Model je důkazem touhy, postavit si něco, co vypadá stejně jako „dospělé letadlo“. Asi si pamatujete na model, který postavil Roman Fousek. Ano, jde o maketu tehdejšího stroje English Electric Wren. Stroj má rozpětí 1574 mm a je to pořádný macík.

My se ale podíváme na něco mnohem menšího. Předlohou modelu je letoun Taylorcraft Auster MK V. Tento letoun je znám především z účinkování ve druhé světové válce. Letou je Britský a sloužil u RAF. Byl určen pro Výcvik pilotů, jako spojovací, pozorovací a určitě měl spoustu dalších úloh v tehdejší armádě. Letoun byl osazen motorem Lycoming O 290-3 takže zde nebyl klasický invertní čtyřválec jako u jiných typů od stejného výrobce. Letoun byl vyráběn od roku 1939.

Technická data:

Rozpětí 10,98 m

Délka 6,837 m

Výška 2,44 m

Šířka trupu 1,02 m

Plocha křídla: 15,54 m2

Dolet: 402 km

Dostup: 4575 m

Na základě této předlohy byl v roce 1946 navržen model na gumu, který je velmi dobrou maketou své předlohy. Auster MK V vyráběla anglická firma Aeromodels. Model, jak jsme již zmínili v tomto odstavci byl poháněn gumou. Níže uvádíme reklamu z časopisu Aeromodeller z roku 1946.

Podle zde uvedených údajů se jedná o měřítko 1:12 s rozpětím modelu 36 palců, tedy 914,4 mm. Když se podíváme na obrázek modelu ve větším detailu, zjistíme, že jde opravdu o velmi dobrou maketu tohoto populárního stroje v britském impériu.

Po prostudování plánku zjistíte, že trup je celkem složitě vyskládaný z balsových nosníčků. V podstatě téměř jako na reálném stroji, kde byla konstrukce z ocelových trubek potažených plátnem.

Kabina je složitost sama, a dá zabrat zkušenému tvůrci, protože v horní části má bublinovitý tvar. Přední část je tvořena dvěma vejčitými přepážkami, které určují tvar zakrytí motoru. Byly u originálu z plechu a zakrývaly boxer Lycoming. Zde je vše potaženo papírem.

Křídla a VOP jsou pak celkem jednoduché pro svou klasickou konstrukci.

Plán stahujte zde:

Pokud by někdo toužil po malé RC maketě, která potěší maketářské srdce svého tvůrce, může podstoupit u tohoto téměř metrového modelu elektrifikaci. Místa v trupu je celkem dost.

Jirka Hloušek

Zdroj: Outerzone, materiál „ZVLÁŠTNÍ SPECIFIKACE LETOVÉ ZPŮSOBILOSTI“ ÚCL

Erich Jedelsky (* 1923 in Müglitz, Tschechoslowakei; † 7. November 2000 in Neunkirchen, Niederösterreich) war ein österreichischer Modellflug-Pionier.

Tedy, Erich se narodil v roce 1923 v Mohelnici a zemřel v 7. listopadu 2000 v Neunkirchenu, což je Rakousko. Erich se do Rakouska přemístil, nebo byl přemístěn po válce. Kromě toho, že byl modelář, byl také aerodynamik a věnoval se teorii profilů s nízkým Reynoldsovým číslem. Od začátku se držel teorie, že nejlepším profilem je profil ptačí. Pracoval na sadě svých vlastních profilů, které byly inspirovány právě profily ptačími. Je jasné, že nebyl nikterak naivní, aby si myslel, že dosáhne zcela ideálního profilu. Pták je pták a ten umí reagovat na změnu podmínek přizpůsobením zakřivení křídla, popřípadě i změnou geometrie.

Nenašel jsme bohužel žádnou dobrou fotografii. Erich Jedelsky je ten pán vpravo.

Přesto Erich svou teorii nejen podporoval teoretickými měřeními ale i praktickými zkouškami. Pojďme se na ty ptáky podívat.

Zde je srovnání tvarů klasických profilů s hmyzím a ptačím a profilem Ericha Jedelského. Ten originál hmyzí, je profil pakomára, je to ten první. Jeho povrch je složitý, a proto je čerchovaně naznačen jeho idealizovaný tvar. Druhý profil je idealizovaný holubí profil. Pak jsou již profily, které velmi dobře znáte.

Samotné idealizované ptačí profily, ze kterých Erich vcházel vypadají velmi zajímavě. První je Albatrosí profil, druhý Čáp, třetí je Orel a poslední je Sokol.

Profily jsou velmi prohnuté a Ericha určitě inspirovaly k jeho modelářským profilům. Proudění kolem takto idealizovaných profilů při různých úhlech náběhu vypadá takto. Od zhora dolů – náběh 0 stupňů, 12 a 16.

Výsledkem Erichova bádání pak byly profily, někdy až extrémních tvarů. My se ale máme tabulku s jeho nejvíce používanými profily.

Na 2. mezinárodní soutěži ve volném letu v Bremách (severní Německo) v roce 1953 představil Herbert Jansa model, jehož profil křídla a metoda konstrukce byly tehdy zcela neznámá. Tato nová metoda konstrukce spojená s Jedelského profilem se stala celosvětově známou a pojmenována bylo po svém tvůrci Erichu Jedelském.

Erichovy modely se poprvé objevily na konci padesátých let, i v Zaicově ročence. Například zde je model ze Zaicovy ročenky z roku 1959. Byl to jednoduchý motorový model.

Jedelsky navrhl mnoho modelů letadel, například Specht (Datel), Kiebitz (Čejka), Sperber (Jestřáb), Taifun , Storch (Čáp), Kobold (Skřítek) a Weihe (Vážka). Wiesenschleicher (Luční červ????), Airfish a další.

Některé jeho konstrukce byly vydány u nakladatelství Sperl Verlag ve Vídni na začátku 50. let 20. století.

Podařilo se mi získat alespoň malý obrázek jeho modelu Kobolt z padesátých let.

Erich ale nezůstal jen u volných modelů. Například v roce 1965 byl publikován jako RC model s pomocným motorem model Echo. Pohon obstaral klasický detonační motor. Co se RC soupravy týče, řízena byla směrovka. To že model měl Jedelského profil ani nemusím zmiňovat.

Na konci šedesátých let pak navrhl velmi pěkný model Airfish. Tento měl několik modifikací. V ročence Aeromodelleru 1968 – 69 pak vyšel zmenšený plánek provedení Standard Airfish.

A tady je slíbený plán. Plán je doplněn o motorovou konzoli. Vzhledem k rozpětí modelu 2,45 metru byl doporučován motor o obsahu 1,5 cm3. Model mohl mít buď jednoduché V, anebo, tak jak je nakresleno zde na plánu, dvojité lomení.

Myslím si, že je to velmi elegantní model. Model byl pak vyráběn ve stavebnici Vídeňskou firmou Keinrath. Mimochodem, v překladu se dotyčný jmenoval „Žádná rada“. Model zde byl standardně v provedení s jednoduchým lomením. Firma podporovala prodej tím, že model připomínal „velkého větroně“.

V roce 1976 se již vyráběla další varianta, a to Super Airfish. Ten byl designově upraven tak, aby ještě více připomínal „velké větroně“. Ten měl rozpětí také 2,4 s možností zkrácení na 1,4 a prodloužení až na 2,7 metru. Bohužel plán 1:1 jsem nezískal. Ten vyráběla forma Goschl. Model měl plovoucí výškovku samozřejmě s profilem Jedelského a typickou konstrukcí.

Ale vraťme se ještě k modelu Standard Airfish. Kolem roku 2000 byla firmou Keinrath vyrobena reedice stavebnice. Nyní je již zcela vyprodána.

Naštěstí je plán dostupný na Outerzone v měřítku 1:1.

Včetně původního návodu. A také předlohy pro výrobu samolepek.

Plán a návody stahujte zde:

V roce 1980 v časopise Flug + modell-technik vyšel rozsáhlý článek o bádání Ericha Jedelského. Autorem článku je Erich sám.

Poměrně velké pojednání o testování křídel s Jedelského profilem při různých podmínkách létání na svahu. Jeho teorie vycházela z toho, že je možné zvyšovat Reynoldsovo číslo i hloubkou křídla. Tedy při létání v silném větu se používají křídla s vyšší štíhlostí, protože proudění kolem křídla je rychlé, potřebujete snižovat odpor a zrychlit samotný model a zvýšit jeho pronikavost. V případě velmi slabého větru, je potřeba naopak zvýšit hloubku křídla, protože model musí létat samozřejmě pomalu.

Cituji: „Navzdory nízké rychlosti letu je díky velké hloubce plochy dosaženo ještě většího Reynoldsovy čísla. Je to také velmi nápadný jev, který se vyskytuje u ptačího profilu. V oblasti Reynoldsova čísla přibližně 50 000-200 000 se při zvyšujícím se Re zlepšuje maximální vztlak a následně i nejlepší stoupavost.”

Při testování použil jak model Airfish, tak model Stockfish. Ten používal pro let s křídlem s velkou hloubkou. Model byl poměrně jednoduchý, ale mě připadá zajímavý. Model Stockfish byl v článku i uveden včetně rozměrů.

Erich rozvíjel teorie dynamického vztlaku, který ptáci pravděpodobně optimalizují právě změnou hloubky křídel a jejich nakroucením.

Prostě ptáci byly Erichovým velkým koníčkem.

Erichovy profily inspirovaly mnoho dalších modelářů ke konstrukcím jejich modelů. I u nás jsme se mohli s těmito modely setkat. Například Graupner vyráběl stavebnici s Jedelského profilem pod názvem Junior. Byla to A1 pro začátečníky.

Takže, Jedelský byl a je na každém kroku aktivního modeláře.

Další informace naleznete na stránkách našeho kolegy a příznivce Clauda Le Combe: http://claudel.dopp.free.fr/Les_planeurs/Technique/Profils_Jedelsky/Profils_Jedelsky.htm

Fascinace ptačím letem byl základ pro veškeré poletování. I ve starověku lidé pozorovali ptáky a tvořili jednoduché modely. Modely především ty ptačí pak byly základem i pro práci Leonarda da Vinciho. Ptáci inspirovali i další tvůrce letadel na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Sudetoněměcký konstruktér Ignác, později Igo Etrich snil o své holubici a své sny v roce 1910 i realizoval.

Ptačí let nás všechny inspiruje k tomu, abychom stavěli další modely a snažili se ptákům alespoň trošku přiblížit. A proto, podporujme ptáky, jsou skvělí, unikátní a výjimeční.

Jirka Hloušek

Zdroj: Wikipedie, Outerzone, časopis FMT, další zdroje na internetu, stránky Claude Le Combe, vlastní archív.

Když se na model podíváte, vidíte, že je navržen co nejvíce aerodynamicky. Celá přední část má takový oblý tvar. Ocasní plochy jsou vyloženě ve stylu ART Deco. V té době se takto navrhovaly i lokomotivy. Dnes bychom řekli, je to takový Steam Punk.

Na snímku Art Deco lokomotiva společnosti New York Central Railroads – Commodore Vanderbilt, která vyjela na trať v roce 1935.

Ale opusťme tento unikátní svět lokomotiv, tedy streamlinerů. Motorový model, navrhl, postavil a létal Charles Ziehl. Modelář z USA, konkrétně z klubu Creedmore na Long Islandu (místo jsem nenašel, je možné, že došlo k úpravě názvu na Creedmoor. Tam je psychiatrická léčebna).  Vývoj trval rok včetně zkoušení a ladění. Model měl rozpětí 42 palců, tedy 1066.8 mm a byl poháněn motorem Bantam. Na plánu ani v textu není uveden obsah, víme jen, že měl jiskřivou svíčku.

Když jsem hledal informace o motoru, narazil jsem na dva možné. Ten první se vyráběl od roku 1938 a ten druhý od roku 1939. První měl obsah 0,16 a druhý 0,19 kubických stop. Vyráběla je firma Miniature Motors Company, Nutley, New Jersey, USA. Konstruktérem motoru byl Ben Shereshaw, který na 0,16 pracoval v letech 1937-1938 a 0,19 uvedl o rok později. Ale nebyly to jeho první motory, o ten první se pokusil již o několik let dříve, kolem roku 1930.

V roce 1938 Národní letecká asociace (N.A.A.) zavedla tři oficiální soutěžní třídy (A,B,C) založené na zdvihovém objemu motoru. Tyto kategorie měly být základem pro soutěže modelů s výkonnými motory od soutěžní sezóny 1939. Ben Shereshaw se již rozhodl vyvinout motor, který by byl vhodný pro novou kategorii třídy A pro motory se zdvihovým objemem do 0,200 kubických palců.

Níže naleznete jeden z dobových inzerátů.

Motor měl zadní sání a nejvyšší otáčky 10 000 RPM. Ještě se vrátím k názvu firmy, který je možné zaměnit se společností Miniature Motors, která byla dceřinou společností Fearless Camera Company z Culver City v Kalifornii a byla zodpovědná za výrobu motoru Torpedo Special o obsahu 0,298 kubických stop.

Ale zpět k modelu. Ten byl zalétán v roce 1942 a první závod si odbyl doma na klubové soutěži. Model měl nastaveno 20 sekund motorového letu a pak byl schopen 4 minuty letět při příznivém počasí. Konkrétně naletěl čas 4:09. Ztracený model, jak píše autor v článku, se šťastně vrátil zpět k majiteli. Odtud tedy asi pochází jeho jméno – Vagabond.

Publikován byl v roce 1943 v říjnovém čísle časopisu Model Airplane News. Součástí článku s popisem stavby byl i plán s detaily v měřítku 1:1 a zapojením elektrického obvodu s časovačem.

Autor na snímku s modelem.

Model měl aplikovanou červenou barvu. Směrovka a výškovka byla potažena hedvábným papírem. Křídlo autor potáhl dvěma vrstvami hedvábného papíru. Trup byl potažen hedvábím, speciálně z důvodu pevnosti. Látku nabarvil barvou na záclony.

Plán a článek ke stažení zde:

Jirka Hloušek

Zdroj: Outerzone, časopis Model Airplanes news, stránky Adriana Duncana

Vašek někdy kolem roku 2012 postavil kabinový motorový model Peerless Panther. Trošku zvláštní jméno. Tak jsem začal pátrat. Jak jinak, když nevím, začnu hledat. Nalezl jsme jen trochu informací, ale i tak je dobré se s nimi pochlubit.

Americká firma Peerless Model Airplane Company vyráběla především stavebnice maket v letech 1934 – 1942. Sídlila v Clevelandu v Americkém státě Ohio.

V uvedených letech vyráběla velmi kvalitní balsové stavebnice jak létacích modelů, tak statických. Podařilo se mi i zjistit krátký seznam některých identifikovaných stavebnic viz níže:

Makety

Aeronca C3 20” span 1936 plan free flight rubber.

Al Williams Gulfhawk 1938 exact scale rubber model

Bellanca Junior 1938 span 30” scale rubber model

Bird Biplane 1934 ¾”-1 foot scale rubber model

Boeing F4B-4 1934 rubber scale model

Cessna C-37 peanut scale plan

Curtiss Hawk III-C solid scale model to ¼” scale

Curtiss P6E Hawk 1934 plan ½” scale

Curtiss P6E Hawk 1943 plan ¾” scale

Curtiss Swift Army pursuit plane 1934 to ¾” scale

Fleet Trainer 1930’s bipe 24” span

Fokker DR1 Triplane 1934 plan ¾” scale

Fokker D-VII 1935 plan 18” span

Gee Bee R-1 Super Sportster 1934 to ½” scale

Hawker Hind to ½” scale 1936

Howard DGA-8 1937

Kinner Sportwing 24” span mid 1930’s radial engine

Laird Super Solution 1934 radial engine biplane ½” scale rubber model

Lockheed Vega 1934 ½” scale rubber model

Monocoupe 1935 span 18”

Monocoupe 90-A 1936 span 24”

Mr. Mulligan 1935 ½” scale

Rearwin Speedster 24” span 1936

Rearwin Speedster 30” span rubber model

Rearwin Speedster dime scale 1937

Ryan ST scale model

SE5 1934 nice ½” scale model 1934

Sopwith Camel 1934 to ¾” scale

Stinson SR-7 Taper wing 24” span

Turner’s Pesco Special Racer 1938 to ½” scale

Vickers Supermarine S-6-B 1931 Racer 1934

Waco YKC 1934 rubber model

Sportovní volné modely

Endurance Model Junior 1935 18” span rubber model

Sky Queen 36” tow line glider

Sunduster 36” duration rubber model

Panther gas free flight low wing monoplane 1940 span 46”

Spoustu plánů naleznete na Outerzone.

Poslední v tomto seznamu je stavebnice jednoplošníku Panther. Model byl vyráběn od roku 1940. Firma zanikla ale plány se dochovaly. Další, kdo vyráběl tuto stavebnici pak bylo firma Micro Models a asi i další.

Ta jej ale již vyráběla jako RC model kolem roku 1977.

Model navrhl Walter Schulz v roce 1940. Měl rozpětí 46 palců, tedy 1168 milimetrů. Motor se zmiňuje Ohlsson .23. Vašek David model osadil ale elektrickým motorem, i když s maketovým válcem.

Vašek poskytl i fotky z průběhu procesu, kdy stavba šla pěkně od ruky.

Panther byl v roce 2012 zalétán. Krásný kabiňáček, který potěší oko historického modeláře. Je jen škoda, že takových strojů se nyní nestaví více.

Plán stahujte zde.

Jirka Hloušek

Foto: Vašek David

Zdroj: Outerzone, scalemates.com, model-plans.co.uk/peerless.htm

RC větroň na první pohled zaujme hloubkou křídla a typickými tvary modelů ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Je to jasná Americká škola. I profil je typický pro tuto dobu. Má totiž rovnou spodní hranu.

Podívejme se na rozměry modelu. Rozpětí je 99 palců, tedy 2 514,6 mm. Plocha křídla je 1047 sq in, což je 67,55 dm2. Model byl určen pro ovládání výškového a směrového kormidla. V sedmdesátých létech se model vyráběl jako stavebnice firmou Bridi hobby Enterprices z Wilmingtonu v Kalifornii. Stavebnice se prodávala za 34,95 USD.

John Torrance kdysi tento model postavil. Rozhodl se, plán překreslit. Vyšel z torza plánku, který měl doma. První verze plánu nebyla úplně přesná, trup modelu byl nakreslen jen podle odhadu a paměti Tato první verze i přes tyto nedostatky byla publikována na Outerzone. Díky jednomu modeláři z Melbourne získal originál plán, a tak mohl doplnit novou verzi plánu modelu na Outerzone.

Sám John okomentoval svou činnost následovně: „Některé plány, které jsou publikovány na Outerzone, jsou kvůli stáří a stavu originálních výkresů obtížně čitelné nebo tisknutelné. Chtěl bych některé z těchto plánů zachránit, aby si je lidé mohli dál stavět, pokud budou chtít.“

Plán modelu stahujte zde:

Roman při prohlížení plánků na Outerzone narazil na plán modelu Big Birdi. Přesně odpovídal jeho představám modelu pro Retro PM. Právě již zmiňované proporce jej inspirovaly k postavení.  Protože chtěl s modelem létat ve zmiňované kategorii, opatřil jej motorem. Nakonec ještě zvolil pro Romana poněkud netypickou barevnou kombinaci, která modelu opravdu sluší. Váhově vyšel model lehký, váží 1,34 Kg.

Big Birdi byla zalétán během letošního léta. Model se chová velmi nezáludně. Reaguje na povely téměř ihned (jak jen to větroně z povahy dovolují). Díky velké ploše křídla je klesavost velmi malá.

Model jste již viděli v Lánech na soutěži, byl zde nasazen do závodního klání. Roman je s ním velmi spokojen a polétání je velmi pohodové.

Jirka Hloušek

Foto: Jirka Hloušek

Zdroj: Outerzone

Model navržen jako RC větroň s možností zabudování motoru. Navrhovaným motorem byl Cox Tee Dee 051.

Níže můžete stáhnout plán.

Zajímavostí stavebnic e dvojí rozpětí. Pro termický let to bylo rozpětí 2450 mm, pro akrobacii pak 1890 mm. Počítalo se s RC soupravou Variothon, nebo Variophon a systémem Bellamatic II.

Stavebnice byla samozřejmě připravena tak, aby se model stavěl jednoduše bez záludností. To byla vždy největší deviza firmy Graupner.

Asi víte, že Radoslav Čížek pro RC model Delfín se kterým zalétal v Tecku vytrvalostní rekord měl profil křídla převzatý právě z tohoto modelu. Na níže uvedeném odkazu je možné se na to podívat.

A nyní k tomu videu. Asi 3,5 minutové krásné retro video s původními záběry a německým komentářem. Myslím si, že ani není třeba překládat.

A ještě jedno video, které se vám bude také líbit. Model Clou tentokrát natočen moderně z dronu. Model sice má již křidélka, která tam původně nebyla, ale i tak je to krásnou inspirací.

Jirka Hloušek

Když se podíváte na průřez povahy modelů, které jsou na plánku Modeláře číslo 3 z roku 1964, tak vlastně zjistíte, že je to taková lidová všehochuť. Od každého kousek. Začátečnický model v podobě Pytrise, soutěžní házedlo Boomerang , jednoduchý, ale efektní vystřelovadlo XMG-64 a nakonec, regulérní polomaketa v podobě L40 Meta Sokol.

L40 Meta Sokol

Model je sice vystřelovadlem, ale měl být zároveň i kluzákem házeným z ruky. Na plánku není zakreslen žádný kolíček na uchycení gumičky. Pravděpodobně se Radoslav tak zabral do tvorby polomakety, že asi na něj zapomněl. Model má rozpětí 333 mm a předpokládanou váhu 17 gramů. Model byl navržen jako zmenšenina 1:30.

Křídlo je vyříznuto ze středně tvrdé balsy o tloušťce 5 mm. Na plánku je vidět navrhovaný profil a Radoslav počítal i s negativem. Není sice popsáno, zda se má negativ vytvořit broušením, nebo jiným způsobem. Můžeme předpokládat, že by mohl vzniknout správným vybroušením úhlu spoje v lomení křídla. Křídlo má lomení 24 mm. Ke křídlu se ještě přilepí aerodynamické přechody z velmi slabé balsy. (Je otázkou, jak tyto přechody působí na vlastnosti tohoto modelu.) Pro dokončení křídla se pak dolepí gondoly se zataženým podvozkem. Tyto se ale zalepí až po přilepení křídla k trupu.

Radoslav na křídla nakreslil i paneláž, předpokládalo se, že jej modelář provede tuší, trubičkovým perkem. To samé platí pro imatrikulaci a pochozí gumu na kořenech křídla.

VOP a SOP jsou vyříznuty z 2 mm měkké balsy. Výškovka a směrovka jsou vybroušeny  do profilu, a také opatřeny paneláží.  Oba dva díly se následně zalepují do trupu.

Trup je vyřezán bez směrovky z 5 mm silné měkké balsy. Na plánku v levém horním rohu je poškození. Je zde dokreslena součástka pro přední část trupu. Podle toho vyplývá, že  „čumák“ modelu je z lipového dřeva 5 mm silného. Dnes bychom místo lipového nosu přilepili z obou stran trupu překližku 0,8 mm silnou.

Plán stahujte zde:

Model měl navrženo zbarvení, které se pravděpodobně na tomto stroji vyskytovalo z výroby. Pruhy byly  v pastelové modré. (Jiné stroje měly tyto pruhy červené).

Zjišťoval jsme něco o letounu této vyobrazené imatrikulace. Zjistil jsem následující:

Datum registrace 22.9.1960.

Vymazán z rejstříku v roce 2019.

Výrobní číslo 150308.

U nás letoun létal ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nyní létá na Slovensku jako OM-NMO, pravděpodobně v Nitře.

Hledal jsem i fotografie. Podařilo se mě nalézt níže uvedené. Bohužel zbarvení neodpovídá tomu, které Radoslav zachytil na svém plánku. Fotografie pocházejí ze stránek Aeroklubu ve Frýdlantu nad Moravicí z období sedmdesátých let. Díky jejich laskavému svolení mohu fotografie publikovat.

Ještě jedna fotka letounu OK-NMO ze stejné doby, tentokrát hodně modelářská. Když se podíváte na RC modely, které jsou zde zachyceny, možná vám připomenou dobu, kdy se létalo s RC V1. Modely které připomínají Polaris a možná Admirál 2 či jiné se stejnou koncepcí. Možná někdo někoho z modelářů pozná, i když jsou všichni k fotografovi zády.

K modelu kromě plánku neexistuje žádná fotografie, že jej Radoslav nebo někdo další zkušebně postavil. Tak snad to jednou někdo udělá.

Jirka Hloušek

Zroj: Archív LMK Kamenné Žehrovice

Foto: Archív letiště Frýdland nad Ostravicí

Snímek jsem si půjčil z NASA.

Jenže, my se podíváme na jeden model, který se také jmenuje Nebula. Na Outerzone naleznete hned dva. Jeden je z roku 1954 a je to A2, kterou navrhl známý  Roy Yabsley.

No a ten druhý je ten správný, RC model z roku 1974.

Roman byl přes zimu velmi pilný. A tak nedlouho po tom, co dokončil historickou maketu Wren, dostavěl i nový Retro model s názvem Nebula.

Model vyšel v časopisu  American Aircraft Modeler v únoru 1974. Má rozpětí 109 palců (2768 mm), plocha 926 čtverečních palců (58,8 dm2). Autoři modelu jsou dva – Dick Sarpolus a Arni Pederson.

Model měl několik Variant. Jde o modifikaci křídla a výškového kormidla. Buď jsou tato konstrukční, nebo vyřezány z polystyrenu a potaženy balsou. Uvedený plán v časopise popisoval variantu s polystyrenem. Když si plán a fotografie prohlédneme, zjistíme, že model mohl mít i vztlakovou klapku. Mechanizmus je uveden níže na obrázku. Celkem jednoduchý mechanizmus ovládaný jedním servem.

Autoři dokonce na model umístili pylon se spalovacím motorem. Pro inspiraci se můžete podívat na tento obrázek.

Případně existovala varianta s křídlem, které mělo lomení do jednoduchého V.

Takže možností a variant měl model mnoho. Taková Nebula stokrát jinak.

Pojďme se podívat, co o něm Dick Sarpolus a Arni Pederson napsali:

„Tento kluzák je výsledkem skutečné týmové práce dvou přátel. Mnoho, mnoho hodin bylo stráveno diskusemi, hádkami, skicováním, řezáním a stavěním. Práce vynaložená během těchto hodin byla bohatě odměněna, když Nebula podnikla svůj první let. Vypadalo to, že máme vítěze. Když pátý let trval více než deset minut, byli jsme si jisti, že celková snaha stála za to

Naším nejdůležitějším cílem byla, samozřejmě, dobrá soutěžní výkonnost. Také jsme chtěli realistický, moderní vzhled a snadnou, rychlou stavbu. Abychom dosáhli dobrého výkonu, museli jsme k návrhu přistupovat více konzervativně  konvenčně. Nesnažili jsme se tím pádem  o radikální průlom – jen o dobrou (doufejme, že optimální) kombinaci osvědčených designových prvků.

Na základě našich zkušeností s jinými designy a pozorování na soutěžích, jsme se rozhodli pro určité prvky – například, profil křídla bude Eppler 387 s plochou spodní hranou. Každý design musí být kompromisem pro povětrnostní podmínky a další proměnné, a cítili jsme, že vybraný profil je nejlepší univerzální výkonný a určený pro průnik větrem a také dobře „plovoucí“ v klidném vzduchu. Abychom udrželi nízkou klesavost a dobrý kluz, musíme mít dostatek plochy křídla – Nebula má 930 čtverečních palců. Jsme přesvědčeni, že pro naší velikost modelu je lepší mít nízký poměr délky křídla k jeho hloubce, takže naše křídlo má poměr 13:1, což je nízké ve srovnání s mnoha současnými designy.“

Konstrukce trupu je poměrně jednoduchá. V trupu jsou jen 4 přepážky. Celé je to slepené jako balsová krabička. V kabině je dostatek místa pro přijímač a serva. Ostatně, se počítalo s více servy, protože byla ovládána i vztlaková klapka a to táhly z trupu. VOP a SOP se pak ovládála táhly, které vedly z přední části trupu do zadní. Osa otáčení VOP byla v zadu, tudíž se pohybovala přední část výškovky, nikoliv zadní.

Plán modelu stahujte zde:

Když jsem hledal další podklady k modelu, narazil jsme ještě na jednu věc: Balsovou stavebnici je možné pořídit za 200 dolarů na níže uvedem e-shopu. Musíte ale připočíst náklady na přepravu, clo a doplatek DPH.

Roman pro svou stavbu zvolil variantu s konstrukčním typem křídla. Dle rozměru si plán křídla a výškovky překreslil a postavil. Zvolil variantu bez vztlakové klapky. Do špičky trupu, který upravil umístil elektromotor. Současně jej osadil výškomětrem a připravil jej na kategorii RC-RETRO PM.

Potah modelu je Vlies. Tentokrát není model černý a žlutý, i když se tyto barvy na stroji vyskytují. Podívejte se na fotografie čerstvě dokončeného modelu.

Romanovi přejeme krásný let s Nebulou

Jirka Hloušek

Zdroj: časopis American Aircraft Modeler, Outerzone

Foto: Jiří Hloušek

Spousta lidí má rádo, když model vypadá, nebo alespoň připomíná nějaké dospělé letadlo. Pak je tady samozřejmě skupina maketářů, kteří co nejvěrněji zachycují svou dospělou předlohu. Takže Radoslav se rozhodl, že veřejnosti předloží vystřelovadlo, které vypadá jako nějaké dospělé letadlo. Navrhl rovnou dvě. To první je asi autorova fantazie. Trošku připomíná tehdy čerstvě vyvinutý náš cvičný letoun L-29 (prototyp XL-29), a tak trošku MIG-15 či tehdy v ČS armádě provozované MIG-19.

XMG-64

Model, který Radoslav navrhl svým názvem míří do roku 1964. Dle mého měl být pravděpodobně publikován v Modeláři v roce 1964. K tomu ale nedošlo. Model má rozpětí 244 mm a předpokládanou váhu 9 gramů. Vystřelovadlo je tedy menší, než modely házedel.

K tomuto modelu se váží vzpomínky pana Miroslava Filipa, který mě nedavno psal a vzpomínal na daný plán. Je to také ten modelář, co mě upozornil, že všechny nalezené modely vyšly v plánku z řady Modelář. Model postavili společně s otcem. Pan Miroslav byl tehdy malý a nezvládl by to. Nebo pokud by to to zvládl, nemuselo to být úplně ono. Ale model se opravdu povedl a létal tak, jak napsal Radoslav Čížek. Model úspěšně létal jen do doby, kdy nenávratně zmizel v lese kam jej zanesl vítr.

A pojďme se podívat, co krátce napsal Radoslav Čížek o modelu:

„Polomaketa tryskového letadla XMG–64. Tento model, určený pro vystřelování gumou 1 x 4 mm, má opravdu vynikající letové vlastnosti a díky váze jen 9 g je téměř nerozbitný.“

Kdo vede a nebo vedl nějaký modelářský kroužek, moc dobře ví, že každý model je rozbitný. I ten z bublin. Ale to je na jiný článek. Vraťme se opět k vystřelovadlu, kde název je složenina písmen XMG a rok jeho narození.

Křídlo je vyříznuto z balsy 4 mm silné. Předpokládalo se, že modelář vybere středně tvrdou ale poměrně lehkou balsu. Po vyříznutí křídla se ze spodní strany vybrousí negativy. Pak je teprve vybroušen jednoduchý profil křídla. Vzepětí je 14 mm.

Výškovka a směrovka je vyříznuta z 2mm silné tvrdé balsy. Obě kormidla jsou vybroušena do profilu. SOP do souměrného a VOP do klasického. Vzepětí VOP je 4mm. Obě kormidla jsou vlepena do výřezu v trupu.

Trup je vříznut z 4 mm balsy. Je mírně obroušen v oblasti VOP a SOP na sílu 2 mm. Křídlo se zasouvá do předem vyříznutého otvoru v trupu. V přední části je samozřejmě zátěž a také kousek hliníkového drátku pro zachycení gumičky pro vystřelení.

Model je lakován a pomocí tuže a trubičkového pera nakresleny kontury kabiny, klapek, křidélek a dalších součástí modelu.

Těžiště modelu je umístěno více vzadu. Je to vlastně díky šípovitým křídlům, která Radouš nakreslil.

Plán stahujte zde:

Protože k modelu neexistuje jediná fotografie, přesto předpokládám, že vystřelovadlo bylo postaveno samotným autorem, aby ověřil správnost své konstrukce.

Třeba to někdy někdo také vyzkouší.

Jirka Hloušek

Zdroj: Archív LMK Kamenné Žehrovice

Vzpomínka pana Miroslava Filipa

Pojďme se ale podívat tak trochu do historie. Co je to vlastně za stroj. Vypadá trochu jako větroň ale s motorem.

English Electric Wren neboli Střízlík

V roce 1922 hlavní konstruktér letadel společnosti English Electric, W. O. Manning, zkoumal možnosti, jak létat s motorem o co nejmenším výkonu a ceně. Započal designové práce na „ultralehkém letadle“ a po dokončení návrhu nabídl Ministerstvu letectví koncept prototypu za 600 £. To bylo přijato a vydalo objednávku na výcvikové letadlo, schopné 30minutového letu, ale s extrémně lehkou specifikací. Stavba začala 5. února 1923 v anglickém závodě v Prestonu a byla dokončena o dva měsíce později. Bylo pojmenováno „English Electric Wren“

Nové letadlo dostalo sériové číslo J6973. Mělo dřevěnou konstrukci trupu a křídel s tradičním potahem z plátna, poháněné motorem o výkonu 3 hp a objemu 398 ccm, přizpůsobeným pro použití v letadle. Spotřeba benzínu byla pouhých 1 galon na 87,5 mil.  Wren poprvé vzlétl 5. dubna 1923 z Ashton Park v Prestonu, pilotován Sqn Ldr Mauricem Wrightem z Ministerstva letectví, který provedl tři krátké lety. O tři dny později provedl delší let, tentokrát v Lythamu. Bylo zjištěno, že jeho křidélka jsou necitlivá, kvůli nedostatku torzní tuhosti křídla, které bylo následně zpevněno.

Dne 14. června 1923 Wren provedl let přes jednu hodinu, stoupajíc do výšky 2 350 ft při maximální rychlosti 52 mph. English Electric se rozhodlo uvést ho do výroby jako snadno létající a ekonomické letadlo, jehož cena byla 350 £. Prototyp se objevil na základně RAF Pageant Hendon v červnu 1923 a létal velmi dobře, což vyvolalo velký zájem. Vše podpořila i účast na několika závodech. Stroje nesly závodní čísla 3 a 4. Přes tyto úspěchy zájem o letoun ale upadal.

V roce 1924 byl Wren závodního č. 4 umístěn v Londýnském muzeu vědy, kde zůstal vystaven více než 22 let, než byl vrácen společnosti English Electric v Prestonu k restaurování. Zůstal ve skladu až do roku 1954, kdy byla učiněna žádost od firmy Shuttleworth Trust o darování letadla, aby mohlo být obnoveno do letuschopného stavu. První let obnoveného letadla č. 4 provedl Peter Hillwood 25. září 1956. Wren byl předán do Shuttleworth Trust 15. září 1957, za přítomnosti jeho konstruktéra W. O. Manninga. Po několika letech „uzemnění“ v sedmdesátých letech, byl English electric Wren č. 4 opět opraven ve Wartonu a 19. května 1980 znovu vzlétl, tentokrát pilotován Paulem Millettem. Nyní je provozuschopný až do dnešní dní.

Vyprávění to bylo dlouhé, a tak krátce ještě přidám něco o konstrukci modelu. English electric Wren, navrhl konstruktér  Peter Wyatt. Motor modelu byl Elfin 1.49cm3. Model je vítězem SMAE Scale Trophy 1951. Jeho rozpětí je 62 palců (1574 mm). Wren byl publikován v časopise Aeromodeller v čísle 3 roku 1952.

Překreslený plán stahujte zde:

Roman se více jak před rokem vrhl do stavby modelu. Jak sám říkal, nebylo potřeba ve stavbě pospíchat. Šlo o zábavu, a když k tomu přidáte fakt, že jde o historickou maketu, to pro historického modeláře může být dvojnásobná radost. Občas za Romanem zajedu a tak jsem viděl, jak stavba pokračovala. Udělal jsem několik snímků nejprve rodícího se trupu.

Hrubá stavba byla dokončena již loni a model tak trochu začal zahálet. Bylo to dáno přípravami na Mistrovství světa v Maďarsku.

Pohon byl určen elektrický. Jak by ne, když se stroj jmenoval English electric.. V té době měl model již nainstalován částečně maketový motor. Roman jej tvořil na soustruhu z lipového dřeva. To jsem ještě netušil, že ještě dodělá svíčky a kabely. Současně Roman dosadil  do modelu pilotku. Pilota nechtěl, je potřeba podpořit emancipaci žen.

Nedávno jsem se u Romana zastavil opět. Tentokrát byl již model potažen, nabarven a měl již jak osazený motor, tak připravená táhla.

Takže model je již připraven k letu. Vypadá impozantně.

Již se těším na první lety. Pokud to půjde, natočím video. Tak ať ti to Romane létá!

Jirka Hloušek

Zdroj Aeromodeller, Outerzone

Foto: Wikipedia, Jiří Hloušek