Pro některé bylo překvapením, že se mají respektovat parametry konstrukcí. Pouze jsem se řídil pravidly SMČR, kde je psáno – viz výňatek z pravidel pro rok 2026

9.7.2. Všeobecné podmínky historických modelů: Za účelem prokázání věrnosti / shodnosti s originální konstrukcí, může být od soutěžícího požadované, aby předložil plán modelu a/nebo fotografii, které byli uznané mezinárodní organizací SAM jako historické. Organizátoři soutěže můžou kdykoliv přeměřit rozměry a zvážit soutěžní modely a porovnat je s výkresovou dokumentací, aby se ujistili o dodržování těchto pravidel. Konstrukce modelu musí zachovat charakter originálu, tj. nesmí se měnit konstrukční kostra a nesmí být nahrazena jiným materiálem. Není povoleno měnit rozměr modelu, pokud u dané kategorie není uvedeno jinak.

Pokud to někdo / nevíme ale tušíme / takto sepsal, tak by to měl dodržovat.

Dalším šokem je pro některé, úprava výškového limitu z padesáti na sto metrů u kat. A2-PM.

Jednoduchá odpověď. Původně jsme v SAMu 95 létali Ádvojky ze stometrového gumicuku na 100m. Max čtyři minuty. Takže nyní stačí přidat čas motorového letu a máme čtyři a půl minuty maxima. Na to nám nemusel radit nikdo z Evropy.

Nestydím se přiznat, že mi vyhovuje více motor než gumicuk.

Nemám v okolí plochu, tak velkou abych roztáhl gumicuk a konec konců, sehnat dnes kvalitní gumu, je také kumšt.

Vrátím se k samotné soutěži.

Letový čas jsem rozdělil na dvě kola s pauzou na opečení špekáčků a vychutnání kávy z našeho servisu.

V každém kole měl každý soutěžící dva starty.

Protože, jak známo, počasí se během denní doby neustále mění, je spravedlivé započítat všechny 4 starty.

V poklidné atmosféře, za slunečného počasí a v přátelském prostředí jsme odlétali, pohovořili a na závěr vyhlásili vítěze všech tří kategorií.

Vítězové dostali také originální, alternativní diplomy, které vytvořil náš letec Petr Semelka.

Na závěr musím napsat. Ono vlastně nejde o to, kdo vyhraje.

Říkám Vám, ty soutěže jsou jen záminka abychom se sešli.

Na další alternativu se těší Roman Fousek

Foto Petr Semelka

Odkaz na galerii Petra Semelky: https://eu.zonerama.com/PetrSemelka/Album/15867494

Když se otočíme zpět a zavzpomínáme, tak uvidíte spousty práce, spousty modelů. Nesmíme zapomenout na jeho činnost v Medláneckých dílnách, kde v padesátých létech pracoval ve vývojové dílně. Určitě mu prošly rukama vznikající nové větroně z tehdejší doby.

Musím tady vzpomenout jeho slavný, model Spartak. Byl to rádiem řízený model kolem jedné osy, který byl uveřejněn v časopise Letecký modelář.

První zmínka byla Leteckém modeláři číslo 10 z roku 1959 jako titulní fotografie.

Pak následoval malý plánek s článkem o modelu samotném.

Naším členem je od nepaměti. Jeho členské pořadové číslo je 17. Je tedy mezi těmi prvními. Postupně stavěl především motorové historiky. Ať to byl motorák od J. Procházky „Super-Special“, který za svůj život postavil celkem třikrát. První postavil v r. 1947, druhý v r. 1991. Třetí v roce 2016.

Kromě tohoto stroje postavil také například model Limau od Radoslava Čížka.

A spoustu dalších. Pane Harašta stále létá. Jeho celoživotní koníček jej stále baví.

Přejeme Edovi Haraštovi pevné zdraví, veselou mysl a hlavně, spoustu radosti do dalších let.

Za SAM95 Jirka Hloušek

Na tuhle akci jsme se chystal již loni. Jenže předpověď byla bídná, a nakonec ji v Blatné odpískali s tím, že se v poledne, kdy nemá již pršet odbudou v kruhu klubovém. A tak se i stalo. Mě zůstaly dva gumáčky na skříni. Jednoho jsem zkoušel zalétat, ale skončil po poryvu větru ve křoví a musel jsme jej opravit.

Letos jsem si říkal, že do Blatné určitě zajedu. Když máme ty gumáčky dva, tak proč bychom s Jirkou juniorem nezajeli. Jenže Jirka dostal noční v Jenči a bylo jasné, že pojedu jen já. V pátek jsem si vše připravil, gumu, mazadlo, modely. Vydyndal jsem od manželky Fabii a ráno vyrazil, protože má lepší navigaci. Jenže jsem nechal doma kufr s nářadím, takový ten servisní kufr, kde máte všechno včetně lepidla a zátěže a podobně. Takže dovažování jsem nakonec řešil lepící páskou.

Cestou jsem se stavěl v Lipencích, kde Vláďa Kozák pořádal svou soutěž typu – vše s pomocným motorem. Pokecal chvilku se všemi, kdo tam byl. Vyzvedl od Vládi plakát na Lipeneckého obra a pokračoval do Blatné.

Na letišti Louč již byli kluci z Blatné a místo létání tam dřeli s bagrem. Louč se od chvíle, kdy jsem tam byl poprvé změnila. Z malé hrbolaté loučky bylo vytvořeno modelářské letiště se zázemím, fotovoltaickou elektrárnou a svatební kadibudkou. Nádhera.

Mimochodem ta kadibudka je dvousedadlová.

Petr Loula nás společně se Zdeňkou přivítali a my vytáhli naše stroje z auta a snažili se je rozlétat. V mezičase někteří stavli své modely přímo na místě, Petr Loula měl výřezy připravené. Kluci ze Strakonic Michal Pán a Martin Strejc měli modely upravené tak, aby mohli sami natáčet ve stojanu, mě pomáhal Karel Griessl, který se přijel se jenom podívat. Nenalákal jsme jej ani tím, že jsem mu chtěl půjčit model a gumu. Neměl ty správné brýle. Měřil, a pomáhal, jak mohl.

V podstatě jsme si pomáhali navzájem jak radou, či pomocnou rukou.

Soutěž gumáčků Cloud Tramp byla naplánována na dopoledne. Jednoduchá pravidla, jen tři starty bez stanoveného maxima. Klukům ze Strakonic to létalo skvěle ale Petr Loula hned prvním startem nastavil laťku hodně vysoko. Udělal stovku. Já měl v té době dva starty přes padesát a připadalo mě, že létám skvěle. Jenže posledním startem jsem překvapil. Můj Cloud Tramp se dostal do bubliny já uletěl všem za 164. Nakonec to byl rekord dne.

Odpoledne jsem již výkon nezopakoval. Dokonce jsem udělal druhý strat poměrně krátký. Ostatní využívali teplého počasí nejen k tréninku, ale k povídání a také se občerstvovali přinesenou bábovkou a Cheescakem. Já se cpal dovezenou svačinou. Prostě pohoda.

Výsledky:

Výsledky stahujte zde:

Nakonec jsme ještě udělali hromadný start. To bylo velmi působivé. Máme tady i krátké video ze startu. Jedno natočil Karel Griessl mým mobilem.

Vážení, byla to skvělá akce. Počasí skvělé i když přišlo několik kapek z přeháňky. Organizace akce byla skvělá. Cloud Tramp je jednoduchý gumáček, který létá skvěle. Je to model pro úplně každého. Každý let je dobrodružství, nikdy nevíte, jak zrovna poletí. Ale to vůbec nevadí.

Zde jsou stavební podklady z roku 1954.

Model je možné jako stavebnici zakoupit u Pepy Kubeše.

Děkujeme Petrovi Loulovi, Zdeňce Loulové, Samovi Andrlíkovi, Jirkovi Houlíkovi a dalším za pěknou akci. Pokud to půjde, rádi přijedeme příští rok ve větším počtu. Za tu srandu to stojí.

Jirka Hloušek

Foto: Jiří Hloušek, Zdeňka Loulová, Petr Loula

Video: Karel Griessel, Petr Loula jr.

Odkaz na rajskou galerii Jirky Hlouška: https://www.rajce.idnes.cz/jhmodel/album/grant-mimloct-2026-blatna-1-8-2026

Ale pojďme od ptáka dál.

Když se podíváme na konstrukce modelů v Československu v dobách předválečných a válečných, je jasné, že nenaleznete model s rozpětím kolem tří metrů. V té době se u nás takové modely nenavrhovaly. Rozpětí měly modely v té době o mnoho menší. Je jasné, že oči našich modelářů se pak zaměřují na modely poválečné. Větší modely se u nás začínají objevovat až na sklonku let čtyřicátých. Ale vlastně moc velký výběr nemáme. To byl také důvod, proč se v pravidlech SAM95 posunul hraniční letopočet až do roku 1954. Velké modely se u nás tehdy až do tohoto roku létaly v samostatné kategorii.

Mnozí naši modeláři z důvodu účasti na Mistrovství Evropy museli velké větroně hledat v zahraničí. Inspirací byly pak větroně Italského konstruktéra a modeláře Silvana Macery. Protože podklady z italských časopisů nejsou běžně k mání na internetu, plánů není mnoho.

Bylo období, kdy modely Silvana Macery bylo možné potkat běžně na soutěžích seskupení SAMu. Modely, které Silvano navrhl jsou vyloženě určeny pro milovníky velkého rozpětí. Ty co známe z podkladů pocházejí z dob válečných a poválečných.

Když to vezmu chronologicky za sebou, tak to vypadaná následovně:

I-MACE-21 Balestruccio  1941

I-MACE-22 Ciclone  1942

I-MACE-32 Nibbio    1945

I-MACE-38 Turbine   1950

Všechny jmenované modely jsou velké. Mají rozpětí kolem třech metrů. Pojďme se podívat alespoň na ty, ke kterým něco máme. Jak jsme se zmiňovali výše, podkladů není mnoho ale i tak se model staví. Modelář si poradí, a tak nakonec jsou plány podle podkladů nakresleny. Nejprve mrkneme na Balestruccio. Je z roku 1941. Rozpětí 3 metry.

Dalším modelem v pořadí je Ciclone z roku 1942. Zde je již uveden velmi moderní profil NACA 6409 a na výškovce NACA 009. Ostatně, i profil výškovky je stejný u dalších modelů Silvana Macery. Rozpětí modelu je 3,5 metru.

Vynecháme Nibbio a podíváme se na model další.  Turbine také 3 metry. Obrázek je z ročenky Aeromodelleru z roku 1950. Všimněte si, že Silvano změnil tvar křídla. Ostatní tvary jsou řekněme ve stejném stylu jako předchozí modely.

Sháněl jsem nějaká data a informace k osobě Silvána Macery. Bohužel kromě toho, že byl v modelářském klubu Livorno, se nic nedozvíte. Je to škoda, stálo by za to, aby se svou vlastní historií kolegové z Itálie trošku více chlubili.

Ale zpět k modelům. Model Nibbio byl navržen a postaven v roce 1945. Je zajímavé, že všechny prameny uvádí jen tento jediný náčrtek uvedený výše. Je z časopisu a byl uveřejněn k příležitosti vítezství Silvana Macery s tímto modelem v národním Mistrovství v roce 1947.  Pravděpodobně nebylo nic jiného dostupného. Zde je chabá kopie.

 Když se podíváte na tvar křídla, zjistíte, že pozdější model Turbine je stejného designu. Silváno jako již tradičně věřil profilu NACA 6409 a opět i VOP má profil NACA 009, a jsou takto použity i na tomto modelu.

Dlouhá léta nebylo možné plán získat. Ale před několika lety se poštěstilo Romanu Fouskovi plán na nějakém diskuzním fóru získat. Plán byl již kreslen pravděpodobně v CADU a díky němu Roman své Nibbio postavil.

Byl to úžasný model. Jenže neměl příliš dlouhého trvání. Roman nejprve poškodil trup a pak byl model po opravě již příliš křehký, a tak jsme si jej na nebi neužili.

Nedávno jsem nalezl kompletní plán modelu na Outerzone. Co mě na tom plánu zaujalo bylo, že nebyl nakreslen v CADu jako ten Romanův, ale byl klasicky narýsován. Po podrobnějším studiu si myslím, že tento plán nakreslil sám Silvano Macera. Proč tak uvažuji? Těch důvodů je několik. Plán na Oterzone je složen z několika dílčích plánů. Pravděpodobně dle toho, jak jednotlivé části Silváno kreslil. Na některých částech je i jeho vlastní komentář a podpis. Například na přepážkách trupu.

Silváno Macera soutěžil s modely různých kategorií. Nejprve jako nezávislý modelář, později jako člen klubu GAPL (Gruppo Aeromodellistico Pisa Livorno). Během jeho aktivních let létal kromě větroňů také kategorie gumáků a svahové modely kategorie F1E, tedy magnety. Našel jsem jeho jméno v několika výsledkových listinách ze závodů Coppa Stella d’Italia. V roce 1951 skončil 14. v roce 1953 byl 35., v roce 1955 byl 19.

Dole ilustrační snímek z roku 1951.

Společně se svým synovcem Igorem v sedmdesátých létech modelařili v Livornu. Bohužel jeho synovec byl později upoután na vozík. Přesto je pilotem kluzáku a současně se věnuje výtvarnému umění.

Silvano byl dokonce v SAMu a ještě v roce 1988 létal s Nibbiem. Existuje i fotka z této doby. Nalezl jsem jí v časopise Modell Builder , únorové číslo 1987.

Silvánovi sice trochu zkomolili jméno, ale to nevadí. Tak a můžete porovnat Nibbio z roku 1987 a originál ze čtyřicátých let.

Je dokonce možné, že je to ten samý model. Ale to může být spekulace. Vraťme se opět k plánu. V plánu jsou další cenné informace. A to výpis úspěchů modelu na soutěžích. Dokonce je zde zmíněný jeho nejdelší dosažený čas 6 hodin a 47 minut! Pak ještě uvidíte i dopsané úspěchy z osmdesátých let, kdy se k modelu pravděpodobně Silváno vrátil.

Z toho je vidět, že jak Silvano, tak Nibbio byli velmi úspěšní. Být Mistrem Evropy v roce 1947, je opravdu úspěch.

Celý plán si můžete prostudovat a stáhnout zde:

Bohužel další informace nemáme, stopa se ztratila. Vyjímkou je zmínka na stránkách našeho kolegy a kamaráda Clauda Le Combe. Ten ještě objevil jeden model. Model je z roku 1954 a podle rozměrů model odpovídá naší kategorii A1. Rozpětí 1200 mm, plocha křídla 15 dm2 a VOP 3 dm2. Model se jmenuje Macerino. Vyšel v italském časopise Aeromodelli číslo 8 v roce 1954.

Na fotografii je Silvano s modelem. Všimněte si typických trojúhelníkových výlepů pro zpevnění spojů. Jsou i na dalších jeho modelech. Porovnejte s plánem Nibbia.

Bohužel podklady nejsou až tak kvalitní, což je škoda.

Tím náš příběh končí. Třeba časem se objeví nějaké další informace o tomto zajímavém muži.

Jirka Hloušek

Zdroj: Outerzone, archiv autora, životopis Igora Macery

Stránky https://www.gar-rovereto.it/storia-del-gar-e-del-volo-libero-a-rovereto/

Stránky Claude Le Combe

http://claudel.dopp.free.fr/Les_planeurs/BIP/user/une_fiche.php?planeurID=2755

Je tiens à remercier Claude et à lui souhaiter la bienvenue en France.

minulý týden byl pro náš klub i celou modelářkou obec dvojnásobně smutný. Po Vláďovi Kostečkovi odešel do modelářského nebe další náš kolega a kamarád, Jarda Netáhlo. 

Jardu jsem znal dlouhá léta. Na hangáru F jsem počátkem devadesátých let začínal jako mechanik ČSA na typu IL 62. Na tomto typu byl  Jarda zkušený motorář a létal s „dvaašedesátkou“ jako technický doprovod na dálkové lety hlavně do Asie. Na rozdíl od jiných „dědků“ (byl tenkrát mladší než já teď ) byl ale vždy usměvavý, a ochotný se podělit o své know how (to bylo v té době nové slovo).

To, že je tak skvělý modelář jsem zjistil až o čtvrt století později, když jsme se začali potkávat na akcích SAM 95. Já opět v roli eléva…

Jarda byl celoživotní letecký nadšenec, modelář a pohodový člověk. Vyučil se jako letecký mechanik na učilišti ČSA a této profesi zůstal věrný celý život. S modely začal již v mládí a jeho fotografie na přebalu časopisu Letecký modelář z roku 1955, kde jako čtrnáctiletý kluk  vypouští motorový model přesně ukazuje čeho se celý život držel.  Jeho doménou byly motoráky. Motoráky v pravém slova smyslu, tedy se spalovacími motory.

 Jarda byl také aktivní letec. Na letišti aeroklubu Bubovice udělal plachtařský výcvik na větroni Pionýr, létal též s Krajánkem. Ale jak to většinou bývá, nakonec se od „velkého létání“ vrátil zpět k modelařině.  Byl zakládajícím členem klubu Lipence a s Jardou Macháčkem tvořili nerozlučnou dvojici. Na soutěže jezdili společně, létali i stejně kategorie…  NMR, Texaco, Nostalgie 60, CRC Atom..  Jarda měl ale rád i tichý let. Létal například  ARC A2 s modelem EXPE.

Naposled jsem se s Jardou setkal letos na jaře v Lipencích. Nelétal, jen se přišel podívat. Chvilku jsme si povídali, on co ho bolí, já co je ve „velkém“  letectví nového. To ho vždy zajímalo. Byl to jeho život.

Tak prosím na Jardu Netáhla vzpomeňte, bude nám všem scházet.

Jiří Hruška, prezident SAM 95

21. ročník cyklovýletu, nejenom modelářů, Děčín – Kralupy n.Vlt. 8. – 9. 8. 2026

Vážení přátelé modeláři, příznivci volného letu, ale i upoutaného a R/C létání, vážení přátelé nemodeláři, přátelé mých přátel. Nyní máme za sebou opět zhruba polovinu letošní modelářské sezony. Částečně tedy již jsme nasyceni létáním a poletováním, takže nadchází ta správná doba jak se více poznat i při jiné společenské činnosti, pobavit se, předat si letošní poznatky a zkušenosti a zároveň poněkud zocelit své tělesné schránky unavené neustálým vysedáváním za pracovním stolem s lupenkovou pilkou nebo balzořízem v ruce.

Zvu Vás tedy, v rámci oslav mých letošních 70. narozenin na poněkud netradiční letní neleteckou a přesto modelářskou akci – na 21. ročník dvoudenní cyklistické jízdy modelářů a jejich příznivců, tentokrát na trase –  Kralupy nad Vlt – Litoměřice – Děčín, ve dnech 8. až 9. srpna 2026. ( V kalendáři SMČR je u této akce č. 872 chybně uvedeno datum). Jízda je nastavena nostalgicky, v trase prvního cyklovýletu před mnoha roky.

Celá tato dvoudenní jízda o délce pouhých 124 km, vedoucí po cyklostezkách kopírujících tok Vltavy a Labe, tedy bez zrádných a pro některé z nás nepřekonatelných kopců, je rozložena do dvou etap. Účastnit se můžete buď celé jízdy, pouze jedné etapy, nebo pouze části jedné etapy. Závisí zcela na Vašem výběru.

Sraz k odjezdu je v sobotu 8.8. v 9:00 až v 9:45 hod před nádražní budovou v Kralupech nad Vlt. Odjezd v 10:00 hod.

1.etapa:  Kralupy nad Vlt – Lužec – Roudnice, Litoměřice.  Ubytování v kempu v Litoměřicích, ve vlastních stanech.

2.etapa: Pro ty, kteří vydrží –  Litoměřice – Ústí n. Labem – Děčín.

Také není nutné mít obavy z příliš rychlé jízdy,cesta je rozplánována na průměrnou rychlost přibližně okolo 10km/hod.

Zájemci,ozvěte se mi na tel.737 164 138, nebo mailem:pep.kubes@seznam.cz  abychom si mohli upřesnit podrobnosti. A připravte si také k vyprávění své zážitky z modelářských a leteckých, nemodelářských i neleteckých akcí všeho druhu – jedeme se dva dny především bavit a aktivně odpočívat. Vzhledem k tomu, že akce bude bez doprovodného vozidla, je nutno potřebnou výbavu vézt na kole, nebo si ji v předstihu dopravit do kempu v Litoměřicích.

Zdraví všechny a těší se na Vás       Josef Kubeš

Jen kraťoučká rekapitulace: Vznik letiště je datován do poloviny padesátých let. Vzniklo jako armádní letiště s travnatou ranvejí.  Letiště sloužilo jako záložní pro stíhací pluk v Žatci. Později byla plocha asfaltována a v sedmdesátých letech prodloužena, aby zde mohly startovat a přistávat tehdy moderní proudové stíhačky. Od roku 2000 je zde letiště Aeroklubu Panenský Týnec.

Mám tady jedno letní video. Je už trošku vousaté ale na druhou stranu zajímavé. Při jedné letecké show Panenský Týnec navštívil Boeing 737 dnes již zaniklé společnosti ČSA. Byl v nádherném retro-liverku. Jak jsou 737 ošklivé, především v současných nátěrech, tak tady je to naopak nádherné letadlo. Piloti na Panenském Týnci přistáli. Jejich přistání a vzlet zaznamenali z kokpitu. Moc pěkné video.

Jirka Hloušek

Vážení kolegové a kamarádi, bohužel přináším smutnou zprávu. Dozvěděl jsem se, že ve svých 77 letech odešel náš kolega, modelář Vláďa Kostečka.

Vláďa byl celoživotní modelář. Měl to v rodině. Radoslav Čížek byl jeho strýc, který jej inspiroval a vedl v jeho začátcích. V příbuzenstvu měl i Vláďu Horáka, byli bratranci. Ostatně, Vláďu na historických fotografiích naleznete všude tam, kde se něco dělo.  

Když od mala vidíte krásné stroje, a jak to pěkně létá, je to přesně ten důvod, proč modelařině propadnout na celý život. Takže Vláďa již od mala poletoval a také intenzivně stavěl modely.

Vláďa létal téměř všechny kategorie, které se daly létat. Házedla, A1, A3, Hívry, pokojáky, P30, kysličníky, RCV1 a RCV2, historické kategorie. Postavil obrovské množství modelů. Jeho modely byly vždy velmi dobře postavené. Dodnes obdivuji, jak rychle je dokázal stavět.

Navrhl několik modelů. Vzpomeňme modely kategorie A1 a A3, upravil si některé konstrukce RC modelů svého strýce Radoslava Čížka, v Modeláři vyšel jeho model na CO2. Navrhl si některé rekreační modely ať to byl hydroplán Čochtánek či 2,5 metru velký RC model Relax 2000.

Kromě toho, že byl členem klubu LMK Kamenné Žehrovice, byl členem klubu SAM78 a později, když byl založen jeho strýcem Radoslavem Čížkem SAM95, přešel i do tohoto klubu. Později se stal jeho prezidentem a v této roli působil deset let.

Byl přeborníkem v kategorii RCV1. V ostatních RC kategoriích pravidelně dosahoval předních umístění. Byl několikanásobným vítězem Memoriálu Radoslava Čížka, naposledy 18. ročníku pořádaném v roce 2023. Současně byl také Mistrem Evropy v kategorii historických větroňů z roku 2005. Mistrem Evropy ve stejné kategorii z roku 2015. Třikrát Vícemistr Evropy v kategorii větroňů, Electrorubberů a tzv. čtyřstovek, což jsou motorové modely s elektrickým pohonem.

Několik let vedl modelářský kroužek v Kamenných Žehrovicích.

Vážení, věnujte Vláďovi tichou vzpomínku.

Jirka Hloušek

náčelník LMK Kamenné Žehrovice

V červnu se opět zvýšila návštěvnost webu. Logicky, bylo již zmiňované ME. Díval jsme se na statistiky z minulých soutěží a tentokrát byl zájem menší. Logicky. Kolegové ze SAM78 připravili pro účely zveřejňování výsledků specializovaný web a mobilní aplikaci, takže výsledky byly dostupně ihned, po jejich zapsání do systému. Což bylo perfektní. Musím to tady vyzdvihnout.

Tak se pojďme podívat na naše statistky, alias hitparádu.

Nejvíce návštěv měla reportáž ze 4. soutěžního dne ME. Celkový počet 187 návštěv. Hned další byl 1. soutěžní den se 185 návštěvami. Velkou reportáž napsal ihned po návratu domů Martin Křesadlo. Byl to perfektní článek a vy jste si jej přečetli 182 krát. Až do desátého místa jsme měli hojně čtené články. Jsme moc rádi, že vás náš web a informace zde umístěné tak zajímají. Nebudeme mít nikdy tisíce čtenářů, naše témata jsou specifická, ale je vidět, že web je populární.

Velký článek o ME napsal i Franta Kšána, ten ale vyšel až 1. den v červenci, a proto tady ve výčtu není. V tomto měsíci jsme vzpomenuli na výročí Richarda Metze. Pak jsme uvedli pozvánky na různé soutěže a vzpomenuli na starý článek z časopisu Letectví + Kosmonautika. Byla ta vzpomínka na Frantu Vosyku.  Mimochodem, Franta byl strýc Romana Fouska. Pamatuji si, jak jsme společně na Sázavě pouštěli remorkér, který Franta kdysi postavil. Fotku bohužel nemám.

Ještě nás čekají nějaké ty výsledky. Máme tady ke konci července několik naplánovaných akcí, tak by výsledky a několik fotek mohli organizátoři poslat. Rádi je na webu zveřejníme. Tak uvidíme.

Co závěrem, jednu maličkou vzpomínkovou fotografii. Je na ní Josef Vlach a Franta Dvořák. Ten zapaluje doutnák u svého wakefielda XL-59. Je to někdy z přelomu padesátých a šedesátých let. Místo – letiště na Velké Dobré.  Tady je vidět, že zde byly doby, kdy bylo možné u Kladna tuto kategorii provozovat. Tehdy se tu létalo vlastně všechno, kromě svahových modelů. Dneska si zde zalétáme omezeně s RCéčkem a s házedly. Více prostoru tu již není. Doba se od těch dob změnila.

Přeji vám krásné letní dny a někdy na shledanou

Jirka Hloušek jako admin

Žádáme Vás o přihlášky. 

Nepřihlášení nedostanou najíst, nezbyde na ně časoměřič a budeme se na ně mračit!

Startovné – základ 100,- Kč + 20 Kč za každý další model. 

—
D v o ř á č e k   M i r o s l a v

Třebíč

md.modelar@seznam.cz

+420602759924