Se slzou v oku ukončuji Velkou korespondenční soutěž větroňů 2021.  Je toho tolik, co chci napsat…  nakonec asi nenapíšu nic dlouhého. Mojí myšlenku se nám podařilo naplnit beze zbytku. Létali jsme v mrazu, dešti, větru i horku. Létalo nás hodně a nikdy jsme na letišti nebyli sami.  Nakonec vidím, jak těch dvanáct měsíců rychle uteklo. To mě jen utvrzuje v tom, že udělat si čas na zábavu s ostatními je ta nejlepší volba. Každý měsíc jsem se těšil na vaše reportáže a fotky. Prostě, nelituji ani jedné hodiny (a bylo jich dost), kterou jsem strávil nad sestavováním článků, úpravou fotografií a doplňování tabulek.  

Všichni, kteří jste létali si zasloužíte ocenění. A pár mohykánů, kteří odlétali všechna kola, ti obzvlášť! Přes náčelníky jednotlivých okruhů všem pošlu diplom, který kdysi vytvořil R. Čížek pro soutěže SAM.  Oficiální vyhlášení výsledků a předání cen prvním třem z každé kategorie proběhne v sobotu 21.5.2022 na Memoriálu R. Čížka 2022.

Teď mi ještě dovolte pár zajímavostí. V kategorii ARC létalo celkem 31 soutěžících. Pět z nich nevynechalo ani jedno kolo. Těm patří největší uznání!  Byli to: Štěpán Kučera, František Machač, Zdeněk Hanáček, Ludovít Pec a Pavel Rábek.  Vítěz ARC, junior Štěpán Kučera, nalétal celkem 13 182 sekund, což je více než 3,6 hodiny soutěžních letů! V pěti kolech byl „plný“ a šel do rozletu.  Myslím, že je to slušná porce tréninku a že má skvěle našlápnuto na ME a MČR.  Nejdelší let soutěže předvedl Kamil Horáček za Slovenska s modelem URANIO, a to v rozletu květnového kola. Let trval 1397 sekund, což je více než 23 minut! Kluky ze Slovenska musím pochválit. Účast skvělá, posílali parádní fotky a měli odvahu létat s různými modely. Také z jejich dílny, konkrétně z dílny Kamila Horáčka, je asi nejzajímavější model naší soutěže, dvouplošný větroň LA LIBELLULE.

V kategorii ARC A2 nás soutěžilo celkem 22. Všech dvanáct kol neodlétal nikdo. Každému k plné účasti chyběla minimálně dvě kola.  Zvítězit jsem si dovolil já s modelem THOR, který jsem postavil díky mé vrozené lenosti-zdál se mi z neokoukaných konstrukcí nejjednodušší na stavbu :-). Nejdelší let předvedl Michal Kohutič s modelem MÝVAL, a to v červenci s časem v rozletu 875 sekund, tedy téměř 15 minut.  Největší zážitky jsme ale asi měli ze zimního létání. Upřímně, nebýt tohoto nápadu, asi by si spousta z nás na větroně v mrazu a sněhu ani nevzpomněla.

  Takže tím jsem se vyčerpal. Budou-li v tomto článku nějaké fotky, vězte že je tam přidal Jirka Hloušek, který neúnavně, bez nároku na honorář :-), mé články upravoval dělal tabulky a přidával fotky. Prostě bez něj by to nešlo!

Přeji Vám všem krásné a klidné Vánoční svátky. Do roku 2022 hodně zdraví a osobní pohody a těším se, spolu s novým pořadatelem Josefem Kubešem, na vaši účast v Korespondenční soutěži 2022.  Jo, a také bych vás rád všechny viděl na Memoriálu R. Čížka na Rané. Budeme tam od pátku do neděle. V sobotu si zasoutěžíme, ale hlavně se sejdeme, posedíme, poklábosíme, popijeme…

Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia

První se v půli listopadu ozvali kluci Machačovi:

Ahoj Jirko 
Hlásím hotovo! 
Dnes v neděli jsme se rozhodli, že soutěž odlítáme ať je počasí jaké je. Tma je co by dup a Štěpán to přes týden nestíhá se školou. Tak nástup po obědě a bylo to tak akorát. Obloha byla dokonale plechová, téměř bezvětří, ze začátku mírně mrholí všude mokro a teplota 4°C. No počasí tak akorát se přitulit k radiátoru. Rozhodli jsme se, že odlítáme v tomto posledním kole i kategorii A2. Výsledky nic moc, ale to se dalo čekat. Jednoho maxe si Štěpán zaletěl a byl parádní. Modely na konci lítání nabraly do sebe snad deci vody ze vzduchu. Přijíždíme domů už téměř za tmy. Sic oba promrzlí, ale spokojení, že se to podařilo.  

Teď pár řádků k celé soutěži.  Dík. Je první slovo co chci napsat. Pořádal jsem takovéto soutěže a vím jaký to je. Někdy to člověka baví a potom by s tím nejraději praštil a tluče se do hlavy co to vymyslel za blbost. Klobou dolů, že jsi to vydržel až do konce i když jsi tak pracovně zaneprázděn. Bylo to bezva hlavně z toho důvodu, že i když se člověku nechtělo a nebo nebylo tolik času. Musel se zvednout a prostě jít to každý měsíc odlítat.  I když my co jsme v důchodě si ten čas nějak uděláme, ale vlastě jistě všichni potvrdí, že důchodci vlastě nemají čas. 🙂   Už moc roků jsem si s větroněm tak nezalítal jako letos. Nejenom to soutěžní lítání, ale do toho i když si šel jenom tak zalítat a potrénovat, či něco zkusit. Mám jenom jednoho větroně Širchana. Špičkový stroj, jenom mít na to lepší ruce a hlavu. Postavil jsem hned dalšího pro Štěpána. Bylo na něm vidět jak kolo od kola se zlepšuje a nemusím u něho stát a kecat mu do toho. Po zjištění, že soutěž bude pokračovat i příští rok, jsem se rozhodl, že postavím ještě jednoho větroně a budu je podle potřeby střídat. Snad nás to bude tak bavit jako letos. 

Ještě jednou moc dík . Štěpán Kučera a Franta Machač 

p.s. … mám prosbu, kdybych „já“ náhodou nějakou cenu útěchy vyhrál. Zříkám se jí a věnuj ji někomu z těch mladých ve tvém okolí, co tuto soutěž absolvovali. 🙂 F

Následoval Zdeněk Hanáček:

Ahoj,

dnes před obědem jsem se rozhodl, že odlétám poslední kolo korespondenční soutěže. Koukal jsem z okna a sledoval počasí a padlo rozhodnutí jdu na to. Před půl jednou přijíždím na letiště. Domluvím se pilotem ultralightu co a jak a jdu na to. První start nádherná výška. Vypínám a držím se proti větru model stoupá paráda. Dá to pěkné maxo. Druhý start jak přes kopírák. Třetí start jen za 286. Čtvrtý start je stejný jak první a druhý. Nádhera. Jdu na rozletový start krasných 390. V čem jsem dneska létal? Je to situace na kterou musíš mít štěstí. Musí foukat jihozápadní vítr o správné síle, aby na hraně letiště vznikl rotor, bez velké turbulence na kterém se dá s modelem létat. Dnes to vyšlo. 

Počasí, vítr 2-3m/s z JZ, 6/8 oblačnosti, teplota 10°C

Co napsat závěrem. Paráda a super nápad. Velké díky. Těším se na další ročník.

S pozdravem
Zdeněk Hanáček


Za týden mi napsal Pavel Bačina:

Ahoj Jiří, odlétali jsme v neděli, bez Radka ten musel dělat nějaký složitosti do školy. Počasí nic moc, zima, foukalo od lesa. Letový provoz mírný, byli jsme na konci dráhy tudíž jsme se vzájemně nepletli a piloti brzy točili ke Kladnu tudíž OK. Přes týden nestíháme.

Díky Pavel

Pepa Hejsek se také činil:

Ahoj Jiří,

dnes ve čtvrtek 25. listopadu se mi podařilo odlétat korespondenčku v obou kategoriích. Měl jsem obavy, že to tento měsíc nestihnu, protože se mi začala rozpadat grafika na displeji vysílače a musel jsem jej poslat do opravy. Výrobce JETI mi po obdržení vysílače sdělil, že to bude trvat 14 dní a tak se také stalo. Po uvedeném čase jsem jej obdržel opravený s nejnovějšími aktualizacemi zpět. 

Ale k létání – dnes bylo pouze okolo 3°C a foukal jihozápadní vítr cca 3-4 m/sec a skoro zataženo. Pokud jde o směr větru, je to ideál, protože to fouká údolím Ohře a louka kde létám se mírně svažuje k řece, takže lze toto výhodně využít. Rozhodně ten kdo létá na rovině, je na tom o hodně hůř.

Na časech se projevila také nová guma (Made in China), která mi to také značně usnadnila. Vzhledem k tomu, že se jedná o prostor velmi stísněný, vzal jsem si raději Sluku než Žehrovice, protože nízko nad zemí je silná turbulence zapříčiněná stromy v dolní části „letiště“. Za mě tentokrát spokojenost, ani mi nevadilo začínající mírné sněžení v závěru odpoledne. Řekl bych, že jsem dnes možná i přelétal se Slukou výkon mých Žehrovice v minulém kole. 

Letu zdar,

Josef

Pepa Kubeš se také rozepsal:

Létání v tomto měsíci proběhlo v naší skupině opět na dvou místech. Já jsem si vybral ještě den 10.11. s relativně příjemnou teplotou vzduchu a s jihozápadním větrem v největších nárazech do 2m/sec, a odlétal jsem si své starty. Bohužel po mém prvním startu začal na kladenském letišti poměrně živý provoz dvou školících pilotů, kteří s instruktory létali pouze okruhy. Takže trefit se mezi ně při startu začal být trošku problém, a také široké oblasti slabšího stoupání, které se tvořily zejména nad silnicí, byly tímto provozem pro tento den naprosto znehodnoceny a pohřbeny.

Kolegové Valenta, Klíma a Cinert odlétali svoje starty již za tři dny, na letišti v Panenském Týnci, kde probíhala soutěž volných modelů. Podmínky na tomto letišti byly proměnlivé, vítr opět velmi nepatrný.  Bylo však možno najít i slabší ale širší místa ve vzduchu, kde modely neklesaly, případně lehce stoupaly. Většinou se tato oblast nacházela nad betonovou plochou, na níž byly odstaveny automobily, docházelo tam k určitému pohybu ostatních soutěžících, a také tam běžel bufet, s průběžným ohříváním párků, vody na kávu i horké polévky. Toto v součtu pak umožnilo několik poměrně dlouhých letů. Zdeněk Cinert si v posledním startu kromě maxima se svoji Expe vytvořil svůj osobní rekord časem 17:27 min. Já jsem v té době poletoval se svým Saturnem nad tímto prostorem asi 10 minut, a pak jsem vysílač předal velmi zkušenému modeláři Jirkovi Schiferdeckerovi z Loun. Ten dokázal můj model udržet ve vzduchu ještě dalších téměř 20 minut, po přistání nešetřil nadšením pro takové pohodové létání, a slíbil pro rok 2022 svoji účast v korespondenční soutěži, zhlédl se zřejmě v modelu Expe od R. Čížka. Takže se můžeme těšit na dalšího velmi schopného letce. 

Pokud jde o pokračování této korespondenční soutěže v následujícím roce, tak většinu potřebných informací za mne zde již v říjnové reportáži korespondenční soutěže větroňů uvedl ve svém článku Jirka Hruška. 

Začneme tedy v lednu, poletí se 12 kol – takže každý měsíc, způsob bodování zůstává stejný, závislý na počtu létajících soutěžících. Vytváří tak potřebu přesvědčit co největší počet kolegů, aby si šli též zalétat a umožnili tak – i pro ně – poměrně vysoký bodový zisk. Toto je pak podpořeno i skutečností, že jsem trochu předělal celkové hodnocení, nebudeme již žádné výsledky škrtat, ale do celkového hodnocení se bude počítat 8 nejlepších výsledků. Tato změna navíc umožňuje každému z nějakých osobních důvodů (nemoc, dovolená, souběh špatného počasí) vynechat některé starty a při tom nebudete vyřazeni z možnosti bojovat o přední místa ve výsledkové tabulce. 

Zároveň bude přidána třetí tabulka pro kategorii „retro“. Její pravidla byla ještě upřesněna na výroční schůzi SAMu 95, na konci listopadu. Jedná se ve většině případů o modely našeho dětství a mládí, které je velmi příjemné vidět po mnoha rocích opět na obloze.

Mailová adresa pro zasílání výsledků by měla být : soutez2022@seznam.cz,  bude však na těchto stránkách ještě potvrzena. A já se dále těším na spolupráci s vámi se všemi, a též na případné nové zájemce o létání s rc modely v těchto naprosto pohodových kategoriích.           

Zdraví Josef Kubeš

A poslední příspěvek přišel nezvykle od kluků ze Slovenska:

Do posledného kola sme nastupovali na dvakrát. Na koniec dušičkového týždňa a v nedeľu 21 novembra. V obidva dni prevládalo pekné počasie neskorej jesene. Nasadili sme vetrone, s ktorými sme seriál začínali. Šani Horváth sa jal lietať v ten neskorší termín a k večeru, keď už termika spala svoj zimný spánok. Ale pokračoval v trende s nasádzaním  modelov, ktoré sa v tejto súťaži ešte neobjavili. Lietal s modelom Belgickej produkcie L´Ibis. Model pomerne malý, s profilom krídla, ktorý bol v móde koncom 30 rokov. Niečo ako CLARK Y. 

Svorne sme konštatovali, že nebyť tejto korešpodenčnej, nikdy by sme nelietali v takých podmienkach, ako sme to robili v zimných kolách. Hmla, vietor, námraza. Ale o to sú to teraz krajšie spomienky. A pokračujeme v budúcom roku ďalej. Smutnou je skutočnosť, že Peter Priečinský sa záveru nedočkal. 17. novembra odletel do modelárskeho a leteckého nebíčka.

Ďakujeme za organizovanie peknej súťaže.

To je vše. Více přispěvovatelů v listopadu nebylo. Tabulku měsíce najdete zde, celkové výsledky budou v samostatném shrnutí celé soutěže. 

Jiří Hruška

Také vás chci s potěšením informovat, že jsme se domluvili na pokračování této soutěže i v příštím roce. Jak jsem již psal, soutěž začala v tvrdé korona uzávěře. Z toho důvody byla i pravidla nastavena hlavně tak, abychom přišli na jiné myšlenky, s někým se venku potkali a co nejvíce se „vyvětrali“. Soutěž 2022 bude mírně pozměněná. Organizaci ode mně převezme Josef Kubeš, dlouholetý organizátor soutěží volných modelů, gumičkář, halový modelář, vydavatel zaniklého časopisu Volný Let a v současnosti nadšený propagátor kategorie ARC A2. Soutěž proběhne leden až prosinec 2022. Kola budou opět co měsíc to kolo. Zásadní změna bude v tom, že do konečného pořadí se bude počítat pouze 8 nejlépe bodovaných výsledků. Když někdo vynechá měsíc, dva až čtyři, bude mít stále možnost celkově vyhrát. Také přibude další kategorie – Retrovětroně. Finální pravidla této kategorie budeme ještě diskutovat na členské schůzi SAM 95.  Ale to jsem již hodně odbočil a Pepa vám ještě napíše sám, jak bude soutěž pod jeho vedením vypadat…  

Takže jak nám to v říjnu létalo?

První příspěvek je opět ode mě:

V sobotu 16.10. jsem byl bohužel na pohřbu. Cestou domů jsme jeli okolo liduprázdné modelářské plochy kladenského letiště a tak mě napadlo, že se trochu odreaguji. Zavolal jsem klukům. Jirka Hloušek byl na horách a také na pohřbu, ale Roman Fousek přitakal, že by jel. A tak jsme za necelou hodinu přijížděli s mým synem Honzou na doberské letiště.  Situace se ale změnila. Na letišti bylo spousta aut a čilý provoz větroňů. Stejný nápad využít hezkého počasí měl i Pepa Kubeš se svými soudruhy a tak se ve vzduchu míjely Sluky, Liony, Á dvojky.. Do toho jsme my vytáhli ARC Sokola a Roman jeho mnohokrát vítězné Žehrovice 2. Vítr nebyl skoro žádný a když nějaký vánek zafoukal, bylo to vždy do zad několikrát přepichovaného gumicuku. Výsledky na první pohled nic moc, ale je za nimi ukryto pár krásných, dlouhých termických letů, hudba Glenna Millera z přenosného reproduktoru a pohodově strávené říjnové pozdní odpoledne. ARC A2 jsem odlétal hned v pondělí po tomto víkendu. Nemohl jsem si už vybírat. Pracovní povinnosti mi už do konce měsíce nedovolily nic. Počasí krásně slunečno, měřil mi kamarád Honza Spilka. Vyměnil jsem na gumicuku zpuchřelou gumu za novou, ale bohužel tenčí. Výšky přesto skvělé, ale lety bez termiky daly časy sice velmi podobné, bohužel všechny kousek pod maximem.

Druhým přispěvatelem se stal František Machač: 

Ahoj Jirko. Moc se mi psát ani nechce. Začíná mi být už z toho tak trochu trapně. Prostě výsledky. Asi si každý myslí, že to tak nějak ukoulíme. Můžu říct, „neukoulíme“!!. Minule jsme lítali se Štěpánem za absolutního klidu. Tak jsem si říkal, teď to prubnem fakt, když bude foukat. To, že foukalo je asi slabý slovo, stabilních 6-8 m/s. Byl to adrenalin, hlavně přistání. Dobře to dopadlo, nic jsme nerozbili, a tak se dá říct bezva. Rosničky slibovaly teplo, tak toho ještě využít.  První lítal Štěpán, trochu školení jak na gumě při takovém větru. Výška po startu jistě 140 metrů, let trochu neklidný. Model se stále vzpínal a byl zafukován za nás, bylo potřeba dovážit. Dvacet gramů v čumáku to spravilo. Druhý start, trochu to na vleku potlačil a výška nic moc. Taky to potom nenaletěl. Znovu vysvětlení, hlavně se toho nebát, že model stoupá kolmo vzhůru nad hlavou a už to šlo jak po drátku. Jeden max za druhým. Já jsem dal tři maxe za sebou a šlo se do finále. První jsem letěl já a výsledek nic moc. Potom přišlo na řadu mládí. Po vypnutí jsem hned šel smotat silon. Vracím se zpět a vidím Štěpána se zalomenou hlavou. Sem si myslel, jistě ho to zafouklo a teď se trápí, jak to dostat zpět před sebe. Hledím, kde je model a nikde nic, až potom na otázku, kde je a vysvětlení jsem se zhrozil. Výška jistě 400 metrů po pěti minutách. Prostě přiletělo káně a začalo kroužit, využil toho a trefil přesně střed. Musel jsem mu „vynadat“, ať jede dolů, že je to na uletění v tom větru. Hlavně z důvodu, že za zády je vysoké napětí a les. Dost razantní sestup a bylo z toho dvanáct minut. Po přistání suše prohlásil „stačí“ !! 

Moc dík za organizování, Měj se hezky F 

Pepa Kubeš a jeho skupina létali nadvakrát. Poprvé na Kladně a podruhé na Panenském Týnci. Reportáž z Kladno už byla zveřejněna, tak ještě pár slov z Panenského Týnce:

Ahoj, Dnes jsme poprvé létali s historiky na letišti Panenský Týnec, během soutěže Českého poháru volných modelů. Z počátku pouze mírný východní až jihovýchodní větřík, který však dosáhl v posledních startech hodnot kolem 4 až 5 m/sec. Létání ale bylo naprosto pohodové, k jeho pravidelnému průběhu přispěla i Terezka Kořínková, která opět nezištně zajišťovala napínání gumicuku na místo startu pro všechny zúčastněné, a zaslouží tak naše poděkování.

Zdeněk Hanáček je další vytrvalec, který pravidelně létá, píše, fotí

Ahoj, s velkým napětím jsem sledoval předpověď počasí, kdy odlétám předposlední kolo, protože když u nás fouká JZ vítr tak stojí za to, ale předpověď vyšla. Na slabý JZ vítr do 1 m/s. O kolo půl druhé jsem byl na letišti. Domluvil jsem se s řídícím provozu na letišti, kde budu létat. Na místě startu zjišťuji, že vítr se otočil od SV. První start nic moc. Druhý a třetí práda, oba dva mám max. Na čtvrtý start se vítr otáčí na předpovídaný směr JZ a jsou z toho jen něco přes čtyři minuty. Paráda krásné babí léto. Počasí: vítr 0 až 1 m/s z SV a JZ, jasno, teplota 18⁰C.S pozdravem ZdeněkPS: přikládám foto křídla modelu plnou pavučinek babího léta. Je to krásně vidět, když se fotka zvětší.

V neděli 30.10. poslal svůj příspěvek zbytek startovního pole. Jako první Pepa Hejsek:

Ahoj Jiří, tento měsíc vlivem mnoha okolností jsem odlétal korespondenční soutěž až v úplném závěru, a to ještě na dvakrát. A dvojka byla první, ve středu 27. Počasí bylo krásné, ale vítr byl jistě přes 6 metrů, tak jsme čekali a až v závěru odpoledne klesl vítr na cca 3m/sec. Termika veškerá žádná, ale vítr nafukoval mírný svah, kde jme létali a to stačilo na slušné časy. V závěru létání již bylo šero a Andromeda byla špatně vidět proti kopcům, když jsem klesl níže, nicméně to létalo velmi pěkně.

Domluvili jsme se na pátek, kdy byla slušná předpověď, ale vůbec se to nepovedlo, celý den byla mlha. Přesto jsme to zkusili a zajeli na výše položenou blízkou louku, která leží cca 500m nad mořem s tím, že tam mlha možná bude řidší. Předpoklad se ukázal chybným, mlha byla ještě hustší, tak rozmrzele zpět domů s výhledem že snad v neděli 31. to bude lepší. Tentokrát to již klaplo, počasí krásné podzimní, 12°C skoro jasno, jen vůbec nefoukalo a to se projevilo na výškách vleku. Termika žádná, nicméně to byla pěkná zábava. Tak snad příště…

Letu zdar, Josef

Jako druhý, Martin Křesadlo:

Ahoj, tenhle měsíc jsem lítal sám… Byli jsme v sobotu všichni ze západu ale byla taková mlha že se nedalo odstartovat. Tak jsem šel ještě dneska v neděli a pár letů dal… Ahoj. Fotky, jak vypadala sobota u nás…

Jako třetí, Palo Rábek:

Ahoj. Skoro som zabudol napísať. Bol som na operácii žlčníka, ale som už OK. 

Teda: Lietali sme 9. 10. v sobotu, za pekného jesenného počasia. Vetrík od 0 až 4 m/s. Termiky tiež tak akurát, ale ako to už býva, nie pre každého. Myslím tým samozrejme mňa. Do októbrového kola sme nasadili modely tak trochu raritné. Začnem tou menšou . Menšou aj fyzicky. Vlastne menší historický RC vetroň ani nepoznám. Navyše je to jednokanál -má riadenú iba smerovku. Pre slovenský klub SAM119 je to ikonický model. V najlepších časoch majstrovstiev Slovenska, ktoré sme robili v Očovej, nám poskytoval nezabudnuteľné zážitky. Pokochať sa dá napríklad tu: https://goo.gl/photos/pAwjSVFsBY8mvJGK6. Takže každý modelár musí pochopiť, že takúto príležitosť tohto drobčeka prezentovať vo Veľkej Korešpodenčnej, som si nemohol nechať ujsť. A lieta sa s ňou veľmi krásne. 

Ďalšou raritou, tentokrát veľkého kalibru, je Kamilov dvojplošný vetroň La Libellule. Vrchol experimentácie, napriek vžitým aerodymackým dogmám, lietal excelentne. Ovšem nesmieme zabúdať, že model staval a lietal majster majstrov, Kamil. Pohľad na plachtiaci, termiku vytáčajúci, dvojplošník, hraničí s bizarnosťou.  Tešíme sa na novembrové, aj keď záverečné kolo. 

Palo Rábek

No, a dnes 1.11. mi přišly ještě dva emaily. 

Předposlední příspěvek mi přišel tentokrát netradičně od Zdeněka Sýkory:

Ahoj Jiří, tradičně úplně na poslední chvíli, a dokonce jsem čekal až do pozdního večera, jestli se ten celovíkendový vítr trošku neuklidní. Nestalo se tak, a tak to chvílemi vypadalo, jako bych pouštěl draka – díky větru startovní výšky „na doraz“, ale potom pouze boj o natlačení éra na letiště – takže tomu odpovídají časy.

 Z jihu Moravy zdraví,

 Zdeněk Sýkora

A úplně poslední, kdo dostane v tomto měsíci šanci je žehrovický Pavel Bačina:

Ahoj Jiří, říjnové kolo se nám podařilo odlétat skoro v celé sestavě a na nás i docela včas, tedy na svátek 28.října na Velké Dobré. Provoz byl přiměřený a počasí bylo fajn. O víkendu jsme měli totiž již plno. V sobotu jsme měli naplánovanou soutěž RES ve Staňkově, ale ta se nakonec nekonala, a tak jsme s Radkem mohli jet na obě soutěže F1G na Panenčák.

Díky

Měj se krásně PVRMŠ Bačinovi

Tak. To je za říjen vše. Děkuji všem, hlavně klukům ze Slovenska za krásné fotky, a odvahu střídat modely. Je listopad a to znamená, že jdeme do finále!  Tak létejte, foťte, pište! Ať to finálové kolo stojí za to! 

Jiří Hruška

Byl to požitek, vidět ve vzduchu majestátně plovoucí Sokoly, A dvojky Super Neptuna i Expe, velmi dobře si zalétal i Zdeněk Klíma se Slukou. 

Postupně jsme odměřili navzájem čtyři lety do korespondenční soutěže, pak ještě došlo na zálety dvou nových malých větroňů „Lion“, které patří již do kategorie „Retro“. Pro mne osobně se jedná o model z mého mládí, tehdy byl ale pro mne absolutně nedostupný. Nechce se ani věřit, že jeho autor L. Haškovec s ním létal již v roce 1972, takže se jedná o téměř půl století starou konstrukci. Věk však Lionu rozhodně neubral na výkonnosti, naopak ovládání VOP přidalo modelu na příjemném letovém projevu. A možná že se přes zimu tyhle dva Liony dočkají nějakého dalšího bratra. 

Před odjezdem následovalo ještě společné focení, a potom jsme se již všichni spokojeni začali v začínajícím šeru vracet ke svým domovům.

Josef Kubeš

Foto: Michal Kohutič

Zde je rajská galerie Michala Kohutiče

První příspěvek jsem si poslal já sám sobě:

Ve čtvrtek 2.9. mě volal Pepa Kubeš: „ahoj Jiří, na zítřek je dobrá předpověď, jdeme po druhé hodině létat korespondenčku.“ Přitakal jsem s tím, že dělám do tří, tak se tam potom nějak dopravím. Druhý den jsem doma nabral Honzu, vzali jsme tentokrát pouze A2 Thor a vyrazili na letiště. Pepa se svými soudruhy už poctivě natahoval gumicuk, ale někam do oraniště, a to se mi nechtělo. Přejeli jsme tedy na druhou stranu plochy, abychom natáhli svůj v trávě. Mezitím přijel Roman Fousek s A2 Quickie, tak jsme udělali samostatnou buňku :-). Létalo to hezky, ale tří maxů jsme se nedočkali. Když už jsme skoro končili, přijel ještě Pavel Bačina s rodinou a natáhli si třetí gumu kus ode všech. Tak jsme létali tři samostatné skupiny, celkem více než 10 modelářů a vypadalo to, jako když spolu vzájemně nemluvíme :-). Na Dobré byl provoz jak na Ruzyni, a tak to naše odpolední poletování bylo chvílemi dost kostrbaté. Nakonec jsme se sjeli, už se složenými modely na kus řeči a celkem spokojení se rozprchli do svých domovů. 

Další příspěvek poslal Franta Machač:

Ahoj Jirko. Tak, dnes napíšu snad trochu více než minule. Prostě jsem minule neměl básnické střevo a taky mě tlačil čas. 
Aby se to nepletlo, tak dnes na večer jsme se Štěpánem do toho pustili. Prostě jsme využili parádní sobotní večer. Vítr si odskočil na „jedno“ a to byla balada na duši větroňáře. Jedno ale chybělo, stoupáky. Tak jenom doufat, že to model naletí. Zásada byla, perfektně vytrimovat, nechat letět a jenom do toho moc nehrabat. Nahoře, tam něco bylo, ale najít a dokázat toho využít, to byl problém. Maxy byly vždycky o páru vteřinách přes pět minut. Mně se to povedlo v plné míře a Štěpánovi ten poslední let unikl jenom jeho chybou v malé výšce, ale dobrý. Dost ho to mrzelo, ale já říkám, „hodně dobrý“. Končili jsme, když slunko se téměř dotýkalo obzoru a už byl cítit večerní chlad. Dalo by se to popsat, „modelářský balsám na duši“. 

Zdeněk Hanáček napsal jako třetí:

Ahoj, v sobotu jsem odlétal korespondenční soutěž. Vyrazil jsem na letiště až po obědě, protože u nás dopoledne ještě foukalo.  Chvíli jsem toho litoval, když jsem nachystal gumicuk, tak už skoro přestalo foukat. Vyčkával jsem jen na chvilkové závany. Díky tomu výšky vypnutí nic moc, ale nebylo to vůbec špatné. První let to byl spíše pokus, druhý maxo s odřenýma ušima. Třetí to bylo zklamání jen 4 minuty, ale poslední jsem si vychutnal krásných 19 minut, akorát se mi počítá jen pět. Paráda.Počasí, vítr 0 až 1 m/s z JZ, 3/8 oblačnosti, teplota 25⁰C. 11.9.2021, čas 13.00 až 15.30. letiště aeroklubu Jeseník v Mikulovicích LKMI

Dalším přispěvatelem se stal Pepa Hejsek:

Ahoj Jiří, k odlétání desátého kola jsem se dostal až toto pondělí v pozdním odpoledni. Počasí bylo typicky podzimní, skoro jasno, pouze mírný jihozápadní vítr něco mezi 1 – 2 m/sec, teplota 18°C. Na „letišti“, tentokrát bez krav, tráva cca půl metru, samý vratič, takže běžec Vladimír, ačkoliv netahal, dost se naběhal, aby vlasec uvolnil. Aby se mi podařilo lépe zalétat, potřeboval bych v A dvojkách lepší gumicuk a ve velkých OTVR alespoň trochu silnější vítr. Nic z toho nebylo k dispozici, ale nevadí, protože to létalo nádherně i z těch menších výšek. Stejně tak nevadí, že to není na přední místa, byl to krásný relax a vzpomínali jsme, jak před více než padesáti roky nám létaly A dvojky (oba jsme tehdy měli Hanouskovu Káču 2, létala krásně). Doufám, že tato pohoda nám všem, vydrží i zbývající měsíce tohoto roku.

Kluci ze Slovenska létali počátkem měsíce, ale napsali jako pátí:

Ahoj Jirko. Lietali sme v prvú septembrovú nedeľu. Po príchode na letisko nás prvé štarty presvedčili, že to nosí. Ale termika sa rýchlo pobrala niekam, kde sme ju nevedeli nájsť. Samozrejme okrem Kamila. Zase dal neomylne tri maxá. Vcelku bežné polietanie, zmenil Ľudo na záchrannú akciu svojho modelu, keď sa mu v druhom štarte podarilo zavesiť svojho Sokolova na strom, ktorý vyrastá z kanála, ktorý slúžil kedysi na odvodnenie priľahlých polí. V tomto suchom podnebí je už iba skrýšou pre zver. Model sa podarilo striasť, bez ujmy na zdraví ako modelu, tak striasača. Model ešte dolietal súťažné kolo. Ja som tentokrát použil model z Čížkovej produkcie Orlík. Ešte mám v pláne maličkú Poštolku. Ale tá by chcela iba slabý vietor, nakoľko má ovládanú iba smerovku. Myslel som, že sa podarí do konca mesiaca zapojiť ešte ďalších kamarátov, ale september sme mali celkom nabitý súťažami.

Pepa Kubeš z kladenského LMK k naší soutěži a tím i k létání s RC A2 přivedl další kluky a napsal toto:

Modelářů z LMK Kladno postupně stále v těchto kategoriích přibývá, létání v tomto měsíci bylo tak rozvrženo do více dnů. Na začátku měsíce odlétala dvojice Kohutič Kubeš, o dva dny později se přidal další nováček v kategorii ARC A2 Petr Valtera, v polovině září pak využil solidnějšího počasí Zdeněk Klíma se Slukou. Pak následovalo několik větrných dní, ale dne 27.9. jsme se sešli na pastvinách u Drozdova, kde v podvečer vál pouze nepatrný větřík do 1m/sec, a – na rozdíl od Kladna – se této oblasti vyhnuly dešťové přeháňky.  Své časy pro tento měsíc si nalétal Jarda Drnec a zároveň se do soutěže zapojil další nováček z kladenského klubu, Renda Kořínek ze Střapole. Ten držel v ruce vysílač k řízení svého Aloše 10 poprvé v životě.

Jirka Hloušek mě „obdařil“ tímto textem:

Ahoj Jiří, Létali jsme před 14 dny na letišti, tedy 19.9. od 15 hodin. Teplota někde kolem 12 stupňů, zamračeno vítr odhadem 4 a nárazově 5 m/s. Roman Fousek létal s Quickie, my s Jirkou juniorem jsme vzali Saturna, kterého jsem den před tím opravil. Čáp opraven nebyl, takže jsme se dohodli, že budeme létat se Saturnem, případně s Fialou 56. Jenže já vzal omylem trup místo od Fialy Aloše, a tak bylo jasně rozhodnuto, létáme oba se Saturnem. Ještě se vrátím k tomu, proč jsme opravovali Saturna. No, když jsme se vraceli z Rané, musel jsem prudce brzdit a auto zastavit na několika metrech. Vlétla nám tam koroptev. Koroptev odběhla, aniž by jí byl zkřiven vlas, respektive brko. Jenže z tašky při tom brždění vylétla pokladna. Ta pokladna byla plná drobných a urazila směrovku na Saturnovi. To jen pro vysvětlení.

 Takže nakonec jsme létali se Saturnem a ten vítr mu opravdu svědčil. Oba dva, tedy Jirka i já jsme již měli 2 maxe. Roman takové časy jako my neměl. Vše bylo OK, než se objevila cesna a ta při mém letu nahlásila nebezpečné přiblížení. Za chvíli se objevil mladík na čtyřkolce a oznamoval, že jsem se přiblížil. Jenže z mého pohledu jsem byl na druhé straně letiště a čumákem od cesny. Mladík mě přesvědčoval, že z pohledu pilota to bylo blízko a pak začal kontrolovat povolenku. Nakonec řekl, že máme být příště opatrnější a odjel. Mě ta diskuze natolik zkazila náladu, že jsem to zabalil. A protože nebyl čas to odlétat znova, posílám tyto nedolétané výsledky. Fotky nemám, byl jsem tak rozzuřený, že jsem to rovnou sbalil a nic nefotil.

Pavel Bačina byl stručný. Jen pro pozorné čtenáře, jak jsem psal svůj příspěvek o společném létání na začátku měsíce, Bačinovci létali s RESkou..

Ahoj Jirko,  posílám výsledky za září. Odlítali jsme ve čtvrtek večer pouze já a Verunka. Nějak jsme to opět nestihli…Díky Pavel 

A opět poslední, také stručný,  Zdeněk Sýkora:

Ahoj Jiří, omlouvám se, ale „ve víru podzimních polních prací“ jsem zapomněl odeslat zářiové výsledky mého snažení. Našel jsem si sváteční chvilku a na sv. Václava to „odskákal“.

Takže tímto jsme v devátém měsíci odlétali desáté kolo. Zbývají nám dvě kola a bude hotovo. Jak říkají naši arabští bratři – chalas.  Pomalu přichází myšlenka, co dál? Soutěž jsem vymyslel v době hluboké koronavirové krize, abychom se trochu rozptýlili a vyrazili ven. A jsem opravdu rád, že jsme se do toho pustili. Chceme pokračovat…?

Jirka Hruška

Už nevím, jak bych začal, abych se stále neopakoval. Přeci jen, už máme za sebou 3/4 soutěže a zbývají nám už poslední 3 měsíce…

Srpnové kolo bylo účastí slabší. Přeci jen je třeba sbírat doma „kladné body“, které se hodí v podzimním maratonu klasických soutěží. Zároveň se na konci měsíce soutěžilo na MČR, a to byla akce na několik dní. Já se vrátil ze služební cesty pár dní před MČR, a tak nějak jsem plánoval, že si své odlétám ve čtvrtek na Rané, až bude vše připraveno. Nestalo se tak a tak… Na Rané se mě také pár kluků ptalo, zdali mohou výsledek z MČR zapsat do korespondenčky…  toto jsme již v průvodním dopise k soutěži nedovolili, a tak někteří, včetně mě, zůstali v srpnu bez zapsaného výsledku.  Takže začnu opět vašimi reportážemi.

Pepa Kubeš létal jako první, napsal však později:

Na 12. srpna byla poměrně příznivá předpověď počasí, která se i v odpoledních hodinách vyplnila. Na kladenském letišti se nás sešlo celkem osm modelářů s historickými větroni. Kromě zkušenějších se zde prvním krokům v řízení modelu odhodlal i další, dříve poměrně známý volňáskář a větronář Zdeněk Klíma z kladenského klubu. Zatím ještě nelétal pod dohledem časoměřiče, ale opět se potvrdilo, že Čížkova Sluka je velmi vhodný model pro základní výcvik. Pro zajímavost-jeho Sluka letěla napoledy na letišti Sazená při mezinárodní soutěži volných historických modelů před Mistrovstvím světa F1A, B, C v roce 1997. Od té doby pak ve skříni čekala do dnešních dnů na přestavbu do RC verze.  Zdeněk má nyní již k dispozici stavebnici větroně A2, a myslím že v budoucích soutěžních kolech se k nám také přidá. 

V odpoledních hodinách se nad letištěm vytvářely již poměrně rozsáhlé stoupavé oblasti, takže o nalétání čtyřminutových maxů s modely A2 nebyla v teplém letním dni nouze. 

Následoval Zdeněk Hanáček:

Ahoj,

před blížícím se koncem měsíce a MČR jsem v sobotu vyrazil odlétat korespondenční soutěž. Počasí bylo dobré. Vítr 1 až 2 m/s z SZ, 2/8 oblačnosti a akorát jsem neměl moc štěstí na termiku.

Kluci Machačovi byli tentokrát také na slovo skoupí:

Ahoj Jirko 

Vím, momentálně máš jinačí starosti, ale jenom tak ve zkratce výsledky ze včerejšího podvečera. Ještě se chci omluvit, že nedorazíme na mistrovství. Důvod je prostý. Finanční náklady jsou pro mě jako důchodce neúnosné. Cesta, startovné, ubytování…

Počasí. oblačnost 4/8-8/8 ke konci slabé mrholení. Vítr JZ 0-3m/s. teplota 22-18°C bylo to před přicházející frontou.

Palo Rábek a slovenská parta poslali krátkou reportáž i pár fotek:

Pozdravujem zo Slovenska a posielam výsledky za mesiac august. Tentokrát sme lietali na dvakrát. Hlavná skupina to absolvovala v nedeľu 22. augusta a ja, keďže som bol odcestovaný, v sobotu 28. augusta. Zapojil sa aj Peter Kotry, ktorý je v súťaži nováčikom. Za pozornosť stojí nový model Kamila Horáčka. Taliansky AM 40. Zaujímavý je tým, že zrejme je to jediný exemplár na území Slovenska a Česka. Vraj má nosnú plochu skoro 1m štvorcový. Ja som vytiahol ďalší model z 30 -tych rokov minulého storočia, holandské Flamingo. 

A den před koncem prázdnin jsme se sešli na Velké Dobré my s Honzou a rodinný klan Bačinů:

30.9. jsme s Honzou využili hezké počasí a také toho, že jsme ještě nevyložili auto z MČR. Času jsme moc neměli a tak jsme se rozhodli změřit síly vzájemně s jedním letadlem – Honzovým  Luňákem. Přeháňka na horizontu evokovala vzpomínku na MČR na Rané, kde o déšť nebyla nouze. Stihli jsme odlétat každý tři starty, než začalo pršet. Do toho přijeli Bačinovci, natáhli svůj gumicuk na lehké větroně a čekali až přeháňka přejde. Odlétali vše, čímž zachránili čest žehrovické partě. Roman se do soutěže moc nezapojuje a Hlouškové junior a senior to v srpnu nestihli. Já jsem A2 v srpnu také neodlétal. Nebyly síly. 

Poslední, opět tradičně Zdeněk Sýkora, tentokrát netradičně telefonem:

„..ahoj, chtěl jsem létat posledního srpna, ale počasí bylo proti, takže příště…“

Takže opět děkuji všem, kdo jste létali, napsali, fotili. Své reportáže prosím pište, a hlavně posílejte co nejdříve po odlétání. A vydržte! Ještě tři kola a je to za vámi :-))

Jirka Hruška

Celkové pořadí naleznete zde:

První jsem létal já s A2. Měřil mi soudruh Jirka Bělohlávek a až na věčně praskající gumicuk, to celkem šlo. Navíc jsem přinesl i něco k večeři :-). 

Dalším v pořadí byl Zdeněk Hanáček:

Ahoj,

v dnes jsem létal 8.kolo korespondenční soutěže. Po obědě přemýšlím jestli si nepůjdu zalétat. Prvně jsem musel ukecat dceru, jestli mi bude měřit. Podařilo se, tak jsme vyrazili na letiště. Z letiště je vidět bouřka za hlavním hřebenem Jeseníků a slyšet slabé hřmění. Nad letištěm je hrana výškové oblačnosti tvořící se bouřky. Vítr z V 1 až 3 m/s. První start maxo, druhý to samé. Třetí start lehce přes čtyři minuty. Chvíli vyčkávám a daří se mi posledním letem uletěl poslední maxo. Mezitím se bouřka přesunula nad město Jeseník, je vidět že tam prší. Na letišti se rozfoukal vítr, tak vyčkávám. Bouřka se posouvá na hřeben Rychlebských hor. To je dobře, protože na letišti nebude pršet a budu moci v klidu odletět rozletový let. Za ustupující bouřkou letím necelých pět minut. Mám za sebou další vydařené kolo. Paráda. Moc díky za uspořádání této soutěže. Jinak by určitě zůstalo jen myšlenky a nikam bych nešel. 

Franta Machač napsal toto:

Ahoj Jirko 
tak jsme odlítali  se Štěpánem zase jenom polovinu a to velký větroně OTVR.  Na konci se nám to tak rozfoukalo, že jsme to zabalili. Tráva už zase až po p…, tak to bylo náročný i na gumicuk a hlavně nohy. Snad malé větroně zalítáme po dovolené. 

Další přispěvatelem se stal Jirka Hloušek:

Ahoj Jiří,

 ve čtvrtek 22.7.2021 jsme se v 17:30 sešli na Doberském letišti. My se Zdeňkem Pucholtem jsme měli tradiční sestavu letadel, Roman dovezl Quickie od Raye Monkse, kterou zrekonstruoval. Počasí bylo příznivé, nefoukalo a asi tak třičtvrtě hodiny ještě byla termika. Pak se to ochladilo a už jsme jenom klouzali. Náš Čáp si opět postavil hlavu a nechtěl létat tak, jak předtím, ale nakonec jsme jej alespoň trochu vyladili a už se to zlepšuje. Prostě dneska jsme na Romana se Zdeňkem neměli. Zdeněk do soutěže zapojil i Sluku a po prvním soutěžním letu, kdy ta potvora letěla jak kámen v ponožce se nakonec umoudřila a udělal několik celkem dobrých letů, ale bez termiky.

Na letišti tráva již poměrně vysoká, byl problém s hledáním padáčku a nakonec i gumicuku. Ale letiště celé kvete, je plné hmyzu, no prostě nádhera. Můj poslední mimosoutěžním let byl naprosto parádní a trochu zmírnil mojí frustraci z celého světa, která se ve mně před dovolenou kumuluje. Jsem rád, že jsme kolo odlétali, i když náš rodinný tandem se příliš neukázal. Až přijedu z hor, musím opět přenastavit Čápa, protože se nechová ideálně ani na gumicuku. Jenom ten čas nemám. Jak pracuji zároveň na výstavě, tak nemám čas na nějaké poletování. Snad to příští rok bude lepší.

Pepa Kubeš trefil počasí jak bič:

Letní počasí, spojené s dlouhou viditelností a občas i s mírnějším větrem slibovalo v tomto měsíci solidní výkony. Předpověď se však měnila každým dnem, a nakonec jsme byli rádi, že se nám podařilo najít alespoň pár dnů se slabším větrem, a zároveň bez deště. 

Původní představa byla, že soutěžní starty si odlétáme 10.7. po skončení soutěže volných modelů na letišti Všechov u Tábora. Létání s volným gumákem však plně podlehli Michal Kohutič a Jaroslav Drnec. Mě se nějak nechtělo běhat ve vzrostlém obilí a řepce, tak jsem si po 11 hodině poněkud stranou natáhl gumicuk a s pomocí časoměřiče Pavla Kubíčka z LMK Sezimovo Ústí jsem odlétal potřebné 4 starty. Bohužel jsem již nezvládl rozlétávací start. 

Další vhodný den nadešel 23.7. Na kladenském letišti byl kupodivu poněkud menší provoz a termické proudy prakticky všude. Tak mohl odlétat i Michal Kohutič s Mývalem, a začínající rádiáčkář Jaroslav Drnec. Ten se svým Super Neptunem zapsal dokonce dva čtyřminutové maxy, což je na první účast v kategorii ARC A2 docela slušný výkon. Michal odlétl maxy tři, takže u něho následoval rozlétávací start, v němž dosáhl času 14min 35 sec. Po většinu letu však řešil spíše problém jak model udržet v přijatelné letové hladině a dostat jej pak spořádaně na zem.

Pepa Hejsek napsal toto:

Ahoj Jiří,

včera jsem odlétal  OTVR  i A2.Počasí polojasno, 24°C, vítr jihozápadní, později severozápadní, chvílemi až cca 6m/sec. Vzal jsem si nejdříve A dvojku s tím, že se později vítr snad utiší a se Žehrovicemi to bude snazší. První start se mi nepovedl, ale pak to byla paráda.

Jihozápadní vítr nafukoval svah na horizontu a výšky byly fantastické, vždy po maxu jsem tlačil určitě ze sto metrů. Už jsem viděl dvacet (minimálně) minut rozlet. Když jsem startoval, vítr již vál ze  severozápadu, totálně se vše změnilo a z vysněných dvaceti minut bylo 135 vteřin. Nic nezesláblo a se Žehrovicemi to byl boj aby mi necouvaly a byl jsem rád, že zůstaly celé. Ale jinak super odpoledne.

Posílám fotky časoměřiče, který je stále čiperný a dobře naložený.

A pak to šlo ráz na ráz. Západní okruh a klan Bačinů  poslali pouze výsledky. 

To kluci ze Slovenska se rozepsali, rozšířili svoje řady a poslali i spoustu krásných fotek:

Do prázdninového kola sme sa odhodlali v prvý víkend mesiaca Júl. Počasie opäť navonok ponúkalo ideálne podmienky na lietanie. Čo aj bola pravda. Ale nekorešpondovalo to celkom s javom pre nás tak žiadaným. Výskytom termiky. Nevadí, aj tak došlo k naplneniu hlavnej myšlienky korešpodenčného lietania. A to poskytnúť impulz k stretnutiu na pľace vhodnom k lietaniu a lietať. Tentokrát som sa rozhodol prezentovať slovenský model z dielne Štefana Kopáčika. Model je to malý, rozmermi veľmi podobný Čížkovej Sluke, ale svojim výzorom dokáže klamať. Napriek svojej malosti ponúka viac, ako by ho niekto na prvý pohľad ohodnotil. A určite je to na Slovensku najrozšírenejší model historického vetroňa. Lietali sme päť rokov veľmi úspešne Jastrabí Pohár

(http://www.sam119.sk/index.php?option=com_content&view=category&id=49&Itemid=59)

Do lietania sa zapojil s Defínom aj klubový kolega Jozef Cörgö  a aj Alexander Horváth s modelom Kvapka. Teda štartové pole je opäť o niečo pestrejšie. 

 Dnes sa nám podarilo zapojiť aj Peťa Priečinského. Ostatní lietali pre radosť a sekundovali mu pri nosení gumicuku. Tieto riadky píšem od kotlíku. Od rána s manželkou zavárame slivky a ja ich vonku sterilizujem. Medzi jednotlivými várkami sa venujem tejto bohumilej činnosti. Medzitým som si odskočil na slabé štyri hodiny polietať.

A poslední tradičně Zdeněk Sýkora 🙂

Ahoj Jirko, omlouvám se, že to posílám až dnes.

Vrcholí u nás „boj o zrno“ a tak v podstatě, pokud to počasí dovolí, jsem do tmy v polích. Lety tohoto kola se mě podařilo odlétat jako vždy téměř na poslední chvíli a zkusil jsem to až pozdě večer, poté, co jsem zaparkoval kombajn do stodoly a ono se to dalo. Čtvrtý let jsem přistával hluboko po západu slunce – ve 21:15 hod. Výsledky tomu samozřejmě odpovídají, ale jsem rád, že jsem toto kolo zvládnul. 

Při posledním letu jsme udělali pěknou fotku.

Z jihu Moravy zdraví 

Zdeněk Sýkora 

A Zděnkovou (Sýkora) náladovkou a mým houbařským úlovkem se loučím a těším se na viděnou na Rané!

Jirka Hruška

V sobotu 24.7.2021 se vypravil opět na letiště. Já jsem se tam zastavil a protože jsem nelétal, bylo z toho nakonec po čase video, na které se můžete podívat.

A protože Jirka junior se rozhodl materiály také nastříhat, vzniklo i video druhé, pojaté zase úplně jinak.

Jirka Hloušek a Jirka Hloušek junior

Autorem modelu je Józef Balázs a v roce 1944 s ním zaletěl rekord. Bylo to v Miškolci, 25. června. Hodnota rekordu byla následovná. Čas: 1 hodina 50 minut a výška 3600 metrů. Asistovali kalvinistický  kněz Gyorgy a  Julius Kálmán Tóth (mimochodem, mám v příbuzenstvu jak Kálmána, tak Tótha).

Kdyby se vám model líbil, je možno získat plánek ze známého portálu Outerzone.

Pavel poslal několik fotografií svého krásného modelu v letu. Tak se pokochejte.

S pozdravem Legyen szép napod  Jirka Hloušek

Ten samý termín využili i kladenští – Pepa Kubeš a Michal Kohutič. Létání popsali takto:

Jirko, zdravím tě a posílám pár slov o našem létání v červnu.  S Michalem Kohutičem jsme v tomhle měsíci nechtěli nic nechat na náhodě, a odlétali jsme soutěžní starty již 4.6., na letové ploše v blízkosti obce Straškov.  Především však v tomto prostoru není prakticky žádný letový provoz, který na kladenském letišti již často značně komplikuje starty. Louka sice nebyla ještě posečena, což  trochu komplikovalo hledání padáčku našeho gumicuku, ale jinak letové podmínky byly téměř ideální. Po dobu odpoledních startů vál mírný severovýchodní až východní vítr do rychlosti 2m/sec, bylo poměrně teplo a obloha byla pouze částečně poseta menšími mraky. Střídali jsme se tedy v donášení gumy, létání a měření. 

O deset dní později zalétal na kladenském letišti náš kolega Jaroslav Drnec s pomocí Pavla Bačiny svůj první RC model, Čížkovu Sluku.

Po zvládnutí startu na gumicuku a přistání dle pravidel na letištní plochu, jsme změřili čtyři časy sice zatím nízké, ale v každém jeho startu byly znát jeho zlepšující se reakce při řízení tohoto kluzáku.

Takže nám opět přibyl do korespondenční soutěže další aktivní modelář. 

Následovalo duo Jirka Hloušek a syn:

Ahoj Jiří. Posíláme výsledky dnešního letu. Byli jsme na Dobré s Romanem. Roman nesoutěžil, my ano. Počasí – bezvětří 28 stupňů, bez termiky, večerní klid. Jenom jsme žehlili oblohu. Zalétali jsme také klubovou Fialu 56. Docela to šlo, dětičky mají stroj.

Další dvojice co létá spolu – František Machač a Štěpán Kučera , létali soutěž na dvakrát:

 Ahoj Jirko  Dneska se nám podařilo odlítat velký větroně. Na A2-ky snad dojde taky.  Konečně skončila škola a tak Štěpán má volněji. Taky počasí se už dá vydržet. Po velkých vedrech a potom šílených bouřkách to konečně bylo k lítání. Vyrazili jsme k večeru a bylo to tak akorát. Bylo to parádní polítání. Opět jsme lítali z cesty a přistávali vedle do obilí. Chodit pro model do ječmene bylo za trest. Ty poškrábané nohy ve sprše daly o sobě vědět. 

A druhá část:

Ahoj Jirko. Tak se nám podařilo odlítat i polovinu A-dvojek. Polovinu jenom z toho důvodu, že Štěpán odlítal všechny čtyři starty a já jeden let. 🙂 Je to k zasmátí i k nasr… . Nikam jsme nejeli s tím, že je to tak přehřáté, že to půjde stejně rychle dolů jak nahoru. Za barákem máme úzkou louku a tam se vejdeme tak akorát. Jenom přistání je dost krkolomné, tak se musí dávat pozor na stromy a barák.  Štěpán dal dva maxe se samokřídlem Ostříž 2 a potom jsem přebral otěže vysílače já. Klasická zkouška funkčnosti a jde se na start. Na vleku ve výšce snad pět metrů začne vysílač hlásit ztrátu spojení a celou dobu stoupání. Nádherný strart na gumicuku, ať zkouším co chci, model se nahoře vypíná bez mého zásahu. Model se mírně zhoupne a začne kroužit ve velkých kruzích. Naletěl stoupák a začal nabírat výšku. Já bych kniple urval a nic, prostě volňásek jak za dob vzniku modelu. Asi pět minut se tam krásně promenádoval ustabilizovaný ve stoupáku a já pochopil, že je to háji. Poloměr zatáček se začal zvětšovat a tak vypadnul ze stoupáku. Jak naletěl na hranu stoupáku, to model rozhodilo, přešel do opačných zatáček a začal houpat. Houpání se zvětšovalo a zamířil napřed nad pole s kukuřici. Ta se mu zdála asi málo dobrá a tak nad dědinu, tam se nám oběma ztratil. Vytipovali jsme místo kam mohl dopadnout a se smutkem, že je rozložený na prvočleny, asi půl hodiny chodíme a hledáme. Nikde nic. Až náhodou byl jednou paní zahlédnutý kam letěl, či spadnul. Popis místa a zděšení, asi tři sta metrů kde máme hledat. Tam všude už jsme byli a nic. Po chvíli se objeví v rukách majitelky zahrady která bývá asi 100 metrů od místa lítání. Model je celý, trochu poškubaný potah a pár popraskaných žeber. To se dá opravit.  Doma zkoumáme co se stalo. Výsledek „odpojený konektor od baterek v přijímači“, by mě „jeblo“. Proč se konektor odpojil to je ve hvězdách. Teď ho do přijímače zalepím samolepkou. Mám MAXe, ale za nulu. To byl den.!!!!! 🙂

Další, kdo se tentokrát rozepsal, byl Zdeněk Hanáček z Jeseníku: 

Ahoj, dnes jsem létal 7.kolo korespondenční soutěže. Počasí to byla pohádka, to jsem dlouho nezažil. Vítr z S 0 až 2 m/s, 3/8 oblačnosti, teplota 25⁰C. Začal jsem létat po desáté a skončil po půl dvanácté. První start a maxo, na začátek super. Druhý start pouze dva a půl minuty. Tak začínám více sledovat vývoj termiky. Po cca půl hodině vyčkávání, startuji přímo do zvedu. Po třetí minutě tlačím, abych po páté minutě sednul a mohl znovu startovat. Po vypnutí z gumicuku klesání, ale daří se mi v cca ve dvaceti metrech ustředit se ve slabém stoupání. Dalo to krásných sedm a půl minuty. Paráda mám tři maxy. Hned jdu na rozletový let, po vypnutí z gumicuku vidím před sebou kroužit káňata. Protáhnu se k nim a začínám stoupat. Stoupání není moc silné, řekl bych tak akorát. Kroužím ve stoupání a najednou si uvědomuji jaké je ticho jen skřivan mi krásně cvrlikal. No prostě fantazie. Přistávám pár sekund po šestnácti minutách. To byl balzám na duši. Dlouho na to budu vzpomínat.

Kluci ze Slovenska se přidali také: Pozdravujem opäť po mesiaci.

Príležitosť pre lietanie v júni sa naskytla v sobotu piateho. Panovalo krásne počasie skorého leta, prakticky bez vetra. Ak sa aj nejaký vyskytol, tak stále z iného smeru. Aby sme nemuseli prekladať gumicuk, trpezlivo sme vyčkávali, kým nezavanie z požadovaného smeru. Výšky pri vypínaní z gumicuku boli poslabšie. Aj termika nebola nejako výrazná. Ale nie je vždy hojnosti. Aj výsledky tomu zodpovedajú. Ľudo Pec priniesol novotou voňajúci model, povetrím ešte nepobozkaný. Kopáčikovu Volavku. A pretože sa model mal k svetu, rozhodol sa v duchu spestrenia štartového poľa odlietať júnové kolo práve s ním. Ja plním sľub a tentokrát som nasadil do boja model pre mňa obzvlášť vzácny. „Veľkého Albatrosa“, s ktorým som na majstrovstvách Európy historických modelov 2017  v Nitre získal bronz. Predo mnou skončili dve Žehrovice 2. Odvtedy si ho opatrujem ako relikviu. Vlastne po tom pamätnom finálovom som mu dožičil preletieť sa po prvýkrát. 

Dále s námi na dálku soutěžil Pepa Hejsek:

 Ahoj Jiří, kolo jsem odlétal na dvakrát. Poprvé to bylo 15.6. s ARC. Protože zde v okolí v té době nebyla nikde ještě posečená tráva a já jsem potřeboval (po zkušenostech z Lipenců, kdy přítomní komentovali, že u historika ještě neviděli háček pro krouživý vlek) upravit vlečný háček. Karel Vitner mi domluvil „hostování“ na letišti v Pesvicích. Plocha super, počasí také, úprava se povedla. Trochu mi pomohlo počasí – foukalo přes Krušné hory a pokud to člověk nepokazil a dostal model dostatečně vysoko, stačilo traverzovat a výsledek se dostavil. Takže žádný um pilota, ale pomoc matky přírody. S A2 to bylo již mezi balíky sena za domem minulý pátek. Andromeda létá pěkně, ale pořád nejsem schopen doladit vlek, výšky jsou znatelně menší, než u kolegů. Tak se pokusím to nějak vylepšit. Gumicuk dobrý, letadlo také, tak asi zbývá ještě pilot….

Já k tomu dodávám – Pepo, neletěl jsi fly-off, čímž jsi se připravil o lepší umístění! 

Klan Bačinů rozlétali  soutěž po návratu z Memoriálu a dokončili v neděli:

 Ahoj, posílám… Maruška už mě to připravila 🙂 Létali jsme v sobotu 26.6. Já Maruška a Verunka. V neděli pak přijeli kluci ze světa a tak Štěpánek a Radek létali až v neděli. Potkali jsme na letišti Pepíka s Jardou a ještě přijel i Roman.

V neděli 27.6. létali i kluci ze Západního okruhu. Výsledky se u Martina ale nějak zasekly – odjel na krátkou dovolenou.. Také Martin neodletěl rozlet po třech maxech…?

Já jsem ještě odlétal A2 den před vysvědčením. Vzali jsme éro a cestou k babičce jsme přibrzdili na Velké Dobré… Měřila mě nejstarší dcera a tak poprvé viděla, jak jsem šikovný :-)) Na letišti létaly tři Cessny 172 okruhy. Do toho jsem se já strefoval s mými starty. Bylo to v deset ráno, počasí krásné, termika nic moc a kvůli provozu letecké školy to byla fakt „pruda“. Navíc mi třikrát praskl gumicuk – téměř při každém napínání… už to má chudák za sebou a budu muset sehnat nový. Takže mě tentokrát to mé létání ani moc nepotěšilo, byla to spíše zkouška vůle. 

A poslední nezklamal Zdeněk Sýkora : Ahoj Jirko, tradičně opět posledního! Z jihu Moravy zdraví 

Zdeněk Sýkora.

Jak jste mohli vytušit z reportáží, výkony byly extra třída. I vaše články se prodlužují. Je to krásný trend!  Vždycky si říkám, kolik lidí jsem zblbnul…. 

Díky moc všem. Létejte, pište a foťte! A prosím vás, pište mi co nejdříve  po odlétání.  A ještě, již po několikáté, k pravidlům. Jsou stejná jako na každé soutěži.  Po třech maxech následuje let bez omezení délky. V tomto kole se dva účastníci o tento let připravili. 

 O fotky se tradičně postaral Palo Rábek a Michala Kohutiče fotil Pepa Kubeš – děkuji!

Krásné prázdninové dny přeji.  Jiří Hruška