Směrové a výškové kormidlo je vyřezáno z 2 milimetrové pevné balsy. Obě kormidla jsou broušena do profilu. Směrovka je vybroušena tak, aby měla vypouklý profil směrem doprava. To potvrzuje, že model měl být seřízen pro praváka, Takové řešení tvarování kormidel se již dávno opustilo.

Trup je vyřezán ze dvou dílů. Celý čumák modelu je z lipového prkénky o síle 5 mm. Zbytek trupu je z tvrdé balsy také o síle 5 mm. Na spodní straně ocasu trupu pod směrovkou je ještě malý díl směrovky. Je to spíše estetická záležitost než funkční díl. Všimněte si maličkosti, křídlo je zapuštěno do trupu, je potřeba vybrousit pilníčkem takový malý zoubek. Současně je do prostoru za křídlem vložena štěpina bambusu (každý měl doma násadu od koštěte z bambusu). Je to v místě, kde se trup nejvíce láme. Úhel náběhu není uveden a není v podstatě žádný.

Podívejme se na originál plánku, který Radoslav nakreslil.

Plán stahujte zde:

Model je tvarově velmi pěkný. Radoslav uměl modely navrhnout tak, aby ladily do harmonického celku.

Jirka Hloušek

Zdroj: Archiv LMK KŽ

Vzpomínka pana Miroslava Filipa

Házedlo a vystřelovadlo Pytris.

Kdo je žehrovický, asi toto házedlo kdysi viděl. Myslím tedy žehrovické pamětníky, nikoliv mojí generaci. Krátký článeček s jednou malou fotografií o házedle Pytris vyšel v časopise Modelář v čísle 6 roku 1963. Považuji toto házedlo a vystřelovadlo za takovou „Jitřenku“ Radoslavových konstrukcí malých modelů.

Na fotografii je model v takové žehrovské kombinaci. Předpokládám, že barvička byla červená. Jednička jasně ukazuje, že model je Radoušův. Vše popsal v článku, ale plánek tehdy nevyšel. Proč, asi to redaktor Smola nepovažoval za příliš důležité, ale Radouš byl kamarád  tak mu tam dal alespoň ten článek s fotkou. Ale dost řečí a podívejte se na plánek modelu.

Ještě sken plánu, ten je 1:1 a je tedy možné jej z nostalgie postavit.

Všimněte si broušeného profilu na výškovce, ačkoliv v článku psal o deskových kormidlech. To se již třeba v době, kdy já  jsem lepil modely v kroužku, nedělalo. Ale i uvedené házedlo Boomerang od Phillipa C. Hainera mělo v roce 1959 výškové kormidlo s profilem. Prostě se to tenkrát tak dělalo.

Plán stahujte zde:

Když to porovnáte s dnešními házedly a nebo vystřelovadly, zjistíte, že konstrukce Pytrise je skutečně takový archaický začátek. Taková mini Vosa pro začátek. Když začínáte, netušíte nikdy, co to nakonec přinese.

Třeba si jej někdo z nostalgie postaví.

Jirka Hloušek

Zdroj: časopis Modelář a archív LMK Kamenné Žehrovice

Je to takové krátké vzpomínání na některé stavebnice IGRy. Pokud by měl doma plánek těchto stavebnic a chtěl je naskenovat, budu rád, pokud mi sken pošle.

Jirka Hloušek

Na níže uvedeném odkaazu se na článek můžete podívat.

Jirka Hloušek

Myslím, že podívat se na tak krásný model stojí za to. Můžete to porovnat s uvedenými historickými fotografiemi.

Tomáš Pengl ale nepublikoval jenom tento model, napsal také článek na téma Bacil. Nejedná se o článek, který se zabývá nemocemi, ale vzpomíná na model Vladimíra Fleissiga z roku 1950. Vyšel na stránkách KHMM.

Je to opravdová historie.

Tomáš Pengl se podíval do Kamenných Žehrovic v listopadu 2023 u příležitosti naší výstavy. Tady je na fotce (ten muž vpravo) vedle našeho Petra Parkose.

Když jsme spolu mluvili, prozradil, že staví další model Radoslava Čížka, a opět jednoho z gumáčků, kterých bylo bezpočet. Neprozradil však, jaký.

Za nějaký čas přišel od Tomáše  e-mail:

V příloze posílám fotky nového modelu na gumu, je to Velbloud R. Čížka. Budu rád, když fotky přidáte do galerie konstrukcí R. Čížka.

Technická data modelu:

rozpětí:                455 mm

délka:                   385 mm

letová hmotnost:   22 g

vrtule:           Igra 150 mm

průřez svazku:        8 mm2

Zdraví

Tomáš Pengl

Ale my se nejprve podíváme na model, a pak teprve na poslané fotografie.

Model Radoslav Čížek poslal do redakce časopisu Modelář v roce 1982. Samotný plánek pak vyšel v časopise v čísle 5 právě z roku 1982.

Popis modelu byl uveden příběhem, který sepsal Radoslav Čížek. Tedy, známý mu přinesl na opravu známého gumáčka Komár od firmy IGRA. Radoslav sedl a na stejnou vrtuli navrhl a postavil gumáčka svého. A když si Radoslav vzpomněl na lidové rčení „Udělat z komára velblouda“ byl název modelu na světě.

Časopis jako PDF můžete stáhnout zde:

https://rcbookcase.com/details.php?publication_id=1704

Radoslav Čížek gumáčky uměl. Za svůj život jich navrhl poměrně hodně. Ať to byly modely z padesátých a šedesátých let, nebo pozdější konstrukce, jako byla Rajka a Rajka II, dříve jmenovaný Čmeláček a další.

Tomáš Pengl staví své modely velmi pečlivě. Když se na tu nádheru podíváte, je radost takový model držet v ruce. Já jsem v žehrovském archivu fotku modelu nenašel. Takže se nyní můžete pokochat krásným modelem, který Tomáš nedávno dokončil.  A ještě navíc perfektně nafotil.

Věřím, že Tomášovi bude model skvěle létat. Já jenom doufám, že mu hned neuletí.

Jiří Hloušek

Zdroj: časopis Modelář

Foto: Tomáš Pengl

Je to poslední díl, tak nějak pěkně nám to vychází na konec roku. Doufám, že bude článek pro vás zjímavý.

Jirka Hloušek