Viz tento odkaz.

https://sam78.cz/2026/07/14/mistrovstvi-cr-valasske-mezirici/

Jirka Hloušek

Jirka Hloušek

Vypsány kategorie: ARC-PM, ARC A2-PM (100 m /30 s), Retro PM.

Všechny kategorie musí mít nastavený výškoměr: 100 m / 30 s!

Soutěžící podá přihlášku do 27.7.2026 na email: kozivec@tiscali.com/ 723 053 086     

V přihlášce povinně uvést: jméno, kategorii, název modelu a jméno konstruktéra.

Na soutěžícím je požadována osobní pojistka. Svazová je nedostačující!

                ARC-PM: podle evropských pravidel

                ARCA2-PM: do r.1960, min. Hmotnost 410 gr. Zákaz zvětšování trupu a kormidel!

               Retro-PM: r.1960 až 1980.Ovládaná pouze výškovka a směrovka.

Pořadatel nepřijme do soutěže toho, kdo nesplní předepsané podmínky.

Soutěž je zahájena v 9:00, letiště Lipence, startovné 100,-kč, občerstvení bude zajištěno.

      Vláďa Kozák

V důsledku kolize termínu soutěží větroňů je soutěž posunuta o týden na 1.8.2026.

Propozice budou následovat

Vláďa Kozák a Jirka Hloušek

Propozice stahujte zde:

Jikra Hloušek

O Frantovi Vosykovi jsme již psali a všichni, kdo si na to pamatuje jsme zmiňovali i jeho trochu, hodně, šílený počin o podletění mostu v Kralupech. Ostatně Jirka Hruška si vyposlechl tuto příhodu a mnoho dalších, když se Franta rozpovídal.

Tady je odkaz na stránky, kde si vyprávění můžete přečíst.

https://www.akkralupy.cz/davny-zlocin/

Jirka Hloušek

Nedávno jste ho mohli vidět v Lipencích na Memoriálu Jardy Macháčka, nebo nyní na Mistrovství Evropy, kam zajel podpořit naše kluky v bojích o zlato, štříbro a drahé kamení.

Kdo sledoval naše reportáže, tak se dozvěděl, že těch devadesát se oslavovalo již tam. V Jehnědí. Ale my víme, že správné datum narození je až v červenci, a proto mu s mírným předstihem gratulujeme.

Tady, v tomto místě je dobré si připomenout, že Richard není jen úspěšný modelář, který svou modelářskou kariéru odstartoval v padesátých létech. Je také konstruktérem mnoha modelů. Ostatně, jeho konstrukce, které postupně vycházely v časopisu Letecký modelář a Modelář jsme shrnuli to jedné tabulky.

Richard začínal svou modelářskou pouť v klubu LMK Kamenné Žehrovice. Jako žák tehdy zažil asi nejslavnější éru Žehrovského klubu. Potkal se tedy s legendami jako byl František Kratina, František Dvořák, Jan Cimbura, Emil Brauner, Vláďa Horák, Zbyněk Pech, Josef Harapát a další. Na konci let padesátých pak odešel do klubu Kladenského. Richard byl několikrát Mistrem republiky a získal i titul Mistra sportu

Richard jako junior na Zimním stadionu v Kladně při akci „Létáme pro vás“. Pomáhá při přípravě Čížkova modelu Strakáč. U vrtule Radoslav Čížek a také Josef Vlach.

Richard s modelem Čajka 2 – fotka je z časopisu Modelář

Upoutané makety – Richard a Antonín Svoboda

Richard se svým Céčkem Čajka 2, ještě v době, před přečíslováním licencí v roce 1965.

Po roce 1989 se přidal k historickým modelářům a v našem klubu je členem dodnes. Jako první v republice sesbíral a shromáždil seznam konstrukcí Radoslava Čížka a vydal je tiskem pod názvem Almanach konstrukcí modelů letadel Radoslava Čížka. Dílo bylo vydáno ku příležitosti 80. narozenin našeho zakladatele klubu. Je to takové „evangelium“ českého modeláře, které má doma nejeden historický modelář.

Richard se zabýval i historii Graupnerova modelu Amigo a jeho článek byl publikován v časopise Modely v devadesátých létech. Odkrýval tu utajenou část historie modelu.

A jistě by se našly počiny další. Prostě Richard je všestranný!

Vážení, dovolte mi pogratulovat jménem klubu a dalších příznivců Richarda Metze k jeho jubileu.

Přejeme zdraví, hodně zábavy a spoustu elánu do dalších let!

Za SAM95 Bohemia, Jirka Hloušek

25.7.2026 MK Lány a LMK KŽ pořádají soutěž pro historické a retro modely.

Kategorie ARC-PM, ARC A2-PM (100M), Retro-PM. 

Všechny kategorie musí mít nastavený výškoměr : 100m/30s!                                                                                                 

Soutěžící se přihlásí do 20.7. na email:  ok4253@seznam.cz

V přihlášce povinně uveďte: jméno, kategorii, jméno modelu a konstruktéra.

Soutěžící musí mít osobní pojistku. Svazová je pro tuto soutěž nedostačující!

Pravidla:

ARC-PM: podle evropských pravidel.

 ARC A2-PM: do r.1960, min. hmotnost 410gr, zákaz zvětšování kormidel a trupu!               

Retro-PM: r.1960 až 1980.  Ovládaná pouze výškovka a směrovka!

Pořadatel si vyhrazuje právo nepřijmout do soutěže toho, kdo nesplní výše popsané pokyny.

Soutěž bude zahájena v 9:00, letiště Lány, startovné 100,- kč, pohoštění zajištěno.

Společně s Martinem Křeslem a Magdou jsme postavili pivní sety a večer jsme si opekli první klobásy. Celým mistrovstvím nás pak provázelo výborné pivo z pivovaru Polička – jedenáctka byla opravdu skvělá. Večer přišla krátká přeháňka, takže jsem si rovnou ověřil, že mi do stanu nezatéká, a první den byl úspěšně za námi.

V neděli ráno jsem zajel do Sloupnice na statek Poštolka, kde jsem měl připravených devět bedýnek s proviantem. Přivezl jsem hlavně klobásy, šunku a sádlo jako překvapení pro Richarda k narozeninám. Postupně začali přijíždět další soutěžící a kolem desáté až jedenácté hodiny se rozběhla registrace. Přestože se najednou nahrnulo hodně lidí, všechno proběhlo bez problémů.

Na celou akci jsme měli 250 klobás, salámy, špeky, sádlo, škvarky jednoduše celkem 90 kg. Hned první večer jsme jich vydali asi 150 klobás. Oblékl jsem čtyři trička Amaso a společně se Zdeňkem Hanáčkem, Petrem Hoškem a Magdou jsme klobásy vydávali. Část byla připravená v udírně, část na grilu a vytvořila se pořádná fronta. Slávek zajistil výborný chléb, já přivezl škvarky, sádlo a hořčici z Lokálu a všechno skvěle fungovalo. Zbytek klobás jsme pak každý další den postupně udili a společně si je dávali. Byly výborné a rychle mizely.

Večer hrála skvělá rocková kapela, tančilo se a všichni jsme šli včas spát, protože nás čekal první soutěžní den.

V pondělí jsem létal svoje oblíbené kategorie – OTVR s Žehrovice II, OTVR- E s JU 52 a Classic Texaco s modelem Cumulus, který jsem dostal od Míry Vaňka. Větroně se létaly na vzdálenější části letiště, kde byla velmi slušná termika. Do rozletu postoupilo sedm modelů, z toho šest Žehrovic II a jedny Žehrovice Zdeňka Hanáčka.

Měl jsem velké štěstí. Startoval jsem jako poslední, a zatímco většina pilotů letěla doleva, já jsem se vydal rovně. Podařilo se mi najít slabou termiku a po více než třech minutách letu jsem přistál. Když se ukázalo, že jsem kategorii vyhrál, dlouho jsem tomu nemohl uvěřit. Stal jsem se mistrem Evropy!

Po celou soutěž nám pomáhali mladí časoměřiči – studenti automobilového učiliště. Byli moc ochotní, měřili pečlivě a celý náročný program zvládli s úsměvem.

Další den se létaly gumáky. Tentokrát jsem tolik štěstí neměl, protože jsem část dopoledne pomáhal jako časoměřič a nejlepší termiku jsem propásl. Létal jsem až odpoledne, ale měl jsem radost, že jsem nic nerozbil a všechno fungovalo, jak mělo.

Občas se také některé modely ztratily ve vzrostlé řepce vedle letiště. Na jedné straně byla řepka, na druhé vysoké obilí, takže hledání nebylo vůbec jednoduché. Naštěstí měl Martin k dispozici dron, díky kterému se podařilo několik modelů úspěšně najít.

Výborně létal Roman Fousek, který s přehledem vyhrál rozlet v gumácích. Jeho model létal opravdu nádherně a všechny soupeře jasně porazil.

Ve středu přišla na řadu kategorie 1/2 Texaco. Soutěž na chvíli poznamenala protestní situace kolem Štefana Gritze. Je to výborný německý pilot a moc fajn kluk, kterému to opravdu krásně létá. Nejprve ale startoval bez kolečka a později pouze jen s půlkou druhého kolečka, což odporuje pravidlům.. Nakonec celou situaci sportovně vyřešil tím, že svůj výsledek sám stáhl, takže maďarská výprava už protest podávat nemusela a vše se v klidu vyřešilo.

Ve středu jsem také létal kategorii NMR se svým Big Hopperem poháněným motorem KB 45. Do třetího maxima mi chyběly pouhé čtyři vteřiny, ale i tak to nakonec stačilo na krásné 3. místo. Se Slávkem jsme si přáli, že se spolu potkáme v rozletu a zabojujeme proti sobě, bohužel to tentokrát nevyšlo, ale i třetí místo mi udělalo velkou radost.

Ještě větší zážitek ale přinesl středeční večer. Připravili jsme totiž překvapení pro Richarda Metze, který během mistrovství oslavil své 90. narozeniny. Po vyhlášení jsme svolali všechny účastníky, z udírny přinesli teplou šunku ozdobenou velkou prskavkou a vystřelili zlaté konfety. Připomněli jsme Richardovy modelářské úspěchy i všechno, co pro historické modelářství udělal. Bylo vidět, že je opravdu dojatý. Jako dárek dostal motor Moki, který si dlouho přál, několik dalších pozorností, a nakonec jsme si všichni společně připili na jeho zdraví.

Poslední soutěžní den jsem létal ALOT a A2. Do rozletu jsem se tentokrát nedostal, podařily se mi pouze dva maximální lety. Donald od Richarda létá velmi pěkně, ale je vidět, že s ním potřebuji ještě více trénovat. Naopak ALOT mi udělal velkou radost. Model létal výborně a několikrát vystoupal tak vysoko, že jsem ho téměř přestával vidět. Velkou pomocí mi byl Petr Hrubý, který mi model sledoval a pomáhal s orientací.

Ve čtvrtek večer od sedmi hodin následoval slavnostní banket v místní sokolovně v Jehnědí. Musím pochválit pana starostu i obec Jehnědí, kteří nám za velmi příznivých podmínek poskytli nádhernou a perfektně vybavenou sokolovnu. Bylo to krásné místo pro společné zakončení celého mistrovství.

Stejně tak děkujeme Letce Jehnědí, v jejímž čele stojí náčelník Mojmír, a Jardovi Majznerovi. Dali nám letiště k dispozici a bez jejich ochoty by se tak velká akce jen těžko podařila.

Slávek znovu ukázal, že je výborný organizátor. Obdivoval jsem, jak dokázal zvládat organizaci celého mistrovství, přitom ještě létal své soutěžní kategorie, a nakonec získal titul Grand Championa. Klobouk dolů.

Stejně tak ale patří poděkování Pavlu Skotnicovi, Miroslavu Částkovi, Martinovi Křesadlovi a Magdě, Romanu Fouskovi, Petru Hrubému, Petru Hoškovi, Zdeňku Hanáčkovi a mnoha dalším. Určitě jsem nevyjmenoval všechny, protože během celého týdne přiložil ruku k dílu opravdu každý, kdo mohl. Právě díky této společné práci celé mistrovství fungovalo tak dobře.

Největší odměnou nakonec bylo loučení se zahraničními účastníky. Italové, Maďaři i ostatní odjížděli s poděkováním za perfektně připravenou soutěž, skvělou atmosféru a krásně prožitý týden. Myslím, že lepší hodnocení si organizátoři ani nemohli přát.

Váš Fanda Kšána

Foto: Petr Semelka a Martin Křesadlo

Cesta a první tábor

Vyrazili jsme už v pátek z Plzně. Cestu jsme si rozdělili napůl a přespali v kempu na Sázavě. Kemp praskal ve švech, ale na koupání v řece to bylo akorát – příjemné rozjímání před tím, co nás čekalo.

V sobotu po nezbytné snídani jsme dojeli na letiště. Přivítalo nás slunečno, které se rychle změnilo ve velké horko – a to nás pak provázelo celý týden. Rozbalili jsme kemp, pomohli s přípravou na nedělní zahájení, stavěli stoly, zapojili pípu. A protože všeho moc škodí, dali jsme si i odpočinek – při kterém Fanda Kšána, sponzor akce, zkušebně rozjel gril a uzeniny.

Slavnostní zahájení.

V neděli se sjížděli další účastníci a závodníci a celý den se nesl v duchu příprav na večerní zahájení. Stoly jsme srovnali doslova do geometrických útvarů. V 19:00 se slova ujal Květoslav „Sláva“ Štorek, poděkoval sponzorům, pozdravil všechny přítomné a představil starostu Jehnědí. Pak už hrála živá muzika a začalo se bavit.

Létá se!

Pondělí byl první letový den. Po menších peripetiích s větroni a změnou místa vzletu v kategorii OTVR se akce rozjela. Vyčkával jsem a před obědem odlétal dva lety se svým modelem Langosta v kategorii OTMR-B. Vedro bylo strašné, soutěž utíkala – a já nakonec bral třetí místo. Krásný start.

Další dny se nesly v podobném rytmu: úmorné horko, litry tekutin, hromady jídla a věčné hledání ulétnuvších modelů. Jak náročné to umí být, přiblíží video z dronu – najít model v poli osázeném řepkou je disciplína sama o sobě.

Ve středu se létala kategorie 1/2 Texaco a já znovu zabodoval – druhé místo. Tahle kategorie ale měla i své drama. Německý závodník Stephan Grilz odstartoval s chybějícím kusem podvozku, předvedl krásný let a měl nakročeno k prvnímu místu. To se nelíbilo maďarským závodníkům, kteří podali protest. Pro Němce to dopadlo smolně – posunul se až na nehodnocené místo, a proto se vyhlášení vítězů této kategorie muselo odložit až na čtvrtek.

Dron, řepka a záměna modelů.

Ve čtvrtek opět panovalo velké vedro. Italové už den předtím ztratili model, tak jsem se ho vydal hledat dronem. Našel jsem v řepce fragmenty něčeho, co mohl být jejich stroj, a rozhodli jsme se jít pro něj v pátek brzy ráno. Mezitím proběhlo vyhlášení vítězů a oficiální ukončení šampionátu. Večer jsme se sešli v místní sokolovně na závěrečném banketu – jídlo, pití, a dokonce se i trochu tancovalo. Unavení, ale spokojení.

A pak ta nejlepší historka nakonec. V pátek v pět ráno jsme s Magdou vyrazili do řepky – brzy, abychom v místním JZD nebudili zbytečnou pozornost. Šel jsem skoro na jistotu, pozici jsem znal téměř přesně. Jenže k velkému překvapení jsem našel model českého závodníka, který uletěl už v pondělí! Vyzvedli jsme ho a předali k odevzdání majiteli. Ten původní italský model jsme nenašli – ten tam nejspíš zůstane ležet až do žní.

Pak už zbývalo jen sbalit kemp, rozloučit se a sledovat, jak závodníci pomalu odjíždějí. Cesta zpátky do Plzně byla dlouhá a úmorná. Ale stála za to – byl to skvělý týden plný létání, vedra, dobrých lidí a historek, na které se hned tak nezapomíná.

Poděkování.

Velký dík patří Františku Kšánovi, který se celý šampionát staral o naše žaludky. A nejen to – byl nám k ruce i jako překladatel, plynně se domlouval s účastníky anglicky, italsky i německy. Bez něj by to nebylo ono.

Poděkování si zaslouží i samotné letiště Letka-Jehnědí, které nám poskytlo krásné a pohostinné zázemí uprostřed nádherné přírody. A především obrovský dík celému týmu pořadatelů v čele s Květoslavem Štorkem – odvedli skvělou práci a vytvořili šampionát, na který budeme rádi vzpomínat. Snad se zase brzy uvidíme na startovní čáře.

Martin Křesadlo

Foto: Martin Křesadlo