Než se podíváme podrobněji na pravidla, projděme si ještě výsledky a zážitky z létání v prosinci, teprve potom lze zhodnotit celé naše snažení, případně smyslnost této akce.

První se v prosinci ozval Franta Machač.

Tak jsme to dnes dobojovali. Na prosinec krásné počasí. Když jsme začínali tak téměř jasno +9°C, téměř bezvětří. Konec lítání už byl teda prosincový, zatáhlo se,  -1°C fouká ze severu  3-4m/s. Ten vítr bych bral, ale ta kosa na ruky, fuj.
Co jsem myslel, že s gumicukem už tu zimu nějak přežijeme, tak opak byl pravdou. Po dvou startech a třetím prasknutí gumy jsem myslel, že mě odvezou. Ještě dva pokusy a stejný výsledek, už se to nedalo. Protože jsme lítali hned za barákem, zašel jsem domů pro úplně nový gumicuk, který jsem šetřil na příští rok. Potom už to šlo jak na drátku. Výsledky nevalné, ale jinak spokojený. Vnuci si odsouhlasili mezi sebou, že větroně do jara už ani za nic.
K soutěži bych chtěl dodat pár slov. Je dobře, že ses odnás do toho nechal uvrtat.   Je to zábava na celý rok. Mnoho soutěží kde se lítají větroně u nás není a jezdit někam 300 kilometrů a více je v této době pro mě neúnosné. A přitom je to asi „top“ kategorie kde musíš dokázat, že něco umíš. Kde nezáleží na síle motoru, ale na hlavě každého. Jistě je to neporovnatelný mezi sebou. Každý lítá v jiném prostředí a v jiných podmínkách. Můžu prohlásit, že my jsme si užili téměř všechno. Od sněhu, trochu vody taky neuškodí, až po den kdy by letěly i vrata. Jsem rád, že se vnuci s tím poprali statečně. I když to camrání a blbý kecy k tomu asi patří.

Následovaly nalétané časy ze skupiny v Mělníku

V příloze Ti posílám výsledky z dnešní korespondenční soutěže, kterou jsme odlétali na poli v Dolních Beřkovicích u Vlastika Macholdy, nejen větroni, ale i motoráky na lyžích. Bylo hezky, velmi zdravě, vítr do 1 m/sec., teplota -3,5 stupně, krásně svítilo sluníčko, čas mezi 13,30 –  15,00.

Guma  žlutá od tebe se snažila tahat, ale síla byla slabší než za tepla. Opravdu krásné polétání , odpoledne se povedlo. Létali jsme jenom A-2.  Zelenkovi

Nejlepších výsledků v kategorii ARC A2 dosáhl Honza Voldřich z kladenského klubu.

Tak jsem ještě stačil odlétat  ARC-A-2 na Dobré. Bylo to v sobotu 10.12. 22. Ráno volal syn že by šel lítat. Bylo zataženo,1-2m/s, směr větru od Lapáku.

Mírně to nosilo – 0-1 m , a tak časy docela dobrý.

Z Jeseníku nám poslal nalétané časy Zdeněk Hanáček

Máme za sebou poslední kolo korespondenční soutěže. Dnes u nás na Jesenicku konečně polevil jihozápadní vítr, tak jsme šli na to. Dali jsme si sraz kolem půl jedenácté na letišti. Vítr z Z – JZ 1 až 3 m/s. Na letišti nebyl provoz, tak jsem měli klid na létání. První starty nic moc, kolem oběda se vítr zklidnil a podařilo se odlétat i dva maxe. Na závěr pěkné polétání.

Velké díky za uspořádání této soutěže. Je to prostě paráda mít důvod si jít každý měsíc zalétat. Už se těším až znovu začneme.
Přeji všem vše nej do nového roku.

A na konci měsíce též doplnili výsledkovou listinu naši kolegové ze Slovenska

Píšem na Nový rok 2023, kedy mi už odpadli povinnosti s prípravou a prežitím sviatočného obdobia. December na to, že bol k slniečku skúpy, ponúkol dve  príležitosti k lietaniu. Nedeľa 18.12. nás od rána nenechala na pochybách o tom, že to myslí s pekným ideálnym počasím vážne. Od rána slnečno a bezveterno. Zvyšok Slovenska bol pod snehovou prikrývkou, okrem juhozápadu, ale aspoň u nás celý deň mrzlo. Nevídaný a čoraz vzácnejší to jav. Lietalo sa perfektne. Aj nejaký ten dravec sa vybral krúžiť do termiky. Výšky z katapultu boli slabé. Studený hustý vzduch a štipec termiky ale nakoniec umožnili Ľudovi zapísať dve maxá a mne jedno.  

Do konca roka ostávalo pár dní a už to vyzeralo, že tento rok lietanie zabalíme. Nádej ožila s trojdňovou predpoveďou na predposledný deň roka. Kamil a Ľudo boli dohodnutí, že ešte raz si zalietajú, keď už rosničkári sľubujú na koniec roka jar. Ja som musel ešte ísť do práce. Od rána olovená obloha a slabá hmla. Nakoniec presne predpovede sa vietor otočil o 180 stupňov a od západu sa nasúvalo svetlo. Nakoniec som to nevydržal a z práce som zdrhol o dve hodky skôr a vôbec som neľutoval, lebo tá jar predsa prišla. Jasno, teplo a bezvetrie. Kamil zalietával nový model a že sa mu darilo, hneď sme aj zapísali výsledky. S veľkou chuťou som pri nízkom slnku fotil. Dokonca nad Kamilom, ktorý držal v ruke nový vetroň, preletelo v ukážkovej formácii 10 labutí a ja som ten okamih zachytil. Aké bolo moje sklamanie, keď som doma zistil, že som zabudol vložiť do aparátu pamäťovú kartu, nemusím ani opisovať.   Prajem všetkým do nového roka veľa, veľa zdravia, pokoja a veľa pekného lietania.

Děkuji všem soutěžícím za jejich účast v tomto ročníku soutěže, přeji do roku 2023 především zdraví a pohodu, ale i chuť modelařit, čas pro stavbu nových modelů a také čas na létání.

Váš Pepík Kubeš

Výsledky prosincového kola

A nyní se pojďme podívat na celkové výsledky za jednotlivé kategorie.

V kategorii velkých větroňů, tedy ARC či pokud chcete OTVR létalo celkem 30 účastníků. To svědčí o oblíbenosti této kategorie. V letošním ročníku zvítězil Kamil Horáček, který nasbíral rovných 100 bodů. Skvělá práce. Na druhém místě se umístil Štěpán Kučera. Létal pravidelně a velmi dobře. Získal 96 bodů. Na třetím místě je pak Franta Machač, který koučuje oba kluky Kučerovic. Myslím, že je to náročné ale zvládá to velmi dobře. Ostatně to již ukazoval v ročníku 2021. Franta nasbíral 89 bodů.

Osobně jsem byl zvědavý na kategorii ARC-A2, to je moje srdcovka. Bedlivě jsme sledoval kdo se ještě přidá, komu to jde nejlépe. Zvítězil koordinátor soutěže Pepík Kubeš. Létal s několika modely a sbíral body a také bonusy. Sice nestihl 12 kolo ale nakonec to bylo 81 bodů. Jako druhý je stájový kolega Zdeněk Cinert. Nemůže si vynachválit důchod a tak poletuje s A2. Je to skvělé, že ho to takto baví. Typický volňáskář, který podlehl kouzlu historických modelů. 77 bodů jej vyneslo  na druhé místo. Třetí místo obsadil Pepík Hejsek. Letos létal s Ikarusem IV, maďarským větroněm s profilem od Ďuribáčiho Benedeka. Získal 67 bodů. Ještě dlužím počet závodníků, je to 24 statečných modelářů.

Nejvíce diskutovaná a probíraná kategorie Retro. Celý rok jsme sbírali zkušenosti, diskutovali a zamýšleli se nad budoucností této kategorie. Když se něco rodí nového, je to občas bolestné a občas vás to vysiluje. Takže kdo je nejlepší po 12 měsíčním maratonu? Štěpán Kučera se nakonec stal vítězem. Nalétal 72 bodů. Na druhém místě je Zdeněk Hanáček, jeho model jsem tu ukazovali v samostatném článku. Myslím, že si to poletování hodně užívá. Celkem nasbíral 55 bodů. Na třetím místě je bratr Štěpána, Jonáš Kučera,  nalétal 51 bodů. Doufám, že se mu to líbilo a příští rok polétá v soutěži opět. Retro kategorii létalo 21 soutěžících, což je skvělé.

V ARC kategorii bylo 5 modelářů, kteří měli plných 12 kol. V A2 to byl pouze jeden, Honza Zelenka. V Retru to nebyl nikdo. Ale tady jsme to ani nepřepokládali. Je to mladá kategorie.

Měli jsme v korespondenčce mezinárodní účast. Skupina modelářů ze Slovenska, kterou koordinoval Paľo Rábek se činila. Upřímně, byla nejdisciplinovanější. To je dlouhé slovo. Proč? Protože jejich reportáže, fotografie a pravidelná účast nás těšila celý rok. Moc děkujeme. Musíme zmínit i další, třeba právě Frantu Machače s vnuky, který psal velmi dobré příspěvky. V roce 2021 dokonce pro nás napsal článek o stavbě a létaní se samokřídlem Ostříž II. Pravidelně posílali fotografie a komentáře, například Zdeněk Hanáček s Petrem Hoškem, kolegové z Mělníka a Neratovic, Pepík Hejsek a další a další. Všem, co jste se zúčastnili, co jste posílali fotografie, všem co jste psali reportáže a posílali výsledky moc děkujeme.

Ještě k vyhlášení nejlepších. Připravíme diplomy a ty vám pošleme e-mailem. Všichni dostanou účastnický list. Opět v elektronické podobě. I když nemáme na všechny e-mailové adresy, pošleme je na ty co máme, a vy si je pak nějak rozdělíte. Prosím o shovívavost, mám toho momentálně až nad hlavu a tak to bude postupně myslím během února.

Ještě řeknu, že informace k dalšímu ročníku již s Pepíkem Kubešem a Jirkou Hruškou chystáme a zveřejníme je v samostatném článku. Soutěž bude mít i své logo. To bude již na diplomech a účastnických listech za tento ročník.

Korespondenční soutěž 2022 skončila, ať žije ta v roce 2023!

Jirka Hloušek

V prvních dnech bylo však počasí poměrně přijatelné, čehož využil Zdeněk Cinert z kladenského klubu, a hned 2. 11. Na pastvinách u Straškova zalétl poměrně solidní výsledek.

Další výsledky zaslal Zdeněk Hanáček.

V sobotu 19. 11.  jsme létali jedenácté kolo korespondenční soutěže. Létání to bylo spíše propagační. Počasí bylo krásné, posněženo, ale stálo to – pokud jde o vlastní létání –  za prd. Vítr skoro žádný, výšky z gumicuku malé a chladno, časy jsou dané prakticky pouze klouzáním. Taková krásná zimní idylka. Vítr z JZ do 1 m/s potom SV, oblačnost od zatažena po skoro jasno, teplota -2°C.

Teď se pokusím zde popsat létání v okolí Kladna:

Já už jsem takové štěstí na počasí jako Zdeněk Cinert neměl, a k létání jsem se dostal s ARC A2 až 23. Listopadu. Původně jsem chtěl odlétat na pastvinách u Řevničova, zde však byla mlha a vertikální viditelnost byla pouze tak do 60 až 70 metrů. Nechtěl jsem zde riskovat ztrátu modelu, vraceli jsme se tedy domů. Cestou mne pak ještě napadlo zastavit se na letišti v Novém Strašecí. Zde byla viditelnost podstatně lepší, bylo zcela zataženo, vítr – prakticky téměř bezvětří, s nárazy pouze do 1 m/sec byl sice poněkud přes úzkou plochu, ale s tím si gumicuk dokáže snadno poradit. Vzduch byl však vyloženě stabilní, očekával jsem tedy, že nalétám časy kolem dvou minut, v podstatě čistým klouzáním. Po vystoupení z auta mne však do nosu uhodila „vůně“ čerstvého a poměrně rozsáhlého hnojiště, které začínalo asi 30 metrů od okraje dráhy. A zároveň jsem uviděl páru, pomalu stoupající nad tímto místem. Tím bylo rozhodnuto. Rozbalit gumicuk a šel jsem na start. Po vypnutí točit ihned levou zatáčku do prostoru nad zapařené hnojiště. Stoupání však nebylo nijak silné, spíše se jednalo o jakési „nulky“, v nichž model udržoval prakticky stále stejnou výšku. Celé to však bylo funkční pouze do výšky 40 až 50 metrů, neboť stoupající teplejší vzduch se postupně ochlazoval a pak se síla vycházející z tlejícího humusu začala snižovat. Nejednalo se tedy o typickou bublinu stoupavého proudu. Tyto oblasti byly také poměrně úzké, takže stačilo z nich vyletět na okraj, nějak trochu zhoupnout a bylo nutno přistávat, což se mi v jednom startu také povedlo. Takže přibyla nová zkušenost – létat na hnůj se v bezvětří může vyplatit.

Následující neděli, poté kdy jsem se o mojí novou zkušenost podělil s kamarády, se nás tedy na stejném místě sešlo pět létajících, a Zdeněk Klíma jako časoměřič. Počasí však bylo už trochu jiné, i když vál jen slabý větřík do 1 m/sec, a bylo jasno. Stoupání nad tou nevábně vonící hromadou bylo v tomto odpoledni však ještě slabší a v poměrně úzké oblasti. Přesto bylo znatelné na modelech zpomalení letu, bylo znatelné podržení v jakési „nulce“, bylo však poměrně složité se v této oblasti udržet. Nakonec se to kupodivu dařilo nejlépe s málo výkonnými modely Sluka II.

 K létání korespondenční soutěže však patří i povídání o modelařině, kafčo z termosky dokázalo zahřívat, jednomu z nás se dokonce podařilo udělat něco „pro diváky“ – zapíchnout svůj větroň do té obrovské páchnoucí hromady. Díky měkkosti povrchu však skončila i tato šturcka bez poškození modelu, pouze boty a oblečení majitele bylo nutno po dojezdu domů podrobit řádnému čištění.

Z létání 27.11. se ozvali však další noví soutěžící, Vladislav Faigl a Svatopluk Chamrád

 Hlásíme se jako noví účastníci korespondenční soutěže. Dnes jsme létali ne proto, že by počasí vypadalo nějak nadějně, ale hlavně proto, že nás vyděsily zprávy z říjnového vyhodnocení soutěže a z členské schůze SAM 95. Chceme proto rychle ukázat, že nějací zájemci tady ještě jsou. My na této soutěži vidíme tato pozitiva :

1. Nutí to člověka, aby aspoň 1x za měsíc se přinutil takto aktivně vystoupit. Vybrat si může kdy se mu to hodí – výmluva je tedy těžká

2. Není to náročné na výdaje ani na čas, není třeba cestovat. To je dnes významné

3. Katapult stačí mít jen jeden, nezamotává se tedy s druhými jako na soutěžích SAM. Na vše je dost času, žádný stres

4. Je to dobrá rezerva nebo doplněk pro případy těžkostí s pořádáním obvyklých soutěží

Z předchozího vyplývá, že je to velmi vhodné pro nás starší ročníky ( je nás bohužel většina ) a nutí to více lidí k aktivitě než jen pravidelné účastníky soutěží SAM.

Stanovená pravidla považujeme za vynikající, výborně promyšlená. Létáním se skutečnými oldtimery podle SAM vzdáváme úctu předchozím generacím. Kategorie Retrovětroně představující youngtimery zase jsou návratem do našeho vlastního mládí. Proto jsou youngtimery stále více oblíbené i jako auto a motoveterány.

Vracíme se k našemu dnešnímu létání. Létali jsme tedy 27.11. na louce vedle řeky Lučiny v Šenově u Ostravy. Vladislav Faigl s osvědčeným Archangelem v kategorii OTVR a Svatopluk Chamrád s právě dokončenou Gentle Lady v kategorii Retro. Počasí nic moc, ale nepršelo. Zataženo, vítr 0 – 0,5 m/s, 5 st.C, termika žádná. Bylo to jen na klouzání, výsledky tomu odpovídají : Bereme to tak, že je důležité se zúčastnit a těšíme se na další létání v prosinci.

Také František Machač odlétal v poslední listopadovou neděli a napsal nám o tom:

Tak v tomto měsíci budeme asi poslední co to odlítali a poslali výsledky. No je to v těch podzimních měsících náročné na čas kdy to odlítat.  Pro nás důchodce je to celkem jedno, ale mladí mají horší, do školy, zábava a jiné cipoviny. Tma je k večeru co by dup a tak zbývá jenom sobota a neděle. Někdy to nevychází časově, jindy je počasí na kočku a vlastně pořád něco. Už jsem myslel, že to tento měsíc odpískáme. Tuto neděli byla poslední možnost to odlítat. Po poledni jsme se do toho pustili s tím, že do tmy to musíme stihnout. Téměř bezvětří, teplota okolo 4°st.,chvílemi se ukázalo i zubaté slunce. Výšky při startu na gumě nevalné, ruce trochu studené, ale parádní podzimní polítání. Časy by se dalo nazvat, téměř standardní sestup bez stoupáčku. Já mám pro vnuky vždycky radu „jenom do toho nehrabat“. Jenom Štěpán, jednou ohrožoval maxe. Co by jsme ale chtěli po listopadu.

A jako poslední příspěvek ze Slovenska, jehož autorem je Palo Rábek

Pozdravujem všetkých vytrvalých modelárov.

S príchodom tých pravých jesenných dní, chuť ísť na letisko potrebuje niekedy podporu zloženú zo spomienok na príjemné slnečné počasie. Niekedy pomôže aj pohľad na desaťdňovú predpoveď počasia, kedy aj keď zamračený deň, je stále lepší, ako vietor, hmla alebo dážď. V nedeľu 6. novembra bolo presne takéto dušičkové počasie, ale nefúkalo. Odlietali sme si OTVR. Pri tej olovenej oblohe sa mi podarilo aj jedno maxo. Na ďalší víkend bolo nádherné jesenné počasie. Obavy z možnej aktivity miestnych poľovníkov sa nenaplnili. Podarilo sa mi okrem odlietania kategórie RETRO, zalietať aj pol Texaco s novým motorom. Pri západe slnka, sme pozorovali rýchlu tvorbu hmly nad zemou. Úchvatné divadlo. No a posledný víkend v tomto mesiaci, nedeľa hneď od rána ponúkala slnečné a bezveterné počasie. Čo u nás na dolniakoch nebýva v tejto ročnej dobe dobrým znamením. Aj tak bolo. Hneď na pravé poludnie sa od juhu začala približovať hmlová stena. Hmla sa síce nad zemou relatívne rýchlo rozpadla, ale slnko schovala za tak typickú nízku inverznú oblačnosť. Ale Ľudo s Kamilom (mňa odstavila viróza) aj tak odlietali zostávajúce resty. 

Ještě výsledky

O průběhu této korespondenční soutěže jsem informoval na schůzi SAMu 95, a samozřejmě bylo nutno dát do diskuze téma, zdali příští rok pokračovat. Všichni jsme se na pokračování v roce 2023 shodli, jen je tam potřeba udělat několik změn, které byly navrženy. 

Především soutěž malinko zkrátit. To znamená vynechat zimní měsíce, kdy je výběr slušného počasí dost omezen, prioritní důvod je ale zamezit zbytečnému poškozování gumicuků. Jejich cena (gumy) se během roku zvedla zhruba ze 600 na 1300,- Kč. Jen při posledním listopadovém létání se mi to podařilo 2x během 4 startů přetrhnout. Takže soutěž by měla začít březnem, a skončit říjnem. Počítat se potom bude 6 nejlepších výsledků, aby každý měl možnost užít si dovolenou, zotavit se z nemoci, případně vyhovět jiným nemodelářským potřebám rodiny.

Dále bude možno do korespondenčky započítat i výsledky ze soutěží, které jsou uvedeny v kalendáři SAMů a SMČR mezi ostatními akcemi, a létají se pod stejnými pravidly. Jde o skutečnost, že model ty časy opravdu nalétal, a v některých měsících jsou modelářské aktivity tak velké, že již dále mnozí z nás nemohou jít si znovu zalétat, byť z důvodů psaných v předchozím odstavci.

A další změna – ke kategorii Retro – protože je nás modelářů čím dále méně, ale je to kategorie o návratu do našeho mládí, jak výstižně píšete, tak zde přestaneme omezovat možnost potahu folií, která v sedmdesátých létech již byla i zde k dispozici, (ono to proti papíru nelétá lépe, jen je to dříve hotové). Nově povolíme možnost použití laminátových trupů, pokud zveřejněný model do roku 1980 tak stavěný byl.  Pro upřesnění – laminátový trup „Univerzal“ byl mezi novinkami nabízen v časopise Modelář až v roce 1983. Modely z něho postavené tedy nelze zařadit do kategorie Retro. Smysl použití foliémi potažených modelů a starších laminátových trupů by měl být takovýto: je ještě dost modelářů, kteří mají doma založeny staré RC V2, a mohli by modely při svých vzpomínkách využít. Při těchto úpravách však pro tuto kategorii stále platí, že lze létat pouze s modely, jejíchž plánek byl zveřejněn v časopisu Modelář, Aeromodeller a další. Případně byl jeho plánek vydán tiskem, a to do roku 1980, včetně.

No, uvidíme co to přinese, všechno se prostě vyvíjí, jen je potřeba využívat zkušeností. 

Finální podobu pravidel korespondenční soutěže platných pro příští ročník ještě zveřejníme.

Váš Pepík Kubeš

Překvapivě první se v říjnu ozvali kluci z Mělníka, kteří využili hezkého počasí, a Ivo Šebánek zároveň představil za letu svůj nový model kategorie ARC A2 FM 199, konstrukce Freda Militkyho.

Protože počasí se v začátku října drželo stabilně několik dní, odlétala skupina z kladenského klubu starty do korespondenční soutěže na pastvinách u Straškova, ve složení Kohutič, Kubeš, Cinert. Sice v tomto měsíci pouze průměrné výsledky v příjemném počasí, avšak s poměrně stabilním vzduchem bez vertikálních pohybů, ale pohoda a příjemné pocity z letu větroňů se u nás těžko dají nahradit nějakým jiným zážitkem.

Podobnou zkušenost v říjnu s počasím měl i Vlasta Hývl z Podhořan.

Ahoj, krásný víkend, není-liž pravda? Vzduch byl teplý ale velmi stabilní, takže Václav Janek mi naměřil u nás na letišti časy mezi dvěma až necelými čtyřmi minutami. Takže žádná sláva, ale bylo to príma. Mějte se krásně,

Vlasta Hývl

Pak jsme dostali výsledky od Franty Machače

Ahoj Pepiku,
tak jsme využili včerejšího krásného nedělního  počasí. Tak všichni odpoledne do luftu. Krásně bylo, ale dalo by se říct bez stoupáků. Asi už to zazimovaly a nas nechali na holičkách. Jediného maxe zaletěl Jonáš a to o dvě vteřiny. Ostatní téměř podobné výsledky. Foukalo tak do dvou metrů, bez oblačnosti, teplota okolo 15°C. parádní čas na polítání. Tak a ještě dvě kola a zazimujem asi nadobro. Klukům už se moc nechce, prý už je zima a mokro, kdo ví co ještě  …….

Létalo se i na severu republiky, v blízkosti Varnsdorfu, kde Honza Štohanzl posadil do vzduchu svého „Štíra“. A nutno říci, že se pravidelným létáním postupně zlepšují jeho výsledky. Napsal nám:

Ahoj Pepo tak jsem to stihl a něco málo k lítání. Jasno 18 stupnů a výtr 0,uplný bezvětří a začal jsem hned po práci a bylo asi 15.30h a v 16.00h bylo hotovo , Éro  v pořádku a snad mi vydrží odlétat poslední 2 kola.Pak dostane nový kabát. Měřil mi to Standa Rudinský a vypouštěl mi  to Míra Řezníček, to byl super tým.

Apropo mám pro tebe dobrou správu, nahlodal jsem Standu a řekl jsem mu o tý gumě od tebe a řekl jsem mu že už zvládne i tu jeho Špulákovu Čejku. Tak kývl na 90%, že to by šlo, ale já ho donutím neboj. Tak a moje dnešní časy nebyli nic moc . Ale jak bylo sem rád i za to , éro celí tak fajn. No a časy byly – sic nikoliv špičkové, ale létání bylo docela příjemné.

Ze severní Moravy se ozval, jako vždy – Zdeněk Hanáček.

V pátek a sobotu jsme létali desáté kolo korespondenční soutěže. V pátek jsem odlétal Retro větroně a kolega OTVR. Páteční počasí bylo dobré, ale pokud u nás fouká JZ vítr , tak se dá předpokládat, že to může stát za prd. To se také stalo, vítr u země do 3 m/s , ale po vypnutí z gumicuku modely sotva stály. Vzduch byl hodně turbulentní, tak jsem OTVR odlétal až v sobotu. Sobotní počasí bylo podstatně odlišné vítr variábl do 1 m/s. Výška z gumicuku nic moc, ale létání bylo super. Odlétaly jsem to na plochách z minulých kol, protože na letišti probíhá vlnový kemp plachtařů.

A nakonec ještě výsledky ze Slovenska, od Pavla Rábka.

Pozdravujem všetkých korešpodenčných. 

Pokúsim sa tento mesiac byť dochvíľnejší. Októbrové lietanie sme otvorili do úplne perfektného jesenného počasia 8-ho, v sobotu. A malou slávnostnou chvíľou. Osud zariadil, že sme potrebovali spraviť jeden rozlietávací let medzi favoritmi 4. ročníka Pohára Slovenských Vetroňov, ktorý má domovské letisko práve u nás v Močenku. Všetci tí, ktorých vidno na fotografii sa dostavili k tomuto aktu. Po odovzdaní trofeje víťazovi starostom obce Močenok, sa veľkou chuťou viacerí zapojili do korešpodenčnej súťaže. U nás veľmi vzácne bezvetrie, s teplotou akurát na krátky rukáv, bolo bohaté na termiku. Nebola síce nijak výrazná, ale bola široká. Vetrone sa teda nešplhali do stratosféry a to viac sa dali vychutnať ladné kruhy pri zužitkovávaní jemných stúpákov. Tentokrát pod mojim dohľadom už lietala aj moja manželka Ali,  s Jastrabom, ktorého som kúpil z obrovského dedičstva po našom kamarátovi Miškovi Madarásovi. Model lieta pekne a v bezvetrí to nebol problém. Iba raz som jej musel pomáhať pri vyklesávaní z termiky.

Tolik o zážitcích modelářů, kteří létali v říjnu. Počasí v tomto měsíci sic dost proměnlivé, avšak kdo měl zájem, a chuť ten si svůj den pro létání dokázal najít.

Mne však jako zpracovatele malinko zaráží, že proti prvním zimním měsícům, a také v předchozím ročníku, se nějak snižuje počet soutěžících. Chybí v tabulkách některá jména dříve zde pevně zakotvená. Chybí mi zde soutěžící z klubu Kamenné Žehrovice, bašty klubu SAM 95. Vždyť oni mne svými letovými výkony dokázali přesvědčit, abych se těmto krásným kategoriím věnoval více, a zařadil se tak po 50 rocích létání s volnými modely mezi vás. Chybí mi zde i další kolegové, byť někteří z vás se nemohou pravidelně účastnit z pracovních, nebo zdravotních důvodů.

Zároveň však rozumím skutečnosti, že pravidelné létání každý měsíc může některé z vás poněkud unavovat. Blíží se výroční velká schůze – sněm SAMu 95, na němž budeme o budoucnosti korespondenční soutěže určitě diskutovat. Po zkušenosti s tímto, již vlastně druhým ročníkem bych navrhoval do diskuse otázku, zdali by nebylo vhodné si v korespondenční soutěži dát malinkou pauzu, a létání začít až v březnovém kole. Do celkového pořadí pak počítat stále 8, nebo snad jen 7 nejlepších výsledků? Ani gumicukům zrovna nesvědčí natahování při nízkých teplotách. Otázky zde dávám záměrně, abychom na společném setkání měli již připravené jasnější a promyšlené odpovědi.

Samozřejmě, existence takovéto korespondenční soutěže s létáním v naprosto rozdílných podmínkách může být naprosto diskutabilní a nevypovídá zcela o skutečné hodnotě modelů a schopnostech těch, kteří s nimi létají. Zároveň ale v současné složité a těžší ekonomické situaci může alespoň z části nahrazovat větší setkání na letištích, která však pro některé z nás mohou být nyní poněkud finančně méně dostupné.

Zdraví vás Pepik Kubeš

První výsledky byly zapsány již na začátku měsíce, tedy 1. září. Sešli jsme se čtyři na ploše letiště v Lánech, kde se poslední dobou začínáme scházet k tréningům s určitou pravidelností. Po natažení gumicuků jsme se začali střídat ve startech. Nejlépe z nás ten den zalétal Franta Brož se starším modelem Ferda II.  Létání se účastnil po odmlce i Richard Metz, legenda modelařiny na Kladensku. Přivezl si místo Amiga model M. Bremse, tedy repliku vítězného modelu z Mistrovství světa v roce 1956. Kdysi daly tvary tohoto modelu první podněty Pavlovi Dvořákovi, při vývoji jeho slavných Saperů.

Za několik dní odlétal velmi dobře Zdeněk Cinert na pastvinách u Straškova se svojí RC A dvojkou Expe, a pak dorazily výsledky od Jirky Schiferdeckera s Honzou Pidermanem zalétali na žateckém letišti se svými modely Expe a Káňaty, vše z konstrukční kanceláře Radka Čížka.

Ahoj Pepo, tak se to dnes povedlo-odlétaly jsme dnes dvě kategorie korespondenční soutěže a to já i Honza ARC-A2 s Expe. Pak ARC já s Kánětem a Honza s Žehrovicemi 2. Takže sešli jsme se dnes 25.9.2022 na modelářském letišti v Žatci okolo 9.hod. Létat jsme začali tak okolo 10 hodiny, vítr skoro nic jen tak 0,5- až 1,5 metru, vanul se směru sv. Teplota byla tak cca 16.stupnu. Soutěž jsme ukončili v cca 13.00 hodin, časoměřiči byly dva a to z LMK Žatec – pánové Krajča a Roubal.  Vítr – no spíš takový vánek – táhnul od města z takového údolí, tak jsme využívali toho svahu a jak jsme do něčeho nalétli tak jsme odkroužili až v podstatě na rovinu letiště. Popravdě, ani jsem nečekal, že takhle zaletím až ten poslední start z Kánětem, to bylo vyloženě do klesáku. 

Pak následovala díky větrnému počasí opět pauza, a ke konci měsíce se ozval nejprve Zdeněk Hanáček.

Dnes jsem odlétal deváté kolo korespondenční soutěže. Létal jsem jenom já, protože to kolegovi Petrovi Hoškovi z různých důvodů nějak nevyšlo. Musel jsem ukecat dceru, aby mi šla měřit. Původní plán byl létat na letišti, ale směr větru byl úhlopříčně přes vzletovou plochu. Na letišti byl provoz,tak to nešlo. Zajel jsem na pastvinu pod náš oblíbený jihozápadní svah. Vítr foukal z J až JZ do 3 m/s. Natáhnu gumicuk a jdu na to. První dva starty v pohodě jeden z toho max. Chystám se na třetí start a začalo fučet takových 5 až 8 m/s, tak vyčkávám. Letím poslední dva starty, ale nic moc. Spíše to byl boj s větrem. Schovávám Žehrovice a chystám si Harlequina, mezitím vítr trochu zeslábl a uhladil se. Harlequin v těchto podmínkách létal parádně. Zase jsem létal v podmínkách, které nebyly zrovna ideální, ale stalo to za to. Přikládám i žánrové fotky Jesenických kopců. Podle fotek je vidět jaká byla situace za Jesenickými kopci při tomto větru, tak zvaná Dlouhá vlna, kterou hojně využívají plachtaři.

Petr Hošek však o létání napsal následující den tyto věty.

I když Ti včera Zdeněk Hanáček psal, že se v září nezúčastním, tak mi to přeci jen nedalo a dnes jsem zajel po práci na letiště a pustil se do toho a takhle to dopadlo.
Září pro mě přineslo samé překážky ať v podobě nevhodného počasí tak nakonec i nemoc, která mě na čtrnáct dní uzemnila doma. Konec měsíce se neúprosně blížil a nakonec zbýval poslední volný termín svátek 28. září. Bohužel i na tento den předpověď počasí slibovala vhodné počasí jen do oběda. Bohužel jsem ráno nemohl a tak jsem volal Zdeňkovi Hanáčkovi, že tento měsíc vynechám, ať to odlétá sám. Dnes 29. září mi to však nedalo a již včerejší večer jsem si nachystal model s tím, že hned po práci to odlétám i já. Po skončení práce jsem odjel na letiště a složil si model. Naráz nastal problém, večer jsem si nepřichystal rádio, které tak zůstalo doma. Model jsem opět rozložil a spěchal domů pro vysílač. Na letiště jsem se vrátil cca 15:15. Vítr vál tak do 2 m/s SV později se otočil na V. Oblačnost tak akorát s prosvítajícím sluníčkem, teplota okolo 12 stupňů. Opět všechno složit, nachystat gumicuk a jde se na to. Hned první start vydal maximum. Druhým startem jsem odlétl nad plochu letiště a tam jsem potkal jen samé opadání. Tak tudy cesta nevede, řekl jsem si. Další start opět nad retenční nádrž a okolní pole, kde jsem nalétal první maximum a ono to tam zase bylo, takže další maximum odlétáno. Volba byla jasná i další let bylo maximum. Zbýval poslední let a ten samozřejmě opět na to samé místo a byl z toho let 9min. a 24 vteřin. Spokojeně jsem ukončil tento letový den a v duchu si říkal ještě, že jsem se nevzdal. Nakonec jsem požádal kamaráda o fotku v pozadí s motorovým rogalem. Už se těším na říjen Petr Hošek.

Delší povídání se vzpomínkou na dobu před padesáti roky poslal 30.9.  František Machač.

Včera jsme konečně dorazili zářijové kolo. Bylo to na střídačku, první asi před týdnem lítal Štěpán. Bylo to kolem poledne. Vítr, téměř variábl, teplo. Jednou jsme stěhovali gumicuk a vyplatilo se. Podařilo se mi ho přesvědčit, aby udělal Liona. Byl to můj první RC model a měl jsem postavené tři.  Po snad půlroce ho dodělal a tak v Retro ho prubnul. Byl po záletu a musel si na to zvyknout. Paráda. V průběhu týdne jsem to odlítal já. Vždycky po dešti a téměř k večeru, i když jsem věděl, že výsledky budou na kočku. Do retra jsem si půjčil Liona, to si nenechám ujít. Včera se k tomu dostat konečně Jonáš. Nádherný podzimní den. Retro lítal taky s Lionem, za to v OTVR zabral a v rozletu dal 27minut a 48 vteřin. Dalo by se lítat dále, ale on už byl z toho úplně vyřízený. Vytočil snad deset stoupáků, pro mě balzám, pro něho utrpení. Bolí za krkem, ruce dřevění a všude mu svítilo do očí slunko :-).
Chtěl bych přidat vzpomínku na mého prvního Liona. Jsou to vzpomínky starší více jako padesát let.  Mladší generace to co napíšu pravděpodobně nepochop,í a nebo si budou myslet, že jsem něčím  sjetý. 
Když vyšel v roce 1972 v Modeláři plán, tak bylo rozhodnuto, jít do toho. No jo, ale chtělo to balsu. Nejbližší prodejna v té době byla v Olomouci na Horním náměstí v rohu vedle zlatnictví, tak zajet vlakem. Na dotaz v prodejně, na mě prodavač hleděl, jako kdybych spadl z Měsíce. Strohá odpověď, „NENÍ“. Na otázku kdy bude „NEVÍM“. Bylo mi jako kdybych v té prodejně dostal přes hubu. V kapse jsem žmoulal našetřenou dvacetikorunu, velká naděje a nic. V tom vyšla ze skladu vedoucí prodejny a asi jsem vypadal dost blbě nebo zklamaně, tak se smilovala a donesla zezadu z prodejny vysněnou balsu a pár drobností. To bylo jako vstřelit gól Ivo Viktorovi ze dvaceti metrů. Po nějaké době, byl Lionek na světě. Vybavovač byl motor Igra 2,4V, čili „špagomatik“ a nastalo dilema. Čím to řídit. Začala se prodávat jednokanálová souprava Mars od Modely. Pamětníci vzpomenou. Modrá oválná plastová krabice, předek polepený tapetou. Nalevo uprostřed vypínač jak z tanku a napravo tlačítko modulace. Přijímač v červené plastové krabičce, toť vše.  No jo, ale jak vysoce nedostatkové zboží dostat. Tak opět do Olomouce, tam si vyslechnout radu vedoucí kdy soupravu dostanou a jak na to. Nastal den „Mars“.  Napsat vymyšlenou omluvenku do školy v učení, vystát frontu před obchodem od rána až do poledne. Hurá mám soupravu, a mám ji dodnes. Funguje, ale už bych s ní asi nelítal. Nainstalovat do Liona a první zkoušky zaklouzání z kopce. Hurá už umím letět i rovně. Tak na gumicuk. Hned první start, nádhera a k tomu model po vypnutí v přímém letu stoupá. Tak ho nechám, po chvilce zkouším  jak dolů a ono to nejde. Tak po několika pokusech Liona poslat do vývrtky s tím, že to směrovka vybere, ale nevybrala. Model se zavrtal do země asi dvacet metrů ode mne, a rozložil se při nárazu na prvočleny. Použitelná zůstala pouze směrovka a výškovka. Sčítání škod. Poslat přijímač do opravy a než se vrátil od pana Hnízdila byl na světě model druhý. Ten už lítal mnohem delší dobu……. 

Takové tedy byly začátky mého RC létání před půl stoletím…….

Ve stejný den napsal své výsledky i Josef Hejsek

Sice jsem slíbil, že zářijové kolo odlétám  29., ale kolega nemohl, tak jsem se k létání dostal až poslední den v měsíci.

Důvody proč tak pozdě jsou asi u nás všech obdobné – špatné počasí, vítr, dovolená (i u mně) a občas také nějaké povinnosti. Mrzelo mě to, protože ve čtvrtek bylo dobré počasí. předpověď na pátek byla horší, naštěstí se ukázalo, že se Klára spletla. Protože mělo foukat z jihovýchodu, šli jsme na opuštěnou pastvinu, kde sice je vratič a šípkové keříky, ale s určitou mírou otrlosti se to dá.

Při příchodu jsme zjistili, že fouká ze severovýchodu, což je špatně. Během přípravy se však začal vítr stáčet do předpovězeného směru, a tak nám nic nebránilo začít. Zprvu byla velká oblačnost, teplota 15°C a mírný vítr, cca 2 – 3 m/sec. Během létání s A dvojkou se oblačnost začala rozpadat, vysvitlo slunce a vzduch se prohřál. Se Širchánem v OTVR to už byla pouze radost. Znáte to, letadlo najednou začne létat „samo“, pomalu a jako by plavalo na vodě. Nemusí se do toho ani moc hrabat, spíše jen lehce usměrnit, prostě nádhera.Ani se mi nechtělo domů. Létáno 14.00 – 16.30 hod.

A nakonec ještě pár slov o zářijovém kole soutěže ze Slovenska.

Asi som posledný ako obyčajne…. 

Mám dojem, že od júna sa konštantne sťažujem na nedostatok času. September nebude výnimka. Každý jeden víkend sme buď organizovali súťaže u nás v Močenku, alebo sme na klubové súťaže jazdili. A tak sme lietali všelijako potrhane. Po súťaži, cez týždeň po práci a raz dokonca v slabom daždi, ktorý nás neplánovane prekvapil.

Pekné počasie skorej jesene nám priniesol 8. september. Potom 16. 9. sme prevetrali Retro vetrone.

Palo Rábek

Máme před sebou poslední tři kola naší soutěže takže si již tradičně popřejeme dobré počasí a letu zdar!

Váš Josef Kubeš

V cukrárně ve Velvarech jsem si tedy, vzhledem k délce jeho letu, vyžádal od něho kávu vídeňskou. A jsme dohodnuti, že tuto tradici budeme zachovávat i v příštích soutěžních kolech.

Jako druhý se z létání ozval Franta Machač.

Tak jsme v rámci trénigu na MR odlétali soutěž. Výsledky dobrý, ale to horko je děs. OTVR jsme odlítali ráno, to ještě nosilo. Retro jsme zkusili kolem poledne, výsledky na tu hruzu dobrý.

 Jako třetí mi zavolal plzeňský Jirka Veinfurt, který odlétal své časy na oblíbené ploše „Bambousek“, nedaleko Plzně.

Z létání v Jelenici jsme kormě nalétaných časů dostali i fotku.

Dále po určité odmlce zalétali kluci Hruškovi z Kamenných Žehrovic, a Jirka o tom napsal těchto pár řádek:

Ahoj Pepo,
Tak jsme se s Honzou konečně dostali k odlétání A2 v korespondenční soutěži. Červen byl ve znamení ME, červenec jsme strávili na dovolený a v srpnu jsme byli na vodě a já potom v Emirátech na výcviku. Prostě prázdniny utekly jak voda. Navíc, tragické události v českém sportovním letectví  se dotkly i mých kamarádů a kolegů a tak jsem z důvodu změn v plánu  ani nestihl účast na MČR. Proto jsem byl rád, že jsme se ve čtvrtek 25.8. odpoledne konečně vypravili na letiště Velká Dobrá a zalítali si jako za starých časů. Počasí bylo učebnicové a těšil jsem se na nekonečně dlouhé lety. Ty se nekonaly. Stoupáky byly rozbité, Thor už také nelétá jak dříve..
Ve třetím startu jsem zapsal nulu, Honza šel hned po mě a ukázalo se, že moje nula nebyla až taková náhoda. Thor po chvíli letu začal kroužit a už si do řízení nenechal mluvit. Let celkem hezký, naštěstí se neustředil v žádné bublině a tak volným letem přistál na přilehlém poli. Odešla baterie. Takže srpnové kolo máme za účast, každý jenom dva časy. Snad ještě něco stihneme odlétat na přelomu měsíců, skoro celé září jsem mimo ČR.
Letu zdar a nic co vám udělá radost neodkládejte.

Ve čtvrtém srpnovém týdnu odlétal během soustředění na letišti Raná v kategorii Retro další nový soutěžící z modelářského klubu Varnsdorf, Mirek Procházka, náčelník tohoto klubu. Spolu s ním se zápočtových startů účastnili i jeho další dva svěřenci.

Naopak varnsdorfský Honza Štohanzl létal se Štírem na pastvinách v blízkosti bydliště.

Ke konci měsíce se ozval též Zdeněk Hanáček z Jeseníku.

Včera odpoledne 26.8 jsme létali osmé kolo korespondenční soutěže. Vítr měl směr od V do 3 m/s, proto jsme se sešli na letišti Aeroklubu Jeseník v Mikulovicích v 16:00 hodin. Provoz na letišti nebyl žádný, tak jsme měli celé letiště pro sebe. Pohled na oblohu nebyl moc radostný, kumuly kolem letiště žádné a jen výšková oblačnost a bouřka cca 20 km západním směrem od letiště. Termiky jsme si moc neužili, jen s Harlequinem se mi podařilo jeden uletět. Soutěžní lety jsme měli cca za jeden a půl hodiny odlétány. Jinak jsem si létání moc užívali. Vydrželi jsme létat až do 19:00 hodin. Prostě podvečer na letišti byl úžasný.

A v posledních dnech došlo též více výsledků od Pavla Rábka ze Slovenska.

Tak som sa k tomu konečne dostal. Neskoro, tak ako sme sa k lietaniu dostali aj my neskoro a ešte všelijako potrhane. Prvá trojica lietala v sobotu 27. augusta. Panovalo horúce počasie a búrka visela doslova za nohu. Našťastie u nás sa nevyskytla, hoci jej príznaky v podobe našľahaných oblakov ako pena, sa vyskytovali v celom horizonte. Ale užitočnej termiky bolo poskromne:

Ja som sa v sobotu vracal z dovolenky. Zalietať si som sa vybral až po zobudení z odpoľudňajšieho spánku nášho vnúčika, ktorý sa okamžite po návrate z dovolenky starých rodičov, vybral k nim na prázdniny. Bolo už skoro k večeru a termika už zrejme odpočívala:

Poslednú šancu na lietanie v augustovom kole, sme s Ľudom využili včera. Bohužiaľ (pre mňa) tiež až neskôr popoludní. Čo ale nevadilo  Štírovi. 

Pozitívnym momentom je nový súťažiaci. Pridal sa k lietaniu náš kamarát s čerstvo zalietaným Luňákom.

Veľa nechýbalo a bola by aj nová súťažiaca. Moja manželka Alenka s jednokanálovou Poštolkou. Bohužiaľ prvé pristátie bolo po veternom porive do trnkového kríku a odniesla sit nábežka na ľavom uchu a prasknutý trup. Tak snáď niekedy nabudúce.

No a poslední den došel též výsledek od Vlasty Hývla z Podhořan.

Do dalšího měsíce přeji všem soutěžícím co nejúspěšnější starty, po zářijovém vyhodnocení se již u některých z vás začnou odškrtávat nejhorší výsledky, takže pořadí se bude celkem zajímavě měnit.

Zdraví vás a vytrvalost při účasti v soutěži všem přeje Pepik Kubeš

Pojďme se tedy podívat na jeho model do kategorie Retro.

Model se jmenuje Harlequin a navrhl jej americký modelář John Lupperger. Model má rozpětí přibližně 2 metry, konkrétně 79 palců, a byl určen pro modeláře, kteří nechtějí stavět příliš složité modely. Ostatně, takových modelů bylo Americe na začátku osmdesátých let poměrně dost. Například Gentle Lady od Carla Goldberga nebo Olympic či Aquila od Lee Renauda. Všechny měly podobnou myšlenku, výkonný, stabilní a jednoduchý model ve stavebnici. Křídlo má profil s rovnou spodní hranou.

Konstrukce křídla a dalších komponent je typická pro americké modely sedmdesátých a osmdesátých let. Designová fazóna modelu vyjadřuje rychlost a výkonnost. Výškovka má diagonální žebra, což je na svou dobu také velmi typické. Tuhost konstrukce křídla je zajištěna torzní skříní. Odtokovka je pak opět sestavena jako torzní skříň.

Zdeněk tento model postavil s pečlivostí jemu vlastní. Model má poměrně hodně ploch, které jsou potahovány balsou, a je potřeba pečlivě vybírat kvalitní a lehký materiál. Je to patrné i na fotografiích, kde vidíte plochy potahované zrcadélkovou balsou, která optimálně splňuje nároky na pevnost a váhu. Kabina je stvořena ze zelené PET lahve. Ostatně, barevné kabiny byly v sedmdesátých a osmdesátých létech velkou módou. Například Honza Hořava používal modrou hmotu na kabinu své Cobry. Pamatuji, jak jí to v bílé s modrou průhlednou kabinou slušelo.

Zdeněk model potáhl žlutým vliesem s červenými doplňky. Co se týká projevu, Zdeněk ocenil model jako velmi ovladatelný a stabilní. Sám prohlásil, že je to nejlepší V2, co kdy postavil.

Model je postaven dle plánu, který pochází ze stavebnice Japonské firmy OK Model CO Ltd. Tato firma se proslavila především tzv. Quick Build modely, neboli populárními QBéčky.

Pojďme se ještě podívat na další stavebnici z této Japonské dílny.

Je to model QB 1800, tedy o něco menší než je Harlequin. Jak již naznačuje název, jde o stavebně jednoduchý model “Quick Build” o rozpětí 71 palců, tedy 1800 mm. Autorem modelu je Y. Matsumoto. Konstrukce modelu je opravdu velmi jednoduchá, a přesto líbivá. Profil křídla má opět rovnou spodní hranu. Výškovka a směrovka je rámová. Náhon na plovoucí výškovku je veden vně ocasních ploch. Celá konstrukce je tedy opravdu podřízena jednoduchosti a rychlosti stavby.

Trup je udělaný z balsových bočnic slepených společně se stojinami. Vše je pravoúhlé. I když tvar trupu je sofistikovaný a velmi líbivý, díly ze stavebnice byly vyfrézovány tak, aby to celé bylo možné lehce poskládat.

Tento model, samozřejmě s technologickou obměnou, prodávají dodnes.

Odkaz na stránky firmy: https://www.okmodel.co.jp/catalog_airplanes/12170

Odkaz na stránky aerofred

https://aerofred.com/details.php?image_id=94596

Věřím, že jsme vás se Zdeňkem alespoň trochu inspirovali. Retro modely nejsou jen minulostí. Možná se podíváte na své půdy, zda tam náhodou ještě neleží nějaká V2, která by se dala opravit.

Zdeněk Hanáček a Jirka Hloušek

zdroj: Outerzone, Aerofred, OK model Co. Ltd.

foto: Zdeněk Hanáček

Z nových účastníků v soutěži se mi k létání podařilo v kategorii Retro přesvědčit ke čtyřem měřeným letům Honzu Štohanzla z Varnsdorfu, který oprášil a do vzduchu poslal starého Štíra. Z tohoto kouta země mám však v dalším měsíci slíbenou účast se starou Špulákovou Čejkou. Takže je možné, že se z tohoto kouta republiky k létání přidají i další modeláři.

První v tomto měsíci odlétala skupina okolo Zdeňka Hanáčka, a to již 3. července.

Vítr měl směr od SV až po V šlo spíše o vánek s termickými poryvy do 2 m/s. Létaly jsme na letišti Aeroklubu Jeseník v Mikulovicích od 11:00 hodin. Provoz na letišti byl slabý, tak jsme se tam v pohodě vlezly. Pohled na oblohu nebyl moc radostný, kumuly kolem letiště žádné a jen výšková oblačnost, ale nebylo to až tak špatné. Začinal jsem s Žehrovicemi každým sartem jsem dal maxe, jen rezletový let stál za prd. Kolega takové štěstí neměl. S Harlequinem už jsem takové štěstí neměl vítr už uplně zeslábl. Výšky z gumicuku nic moc a termika to samé. Toto kolo se nám moc nedařilo, ale to vůbec nevadí. Děláme to pro radost a zážitky z létání.

Ve stejném datu odlétali také naši kolegové na Slovensku.

Pozdravujem tentokrát v strede prázdnin. Z veľkých plánov na júlové lietanie zostal iba prach. Rekordné horúčavy a k tom silný vietor urobili svoje. Teraz ďakujeme nápadu lietať hneď v nedeľu 3. júla. Teplo bolo „iba“ letných 30 stupňov a vietor do 4m/s, hoci v predpovedi bolo fakticky bezvetrie. Ale to by musel byť u nás na rovine zázrak. Okolo 3 hodiny popoludní to začalo nosiť, tak sme šli do toho. 

Další létání proběhla na pastvinách u obce Straškov, kde jsem společně s Honzou Voldřichem odlétal ARC A2 13.7. Vítr byl do 2 m/sec, teplota odpoledne dosahovala přes 32 stupňů. Stačily zde tři rozehřáté střechy našich aut, nad nimiž jsem se ve dvou startech  zachraňoval ve výšce asi 30 m. V rozletu z toho pak byla za pár minut výška přes 150 metrů, a začal boj o stažení mého modelu Pjerri na zem, což se nakonec po letu 12:41 min podařilo.

Ke konci měsíce odlétala pak ještě další skupinka potřebné časy na letišti v Lánech. Zdeněk Klíma zde zapsal se svoji Slukou II krásných 2x 300 sec, ale v posledním letu téměř předběhl cestou k zemi padáček gumičku časem 44 sec. Důvodem bylo nepatrné poškození dolní části SOP, čehož jsme si však před startem modelu nikdo nevšiml.

Poslední výsledky došly od Františka Machače, který soutěž odlétal až 29.7.

Tak dneska jsme dorazili alespoň OTVR. Celý měsíc byl naročný na čas. Dovolené, výlety, koupalistě a jiné kratochvíle. Do toho všeho to příšerné horko. Dneska v podvečer jsme se na to vrhli s tím, že od zítřka má začít pršet a bylo by po létání. Daleko jsme nešli, ono není moc kde létat. Louka kam chodíme létat je porostlá takovou tvrdou trávou, do které se tak krásně zamotá silon z gumicuku, že je to na zbláznění. Tak jenom za barákem, je to taková nudle a je tam málo místa. Dá se použít při severovýchodním a jihozápadním větru. Jinák se přistávat nedá. Tak z nouze cnost.

Tento měsíc tedy máme již 7. kolo za sebou. Čeká nás to srpnové. Doufejme, že počasí nám bude přát a tak to bude  období dlouhých termických letů.

Váš Pepík Kubeš

PS: Zcela poslední došly výsledky od Vlasty Hývla z Podhořan.  Bohužel zrovna v době, kdy zpracovatel trávil několik dnů na dovolené, a nestihl včas dát potřebnou informaci.       

Zároveň byl tento měsíc plný dalších soutěžních aktivit, takže létání do „korespondenčky“ u některých modelářů muselo jít stranou.

První se zde ozval Zdeněk Hanáček.

Včera 11.6. jsme létali šesté kolo korespondenční soutěže. Počasí bylo luxusní mimo větru, který neustále měnil směr od SZ až po V šlo spíše o vánek s termickými poryvy do 2 m/s. Na letišti byl provoz a měníce se směr větru skoro vůbec neumožňoval bezpečný provoz gumicuku. Ideální se jevil náš oblíbený severní svah z minulého kola, ale ten nešel použít. Měl už jiného uživatele, pasoucí se dobytek. Vedle něj je uzounký pruh svahu směřující na SZ obklíčený z pravé i levé strany stromořadím. Po určitém váhání, tak padlo rozhodnutí vyzkoušet ho. Gumicuky na něj vlezly tak tak. První starty ukázaly, že to bude boj. Po určitém sledování, jak fouká kde poletují ptáci. Jsme se trefovali do stoupání, ale ani to nebylo na 100%. Museli jsme se obrnit pevnými nervy, ale dařilo se. Naštěstí se nám gumicuky nezachytávali za stromy lemující svah. V tak slabém větru šlo jen termiku. Nevěřil jsem co jsme schopni udělat abychom odlétali korespondenční soutěž a vyzkoušeli místa, která by nás ani nenapadla využít.

Ve stejný den jsem se odvážil odlétat na pastvinách u Straškova v kategorii ARC A2. Foukal jihovýchodní vítr v nárazech do 2 m/sec, tak jsem vyjel s kolegou na pastviny. Louka již byla posekaná, gumicuk jsme natáhli podél cesty na okraji letové plochy asi v 10 hod. Doma jsem trochu oprášil ARC A2 Pjerri, a šlo se na věc, příjemné počasí slibovalo pěkné letové zážitky.  Že se vše nemusí vyvíjet jen dle představ mě ukázal hned první start, v němž jsem dosáhl času pouze přes 2 minuty a ještě jsem přistál do pšenice, asi 5 metrů od letové plochy. Takže nula v prvním startu. No začínalo to tedy hezky, takhle jsem si dnešní létání rozhodně nepředstavoval.

Pískovna nedaleko louky ale při jihovýchodním větříku nezklamala, a po desáté hodině postupně začala vysílat signály  v podobě roztažených a nehybných křídel dvou dravců, kteří začali kroužit nad námi. Pak už stačilo model ustředit do stoupání – i když jednomu z dravců se moje A dvojka znatelně nelíbila a trochu jsme se o termiku začali přetahovat – a následovalo zalétnutí třech maxů. Tedy dvou ve velkých výškách, v posledním letu jsem asi v polovině potřebného času lovil nepatrné záchvěvy termiky ve výšce kolem 30 metrů, ale po zacentrování měl model v konci měření opět navíc nějakých 30 až 40 m.  Následoval rozlet, a pak již jen po smotání gumicuku návrat domů, doplněný odměnou ve velvarské cukrárně na náměstí – zmrzlina, kafčo a něco k pití. 

Ve stejný den také odlétal v Žatci Jirka Schiferdecker s kolegou Pidrmanem, kteří však také doplatili na úklady červnového počasí popsané v úvodu.

Potom nastala opět pauza, vzniklá účastí velkého počtu soutěžících na ME v Ivančicích. Až ke konci měsíce opět začaly docházet maily s výsledky. Napsal tedy Honza Zelenka z Mělníka.

Posílám výsledky z dnešního létání korespondenční soutěže. Létali jsme dnes ráno 28.6. v Jelenici za mírného západního větru, pěkně pod mrakem za příjemné teploty.

Ivan Šebánek v průběhu doby opravil svého  Jestřába, a tak ho i přiměl k létání. My dva, s Vlastou Macholdou  jsme použili osvědčené modely, ale již připravuji novou zbraň na druhé pololetí pro kat. ARC-A2.

Těšíme se, že se Vás více objeví na naší lize Důchodců a jejich přátel, která začíná 16.7. – bližší informace jsou na stránkách klubu www Modelklub-melnik.cz

Josef Hejsek odlétal až 29.6. 

Asi jsem poslední, kdo odlétal červnové kolo, ale dříve jsem nestíhal. Po ME byla únava a lenost také zapracovala.

 S Vladimírem jsem byl domluven na 29., ale předpověď byla vítr 6,2 m/s, tak jsme to posunuli až na poslední den.

Žádná výhra to ale nebyla, počasí bezva letní, ale vítr ze SV, což zde znamená dolů z hor a to je špatně.

Podle toho to také vypadá, vůbec to nelétalo, o termice ani zdání. Létalo to jako když se chystá přistát vrána.

Pouze výšky na vleku uspokojivé. Tak snad příště…….

František Machač se svými vnuky odlétal až poslední den, 30.6.

Tak jsem myslel, že červen asi už vypustíme všichni tři. V prvé řadě konec školního roku u Štěpána a Jonáše. Do toho trochu trénování, téměř každý týden soutěž a k tomu všemu čtyřdenní maraton Mistrovství Evropy. Myslel jsem, že se vnukům už ani nebude chtít to odlítat. Omyl, dneska přiklusali, že jdeme na to. Odlítali jsme to všechno dneska 30.6., sic na dvakrát. Štěpán dopoledne a Jonáš a já k večeru. Ráno to ještě nosilo, ale k večeru už to bylo přehřáté, že jenom klasicky – dolů. Teplota 35°C vítr SV do 2m/s. Prostě hrůza. Ale přesto zdravím na prahu letních prázdnin.

No a na závěr ještě pár řádků od našich kolegů ze Slovenska.  

V júni sme toho moc nestihli. Zlé počasie a účasť na ME v Ivančiciach nás plne vyťažili. A teraz na záver mesiaca je taký úpek, že to sa fakt nedá. Už tretí deň za sebou máme teplotu vzduchu v tieni blízko 38. A naozaj skromne posielam iba jednu fotku.Takže iba v skratke:  Všetko je v OTVR.

Co dodat závěrem, snad jen pěkné prázdniny a více času na korespondenční soutěž.

Váš Pepík Kubeš

A ještě průběžné výsledky

Abychom se nevěnovali jenom tomu Retru, jak jsem již slyšel, tak vám přiblížím A2 z Austrálie. Na naší Korespondenčce s modelem létá Honza Voldřich z Kladenského LMK. Protože se s tímto modelem zúčastnil i Memoriálu Radoslava Čížka, a tak jsem využil příležitosti a udělal jsem fotky jeho modelu.

Model má autora z Austrálie, je to svým způsobem exot. Tak se na něj podívejme.

Plánek ke stažení zde:

Autorem je australský modelář Bob Howic, který byl vedoucím Australské reprezentace v roce 1957. Model sám však pochází z roku 1951. Je inspirován jedním článkem v časopise Aeromodeller, který vyšel v roce 1950. Ještě v roce 1950 si Bob model postavil a zúčastnil se s ním národního šampionátu. V roce 1951 tento model přestavěl a pozměnil design. Modifikace, které Bob provedl se osvědčili a potvrdily svou úspěšnost v roce 1953, kdy vyhrál několik místních závodů. Nevětší úspěch se pak dostavil v roce 1954, kdy se zúčastnil Národního šampionátu. Další úspěchy pak pokračovaly v roce 1955, kdy ve stejné soutěži skončil druhý. A přesto, že model několikrát ulétl v roce 1956 obsadil v Národním šampionátu opět první místo. Pro závody F.A.I. byl model upraven převážen, protože Australská pravidla dovolovala mít model této kategorie o 5 uncí lehčí, tedy zhruba se dovažovalo 141 gramů! Verze uvedená v časopise Areromodeller je tedy poslední verze z roku 1957.

Model má vyztužené křídlo diagonálními vzpěrami a je spojeno dráty. Na trup se váže gumou. Samotný trup je bedničkové konstrukce s balsovými přepážkami. Velmi podobně jako Quickie od Raye Monkse. Dokonce si dovolím tvrdit, že je zde určitá inspirace tímto modelem. Zkuste modely porovnat.

Bohužel kvalitní fotky původního modelu nejsou.

Plán není publikován v měřítku 1:1, takže si jej musíte překreslit či zvětšit.

Jiří Hloušek

Zdroj: Aeromodeller, foto autor

Nejprve tedy poslal zápis s výsledky Zdeněk Hanáček:

Dnes 15.5. jsme létali páté kolo korespondenční soutěže. Létali jsme ho na svahu jako druhé kolo. Z důvodu, že na letišti byl provoz a směr větru byl skoro napříč letiště, tak to bylo nemyslitelné vůbec natáhnout gumicuky. Počasí bylo luxusní stačilo jen vychytat správné intervaly. Svahové proudění bylo velice slabé, spíše nevyužitelné. Převážně jsme využili termiku.

Létali jsme od 13:20 až 16:00 hodin. Počasí vítr z SZ až S 1-2 m/s s nárazy do 4 m/s, 3/8 oblačnosti, teplota 22°C.

 Já osobně jsem nevydržel doma v následujícím dnu, a s manželkou vybavenou stopkami a instrukcemi o měření jsem vyjel na pastviny v blízkosti obce Straškov:

V tento den bylo před blížící se frontou vyloženě letové počasí, vítr dosahoval v nárazech max do 3 m/sec. V 15 hodin jsem tedy natáhl gumicuk  Letová plocha se nachází asi 2 km za letištěm Sazená, a v její blízkosti je poměrně rozlehlá pískovna. Nad ní se pak vznikají téměř po celý den stoupavé proudy, které jsou při jihovýchodním větru snášeny nad letovou plochu. S Ascendrem v kategorii „Retro“ tak za sebou následovaly 3 více než pětiminutové lety, v nichž bylo největším problémem dostat model bez poškození z velké výšky k zemi, což se mi nakonec vždy po usilovném páčkování podařilo. Celý natěšený jsem si model připravil na rozletový start. Jenže mezitím udeřila 16 hod a s přibližujícími mraky se vítr otočil zhruba o 90 až 120 st a vál nyní od jihozápadu, přes vyšší stromy a přilehlá zelená pole. Již při vypnutí bylo znát, že tam nic nebude, a model byl v klesáku zpět na zemi za pouhých 98 sec. Starty s ARC A2 jsem proto odložil na jiný den, příjezd domů asi po 40 minutách již byl v dešti.

Ve stejný den odlétali také František Machač a kluci Kučerovy:

Jenom v krátkosti. Odlítali jsme to na dvakrát, vždycky v podvečer. Vnuci to odlítali 16.5., trochu foukalo a tak výšky na gumě byly solidní. Na večer se už ale moc ochladilo a tak žádná termika.  Já jsem se do toho pustil včera večer, absolutní klid. Vytáhnul jsem do boje nový model, R-49 od Česlava Raka. Model s hodně prohnutým profilem. Do tohoto počasí úplný ideál. Kdo zažil krásu volného letu, se slzou v oku zavzpomíná. Ticho ruší jenom řvoucí ptáci ve stromech opodál, ani lístek se nehne. Do toho, pomalu se ploužící model v kruzích ve dvaceti metrech a sbírá každý teplý závan. Poslední let byl doslovným příkladem. Na gumě výška snad jenom 50 metrů. Pomalé klesání asi do 20 metrů a tam to vydrželo krásných čtyři a půl minuty. No balzám na duši.

Po ukončení Memoriálu Radoslava Čížka 22. Května jsem v odpoledních hodinách přepíchl gumicuk, a s kolegy Zdeňkem Cinertem, Honzou  Voldřichem konečně  odlétal s RC A2 na Rané. Honza Voldřich poslal do vzduchu i svého Liona v kategorii Retro.

Potom již následovala série výsledků z posledních dvou dnů měsíce, kdy se vítr přec jen poněkud umoudřil. Odlétal na kladenském letišti Jirka Hruška:

 V pondělí 30.5. jsem odlétal další kolo naší korespondenční soutěže. Jako již tradičně v pozdních odpoledních hodinách. Tentokrát bez Honzy syna, ale s Honzou kamarádem, který mi měřil. Začali jsem něco po čtvrté hodině. Vítr foukal od Kladna, což bývá dobré. Zkusil jsem nově vyladěný gumicuk a ten se také osvědčil. Jenže počasí se plíživě horšilo. První max bez problémů s klesáním z velké výšky, druhý celkem v pohodě, jen začalo trochu foukat. U třetího letu přišla mírná hůlava  a začalo krápat. Let byl boj a proběhl bez jediné zatáčky po větru a i tak jsem byl rád, že jsem přistál na plochu a éro nerozbil. Další lety jsem už nestihnul. Sotva jsem schoval éro, už mokrý sbalil gumicuk a spustil se ukrutnej liják s krupkama.  Tak snad za měsíc

V Jelenici probíhalo létání takto, popsal nám je Honza Zelenka z mělnického klubu:

Po nějakých problémech jsme konečně včera tj. 30.5. odpoledne odlétali v Jelenici soutěž, bylo to tak nějak hektické, že jsme ani nestačili fotografovat.

Ivan Šebánek při posledním letu tak se snažil nahamounit co největší výšku na gumě, až přišel pořádný poryv a jeho Jestřáb doslova ve vzduchu vybouchnul ( křídlo tři kusy , výškovka  dva, v podstatě nepoškozený zůstal trup).

Po létání v Jelenici dorazily výsledky ze Slovenska od Pavla Rábka:

Pozdravujem do Čiech.

Máj bol v znamení lietania per partes. Teda po častiach. Až nakoniec mesiaca sa nám podarilo stretnúť sa všetci naraz. Ale to lietal niekto OTVR, niekto retro a niekto iba pre radosť, lebo už mal súťaž za máj odlietanú. Ľudo Pec opravil roky odloženého havarovaného Štíra a zaradil sa do peletónu Retro. A že ten štart mu vyšiel. Štír naradostený, že po takom dlhom čase je opäť v lufte sekal maximá jedna radosť.

A zcela poslední lety v měsíci se podařily Vlastovi Hývlovi z Podhořan, který však z uvedeného důvodu odlétal pouze v kategorii RC A2:

podařilo se až dnes a jenom La Mouette, protože jsem od Liona zapoměl vysílač (lítá na 35MHz), měřil Josef Bíbr.

Květnová část soutěže byla určitým zklamáním, co se počtu soutěžících týká. Je na vině „přelétanost a únava“ některých z nás, větrné počasí, nebo účast na více soutěžích v jarní části sezony?

Uvidíme, jak to bude vypadat v měsíci červnu.

Zdraví Pepík Kubeš